Den jak víno

Prožila jsem krásný den. Ale opravdu! Bolí mě v puse aft, co, aft! Kdyby jeden. Dva pořádné na rtu zevnitř a jeden vzadu na krku. A tentokrát se mi zvětšil ret. Quasimodo by se radoval. Přesto den jak víno. Den důchodce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-15_Kocky%2C_kocky%2C_ranni_zahrada/

Když mamka odešla do důchodu, ještě chvíli pracovala. Myslím, že šla se dvěma dětmi v pětapadesáti. Vždycky radostně opakovala, že pracovala na procenta. Asi tři roky. Stále v osmapadesáti šla dřív  než odcházejí dnešní ženy. Vyplatilo se jí. Měla krásný důchod. Kdyby neskončila činnost její paměti, ach, božíčku, byla by tu dodnes. Jenže u fy Herbalife nás často varují před nemocí abych, kdybych. Tedy - vyhýbám se jí. Nesu si na paměti i v soukromém životě. Jako důchodkyně ještě dělala ve škole uklizečku. Ale krátce. Přešla do kanceláře na gymnázium. Maminka celý život dřela na naší zahradě;  dálkově vystudovala SVVŠ, dnešní Gymnázium J. K. Tyla; zasloužila si brigádu méně fyzicky náročnou, než šůrovat na stará kolena tělocvičnu školy. Myslím, že na gymnáziu pak skončila a jinam už nešla. Dřív byly jiné počty. To jí bylo možná šedesát? Šedesát dva? Dneska v tom věku ženy ještě hákují. A to nepracují na procenta. Pracují na kapitalistu. :-) Dickens by v naší společnosti jistě našel další námět na kritickorealistický román. 

Před třiceti dvěma lety - bude to až v červenci, tak o rok déle, jsme s Péťou jako začali pracovat na zahradě. Jako. Mamka to tu vedla. Byli jsme přírodou dva nepopsané listy. Já zahradu nesnášela. On o něco víc. Petrouškův tatínek byl zahradník. Šéfoval v Sempře. Bydleli v zahradě pod viaduktem. On tam nikdy nepracoval jako brigádník. Byli jsme na zahradu na stejné úrovni. Oba nešikovní. Mamka nás zastřešovala. Jednou Péťa zasadil brambory. Asi jeden dva řádky.

- Petře, a dals´pod ně hnůj?

- A kde bych ho sehnal?

Řehtám se ještě dnes. Kde by ho sehnal? Tak ho tam nedal. Smála jsem se mu, kdykoli významně s důležitostí v hlase pronesl:

- Já jsem zahradníkův syn. 

- Jo, a zahradu jsi viděl z rychlíku z toho viaduktu nad zahradou, viď? Váš domek se jen mihl. Skleníky jsi ani nezaregistroval.

Přišli jsme na zahradu. Vytáhla jsem lehátko. Na podnos talířky s dobrotami. Tehdy jsem ještě jedla koblihy. Tloustla jsem. Kousnul mě mravenec. 

- A přírodo, mám tě dost! Peťuš, jedeme domů. Raději si sednu na balkon... 

Blbá. Blani: ÚB! 

Péťa se švagrem zavedli vodu - to byla sláva! Petroušek zavedl elektřinu - to bylo radosti! Už se tu nechalo ledacos udělat. Zalévat. Sekat. Péťa mamince vždycky vykopal jámy na jiřiny. Ubývalo jí sil. Když jsem učívala, jezdila jsem ze školy pozdě; oni se tady na zahradě realizovali. Ořezali třešním vršky. Tragicky. Vypadaly jak z koncentráku. Ječela jsem. Totéž vyvedli švestičce. Vypadala jako koště. Jekot mi nepomohl. Švestka se zotavovala asi deset let. 

Přesazovali spolu dva obrovské květináče asparágusu. Jeden mi maminka odkopla ze svého. Koupila velký květináč. Darovala mi ho. Maminka moje. Jen tak. Dostala jsem velikánský asparágus ve velkém drahém květináči. Mami, poděkovala jsem vůbec? Když přesazujeme její a můj, vždycky Péťa mluví, jak to s babčou, babkou, s máti odřezávali, dolovali. Jak mu povídala, aby okrájel hlízy... I letos... To už bylo po maminčině odchodu. Mám ve zvyku překonávat činnosti po. Když se na mě vykašlal manžel, jela jsem poprvé do milovaného Maďarska sama. V červenci osmdesát devět. Po seznámení s Petrouškem. První návštěva Budapešti poprvé bez Ivky. Poprvé bez Ivky tam a tam... Teď hraju hru - poprvé bez mamky. Taky tam, tam a tam. Jo, též poprvé bez mamky přesadit asparágus... Už musím kráčet sama. 

