Den dnes košatěl :-)
- Dnes zabojuji o svůj zub.
Vyslovila jsem větičku nahlas. Totiž minule mi uvízlo v hlavě, že jednička je živá a bude potřeba injekce. Ne. Do jedničky nejdeme. Každé vrtání poškozuje zoubek o něco víc a víc a víc.
- Dobré ráno!
- Jejda, ty jsi doma?
- Čekám, až zavolá LP. Jestli přijede…
- Peťuš, dnes jedu k zubaři. Ale nejdu do jedničky. Chci jen dostavět kousíček, neviditelný růžek u dvojky.
Rituálky. Do zahrady najít pampelišku. Už mi to dá hodě práce. Kam se všechny ty zlaté oči poděly? Trošku smrkových výhonků… Kočky stále stávkují. Nechtějí směs hovězího, kuřecích krků, jater. Zkrátka ne.
- Tak LP nepřijede. Podívej! Mour se tu vyblil. Vidíš? Nechce maso!
Pokoušela jsem se je nalákat přes bonbony. Balím zblitky do ubrousků. Nesu ven.
Šup do koupelny. Nehezky se říká – namalovat obličej na ksicht.
K zubaři. Po obchvatu u krematoria jedu předpisově. Co kdyby tu nějaký blázen chtěl přeběhnout... Zdravím sestřičku.
- Mohu dál?
- Ještě tam má paní doktorka pacienta. Zatím se posaďte.
Sedám do křesílka u recepce. Stále tu pracují řemeslníci. Slyším hovor. Zajímá mě. Ptám se.
- Leni, jak sem loni stále někdo volal, jestli už je ordinace otevřená. Není. Zas další. A zas ne. A příští návštěvu opět.
- Už je. Na náměstí.
- A platí se tam?
- Máte tam třeba prevenci zdarma. Ale výplně…
- To jsem slyšela. Ty tady. A platí se. Tak já tam taky chci. A budu tam mít svou doktorku?
- Ano. Uvidíme, jestli tu ordinaci udržíme.
Netuším, že mají na rok obsazeno.
- V osm? V září?
- Cože? V osm?
- Máme obsazeno na rok. Tak v půl deváté.
- Na rok? Tak v půl deváté...
Souhlasím. Sestřička ví, jak nerada vstávám. Vyšla mi vstříc s půl devátou. Nikdy mi nevolá před devátou.
Jdu do ordinace č. 2. Stoleček na mě připraven.
- Jesiko, to je na mě?
Přikyvuje. Usmívá se. Holčina z gymplu už má po kurzu. Pamatuji, jak se tu učila. Snažila se. Tak už je to celá instrumentářka. Ona se tehdy nebála zeptat.
Jdeme do růžku bez injekce. Bojím se, že v ní je hydrogel a oxid grafenu.
Během vrtání a tvoření a svícení a svícení a osvětlování a nekonečného jemného pečlivého odborného opracování mluví lékařka. Mají po maturitním týdnu. Divím se. Její hošík už zítra maturuje. Jako by to bylo včera. Stíhám mezi vyplachováním sdělit, jak jsem poprvé v životě položila devátého květiny osvoboditelům. Jak nám odtáhli rudoarmějce, přitom šel prý jen do opravy. Našla jsem si omylem svůj dopis zastupitelstvu z roku 2022. Chci vněm potvrdit termín navrácení. Zastupitelé prašiví prolhaní. V čele s bývalým ředitelem školy. Patolízalská hlava iniciovala odstranění.
Náhodně otevírám oči. V žaluziích venku na autě vlaje ve větru československá vlaječka.
Já i doktorka valíme oči!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-19-vlajky-synchronni
- To je synchronicita!
- To není možné!
Říkám, jak jsem namluvila v ruštině poděkování Voloďovi do Soči. A Angelice, prostě Lice, do Moskvy. Přišly mi nádherné odpovědi. On šéf lázeňského orchestru. Sedmdesátiletý. Ona inženýrka. Mladá návštěvnice Brutalu...
