Den dle mých představ :-) V dobrých energiích s milými lidmi

Středa. Dnes nikam nemusím. :-)  Adventní slunný den. Slunce nádherně osvětluje koupelnu. Všechna špína světa je dobře viditelná. Tohle nízké slunce všechno odhalí. Myju čistou vanu. Ještě jednou. Přerovnávám polici s parfémy. Znovu vanu. Kapičky škrobu? Nebo ještě penetrace před kolaudací? Tak ještě jednou.  Vano, třpytíš se, ale ještě jednou, vidím kapku. Je mi fuk, jestli škrob, nebo snad penetrace? Někdy na rámech oken drbu devět let starou záležitost. Koupelně věnuji svou péči do oběda. Všechny poličky, skříňky, košíky... Mezitím čistím chodbu. Zajímavé. V září jsem všechno omývala po malování. Koupelnu pigluju půl dne. Ale blyští se. Na ložnici už nemám čas. Byla v plánu. Zítra. Rychle talíř polévky. Petroušek je tu. 

- Navezeme dřevo?

- Jo, kolik je?

- Bude půl třetí. Musíme jet.

- To stihneme. Ještě se namaluju.

Naše bedna na dřevo pojme tři kolečka polen. Šup, šup, zásoba hotová. Jedeme. Na besídku do MŠ. Nemám očekávání. Loni to byla katastrofa. Paní učitelka stále dávala na odiv jak neumí hrát, jak to dětem kazí. Prodávala to jako svou přednost. Měla jsem zlost, jakým příkladem jde dětem. Nemusíte nic umět a ještě to hodně vystavujte.  Přijíždíme dnes včas. Dokonce dřív než vnuččini rodiče. Nedala jsem svolení s otiskem prstu. Petroušek si zahřívá prst. Tře ho. Otiskuje. A prd! Teda: A nic! Hlavně, že dal něco ze své identity. Mlčím. Jsem odpůrce těchhle novot. Na brance kód. U dveří prst. Nefunguje to. Prst patří asi někomu jinému. Zevnitř nám otevírá nějaký rozesmátý tatínek. 

Šatna. Nádherní andělé na nástěnce. Překrásní čertíci. Moc hezké peklíčko. Prohlížím, obdivuji, fotím. 

Usazujeme se do stísněných židliček, na lavičky... Rodiče doklusávají z práce s jazykem na vestě. Jsem ráda, že tohle jde okolo mě. Slyším za sebou telefonovat paní:

- Mami, tak kde seš?

- Cože? Ve školce? A seš u sluníček?

- Jak u sluníček? Tady nejseš. Já tě nevidím.

- Seš ve školce u sluníček? A v které školce? Ale mami, já tě nevidím. Kde jsi? 

Jsem mrtvá smíchy.Paní se marně rozhlíží.  Ale už nastupují paní učitelky. Starší a mladší. Obě příjemné. Děkují rodičům za čtení nástěnek, lístečků a plnění úkolů a požadavků školky; batůžky, svačinky na výlety... Plavou... Rozdíl mezi starší a mladou? Obě chválí. Obě jsou sympatické, ale rozdíl vnímám:

- Děti jsou strašně šikovné. Děti jsou hrozně zvídavé.

- Děti jsou moc učenlivé a velmi zdatné...

Oxymorony užívá mladší. Odpouštím. Asi neví... Jsem dobře naladěna. 

Představení začíná. Paní učitelky vtipně poskládaly do kompozice o jedličce během ročních období básničky a písničky o zajíčcích, veverkách, lištičce... Vyrostla malá jedlička... Děti nádherně hrály. Byla vidět práce učitelek. Pásmo krásně zrežírované. Masky a doplňky si děti vyrobily samy. Originální. Zajíčci s oušky a vatovými ocásky. Veverušky s dlouhýma ušima. Lištička s typickým čumáčkem. Jedlička na sukničce papírové větve. I šišky má. V zimě na ní zvířátka pokládají vločky... Paní učitelky se střídaly. Jedna vyměňovala hudbu na CD, druhá seděla proti dětem, napovídala. Jsem nadšená. Všechny děti mluví nahlas. Správně artikulují. Vím, co to dá. Takhle si představuji práci učitelek. Neměla jsem očekávání; no, vlastně měla jsem očekávání loňské trapnosti, ale děti tančily, zpívaly, hrály, recitovaly precizně. Vypilovaná výslovnost, písničky pečlivě nacvičené. Tleskám!!  Po představení zvou na cukroví, kávu, čaj, mléko. Rychle se vytrácíme. Petroušek někomu někde něco ještě slíbil. Mám dvě hodinky do přednášky o vánočních zvycích. Lezu na půdu uklidit krabice od výzdoby. Snáším dolů maminčinu krabici formiček. Starých, s hezky viditelnými tvary. Loni nebo předloni jsem fotila tu nádheru. Půl šesté. Holka, to už začali. Jeď! Jedu.

