Den jako adventní
Jedna ráno. Co já tu vyváděla? Krásný čas nasávala. Všemi smysly. Na nic nemyslím. Jen na zdobení domu, úklid, na kočky, na sebe, na Petrouška... Opakuji si afirmace. Jsem šťastná. Všechno se mi daří. Mám okolo sebe skvělé lidi, čisté duše, křišťálové charaktery... Jakmile mi utečou myšlenky do černa, rychle je přemalovávám růžovou omamnou barvou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Rano/
Čičičindy nechávám samotné doma. Zrzka pokušitelka může způsobit, že by si udělali z domu tělocvičnu.
- Kočky, a buďte tady hodné! Zrzy, nezlob! Hezky spěte!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_K_zubari_-/
Jak jinak, zas mám zpoždění. Jedu jinam než ke své zubařce. Volám z auta, omlouvám se, zpoždění asi dvě minuty. Příjemný hlas mě uklidňuje, ať jedu bezpečně. A jedu. Lážo plážo. Adventně. Čistí mi jemně zuby od čaje. Domlouváme si menší operaci jednoho. Souhlasím. Uvidíme.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Prochazka_mestem_-/
Cestou domů se stavuji prohlédnout naše město. Na fotkách vypadá jak Betlém. Krásné měšťanské domy. Nechce se mi jít vyfotit druhou stranu. Tam se tísní uzoulinké štíty ze středověku. Každý se chtěl honosit domem na náměstí. Sháním zelenou látačku. Každý rok je těžší a těžší sehnat něco z galanterie. Červené dortové svíčky? Ani náhodou. Co se to děje?! Není zboží.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Moc_toho_tu_nemaji/
Jdu se potoulat na druhý konec města. Nemám nic pro Péťu. Aby měl radost. Aby byl překvapen. Aby se těšil z dárku. Doby obchodů nabušených zbožím jsou ty tam. Pár ramínek s hadry. Prázdné háky na oblečení. Dávám se do řeči s paní. Prý mě zná. Vyzvídám jméno. Moc mi ho nechce říci. Učila jsem prý jejího bratra na učilišti. Prý to byl expert. Nemohu si hned vzpomenout. Až během hovoru mi naskakuje. Drzý drůbežář; neměl být na co sebevědomý. A byl. učení mu nešlo. Jo, vzpomínám, pěkný hajzlík. Paní se směje. Hájí ho, mají se rádi. To je samozřejmé, že se mají rádi. Prý se zastavil v dětství. To taky chápu. Hodnotíme regály kvalitu. Až nám zakážou chodit do obchodu, aspoň nám nebude líto. Prd tu mají.
Za chvíli mi přivezou balík. I paní něco má. Musíme se rozejít. Kroutíme očima při rozchodu nad hnusotou materiálu, barev, kvality... Ještě se potkáme. Možná využiju jejích služeb a ona mých.
Volá Petroušek. Dnes má volno.
- Tak co zub?
- Peťuš vyjíždím z parkoviště.
- Řekneš mi to doma.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Mour_je_stale_pri_chuti%2C_misky_stale_vybilene/
Kočky nezlobily. Mour v pohotovosti.
- Co máš? Co dáš?
- Moure, dnes jsme mluvily s prodavačkou, obě jsme konstatovaly, že naše kočky jsou přežrané. A je to naše vina! Mourečku, prý to je tím, že ti každý něco podstrojíme. Ráno, ke svačině, k obědu, mezitím, furt. A vždycky dvakrát. A ještě dojíždíš Zrzčino. Ty žereš trojmo!!