- A znáš jméno Rogozov?
Kroutím negativně hlavou.
- Nikdy jsem ti o něm neřekla?
Zas kroutím.
- On pracoval za polárním kruhem. Chytil ho apendix. Nemohl k nim ledoborec ani vojenský vrtulník. Tak si lokálně umrtvil břicho a pod velikým zrcadlem si apendix odoperoval.
Valím oči.
- Asistoval mu technik. Ten to fotil.
Později doma se dočítám, že mimo celkovou anestezii je břicho neuvolněné jak prkno. On to dokázal. Zachránil si život. Ale!
Když se zašil, omdlel. Probral ho. Dal mu panáka. Snímky obletěly svět.
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-lekar-si-vyoperoval-vlastni-apendix-a-prezil-40062479
Pak okouzlil svou přednáškou jednu českou studentku. Pozval ji. Vzali se. Bylo to zrovna v době tak 68-69. Rodiče byli proti. Ale holčina si postavila hlavu.
- To znám!!
- Narodil se jim syn. A to je otec mého maturanta.
- Cože?
Doma si hledám informace o Rogozovovi.
Když lékař Leonid Rogozov dostal v odlehlé stanici na Antarktidě zánět slepého střeva, zbývala mu jediná šance na záchranu. Musel si sám apendix vyoperovat, aby přežil.
Sovětský lékař Leonid Rogozov, jehož příběh o operaci apendixu se stal již legendárním, se narodil 14. března 1934 v odlehlé vesničce na Sibiři. Během druhé světové války Leonidovi zemřel otec, který padl v boji. Leonid Rogozov se po absolvování střední školy rozhodl pro studium medicíny, které v roce 1959 zdárně dokončil. O rok později se připojil jako lékař k expedici, která tehdy mířila na Antarktidu na zdejší stanici Novolazarevská.
Ta stanice Novolazarevskaja tam prý je dodnes.
Čtu dál:
Asi tehdy ani netušil, že se jeho příběh stane mezinárodně známým. Doputoval dokonce i do Čech, kdy se o statečném sovětském lékaři dozvěděla studentka medicíny Marcela, která se rozhodla napsat Rogozovovi dopis, ve kterém mu vylíčila obdiv, který k němu chovala. Následně si spolu začali dopisovat, nakonec z toho bylo setkání a láska. O dvanáct let mladší Marcela se za Rogozova provdala a přestěhovala se do Ruska, tam dokončila své studium medicíny. Páru se narodil syn Vladislav a dcera Jelena.
Lékařka hovoří o Vladislavovi a Lence, Leně, Jeleně. Hm. Tak to je teda pecka. Tchýňka Češka. Tchán on...
Přišla na něj řeč jen přes mé položení květin osvoboditelům.
https://www.svobodny-vysilac.cz/2025-05-09-hovory-pri-vine-s-petrem-vaclavem-365-dil-120-min/
Cestou domů poslouchám opáčko dějin: Churchill chtěl z půl milionové německé armády vycvičit vojsko a prvního června 45 zaútočit na SSSR. Jenže z Ameriky přišlo zamítnutí.
Ano, v únoru 45 po Jaltské dohodě o uspořádání světa nám přátelé Amíci zbombardovali a zabili civilisty v matičce Praze. Bombardovali nejen Phu, ale i průmysl v Picích, Ostravě, Plzni, Brně…
Amíci měli tvořit odchodné koridory na západ. Americké zajetí byla cesta z válečné zóny pryč, cesta na svobodu. Padnout do zajetí RA znamenalo pykat za své činy podle válečných konvencí. Proč Američané drancovali sklady s komoditami, kterými se dalo platit, nebo je nutně obyvatelé potřebovali?!! Rabovali, kradli, chovali se… 140 tzv. padlých Američanů je prokázáno, že se buď porvali, opili… Kolik z nich padlo v boji??
