Děkuji
Když něco opravdu chceš,
celý Vesmír se spojí,
abys to mohl uskutečnit.
Z telegramu:
Nejde jim o peníze. Mohou tisknout peníze ze vzduchu, dokud peklo nezamrzne. Jdou po vaší duši. Na konci, to je to, co je OPRAVDU cenné! To je věčné. Když budete čelit výzvám, někteří z vás ustoupí při sebemenším tlaku. Bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitnete, naši předkové prožili mnohem, mnohem horší a přežili. Zvládnete cokoliv! Být silný! Síly světla porazí síly temnoty.
Dnes se mi ztratila zase hodina. Divné. Bylo to večer mezi půl desátou a půl jedenáctou. Byla fuč. No jo, vždyť byl Silvestr.
Petroušek zapojen v pracovním procesu. Jeden z mých letošních posledních lenošných dnů. Mixuji koktejl. Mihla se mi klientka vzadu v hlavě. Volám. Přeju. Ale nejdřív se ptám.
- Ahoj, prosím tě, nemyslelas´ na mě asi před pěti minutami?
- Ne, myslela jsem na tebe – je to tak deset minut.
- Jo, to sedí, nakrmila jsem ještě kočky…
Volám Olině Mertlíkové. Spoluautorce knihy Josefov. Napsali ji společně s Pavlem. Manželé Mertlíkovi – chodící historické encyklopedie o naší pevnosti. Pavel se vydání asi o týden nedožil. Starší bratr mé skvělé kamarádky Eriky. Jo, patřila tam i Zdenka Klímová – ta, jak mi vyrobila toho moduritového pejska, kterého jsem darovala v adventu Šimůnkovi.
- Oli, prosím Tě, mohla bych se stavit pro podpis do knihy?
Ola přemýšlí, navrhuje čtvrt na dvě. Souhlasím. Jen varuji, že jsem nedochvilná.
- Počkej, ty bydlíš tam… Já jdu na čtrnáctou do Josefova. Jdu kolem vás. Tak bych se mohla asi ve tři čtvrti stavit.
Dohodnuto.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-31-autogramiada
Už je u velkých závor. Jdu jí naproti. Skvěle se bavíme. Vepsala mi dojemně věnování do knihy.
- Oli, tvůj Pavel a Láďa Bátora, to byly dvě chodící encyklopedie Josefova. Když jsem něco potřebovala vědět, oni vždycky znali odpověď.
- Pavlovi je už dobře.
- Já jsem ho na posledním našem setkání nepoznala. Jen podle tebe.
- Máš kontakt na Láďu?
- Mám.
Má s sebou sympatickou dívku. Snachu. To je štěstí, když se snacha a matka manžela kamarádí. Taky jsem to tak měla s oběma snachami. Už to pominulo.
- Vy jste tak příjemná.
- Omyl. Já jsem tady pro to město persona non grata. Budu si muset snad nasadit škrabošku a košík na pusu.
Ola mi říká to, co jsem kdysi slyšela na kineziologii. Tam jsem totiž žádala o přeměnu na šedou myšku z davu. - Ne, ty nikdy nebudeš šedá myška z davu. Ty se nesmíš znásilňovat.
Ola mi říká:
- Ireno, zůstaň svou, ty tady plníš fci, abys byla taková, jaká seš.
Přejeme si. Loučíme se.
Moje zubařka mi několikrát složila hold. Beru to jako vzkaz Vesmíru.
- Zůstaňte autentická.
Tak jo, tak já zůstanu. Chjo, jen těch nepřátel co si nasekám svou prostořekostí. Upřímností. Přímostí. Bezelstností. Jak jsou na tom lépe takové ty kňůkny, co vyjou jak vlci na měsíc, kuňkají ty své lži a falše.
Doma rozevírám mail. Synchronicita. Rok jsem o Láďovi Bátorovi neslyšela. Jen dnes jsme s Olou na něj vzpomněly. Odhlásil se z FB. Soustředí se na rodinnou kroniku. Ale to je dílo! To je unikátní! Tam si člověk rád počte. Láďa byl spolužák na gymnáziu mého prvního manžela. A taky Pavla Mertlíka. A Beršího – pozdějšího manžela Pavlovy sestry Eriky… Ireno, zastav.
Láďa mi přeje do nového roku. Odepisuji. I on zpětně. Nechává mě nahlížet do kroniky jeho rodu. Hledá maďarského předka – Batoru.
To není náhoda. To se jen dějí věci. Pomyslím si na někoho, ihned reaguje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-31-mnamky
Nic nechystám. Přijede Linda s Petrem. Jen na chvilku. Nemilujeme tuhle bujarou noc. V klidu tvořím majolku. Namáčím kroupy. Přijede koleno. Peču bagety. Dnes bez kvásku, jen z kvasnic. Nadýchané, chutné, nádherné.
Petrouškovi oběd ze včera. Miluji toho svého kluka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-31
Už se skoro stmívá. Linda a Petr.
- Mami, tady vezu od Zuzky koleno. Jestli mi kousek dáš domů.
Rychle kroupovou polévku. Bagety, křen, naložené zelí…
- Lindi, já si tvé nepřekonatelné pusinky sním až zítra. Nemohu.
Zachytila jsem, jak oba - Linda i Petr - čučí do mobilu. I já čučím. Sice si povídáme. Ale pak přijde chvilka, kdy jeden mrkne, co mu přišlo, druhý, já chodím koukat na lajky na Tik Tok. Odpovídám na kvantum a kvantum zpráv, přání. Sdílím… Mám jedno dodatečné přání. Píšu ho na FB:
Čumím, čumíš, čumíme. Ještě jedno přání: Nemáme sílu se zbavit závislosti, odhodit hračky, já kvůli nim ani nejdu do tmy, tak ať se nám zmehnou z povrchu zemského. Vždyť je nepotřebujeme. Přijde ještě větší osvobození, svoboda mysli. Je to jako když dítěti seberete dudák.