Nakonec stejně vyloudil.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Po_obede_na_okna_-/
Měla bych se vrhnout už na větve na lustr. Nejdřív jdu umýt okna. U mě v pracovně mám na skle krmítko. Pokaždé se mi přihodí, že už už mám křídlo zavřené... Pod okny vytřeno... Bum! Obsah slunečnic se rozprskne, všude, všude; kde mě ani nenapadne. Hlavně miluji štěrbiny v rámech. Klušu pro pinzetu, vytahuji slunečnice. Vysavač. Hlavně, že to vím. A tentokrát už bylo přetrvrdlé, rozbila se mi spodní miska. Tam chodí ptáci brát semínka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02Doslo_konecne_na_lustry/
Na dlažbě v kuchyni mám už od víkendu les. Větve. Krabice. Binec. Kdyby žila Micinka, ó, ta by to prohlížela, procházela, očichávala, zkoumala, prolézala, studovala, co že to tu je nového. Rovnám si své poklady na tvorbu, na níž nemám nikdy čas.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Krasnosti_na_cas%2C_az.../
Chtěla bych umět tvořit. Nemuset kopírovat s jazykem vyplaženým v soustředění, abych to měla tak hezké, jako kopírovaný vzor; kéž bych byla nadaná; vymýšlet sama svá dílka. Asi ty krásnosti po mně tady zůstanou. Zhruba před pěti lety jsem si v Babiččině údolí koupila krásné porcelánové přívěsky na stromeček. Věším je na větev na lustr. Kde jsou trhy s divadlem pohádek a koled pro děti? Kde jsou společné výlety? Kde je Helenka? Už by to byla třetí sezona, co jí zabil pomník? Kde jsou vánoční stánky? Jak ráda jsem tam jezdívala. S maminkou. Pak s vnuky. Do mlýna. Soubor Barunka - jak nádherně zpívali, tančili, hráli. Vše přetrženo. Visí nad námi černý pytel. Nejkrásnější období! Navštěvovala jsem s maminkou trhy, výstavy, o víkendech jsem ji nahrazovala domov. Když jsem ji večer vezla do DD, vždycky řekla u závor:
- Proč jsi nezahnula ke mně. Dám si kočku na klín, sednu si k TV. A jo, vlastně. Já zas jedu tam...
Smutné vzpomínání. Přitom vzpomínky na šťastné nedávné roky. Už chápu mamčin povzdech:
- Všechno je pryč.
Mami, maminko, aspoň kdybych mohla tobě postěžovat... Řekla bys, vždyť máš Petra! Tak se raduj! Mami, je to tu divné.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-02_Domaci_citron/
Jdu zalít konev čaje. Dnes se mnou začala nová klientka. Měla starost, jestli vše zvládne. Jasně, zvládne. Že neumí pít vodu? Mně to taky moc nejde. Tak do toho spařím konev jablečných slupek a piju vodu s termosky; horkou. :-) S naším bylinným koncentrátem. Štěpí tuky v cévách, chrání před infarktem myokardu... To zvládneme. Pomohu. Jsem ješita. Chci vidět úspěch. A ona ho bude mít. Vždycky říkám, ať si lidé dají tři měsíce. Tělo se brání. První měsíc chce tu siláž, co dostávalo dekády let. Odmítá chrpu, kopretiny. Druhý měsíc si zvyká. A třetí šlape jak hodinky.
Ještě zadělat kvásek. A připravit Petrouškovi svačinku do krabičky na ráno. Vlastně už je ráno. Na konci zahrady nějaký kdebyl celou noc zapíná topení. Je to strašné. Jak když vám kape na hlavu. Šílenost. Měla bych... Mohla bych...
Žiju v bezprávném státě. Nemusím dodržovat kokrhely a chrly nezákonnosti. Nelze lidi trestat, protože vše zrušeno následně soudem, zpětně se vše narovná. Ty vorle, kde to jsme? Chci normální zákony, ne prasečí, devastující. Řecko, Slovensko, Rakousko... My. Kam emigrovat? Chci právní stát. Nemusíme mít narvané obchody. Jen dodržovat právo. Dnes jsem poslouchala, když do hospody zavolají policii, ona se zastane podle práva hosta. Protože hospodský nemá nárok znát zdravotní stav. Přitom mu to nařizuje umolousané nařízení.
Nejlepší evropský odborník na grafen a jeho sloučeniny, jeho obsah v smrtících injekcích zemřel násilnou smrtí. Myslili, že ho umlčí? Teď teprve lidi budou vědět, co do nich píchají.
Přesné a srozumitelné vysvětlení inteligentního jedu, který řeže žíly zevnitř doktorem Noackem.
https://www.facebook.com/100013837111849/videos/353627516533840
Dost. Neskuhrej. Je čas jít spát. Žiješ. Žijí ti okolo tebe. Stojíme jak vojáci. Připraveni na boj.
Na můj vkus umírá velmi mnoho lidí. I mladých! Na Karlově univerzitě, Slezská hlásí druhého, umělci, sportovci, režiséři, zpěváci... Dnes odešel ve věku nedožitých 103 let Miroslav Zikmund. Budiž mu země lehká. Měla jsem ho ráda. I jeho druha pana Hanzelku.
Budu si myslet, že jsem prožila bezstarostný den beze strachu z temnot. Kdo prožil tak hezký den? Kdo si napsal tak krásný, prozatím krásný příběh?
Dobrou noc!