Den D na sněhu, u kadeřníka, na přednášce

Před sedmou nakukuji z postele jedním okem ven. Ha! Slunce. Vturánu mám obě oči otevřené. Dnes to vyjde. Pojedu. Budík bude zvonit až po sedmé hodině.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-03-dnes-pojedu

Kočky před snídaní chtějí okouknout revír. Vycházím bosa na kačírek.

- Holky, pojďte domů. Je zima.

Žofinka si dala říct.

Vychází sluníčko. Nabíjí. Horkou vodičku na přípitek. Kašlu na lidi. Připíjím svůj soukromý. Strojím se. Balím. Nosím věci do auta. Hlavně, Ireno, lyže! Hlavně lyže ať tu nezapomeneš!

Jedu. Jedu opatrně. Pomalu. Nespěchám. Tetelím se radostí. Vyhlížím panoramata. Tak kdepak jsou? Sněžka! Sněženka. Sněhule! Nejkrásnější hora hor! Bílý kabátek z ledního medvěda. To si musím vyfotit. Nad Trutnovem přibržďuji. Kochám se. Mám štěstí, že žiju tady. Pod horami. V dětství jsem vždycky říkala:

- Mami, a kdy už budu moci nosit podkolenky!?

- Dokud bude na horách sníh.

To už jsem dávno horám zapomněla, že jsem si nemohla natáhnout růžové nebo světlomodré krepsilonové podkolenky.

Na palubní desce mínus jeden. OK. Spokojenost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-03-slunce-snih-klid-pohoda-svoboda

Parkuji. Maskuji se. Kdepak mám chránič páteře?

- Doma, Irenko, doma.

- Tam ti je platný jak mrtvému zimník.

Kupuji celodenní. Na zádech stále cítím chránič. Ten, který jsem zapomněla doma. Zvláštní. Fantomový pocit.

Lyžuje se jak v nebi. Užívám si slunce. Zvuků – chřá, chřá, chřá, chřá… Tančím střídavě na jedné nebo na druhé stráni. U lesa, koukám, ještě taky lyžují. Tady by se dobře učil lyžařský potěr.

Je čas. Po tři a půl hodinách nahoru dolů jedu k autu. Odmaskovat. Sportovní výživu. Jedu. Zas – nespěchám. Dívám se, jak mrzačí krajinu dálnicí. U Kuksu na příkopech podříznuté vzrostlé stromy. Krásná kulatina. Cítím, jak se mi svírá srdce.

Palubní teploměr ukazuje plus čtrnáct. Od mínus jedna velký rozdíl.

Namáčím rýži a pohanku do octové vodičky. Proplachuji. Krájím kousky krůtího masa. Vařím s kurkumou, medvědím česnekem.

Z Černé hory máme kartičky v bundách. Ty nabíjíme. Pořád jsem měla obavy, abychom je neztratili.

- Peťuš, prosím tě, neztrať kartu. Dej si ji do jiné kapsy, ať není turniket zmatený.

Nakonec jsem po posledním lyžování v Zielenieci kartu sama nenašla. Sněžence ze Skiresortu Černá hora jsem ztrátu nahlásila. Pink! Smazali jsme kartičku. Před příštím nákupem si koupíte novou. Ješiši, to nedám. Už si nepamatuji, kde jsem obstarala ty dvě původní. – Nebojte, zavolejte, pomůžeme. Rýže,  pohanka s kurkumou, krůtí maso, cibule s hřebíčkem hotovo. Volám. Sněženka. Ne, nechci, chci živého… Hlásí se mi slečna. Vysvětluji, co mi psali. Je ochotná. Veselá. Povzbuzuje mě. Jo, to dám. Ale bez ní… Jdeme krok po kroku. Ano. Dva členové v rodině. Jeden s kartou. Jeden bez.

- A to mě znervózňuje.

- Nebojte, na konci uvidíte.

Vybírám Skiareál Černá hora Janské Lázně – Pec pod Sněžkou. Junior – důchodce. 

- Pořád tam figuruji jak blb, který nemá kartu.

- Nebojte, zítra si ji vyzvednete v kiosku.

