Den jak vyšitý s uzlíkem na kráse

Začínám v devět. V půl deváté stojím ve sprše. Uzemňuji se. Dělám ze sebe člověka. Rychle do zahrady pro vršky kopřiv. Ranní mňamka. Ačkoli mixuji příchuť jahoda - malina, snídaně vyšla zeleně.

Okýnko u kamen. Popel. Dnes poctivě cvičím. Přemýšlím nad světem. Holka, raději něco užitečného... Ještě stihnout to a ono. Po obědě se vrhám na francouzská okna v jídelně. Blíží se skyp s maminkou. Volá paní. Dostala balíček... Obchodní hovor. Ten musím vzít. Je to v mém zájmu. Přijímám skyp. Kdybych se o pět minut omeškala, nevím.... Maminka trpělivě čeká. Už se jí věnuji. Pomaloučku ji začnu zahřívat. Dnes hezky vidím na její ručenky. Staré, stařičké. Vytahaná kůže. Promačkáváme prstíky. Jmenujeme si je. Jde nám to jako psovi pastva.

- Mami, máš tam hrneček?

- Mám.

- Napij se.

- Brrr, to je ledové. Mám chuť na horký. Ne, tohle nebudu pít.

Ano, skvělá péče naší "péče". Bacha, ať se mi tam nepopletou éčka s íčky. Zapisují, kolik lidé vypijí. Když chtějí pít dobrovolně, nalijí jim ne to, co má jednotlivec v oblibě - ledové, horké, vlažné, ale to, co je zrovna po ruce. Nemají tam karty? Nemají tam počítač? Nezapsali si? Špatné vedení!! Toto není práce! Toto je ksindl! Není to Ksindl X!! Proč jsem mamince koupila krabičku čaje? Proč asi!!! Proč chci aby měla celý den termosku s horkým. Pod víčkem. Proč jí nalijí ráno horký bez víčka a po obědě je studený? Porč? Komu spadl mozek pod stůl!  to je počteníčko. Ano, musím si napsat písemnou žádost o horký čaj pro maminku. Ty vorle, kdo mě čtete, kolikrát to tu píšu? Skoro pokaždé, že? I dnes. Dělá to na mě dojem, jako že dementní obsluhuje dementní. Značí to jednoznačně nedostatečnou péči. Nezájem o člověka. Zanedbání klienta. Dnešní dělá hanbu těm pečlivým. PEČOVATELKÁM. Neříká jí nic caritás. Péče, pečovatelka, pečovat... To není přivézt, odvézt. Hodit hrnek s ledovou močkou. Zapomenout na deku... Ne, toto nemohu vystát. Nenapadne je, že by mohli mamince do suchého krásného hrnečku dát lžičku caro, přisypat sojového zajíce, zalít horkou vodou. Aby si to maminka se mnou vychutnala. NE. To by musela mít itinerář. Hlavou to sama nevymyslí. Není to zkrátka charitativní Irenka, Květuška, Kamilka... Až po roce přijdu k mamince, najdu tam plechovku Caro plnou a Zajíce žluklého. Většina pečovatelek má mozek na svém místě. Někteří jedinci mají hlavu na čepici. Vždy se najde škodná. Kazí efekt kolektivu. 

- Ahoj maminko!

Raději se neptám, jak se má. Uslyšela bych její obligátní jako nahý v trní. Zajímavé. Když je v péči srdečného člověka, odpovídá jinak.

Po deseti minutách:

- Potřebuji čůrat.

Vyletěla bych stropem. Posílám SMS paní koordinační. Nic. Bez reekce. Volám. Vidím rudě.

- Paní Hrobská tak už to ukončíme.

- Jak ukončíme! Mluvíme deset minut!!!

- Už mluvíte od 13.15 hod.

No a co. Pět minut vás naháním. Je 13.43! Myslíte si, že takhle mohu mamku rozvíjet? Nepečujete o ni. Včera se koupala, podívejte se, jaké má vlasy.

Paní koordinační důležitě počítá minuty. Na to jí kašlu. Vypínám skyp. Se budu doprošovat o minutu. Takhle to bylo před sto lety v kabince na poště. Jak v písničce Alfons. 

- Mluvíte?

- Mluvíme.

- Nemluvíte!

Pic. Vytáhla kolík a bylo po spojení. I já vypínám bez rozloučení natvrdo skyp. Vytáčím vedoucí. Nikomu nic zlého nepřeju. Jen bych chtěla vidět, kdyby se jednalo o maminku té, která počítá minuty, protože musí jít zas jinam. Ať jde. Hodně daleko. Ať se nezastavuje. Proč ji nezavedou na slunce na chodbu, kde má výhled na svou vesnici! Proč ji nenechají vyprávět a rozvíjet řeč. Proč se jí nezeptají na dva kopce jejího dětství! Proč jí neukážou habřinskou školu. Proč se jí nezeptají na jakýkoli zážitek z ní? Napadá mě jediná odpověď...