Přišel čas, kdy už jsme vyřešili majetkové poměry. Maminka nechala od roku padesát devět přepsat teprve tatínkův podíl a po tomto převodu pak na nás dvě. Já sestru vyplatila a čekala, až se Péťa rozhodne ke stavbě. 

Viděla, že je zahrada v mých rukou. Jednou nám řekla, že jí ubývá sil. Kolik jí mohlo už být.? Sedmdesát? Možná víc. A že sem bude jezdit jen občas. Trošku jsem měla obavy. Zvládneme to? Od té doby už přijela jen někdy, občas nám něco pomohla, poradila, pochválila, ale už si pracovala jen u sebe v domečku. Měla malý sádek, vpředu zahrádku. V domě malovala, stále něco budovala. Poslední její akce - domovní dveře. A pak už ne síly, ale paměť. Reminiscence léčivá.

Chci říci, že jsem prožila hezký hodnotný den důchodkyně. Totiž když je člověk zdravý a stát mu vyplácí za celoživotní snažení, je to skvělé.

Ráno. Prošla jsem zahradou. Kochala se svými mičurinskými úspěchy. Pak mi to přerval telefon. Zvonek. Přivezli zboží. Vracím se do zeleného. Kočky okolo mě. Zvonek. Klientka. Oba představitelé setrvali v dlouhém a přátelském rozhovoru - povídal Havel, že takhle už nechce zprávy. Prrrý se lidé musí dozvědět, o čem si politici vyprrrávěli... Už dávno zas setrvávají... a my jsme opravdu setrvaly... Ale ta mi dala! Nevěřila jsem vlastním očím!! O 6,02 % snížila tuky, z 5 standard kondice se dostala na 6 štíhlý svalnatý. O tři kila jí narostly svaly. Výživa Herbalife a pohyb. Sází, ryje, seče, obrací seno... Kondice super extra skvělá. Povídáme si. U její neteře na zdrávce jsou dvě studentky naočkovány!! Další touží! Světe, nestraš, nenič, nelikviduj!!

Jdu se mrknout na FB:

Draha Hraničková

Irenko, co mi naznačil vesmír, když mě od rána bolí v krku? Asi jsem to včera přehnala. Dnes znovu jahody. Jsou za 56 Kč od stejného prodejce, ale nejsou už tak pěkné jako včera, kdy jsem nevyhodila ani jedinou jahodu. No nic, jahůdky, půjdete na mrazák a počkáte na rybíz. 2/3 jahod a 1/3 vylisovaného rybízu. Bude marmeláda

Krásně mi to tu voní jahodami a jasmínem. Kytičku mi utrhla v neděli vnučinka. Musela jsem to slovo od Tebe převzít. Moc se na ni hodí.

Blanka Faltynkova

Draha Hraničková ja jsem se taky poirenčila rikam i sousedinka

Draha Hraničková

Jo, sousedinka, vnučinka, snaška....

Děvčata, víte jak to začalo? Kolegyňka měla strejčínka. Spolužačka na gymplu měla Jendulku. Samá libozvučná slova. Jen Peťulka je moc nemusí. Prý aby se z toho neposráčkoval. No jo, no, drsňák jeden! :-) 

Dnes jsem si volala na policii, proč mi ještě neposlali číslo toho policejního čísla, které mě drželo na stanici, omezovalo mě na volném pohybu, klamalo, že se nesmí fotit; náhodou na TV KTJ někdy přesně vyjmenují, kde se smí... Ó, to byl taneček. Prý žádný mail nepřišel. Ale ode mě odešel! A prý to má založeno. A prý jich tam bylo víc. Ale nebylo. Byli jsme tam sami dva. Mám to na nahrávce. Tak prý ať se stavím. Pozítří. Tak do telefonu mi nesmějí říct ani Franta Vomáčka, ale ani číslo?? A prý ať si napíšu. A když si napíšu, tak prd. Úhoř by se nemusel stydět. Za mého dětství měl na starosti Josefov policajt pan Franc. A tečka. Žádné číslo. Měl motorku. A stačil tu. Pořádek tu byl.

