Demonstrace, manifestace, projevení vůle, setkání, shromáždění, mítink, postaru tábor lidu
Den se převalí jak mraky oblohou. Zas večer.
Nedělenka. V pět vzhůru. Šla jsem spát už v jednu. Nejsem zvyklá chodit tak brzy. Beru si ntb. Zavrtávám se. Ne a ne klimbnout. Pouštím si o Davosu s titulky. Klaus Schwab. Poprvé jsem jeho jméno slyšela letos v létě. V noci na Dvojce dávali o Světovém ekonomickém fóru. V roce 2019 pozvali Trumpa. Udělal na ně dlouhý nos. Hezky, ne - elegantně - se jim vysmál. Pořad je s titulky. Nemohu u něj pracovat. Využívám čas při rozednění. A doporučuji. Jakýsi Sachs - jasně, bankéř, jakýsi Soros - jasně, světový rozeštvávač mužů a žen, starých a mladých, bohatých a chudých... Přiznal to, šmejd, že se tím baví od padesátých nebo šedesátých let.
Přece jenom usínám. Budík. Rychle, rychle. Skyp s maminkou. Smutná. Sdílím obrazovku. Ukazuji fotografie z její knihy. Rodinné fotky. Moc z ní nedostanu. Nahazuji témata. Nic. Potřebuje obejmout. Pro radily: Opravdu bych ji doma neunesla. Opravdu ne. Nepřijímám nevyžádané rady. Tečka. Rozlišuji radily a rádce. Od radilů rady do života nepřijímám. To je můj život. Jasně, dík poradcům za rady vyžádané. Třeba co se zelenými rajčaty.
Petroušek pracuje v zahradě. Zas sbírá ořechy. Zazimuje už houpačky. Lavičku.
- Mám nechat ještě stůl a židle?
- Nechej. Ještě tu někdy třeba posedíme v dekách.
Vařím. Nevařím. Polévka od včera. Máme novou majolku. Povedla se. Klepavá. Nasekala jsem do ní cibulku. Hezky na jemňounko. Loupu jablíčka. Do křenu. Do štrůdle. Nekonečně mnoho jablíček. Slupky spařuji na čaj. Rýma mě opouští. I dnes piju spařenou cibuli. Docela pitný nápoj. Jdu na křen s jablky. Kořen jak hrom. Polovinu starého z léta vyhazuji. Zplesnivěl pod igelitem. Stále jsem se odhodlávala, až to nevydržel. Ten dnešní zpracovávám celý. Proto tolik jablek. Má říz. Dvě sklenice. V chytrém hrnci si vařím těstoviny ala carbonara.
Vysvitlo sluníčko. Vybíhám ven. V tričku. Házím přes sebe pléd. Jen zlikviduji dva tři kbelíky rajčat. Stříhám je i s větvičkami. Uložím je... Uvidíme.
- Peťuš, polévka!
Obědváme ve výklenku naší kuchyně.
- Podívej, jaký barevný pták sedí dole na trnoži židle. Zrovna ji podělal.
Jdu si ho vyfotit. Navěsila jsem krmítka. Do dvou jsem nasypala slunečnici. Rozvěšela koule. Jinak všechna nechávám ještě prázdná... Slunečnici v obchodě ještě nemají. Šetřím svými třemi kily, kdyby zamrzlo. Nalétávají do pleteného krmítka před oknem mé pracovny. Houpou se na něm. Hledají zbytky semínek. Jak si to pamatují... To už jsou snad jiní.
Krmítko jsem koupila před dvěma lety na předvánočních trzích v Kuksu. Chjo. Ty já miluji.
- No, vidíš, žampiony nám stačily, brambory taky.
- Peťuš, postřehnuls, že mám na talíři něco jiného?
- Co to máš?
Směju se. K žampionům jsem mu přihodila plátek krůtích prsou. Aby neobracel talíř naruby a nehledal mašo.
- Peťuš, jdu si chvilenku dokoukat jedno video.
Pokládám se na minutku. Pečlivě čtu titulky, pozoruji ty usměvavé falešné masky. Najděte si obrázek Klause Schwaba. Korunu byste mu dali. Šmejd. Usnula jsem. Skyp.
- Ty máš obdivuhodný talent trefit se vždycky, když spím.
- Mami, teď byl v Pze Knor a byl vtipný.
- Na čem to sleduješ?
- Na Novinkách.
Rychle si ladím na FB TV Raptor.
V Pze opět klidné setkání. Jen upozornění: Nejsme spokojeni. Berete nás na hůl. Způsobujete ekonomický úpadek. Lžete nám. Strašíte lidi. Rozdělujete je. Znemožňujete setkávání rodin. - Mezi davem vidím zakuklené tváře. Vůbec se mi to nelíbí. Minulá manifestace trvala asi čtyři hodiny. Tentokráte rozpouštějí setkání po hodince. Nabádají lidi, kterými ulicemi se mají rozcházet. Už slyším petardy. Jsou vidět dýmovnice. Myslím si:
- Lidi, rychle pryč.
Jenže se večer dočítám od účastnice, že doporučené ulice k odchodu byly zataraseny. Hanba. Vyprovokovány bojůvky policií. Co mi to jen připomíná!? To už jsem jednou v životě zažila. Mocní mají zásadu: Neopakovat zkušenost v jednom životě dvakrát. Zjevně ji porušili.