Paní vedoucí musí odnést pozůstalost paní dolů. Jdu dopiglovat okna. Nemám chuť na práci. Jsem znechucená. Jak mi zacházejí s maminkou. Bezohledně. Chladnokrevně. Bez citu. Bez srdce.

Asi za hodinku volá paní vedoucí zpátky.

- Musí mít mamka skyp tak, že paní koordinátorka má naplánováno po nás ještě někoho? To dělá naschvál? Myslíte si, že patnáct minut denně stačí k rozvoji člověka s demencí? Nemyslíte, že vám tam umírají lidé ne na koronu, ale na stres, smutek, opuštěnost? Vzdali to. Myslíte si, že by bylo vhodné vysvětlit personálu, že tady se nepracuje pro prachy, ale pro lidi? Proč to kazí těm, které se mohou přetrhnout? Je těžké říci - hned maminku přivezeme a připojit úsměv? Případně se zeptat zdvořile: Počkáte? Budete tak laskava?! - Já nejsem hadr. Se mnou si nikdo podlahu vytírat nebude. Se mnou NE. Budou jednat na úrovni, s citem, s porozuměním pro situaci, s taktem, s příjemným výrazem pod bubákem a s respektem. Nebudou mi jedovatě s výsměchem v tónu oznamovat, když se maminka po deseti minutách držení nucení na malou zkrátka na povel nevyčůrá -planý poplach, che, chce. Nebo se o vás dozví lidé v celé republice - od ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví, televize, noviny, kraj - 93,3 letá musí držet moč, protože není nikdo na blízku. Skučí. Volá, nikde nikdo. Na tichých opuštěných chodbách její haló musí být slyšet až v přízemí. Ale na haló se tady nehraje. Nikdo se neozve!!! Jsem toho svědkem. Ta pečovatelka někde v pokoji je. Nemůže zavolat, že ví, že hned běží? Kolikrát sedím s maminkou v zahradě. Někdo úpěnlivě volá o pomoc. Nikdo nechodí na kontrolu. (Ale chodí, já to vidím, Květušku, Irenku, Kamilku, Danu - zabíhají do pokojů, ale nemají čas na klienta, jen kontrolují - zaplaťpánbu za to ) A pak ty druhé. Volám telefonem nahoru, že někdo volá pomoc. S nikým to ani nehne. Všichni se dozví o těchto excesech. Kvůli jednomu dvěma neumětelům, kteří u lidí nemají co dělat. A to všechna čest, sláva, poklona a hold všem - sestrám, pečovatelkám, uklizečkám... Kazíte si pověst. Řeknu to všem. Nejhorší je rozjitřené dítě a rozjitřený rodič. Jsou nebezpeční!!

Paní vedoucí poslouchá. Dává mi za pravdu. Chápe. Ptám se na náhradu zničené drahé kvalitní soupravy osušky a ručníků.

- Ne, účtenku opravdu nemám.

Věřím, že to zařídí. Kolik bych si tak měla účtovat za zcela a úplně novou krásnou košilku? Zcela nová!!! A kolik za úplně novou halenku? Sražená, vypraná místo na třicet - vyvařená. A kolik za tu ztracenou. Ta, co lže, jako když tiskne, prohlásila, že jsem si ji vzala domů vyprat. Jo, a vrátila. A někomu se asi zalíbila. Nebo ji někdo hodil na vyprání. A zbyly z ní jen cucky. Zcela nová. Z těch kyselin, v nichž pak lidé tráví dny a odrbují se. Mají alergii. Svědivou kůži. A pan doktor píše mastičky. A rodina je platí. A ono to nefunguje. Tak novou. Jinou. Ať se kočky pudrujou!

Jedu na nákup. Na krku roušku. Nebudu ji nosit. Hodně lidí už pochopilo. Před rokem WHO změnila definici pandemie. To je náhodička. :-) Na španělskou chřipku umřelo asi sto milionů. Tehdy nás bylo asi dvě mld. Dnes je nás sedm a skoro půl. Na korona umřelo míň lidí, než na obyčejnou chřipku. Fejky o rakvích, tisících mrtvých a nemocných jsou už prokouknuty. Lékaři se vyjadřují proti. Odborník Pollert - měl na oddělení lidi s koronavirem... Vědci, profesoři, lékaři bijou na poplach - korona je podvod. Mám svou konspirační teorii. Pan Soroš si koupil třicet světových médií. Mohl by rozpoutat barevné revoluce. Stávky. Dostat lidi do ulic. Tedy klídek, klídeček. Ještě chvíli.