- Je to tam, kde platíme parkovné? Pod schody?

- Ne, nahoře u pokladny.

- Vidím v mailu QR kód nebo kód.

- Tak. A zítra po lyžování nebo až ve čtvrtek se podíváte, jestli máte spárovanou kartu se jménem.

Nahlížím. Vidím. Pořád tam figuruje blbec, který pořád strašil, neztrať, neztrať, pořád mi to tam píšou – vidíš? To jsi ty! Ta bez karty! Ok. Tak zítra.

Jdu se najíst. Kompot. Jedu k Eri.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-03-ostrihat

U Eriky pohoda. Klidná duše. Mám ji moc ráda. Pracuje kvalitně. Její Abey, Ebi nás dnes hlídá. Jsem šťastná, že ji mám. Hotovo. Domů. Mohla bych se stavit u Ivy. Konečně mám auto.

- Ahoj Ivo!

- Na zdar!

- Já jsem si přijela pro ten věneček.

- Pro jakej?

- Jak jsi říkala, že si pro něj mám přijet. Adventní.

- Mám ho na dvoře… Pod kůlnou.

Vede mě tam, kde dřív její tchán vyráběl košťata.

- Ivo, támhle je.

Jdeme dvorem.

- Pálíš oheň?

- No, sušinu.

- A budeš mít záhonky? Loni ses na to vykašlala.

- Na co záhonky!

- Pro pohyb, pro radost. Rajčátka, okurky.

Zle se podívala.

- Mně bude osmdesát. A já si to kilo rajčat koupím.

- Aha. Tak jo. Tak já už jedu.

- Ahoj!

Dnes neměla dobrou náladu. Možná jsem ji vyrušila od svaté bedny. Rychle jsem vystartovala pryč.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-03-jdu-si-vyzkouset-kondici

Petroušku, klušu nahoru pro balíček. Chci si nadělat kroky. Dnes mi to na lyžích neměřilo. Možná ti zavolám, protože v půl šesté mám v knihovně přednášku.

Jsem moc zvědavá, jak dnes vyběhnu krpál do šancí. Kupodivu, vcelku docela dobře. Mažu po promenádách zpět do města. U boxů lovím kód z mailu. Dnes mi neposlali SMS. Asi nové cvičení. Hledej, čmuchej, najdi! Vítěz! Balíček rozdělen do dvou pod stejným kódem. Dvířka odskočila. Mažu domů.

- Petroušku, už jsem na mostě. Prosím tě…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-03-ssr-obor-opravar-zemedelskych-stroju

- Jedu. 

Odvezl mě do knihovny. Poslední prezentační přednáška Střední školy řemeslné. Jsem nadšená z oborů, MOV i učitelů. V čele stojí člověk na svém místě. Ředitelka knihovny navrhla představení učebních oborů. Pět úterků jsem klusala do knihovny hltat informace o dějinách kovářství, hrnčířství, čalounictví… Nabrala jsem mnoho nových informací. Pět úterních večerů s vervou, nadšením a láskou představili MOV a učitelé své obory. Bylo co poslouchat, na co se dívat. Dnes poslední Opravář zemědělských strojů, strojník. Všechna řemesla mají tisíciletou historii, strojník – kolik? Sto padesát let? Velice hezky se přednášející dostává od bratranců Veverkových po nejmodernější traktor s klimatizací a možností poslechu hudby. Vypráví o oboru, žácích a jejich praxi, o plně a zcela automatizované farmě a jejím vynikajícím majiteli. Taky o tom, když na DOD maminka přivede aplégr:

- A je to obor s maturitou?

- Ne.

- Pojď.

Kluk vystuduje gymnázium a po maturitě přijde na obor, kde má zajištěný svářečský kurz, řidičské oprávnění na traktor a další vozidla.

Pan ředitel děkuje za možnost prezentovat školu. Dobrý počin.

Děkujeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-3-03-uplnkovy-navrat

Domů klušu pod úplňkovým měsícem. Na stadioně zas chlapi hrají. To je skvělé! 

Kroky jsem zvládla. Ale jsem ukloprcaná. Tak zítra!

Dobrou noc!