Jdu se mrknout na nahrávku z toho omezovacího dne. Vidím číslo. Vidím také, jak stojíme asi pět metrů od sebe. Taky mám na sobě kabát s tím vysokým límcem. A taky dnes v ruce držím rozhodnutí KHS: Řízení zastaveno. Skutek nebyl přestupek. 

Volám znovu. Tři minuty po půl třetí. To už má pan vedoucí odpíchnuto. Chci zástupce. Nadporučice se hlásí jménem. To mě dostalo. Proč neřekla tady je npor. 3624598756321554646578126545365 :-)

- Prosím vás, potřebuji potvrdit, že u vás pracuje číslo xy!

- To vám nemohu říci.

Jo tak nemůže. Tak ještě zkouším jeden pokus:

- Ale pan vedoucí povídal, že si mohu s nahrávkou přijít.

Chtěl pozítří. Ptala jsem se, jestli má policie zítra volno. Prý tam nebude jen on. Tedy nemusím ve čtvrtek, přijdu zítra. 

- Mohu klidně i teď. Ale bez roušky!

Ale to začalo chrleníčko...

- Chtěla bych vás upozornit, že Nejvyšší správní soud rozhodl o neoprávněnosti těchhle vašich výmyslů.

- Ale musíte dodržovat opatření.

- To právě nemusím. A vy mě opět chybně informujete a nedodržujete právní normy. Myslím, že vás zahrnu k tomu číslu, které mně nechcete potvrdit. 

- Nevyhrožujte!

Je v koncích. Útočí.

- Vidíte? Jak se mnou hovoříte? Jak zaměňujete významy? Já vás INFORMUJI a vy říkáte, že vám vyhrožuji.

Holka si to plete. A takhle útočí na lidi. Možná je očkovaná. To číslo, které si konkretizuji,  mě v listopadu mylně informovalo, omezovalo mě na pohybu atd. atd. Holka je nervní. Nějaký drzý červ z ulice si vyskakuje na slovutnou policii. Buzeravat a strašit!

Volám právního poradce. 

- Posílám to na adresu...

- To nevadí, to předají GIBS.

- Mohu přepsat obálku.

- Ne. jejich povinnost je předat to.

Jen položím telefon, volá vyšetřovatelka maminčina úrazu.

- Já na vás čekám. Pamatuji si vaše jméno. Váš šéf mi asi před čtrnácti dny povídal, že máte maminčin skon na starosti. Vaše jméno mám uloženo v hlavě. Jako snížek.

- Ne, já mám k...

- Aha, jako knížka.

Jestli bych zítra nepřijela do HK. Nepřijela. Proč? Protože nenosím roušku. Proč? Protože jsem před čtyřiceti lety prodělala anafylaktický šok, to za prvé a protože využívám zákon 240/2000 Sb., par. 31, odst. 4. Miluji své zdraví. Pečuji o své tělo. :-) Jsem jiná. Odkládáme schůzku na 19.7. Ozve se. Péťo, co řekneš? Budeme se těšit. Lindo? A posíláme písničku. 

Ještírek zas bude chtít vyklouznout!

Podělala jsem toho dost. Kochala se, upekla skvělou bublaninu. Přidala jsem kváseček ze včera. Buchta chytla náramnou chuť. Mňamkózní. Naložila jsem léto do sklenic na zimu. Stihla si sednout v podvečer k práci na houpačku. Kocour Mour si suverénně vyskočil ke mně. Mazel. Okukoval, co se děje za plotem. Zrzka se zdejchla. Doufám, že ji zas ráno potkám vcelku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-15_Kocky%2C_kocky%2C_vecerni_zahrada/

Poselství:

Pokud mávnete nad nespravedlností státní moci rukou, schvalujete bezpráví systému na obyvatelích státu. Nezasloužíte si právní stát!!! Agresor si k vám dovolí tolik, kolik mu vy umožníte!!! Každý máme v každém dni trošku času na to, abychom sedli, a na donebevolající neurvalost BUZEROVAT A STRAŠIT místo POMÁHAT A CHRÁNIT upozornili kontrolní orgány. Policie je tu pro nás. V posledních letech je už zase proti nám. To nejde. Snažte se o změnu stavu!!! NWO nastolen, velký reset uzákoněn. Jenže je tu vyšší moc, Klausi Schwabe! Síla kolektivního vědomí.
Dobrou noc!