Vybírám ovoce, zeleninu. Vracím plesnivý grapefruit. Dostávám zpátky patnáct korun. Stavuji se v Lidlu. Na letáku: 1. Udržitelné pěstování. 2. Žádné chemikálie. 3. Šetrnost k pokožce. Uculuji se. Začali dovážet textil z Bangladéše. Sice nevím, kde to je, ale barvy nepouštějí, šaty se neoperou ihned. (V DD by zvládli zlikvidovat i tyto výrobky.) Co jiné obchody? KIK, PEPCO - prodávají na textilu barvy, které zničí podsedák na židli, záchodové prkénko, spodní prádlo, všechno. Rothschildovské: Budou jíst, pít, dýchat a nosit jedy se denně dosud uskutečňuje. Lidl první vlaštovka?

Už třetí rok se chystám odletět do Soči. Na pas jsem musela dát otisky. To mě nejvíc štve. Mají něco ze mě. A pas nevyužiju. Jeho platnost proteče mezi prsty. Státu jsem za něj zaplatila. Restrikce vlády: Zakazuje se vycestování do zahraničí; prý prezident navrhl včera prodloužit zákaz na rok?! Demence kam se podíváš. Fakt. Super. Vynikající. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena Listinou základních práv a svobod. Absolutní zákaz vycestování - proti Listině základních práv a svobod. Hlavně zákaz bude opět jen pro plebs. Někteří si budou chrochtat v cizině jako pan Mynář z Hradu na zabijačce v době karantény a zákazu srocování. Farma zvířat. Jsme si rovni a někteří jsme si rovnější. Vláda zakazuje svým občanům cestovat. Snad už i největší obhajovatelé roušek pochopili... Už jsou podány žaloby.

Zatápím. Poslouchám z pracovny:

- Můžete jet na dovolenou do Phy. Ceny hotelů se upraví poptávce. Ze začátku budou chtít dohnat prodělky.

- Vidíš, můžeš jet na dovolenou do Phy.

Řehtám se. Kdybych měla břicho, popadnu se za něj.

- Nebo taky na Karlštejn.

Péťa vtipně glosuje tipy na dovolenou. Mně bude stačit naše zahrada. Jen to Rusko mě mrzí. A Brutal Assault.

Vlastně první, co jsem dnes ráno četla doplňuje téma:

"Dovedu si představit, že bude provedena taková dovolená, kde bude riziko srovnatelné jako u nás. Pak je také důležité, jaké podmínky se dohodnou a jaké budou podmínky po návratu," dodal Prymula.

Zároveň upozornil na to, že hranice ČR zavřené nejsou. "Hranice nejsou technicky uzavřené, ale pouze neprostupné," uvedl.

A jaký je prosím rozdíl uzavřený a neprostupný???

Absurdistán za komunismu byl ve srovnání s dneškem výlet do logického ideálu. To na dnešek nemá.

Lži TV pouští reportáž. Zatáhla mě do děje. Aerolinky Smartwings patří soukromé osobě. Ta byla premiérovi na svatbě. Ministryně financí se dušuje, že toho pána vůbec nezná. (Co dělá na Silvestra? Mohla by být hvězdou večera. je tak přesvědčivá! Pobavila by národ.) Aerolinky by zkrachovaly, těm se MUSÍ nasypat miliony. A ještě víc. 

Následuje reportáž o drolící se přenádherné nemocnici na Bulovce. Založena 1926. V lednu 1927 se úspěšně vtělila na svět maminka. Bulovka - havarijní stav. Zatéká do operačních sálů!, do servrovny... Pacientům do lůžek. Šílenost. Bulovka se rozpadá. Za deset let sem prý nainvestovali 653 milionů. Porcelánové pojistky... Díry ve střeše. Stát je opravdu dobrým hospodářem. A takhle pečuje o celou naši vlast.

Velmi mě zaujala třetí reportáž. Minulý týden zemřel tichý Američan v Pze. Gene Deitch. Americký režisér, filmový producent animovaných filmů. I Hollywood ho oslovil. Natočil jednu řadu Toma a Jerryho. Nedávno jsem slyšela, že tihle dva učili děti agresivitě. Trošku se po nich opičili multiky - Nu vot pogodi, zajac! Říkají, že ta česká řada nebyla tak agresivní, zjemnil ji. Hezky se to poslouchá. Gene Deitch žil s českou animátorkou v Pze šedesát let. Stále chtěli do Ameriky. Ale stále měli práci tady. Dokonce si koupili v San Francisku dům. 1989 - zas zůstali.  Hledám na wikipedii. Ano, navržen na Oscara 1958. Dokonce 1966 natočili s autorem Macha a Šebestové - skvělým Adolfem Bornem - Pána prstenů. To jsou věci. Neuvěřitelné.

Narození: 8. srpna 1924, Chicago, Illinois, USA

Úmrtí: 16. dubna 2020, Praha

Hezký začátek, krásné zakončení. Den měl jeden velký kaz. Kdyby se netýkala maminky, už by byl zapomenut.

Dobrou noc!