- Peťuš, dnes je SCUK.

- To jsem ti chtěl právě říct, že už tam jedu.

V knihovně už přednáška v plném proudu. Ale sedím v první řadě. Vánoční zvyky, tradice naše a našich předků. Miluji. Jak přednášky, tak tradice, i knihovnu. Celý život jsem vodila děti, učně, studenty do knihoven... Snažila jsem se vychovávat čtenáře... Vyžadovala jsem si čtenářské deníky. Bohužel, jinak bych je nedonutila. Sama si vedu čtenářský deník. Posledních dvacet let v počítači. Dnes už asi čtenářské deníky češtináři nevyžadují. Taky se mi stalo, jak jsem četla v několika sešitech:

- Farmář Hora...

Jeden si to špatně od někoho opsal a už to jelo.. Jednalo se o faráře Horu... Ani jim to nepřišlo divné, že by u nás v devatenáctém století žil farmář... :-) Pokud jsem přišla na to, že opisovali, neměli to se mnou lehké! Těší mě, když si vyměním mail, messinger - cokoli - se svými dávnými milovanými svěřenci a čtu:

- U ležím v posteli s knížkou...

To potěší.

Cestou do knihovny jsem si všimla blikajícího keře. Už minule jsem si říkala, že si ho vyfotím. A na domě po omítce  jim jede děda Mráz! Nezapomněla jsem. Cestou domů zastavuji. Fotím. Keř si natáčím na FB. Mají tři chrty. Ďafou na mě za plotem. Dům mého spolužáka z gymplu. Robert. V domě máme od nich okna. Muž stejného jména i příjmení nám stavěl dům. V telefonu je mám rozlišené - RH dům, RH okna.

- Peťuš, už jsem tady. Tys mě volal?

- No, dnes není čtvrtek.

- Není? Aha. Tak to nebyl ani SCUK.

- To jsem ti chtěl jenom říct. Zítra bude nákup. Paní se mě ptala, co si přeju. Tak jsem poděkoval za rozhovor a že teda zítra jsem tam jak na koni.

Oba jsme dnes měli čtvrtek. :-) Rychle vyřizuji řádku zmeškaných hovorů. 

- Dobrý večer!

- Dobrý večer! Omlouvám se, že jsem včera nemohla mluvit.

- To neva. V klidu. A komu jsem se dovolala?

- Monika!

Volám krásné štíhlé paní, jako by vypadla z oka Tereze Kostkové.

- Moni, jak jste spokojená? Jste změřená: Cítíte energii? A jak v nové práci?

- Jsem velmi spokojená. Protože se ráno jen napiju a jdu. Jsem sytá. Změřená jsem. Je to bezva. V práci se učím. Ale baví mě to. Jen se přiznávám, že nechodím na kurz správného stravování, nemám na to opravdu čas. Nečtu maily... 

- Vůbec nic se neděje. Klídek. 

Paní byla asi patnáct let na MD. Týden v pracovním procesu. Ó, tak dobré zprávy. Ještě volám svému klientovi k Rychnovu. Motorkář. Srdečný rozhovor i s ním.

Všechna zmeškaná čísla - vyřízeno. Termíny zapsány... Jdu na rohlíčky. Vysoké datum. Každý peče. Já ještě nic. Poslouchám od dvaceti školení. Pěkně se mi pracuje. Však se mi taky podařily. Skoro žádné zlomky. Jsou jemňounké. Neochutnala jsem. Petroušek má dobrý čenich:

- Něco tady voní.

- Tady jsme ti dala do mističky zlomky.

- Víc nemáš?

- Mám. :-) 

Co byste řekli na můj dnešní den? Bezva lidi. Žádné naschvály. Žádní hlupáci, ignoranti a naschválníci. Žádné sklo v medu. A navíc sluníčko. Co chci víc! Změnu systému. Ale to nedám. Tak jsem raději spokojená.

Dobrou noc!