V té době vznikla OSN (organizace nosatých k ovládání světa) a charta OSN. V článku 106 a 107 se říká, že pokud by bylo zas nějaké nacistické hemžení kdekoli na světě, mají vítězné mocnosti za povinnost ne právo – za POVINNOST – to vyřešit. Nepotřebuje souhlas ostatních. Může jim to jen oznámit. Britové v tomto čase shormážidli tři divize německého wehrmachtu. Měli je zajmout a řešit jako válečné zajatce. Oni je vyzbrojili jako válečné složky… Británie porušila OSN už v roce 45…
Cestou domů se stavuji pro jablka u ovocnářů. Už mají jen zelená. Chjo, taková má ráda Linda. Ne já. Až doma zjišťuji, jak lahodnou chuť mají. Jak jsou ještě teď na jaře šťavnatá. Co dusík udělá za parádu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-19-tady-vedla-zemska-stezka
Nedá mi to. Zas zastavuji na staré cestě, kudy po staletí chodívaly karavany. Pokrok jde dál. Dnes by karavany zahnuly do pravého úhle a jely o pole dál stejným směrem, jako chodily po staletí.
A teď domů. V poledne měla volat slečna Bára z Innogy. Bude půl jedné. Stojím u závor.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-19-odvazne
Po chodníku jedou na jednom kole dvě holčiny. Šikulky. Taky jsme takhle blbly. Jezdívaly jsme na jednom kole dvě. Mezi poli. Mimo provoz. Jedna šlapala vstoje. Druhá seděla na sedátku. Nebo na nosiči. V duchu mi běží myšlenka.
- Tak to ty děti nejsou zas tak marné.
Přes auta nevidím, jak to děvčata vyřešila u klacků. Když je předjíždím za závorami, trnu. Ješiši. Holka sjela z bezpečného chodníku na cestu. Ne. To ne! Riskují! Ta zadní se ohlíží na kolonu auta za sebou. Ta přední vystřelí levou paži do cesty. Všichni pro jistotu zpomalujeme. Necháváme je odbočit do vilové čtvrti. Já odbočuji o ulici dál.
Volá Bára z Innogy. Právě si vyzouvám boty. Řeším s ní rezervace cen energie na našich nemovitostech. To mě zdrží hodinu. Ale aspoň mám jasno v dodavatelích a termínech změn. A ušetřím nám i našim nájemníkům.
Čtu odpověď ze Zpravodaje, že můj dopis není k přečtení. Aha. Asi nemají můj font. Volám hlavní redaktorce. Vysvětluji jen ústně, že základní škola se nestuduje, ale vychází nebo absolvuje. Jde agresivně do mě. Nevhodně používá aspeňáckou formuli – to je váš názor. Jenže to se používá u vysvětlení zákona. Když jsem ředitelovala, často jsem volala tvůrci zákona. A ten mi přímo vysvětlil, jak si mám konkrétní zákon vysvětlit. Totiž paragraf je pokroucený. Znázorňuje několikerý význam. Tedy tam mohu použít formuli: To je váš názor. Ne tak u pravidel pravopisu, u pravidel stylistických, u významu slov, u jazykového kodexu.
Redaktorka očividně nezná a nedodržuje Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy.
Pro neznalé:
Účelem etického kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy je vymezit a podporovat žádoucí standardy chování úředníka a zaměstnance veřejné správy ve vztahu k veřejnosti a spolupracovníkům. Smyslem kodexu je vytvářet, udržovat a prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu.
Když úředník je blb, odpoví ti – to je váš názor. Debilita kombinovaná s arogancí opravdu nezná mezí.
- Prosím vás, to není názor, to je fakt! Ve slově býk taky nemůžete tvrdit, že je můj názor, že se tam píše ypsilon. Haló! Haló!! Co mi skáčete do řeči? Halóóó!!
Na druhém konce se drčí. Řve. Překřikujeme se. Ach, to je hokynářský způsob. Slyším:
- Paní Hrobská, nekřičte na mě!
