Děkuji za rady. Ale pouze vyžádané

Sobota. Vstávám jak ve všední den.

- Ještě si běž lehnout.

Nemusí mně říkat dvakrát. Jdu. Čtu si. Spím. Petroušek má své volnočasové zájmy. Tenisté končí sezónu. Kdysi jsem se na tenisových kurtech učila bruslit. Jak dávno, dávno... Malá holčička. Kamarádství. Na babu holky s kluky. Dlouhý had kroužící jako lopatky větrníku... Strkance od kluků jako projev přízně. Přidržování se mantinelů... Písničky šedesátých let z vinilových desek... Vedle kurtů ledová plocha. Vybudovaná - jak? Svépomocně? Nebo n. p. Tiba? Už nevím. Nad ledovou plochou věžička pro rozhodčí. Odsud zněly šedesátky... Nad ledovou plochou se v létě jezdily závody do vrchu. Vlastně nahoru do šancí pevnosti. Mé pevnosti. Pevnosti mého dětství...

Zahrada mě zve. Nesu do ní usušit prádlo.

 Není, kdo by mlsal malé lesní jahůdky. Není? Ale je. Jak jsou sladké. Voňavé. Nesu Petrouškovi. Dělá si legraci:

- Však jsem je chtěl všechny posekat. :-)

K obědu... Stehno z obrovského domácího králíka. Cos ním? Vybírám recept kuře na paprice. Kuře je ten králík. Můj zázračný hrnec je fakt dobrej kouzelník. Zvládl to časově, vzhledově i chuťově. Petroušek brambory. Mně včera moc zachutnaly italské semolínové těstoviny. Srdíčka salátu z Česka. Určitě? Jsou fakt z Česka? Jsem ostražitá. Když v dubnu měly v Kauflandu ty hrušky Commerce ze země původu Česká republika, nová sklizeň... Člověk nikdy neví. Pochutnáváme si na chvilkovém slunci. Mám ráda povlečené všechny židle. Kolikrát sedím u stolu v zahradě sama, pracuji. Kolem stolu všechny židle v pohotovosti. V poslední době umím být sama. Ač miluji lidi. To se nevylučuje.

Jedu se podívat po obchodech. Nic nepotřebuji. Jen nové brambory. Copak ukazuje Pepco? Kolik anglických nápisů si zase přečtu a kvůli nim nekoupím?... Třílitrová patentní sklenice. Petroušek vozí mléko z kravína v plastových lahvích. Bude vozit v téhle obrovské buteli. Svíčky. Původně 59 korun. Teď 29. Asi vyšly z módy. Beru čtyři. - Mladá paní pohladila velkou svícnovou sklenici opletenou šňůrami. Usmála jsem se. Zapředly jsme srdečný hovor. Ó, jak krásný. Ano, pohladila laskavě sklenici, protože už jich taky má doma plno. A taky je nemá kam zavěsit. Její tak deseti dvanáctiletá dcerka způsobně stojí, čeká, neotravuje - pojď už. Hovořím o obsahu maminčina domu. Hmota mě tehdy zavalila. O jejím rozkládacím stolu a čtyřech židlích... I ona má podobnou zkušenost. Dozvukujeme si. Loučíme se; na paní na parkovišti čeká manžel... Nechává ve mně příjemnou stopu. Ten závěsný šňůrou opletený svícen pro někoho kupuji. Komu udělá radost? Je nádherný.

Pletu si Tetu a dm. U nás je asi Teta. Jdu si tam pro kokosový cukr. Zjišťuji, že i tady je bio akce - nacházím zelenou zebřičku v půlkruhu. Zkoumám, kde je podfuk. Nenacházím. - Chvíli před tím v Lidlu ve zdravých potravinách sladidlo, které se v těle mění na tuk. Usazuje se v játrech. Způsobuje jejich tvrdnutí. Lidé to nevědí. Dnes si paní v Lidlu prohlížela "čerstvé lososové stejky". Šla od chladicího boxu pryč. Dodala jsem informaci, že to jsou stejky z norských chovů. Krmené granulemi a nekvalitním krmivem. Odřežou z nich cizopasníka a nabídnou jako čerstvý stejk. A za super cenu! Nekup to! Lososa jedině z oceánu. Lovený vlečnými zařízeními. Jíme pak bílkovinu živočišnou i rostlinnou... Mořská tráva je zdrojem rostlinné. :-) Paní velmi děkovala za informace. :-) - Večer jsem se doslechla, že moje informace někoho urážejí. Ne, zraňují. Chudáčci. Nechtěla bych mít jejich mozeček. Slepičí. 

Kaufland. Taky bio regály. V září má bio akce vyvrcholit. Jestlipak se lidé naučí nakupovat, aby jim nerostly pupky... 

Jedu domů. Petroušek se raduje. Pomáhá mi s taškami z auta. Mám hortenzii. Jak dlouho mi vydrží? Vydrží mi? Kolikátá už? Jsme spolu s Petrouškem. Za týden 30 let. Miluji ho nesmírně vesmírně. Vynáší mi žehlení ven. Žehlím, žehlím, nekonečně žehlím. Čeká mě vyrobit dort. Očesat jahody. Zalít rajčata.

Zvonek. Blízký člověk mi přišel narušit večerní klid. Prý pomoci. Nikdo se nikoho o žádnou pomoc neprosil. Pokud nežádám, dejte mi pokoj.

Jsem šťastná, spokojená a vždy budu říkat pravdu. VŽDY, pokud někoho neporaním. Uznávám milosrdné lži. A vždycky budu hájit český jazyk. Naše státní symboly! Stále ještě žiju v České republice. I když jen formálně české, ale zatím ještě tak maličko naší. Lev na prsou sportovců vypadá jak vypelichaný zmoklý kohout. Dobrá. Útok na hymnu - tento útok snad nevyšel. A ulice Běloveská stále existuje s háčkem. Připosránky, zrádce, falešníky vypráskám bičem. Pitomci nemohou za to, že jsou pitomí. Ale lidé se škraboškou na obličeji, podvraťáci, mizerové si za to mohou. S nimi já u jednoho stolu sedět NEBUDU. Mám totiž výhodu. Mohu si vybírat.

Nejsem už malé dítě. Mám třiašedesátiletou zkušenost, zážitky, ponížení, zklamání, ublížení, zrady...  Zkušenost s umíráním - nevěděla jsem, že lékař řekl mamince a sestře, aby chystaly poslední mé věci... Aby se připravily na nejhorší. Nevěděla jsem. Přežila jsem. Díky svým zkušenostem vystupuji a jednám přímo, pravdomluvně, čestně. Na rovinu. A to se nechce. Balit zlá slova falešně do pergamenového papíru - neumím. Tedy NEBUDU. A NECHCI! A na hlavu si dělat nenechám. Přeci jenom - dvě podmínky ze tří jsem splnila. V Rusku jsem byla, stromů jsem zasadila habaděj - a syna jsem nezplodila. Ale děkuji Vesmírné inteligenci za své dvě milované dcery. Vedou si dobře. Nemíchám se jim do života. Kdykoli požádám, jsou připraveny pomoci. Zatím jsem soběstačná.

Živote, díky!

Dobrou noc!