Jdu žehlit. Na FB koukám, co se dělo. Provokatéři. Petroušek mi nese zprávu:
- Hamáček řekl, že ten šedivý dostane pokutu tři miliony.
Člen muslimského bratrstva bude rozdávat drakonické pokuty? Svému národu?! Čtu komenty. Prý proč brali na demonstraci děti. Jaká demonstrace? Bylo to v klidu. Chjo. Další koment - aha, žena by mlátila:
- Mlátila bych to hlava nehlava.
Odpovídám:
Mlátila? A až vás budou testovat a očkovat, to budete mlátit koho? Je tu továrna na vakcíny. Jsme určeni jako experimentální dobytek. Tady se léčí remdesivirem, experimentálně. Peníze jdou do kapsy Prymuly. WHO upozorňuje, že lék není účinný. Škodí. A vy byste mlátila hlava nehlava?
Blbka jedna. K žehlení si pouštím Herbář. Krásný. Nepolitický. Milý. Okukuji druhy červené řepy. Hm, od klienta jsem dostala právě tři podlouhlé. Prý sladké. I kulaté. A druhy mrkve. Následuje Co naše babičky uměly a na co jsme my zapomněli. Poučné. Nechci už slyšet výhrůžky, násilí. No jo, jenže se to ke mně stejně dostane.
Ve Francii zatýkání ve vládě. U nás zatýkání ve sportu. Vyučený mlynář zatčen. Hm. Tak to byl hodně inteligentní a fundovaný, když přes něj teklo vše důležité. Tedy peníze. :-) Jak se do fce dostal?
Dějou se věci. Nepadejme energeticky. Nepoddávejme se. Žádný strach. Nebojím se. Spravedlnost už naskakuje na kůň. :-) Jo, země česká...
Nový vzhled FB mi naprosto nevyhovuje. Včera měla narozeniny vnučka mé milované kolegyňky Hely Vyroubalové. Dej jí pánbu věčnou slávu. Učila děti mluvit. Naučila i poleno. Měla mě ráda. Za to, jaká jsem. Někdy jsem se u ní stavovala. Někdy přijeli s Bobem. Když jsem učila v HK na gymplu, měla jsem k ní blízko. Kazi, Teta, Libuše - tři výškové budovy u Alessandrie. Píšu její vnučce:
No teda, FB mi nehodil upozornění. Takový slavný den! Včera se narodila holčenka, první. Babička Hela se radovala! Holčička šla životem, studovala, hrála tenis, učila se AJ a dělala radost svým předkům... I já jsem měla tu čest tu malou holčenku poznat. Emi, přeji dodatečně krásné energie, všechno nejlepší, radost ze života, hodně štěstí, zdraví, hojnost, hodné lidi okolo sebe a MÍR! A doufám, že se potkáme, jestli nám to neznemožní systém!
Od Hely vím, že Eminka se začala učit anglicky kvůli Agassimu. Učí v cizině na vysoké. To způsobil tenis. :-) Ema odpověděla:
Moc děkuji! Doufali jsme, že se po zrušených letních plánech dostaneme do ČR na Vánoce, ale teď to vypadá, jak říkával můj tatínek, bledě, tak snad v létě 2021.
Však se setkáme. Zlo pomine. Lumpové budou souzeni.
Petroušek mi přinesl hřbetní sádlo. Ještě ho jdu nakrájet a vyškvařit. Poslouchám, jak lidé mění profese a jak hledají jiná zaměstnání. Tanečník - truhlář, herec - kurýr pro rozvoz jídla, herečka - recepční u kadeřníka, průvodkyně - referentka, herec - správce hřbitova a hrobník... Kuchař - skladník. Lidé se snaží uplatnit. Neopovrhují řemeslem. Hlavně - velmi hezky hovoří o svých nových povoláních. Zaujalo mě. Neskuhrají. Uplatňují se v životě.
Jdu psát. Pouštím si podkres - o paní Haně Hegerové. Na mysl mi přišla vzpomínka asi tři čtyři roky stará. Jela jsem za Lindou do Phy. Na Vyšehradě jsme se chtěly účastnit čtení vyšehradských pověstí. Prošly jsme kolem dokola, už jsme chtěly odejít. Stmívalo se. V horkém srpnovém dni jsme v šeru našly skupinku lidí na trávníku. Posadily jsme se na spálenou trávu a poslouchaly čtení. Ze tmy nás vyrušil telefon. Lidé byli v klidu. Paní se omlouvala.
- Víte, mě shání manžel. My dnes máme oslavu narozenin. Moje tchýně je Hana Hegerová.
Zatleskali jsme a zahýkali davem do telefonu oslavný ryk. Paní Hegerová nás slyšela. Její snacha se rozloučila.
- Víte, moje snacha je moc hodná.
Jaká byla neděle. Nestěžuji si. Až na nesvobodu to docela šlo. S tím se nemíním smířit. Nemohu jet na hory. Nemohu jít na oběd. Chybí mi koncerty, trhy, divadla, výstavy... Nemohu jít svobodně do obchodu. Jsem omezena na svých právech. Tahle vláda si pod sebou svými lžemi, svým hrabáním pod sebe podřezává větev. Prezident už nejde s národem. Obrátil. Ještě před nedávnem on i premiér hlásali, roušky dobrovolné... No jo, ale to bylo před volbami. To nás houpali. A většinu národa uspali.
Uvidíme, povídal slepý - říkávala moje maminka.
Dobrou noc!