- A vy buďte laskavě zticha, když mluvím já. Zaprvé je to můj hovor. Za druhé odpovídám na vaši myšlenku. Za třetí jsem starší. A za čtvrté vy jste placena z peněz obyvatel našeho města. Žádám vás, abyste nedovolila prznění jazyka ve Zpravodaji, protože je to vzor stylu publicistického a špatné vzory jsou chytlavé.
- Tak si to zavolejte do školy!
Nechci napsat, že je to čůza. Mohli by mě povolat na komisi. Ačkoli - svoboda slova atd... Zavolala jsem si to teda do školy. Tam byl přístup naprosto jiný. Chápavý. Vstřícný. Seriozní.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-19-na-slovicko-a-domu
Jedu na besedu se starostou. Nazval to Na slovíčko se starostou. Má obdiv – protože si j de odvážně už potřetí vyslechnout stesky, stížnosti, dotazy svých voličů. Hned na úvod se mi hodí odpovědět, že já se nebojím ničeho.
- Ani vaší úřednice, která je nevychovaná, neuctivá a nedodržuje etický kodex úředníka. Měl byste si své úředníky trošku poučit, pocvičit, proškolit jak se mají chovat.
Na setkání se dozvídám o plánech, o životě s menšinou v pevnosti. O kamerách. O městské policii. O plánovaných uzavírkách. Parkovacích místech na cestě ve čtvrti, kde bydlím. O nějaké paní, která chodí s papírkem po městě, fotí a udává. O parkovacích automatech na náměstí.
- No já teda na náměstí neplatím. Jdu na poštu s balíčkem a neplatím nikdy.
Lidi říkají:
- Musíš zmáčknout žlutý čůdl.
- Cože? Jaký čůdl?
- Máte parkovaní první hodinu zdarma.
- Áháá. A to je novinka. Tak to jsem za ta léta nepostřehla. Neplatím.
- Musíš zmáčknout žlutý čůdl. Ale pozor, on už je takový zašlý.
Na besedě není agresivita. Přátelská atmosféra. Lidi z okolí obchvatu přišli žalovat, jak tam zas od minula nějaký chlap přebíhal. Jeho žena nechtěla. A on jí celou dobu, než ona to podběhla pod mostem, nadával. Až paní z krematoria se šla podívat, co je tam za hluk. Našla u plotu malého bojícího se hošíčka.
- Bál se a je jen čas, kdy si to taky zkusí přes tu cestu oběhnout.
- A to tam nemůžete natáhnout pár metrů plotu?! Jde o bezpečnost lidí i aut.
- My jsme donesli tedy tu petici na tu hygienu na úřad. Ale řekli, že ji máte za nás podat vy.
Očividně starostovi nikdo o petici neřekl. Proto ti lidé přišli.
Hana komentuje.
- Tak to je smutné, že to nevíte, pane starosto!
Přidávám se znovu.
- No, trošku si ty své úředníky vycvičte!
Dotazů padlo mraky. Starosta je jen jeden článek řízení města.
Po besedě mu jdu říct, že hlavní můj dotaz ohledně pomníku nechám na příště.
- Já jsem čekal, kdy s tím vyrukujete.
- Nebylo tu místo. Ti lidé měli aktuálnější výzvy.
- On nám do toho pomníku někdo střelil.
- Ale! Tak rudoarmějce někdo polil červenou. A tu hrůzu navrženou dětmi vám někdo postřelil. To jsou věci! Do opravy s ním! Jako s rudoarmějcem.
Doma líčím novinky Petrouškovi. Dnes se radoval, že mám zoubek v pořádku. Zaplatil mi ho. Mám doma nekonečný poklad. Gentlemana. Někdy dědkovatí. Ale!! Kdo drží vztah??? Žena!
Bylo to dnes na tom světě košaté. Smrad ze srážky s blbcem už vyvanul. Takže – OK.
Dobrou noc!
P. S. Udavači, věci veřejné se mohou!! zveřejnit. Tak ať sem zas nemusím dávat hlavu kobry s jedovatým jazykem. Čau! Nádhero!