Odjíždějí za Kittynkou do jejích krásného sídla pod horami.
- Petroušku, tvá hodina. Běž si lehnout. Nalij, připijeme si.
Děkujeme si a přejeme. Odchází.
Ta hodina, co se mi tratila, zkrátila chvíli do půlnoci. Začíná střelba. Není tak silná jako roky předchozí. Žofinka vedle mě pochrupávala. Zdvihla uši. Hladím ji. Uklidňuji. Nic se neděje. Mourek se z teplé dlažby u ostrůvku přemístil na teplou dlažbu do tmy koupelny. Svítí tam všude svíčky. Tak se nebál. 😍🤗🌸☺️(❁´◡`❁)
- Odcházející roku, jsem ráda, že jsme se spolu nenudili. Držela jsme s tebou krok. Občas to byl klus, někdy běh, jindy sprint, ale nikdy se nestalo, že bych nestačila. Stále mi stačil dech. A byla to jízda!
- Díky za to, že jsem občas chybovala. To byla pro mě výborná škola.
- Děkuji za blbé – ubezpečili mě, že mám fištrón; na dlouho o sobě nebudu pochybovat
- Taky dík za nepříjemné chvíle, za zlé lidi. Za kritiky. Za poťouchlíky. Za podlé lháře. Za podlézače. Za falešníky, farizeje a další společenský odpad. Nebylo jich mnoho, ale zaznamenala jsem. Tak děkuji jim za to, že mě posílili.
- Jsem vděčná za krásné chvíle dobrým, čestným, hodným lidem, kteří mi důvěřují a mají mě rádi se všemi mými výstřelky, chybami, s mým fanfarónstvím, protože mě posílili na mé další cestě. Děkuji vám.
- Nedávám většinou druhou šanci, je to uzavřeno. Kdo zklamal, už stojí opodál. Ale i letos jsem podlehla. Soucitně jsem otevřela ještě jednou srdce. Naposledy. Snažila jsem se. Znovu zklamání. Tak díky, podrazáci, protože jste mě naučili větší opatrnosti. Opakovaně už NE. Skončili jsme. Faleš ne.
- Moc děkuji cizím novým lidem; skutečným i virtuálním, kteří nastoupili na zastávkách života do mého vagonu. Nesmírně si toho vážím. Děkuji vám všem, že mě obohacujete, učíte komunikovat, rozšiřovat obzory o vaše názory. Mnohdy naprosto odlišné, přesto frčíme vedle sebe ve stejném kupé. Totiž rozdílnost názorů vede u blbých ke rvačce. Hodně lidí je nesnášenlivých, chybí jim tolerance. Děkuji každému jednotlivě a všem za to, že se tmelíme, podporujeme, souzníme.
- Děkuji, že každý den vyjde sluníčko, prší, sněží, fučí. Děkuji všem, kdo jste tohle všechno se mnou zažívali, kteří se se mnou smáli, za to, že jsme padali, plakali, na konec se zdvihli a jelo se dál.
- Děkuji taky za lajky, za čtenáře, děkuji za společnost, za přátelství, za lidství.
- Děkuji za invenci.
- Děkuji, Ježíšku, za všechna splněná přání.
- Děkuji, živote, že jsem v roce 2023 všechno zvládla, přestála.
- Děkuji Bohu za zdraví, kondici, lásku, MÍR.
- VESMÍRE, PŘÍRODO, děkuji za denní dary.
Dobrou noc!
P. S. 1
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/211411000360043/
Dojemné, milé, retro. Dávno, tam, kde maminka sehnala pro mě kolo, červené palčáky, kdy mi Iva darovala balík kancelářského papíru, versatilek, náhradních tuh, bankovních lepenek, kancelářských sponek, plastických gum
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/210411000360040/
Takhle jsme se bavili. Hezké, vtipné, jiskřivé – plejáda…
P. S. 2
Ohňoděsy – jedy jak prase
Za ohňostrojovou noc se dostane do ovzduší v ČR asi deset a půl tuny barya, tuna stroncia, skoro tuna titanu, půl tuny mědi a 1,2 tuny rubidia. Takové množství nám spadne na hlavu. Kdyby 10 % takového mixu produkovala jednou za rok jakákoli fabrika, všichni skončí ve vězení.
Jedovatý koktejl
Smog z ohňostrojů se navíc liší od běžných zplodin tím, že obsahuje kovové prvky jako stroncium, baryum nebo rubidium. Ty dodávají ohňostrojům barvy, ale v přírodě se běžně vyskytují jenom v rudách hluboko pod zemí. Živé organismy si s nimi neporadí.
"Ony jsou poměrně reaktivní. Vedou k tzv. oxidačnímu poškození. Tam dochází k určité chemické reakci, do které vstupuje kyslík nebo sloučeniny kyslíku. Velmi snadno reagují jak s DNA, která je nositelkou genetické informace, tak s bílkovinami i s tukovými složkami v buňkách. Ne každá ta molekula je schopná se opravit," dodává Rössner.
Nebezpečné zůstávají i ty částice z ohňostrojů, které nikdo nevdechl, nezmizí a klesnou k zemi. Podle vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd se dostávají do vody a do půdy a škodí v životním prostředí. Je to problém, kterému se celosvětově věnuje příliš malá pozornost, říká chemik Petr Klusoň.