Den jak loni. Krásný, klidný, odpočinkový, meditativní.

29.12.2018

Ráno. Lyžovat. Lyžovat? Nechce se mi. Nechcééé. Svaly cítím, z nosu mi teče, kašlíčkuji. Nikam. Po pětitýdenním zápřahu budu mít den pro sebe. Zalézám znovu pod peřinu. Beru s sebou ntb. Poslouchám věštby na rok 2019. Na leden 19. Pan Richard Kába se mi zas bude smát. Nesnese jiné pojetí života. Jiný názor. Ještě tvrdě spí. Taky se mu nevysmívám. Pak uráží a vyčítá... Je mi to naprosto ukradené.

Probírám si v myšlenkách rok 18. Inventarizuji. Dnes nikam nemusím. Usínám. Piju čaje, lehce jím. Popíjím formuli jedna. Lehoučké jídlo. Ležím. Probírám se různými blogy, stránkami, sleduji ruské video o vodě... Spím. Spím. Piju čaj. Zdravé jídlo prokládám fíky.

Vůli dnes vypínám. Nemusím nic. Nic kontrolovat. S nikým nemusím komunikovat. Nikam nejedu. Probírám záložky v počítači. Mažu nepotřebné. Nahlížím do těch starých. Vracím se v myšlenkách do doby, kdy jsem ji ukládala. Na jakém stupni jsem tehdy byla. Jj, to jsem vyhodila přílohu o chemtrails. Pomyslila jsem si tehdy, co to je za volovinu. To jsem ještě byla kábovitá. Najíždím na stránku o zdraví. Upřesňuji a opakuji si čakry. První - vyvíjí se do sedmi let... Jj, takový pořad jsem loni, možná už předloni poslouchala... Síla působení se mění po sedmi letech... Čtu:

Tato čakra se formuje od narození do sedmi let věku člověka a poté znovu od 50. do 56.roku života. Symbolizuje vztah k materiálnímu světu, k Zemi, ke své rodině a společenství. Týká se jí schopnost zajistit základní životní potřeby, síla bránit se a prosadit se, schopnost cítit se na různých místech "jako doma", uznávání společenských a rodinných pravidel, potřeba logiky, struktury a řádu. Blokaci první čakry poznáte také podle těchto fyzických a psychických příznaků: chronická bolest spodní části zad, zánět sedacího nervu, nádor konečníku, poruchy imunity, deprese, nejistota, nedostatek opory, odloučenost od země. Jestliže chceme první čakru pročistit, musíme přijmout a naučit se ctít svoji původní rodinu, všechna lidská společenství a životodárnou Matku Zemi. Musíme být ochotní odpustit členům rodiny bolest, kterou nám hlavně v dětství způsobili a být vděční za dar života, který nám dali.

V tom věku jsem řídila školu. Děsně jsem se bála, že neobstojím. Přitom jsem metala kozelce, dělala hvězdy a pomyšlení vedení obce i rodičům. Šíleně bláznivě jsem se snažila. Vydupala jsem ze země i včelařský kroužek. Nemyslela jsem na sebe. Domů jsem chodila jen spát. ČŠI (česká školní inspekce) mě vždy náramně pochválila.  moje inspekční záznamy byly ukázkové. K ničemu to nebylo. Dvakrát jsem tehdy zažila zánět sedacího nervu. Ten druhý se mě držel rok. Ne a ne odejít... Vůbec jsem nevnímala přírodu. Ani trošičku. Fialky byly první, ale vždy mi unikly sněženky, bledule... Mnohdy i narcisy... Vlastně vhod přišla maminčina nemoc. Zůstala jsem s ní doma. Vyměnil se moudrý starosta za mladého egoistického všeználka. Do všeho se začal mísit. Kazit. Rozhazovat nashromážděný obecní majetek od svého předchůdce. Vystavěl dětské hřiště na břehu rybníka. Manžel tehdy radil: Už tam nejezdi. Zbláznila by ses. Vystrašená jsem poslechla. Co s námi bude. Po složení funkce ředitelky školy jsem v únoru chtěla zasadit konvalinky z plesu. Ukázkový vytřepanec. Blázen. Oddělený od přírody. 

- Peťuš, dnes jsem chtěla zasadit ty konvalinky z plesu. 

- A nešlo ti to, viď?

-Jak to víš?

VŠ bulíček nevěděl, že v únoru je země ztvrdlá, zmrzlá, ztuhlá. Tenhle věk jsem prožívala v nepohodě duše. V šoku. Škoda, už další šanci v životě mít nebudu.

Petroušek se sbírá na zápas. Hurá, budu čučet do pohádek. Setmělo se. Volá snaška. Potřebuje na chvilenku pohlídat čiperu V. Jasně. Zatápím. Povídáme, hrajeme si s černou Kitty. Choulíme se na gauč. Díváme se na Bubáky a hastrmany... Čas uběhl, přijela si maminka. Loučíme se.

Trošičku tvořím. Nedá mi to. Pročítám FB. Loňský příspěvek. Den probíhal skoro stejně. Jen tehdy jsem musela vystrčit paty z domu. Péťa taky loni hrál. Díky naší sportovní výživě se dědoušek drží a  přes svůj věk a pracovní vytížení vyhrává... No jo no, Messi, Ronaldo ten naleštěný prd, jak mi to do komentáře napsal pan Richard Kába, popíjejí; zkrátka působí. Vyživuje, doplňuje to, co se za posledních třicet padesát let z přírody ztratilo... Jo, a nejsou to pilulky :-) 

Jdu spát. Ráno: Lyžovačka. Chjo, mám nové přezkáče. Snad je nazuju na parkovišti :-)

Dobrou noc! :-)

P. S. Děkuji za přízeň. Se statistikou jsem spokojena :-)