Den, kdy jsem s lehkostí stihla úplně všechno

Budík. Ukazuje devět. To je asi tak za deset devět. Proč jsem si nařídila zvonění? Už vím. Dnes jedu letos naposledy k Eričce na ostříhání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-rano

Krása stíhá nádheru! Sluníčko už vyšplhalo na oblohu. Dnes se nenechalo zapatlat chemií. To bude krásný den! Těším se.

Jdu připít lidem. Ať se jim prosvětlí v hlavách. Ať žijí ve zdravém prostředí…

Mám záměr. Dnes prožiju hezký den!

Kočičky zas čekají jak dva pejsci. Ukázněně.

Vzpomněla jsem si na mamku a její kočky. Ta poslední, tříbarevná… Když maminka odešla z domečku, jezdili jsme ji každý den krmit. Až jednou nepřišla. Vydržela to snad osm let. Kočička i mamka obě statečné. Někdy jsem mamince o její Micicindě vyprávěla. Asi třikrát jsem přivezla mamku i kočku k nám. Ale to nebylo ono. Mamka byla zvyklá sednout si do své sesle u kamen u okna; kočičku na klín. Pozorovala srnky, zajíce, bažanty u potoka. Vždycky, když jsem ji od nás vezla do DD, říkala:

- Zapomnělas´  zahnout. Jo, aha, já jedu tam…

Maminko, teď stejný osud potkává Ivu. Dnes mi bylo smutno.

Fotím slunce, terasu, kytky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-u-eri

Na desátou mám být u Eri. Když nesu krabice s chipsy, které si objednala do auta, blíží se desátá. A to mi včera Petroušek kladl na srdce:

- A jeď včas! A pomalu!

Žofie by chtěla za Mourkem ven. Ne. Doma bude. Takhle asi po jedenácti letech nepřišla Micicindička. A po dvou letech Zrzečka. Neznám jejich poslední chvíle, ale vím, že Žofku ven nepustím. Až přijedu. Mourek je tak medvědózně obézní, že by ho nějaký orel neunesl. Micicinda i Zrzka byly lehounká stvoření.

Zamčeno.

- Ahoj, Irenko!

Jejka, to budu mít hezký den! Zdraví mě Ivanka. A hezky se na mě směje. A chválí mi výzdobu. Včera mi Petroušek povídal, že se Aničce líbí. Prý:

- Irenka miluje Vánoce. Je to vidět, s jakou láskou zdobí.

A dnes mi v knihovně povídala Hana:

- Ty to tam máš hezké.

Holčičky, děkuji vám! Ivanko, bylas jak ranní skříteček dobroděj. :-) Děkuji za pochvalu ještě dodatečně. Zdobím pro sebe a pro lidi, kteří jdou kolem. Jsem si všimla, že hodně dekorací cpu do předzahrádky. Letos jsem těžký květináč s obchodním označením Chlapec u studny nechala pro radost na kačírku směrem do zahrady. Loni byl vpředu.

Jedu. Napadlo mě zavolat do kravína. Poprosila jsem o tři litry mléka. Pro Ivu.  Zavolám jí to, až cestou zpátky.

Já tu svou Eriku tak miluji. Krásně stříhá. Má vkus. Estetické cítění. Je to milá lidská duše. Hodná žena. Trpí mi mé pozdní příchody. 

- Eri, přeju ti, abys prožila krásné dny příprav, klidné Vánoce, modrou oblohu, čistou přírodu, sluníčko nejen nad hlavou, štěstí, zdraví, lásku, hodné lidi, skvělé energie a MÍR! Ten dárek prosím Tě, ať Ti nespadne.

Erička obdarovala mě. Zrovna dárkem, který jsem si chtěla koupit. :-)

- Nemáme termíny!

Horečně hledám v telefonu lunární kalendář. První termín po novém roce. Až doma dohledávám další. 

Volám Ivě. Napoprvé to nevzala. Napodruhé.

- Ivo, domluvila jsem, že mi nechají mléko u statku. Vrátím se k Tobě. Pojedu mezi poli.

- Jé, to budeš hodná. Děkuju!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-pro-mleko-mezi-poli

Mlíčko stojí u vrat statku, kde se narodil páter Myslimír Ludívk. Vhazuji peníze do schránky. A jedu. Do polí. Tam je ticho, klid, pohoda, příroda. V poli obrovské koleje. Na okraji složená cukrovka. Letos nějaká malá. Se mi zdá. Zastavuji u jabloňky. Jsou tu na cestě do Iviny vesnice asi tři čtyři. Nádherné kousky. A někdo prořezal suché větve. Jinak tyhle staré sorty nepotřebují průklest. Jablíčka přežijí i nízké mrazy. Rodí a rodí a rodí. To jsou přenádherné obrazy. Dnes v pozadí modrá obloha. Sluníčko. Boží! Tuhle si dám jako úvodní fotku večer do počteníčka. Zastavuji ještě u další a další. Daleko přes pole drandí nákladní auta po nové silnici na Polsko. A tady ticho.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-u-ivy

Chystám si do ruky telefon. Jé, tady je koček. Černá. Pak morovatá, to bude ještě z Micinčiných dětí. Rezatá, to bude příbuzná naší Zrzečky. A hele! Koťa. Kočičky se bojí. Žijí jen venku. Když jsme si touhle dobou před třemi lety vybrali Zrzku, v brance zaplakala. Chlácholila jsem ji, že jde do svého. Do lepšího. Ale netušila jsem, že se nám po dvou letech ztratí. 

Otevírám dveře do chodby. Beníček bude radostí skákat metr dvacet. Taky jo. Stavím mléko na stůl.

- Co děláš?

- Pracuju.

- Vždyť sedíš.

- Uklízím.

V koupelně má pověšené záclony. Ještě z nich crčí voda. Vždycky jsme je ždímaly. Nic neříkám.

- Ješiši, já jsem nebyla pro oběd.

- Jak, nebyla? Vždyť chodíš v půl desáté. Je půl dvanácté. To by ti zavolali! 

- To už tam nikdo nebude. 

- Vezmi si obědář!

Vrací se.

- Co tam děláš?

- Myju hrnce.

Až následně jsem nabyla dojmu, že oběd snědla. Dobrá. Vezu ji k jezeďácké jídelně.

- Tam už nikdo není.

Jde se podívat, komu patří jídlonosič na regálku přede dveřmi. Úplně stejný, jako má Iva. Pozoruji ji. Vidím mamku. Její chůzi. Srdce se mi svírá. Beníček její láska. Co bude?

Vezu ji zpátky. Nabádám, aby zavolala Š. Ta nad ní snad dozírá. Vaří tam.

- To by mně zavolala. Nebo by mi ho donesla.

- Ivo, tak k ní běž! Vždyť bydlí támhle!

Mávám jí. Jedu. Volám její snaše. Líčím situaci.

- Já si myslím, že ho snědla.

- A já už si to myslím taky. Protože myla hrnce.

Nakupuji. Potkávám svou bývalou ředitelku s manželem. Oba vypadají výborně. On bere Herbalife.

- A proč ty ne?

- No já mu někdy upíjím.

- Víš, že jsem si rozbila takový malý závěsíček. Měla jsem zvoneček, svíčičku a to třetí jsem rozbila. Mám od tebe schované takové prasátko. A zvoneček s věnováním od tebe.

- A víš, že já každý rok věším zvonek od tebe?

- A víte, že máme právě teď výprodej?

- No, a tam bys mohla závěs najít.

- A kde?

Vysvětlují mi cestu.

- A to já tam jedu! A všimli jste si těch slev?

Pan inženýr mě usazuje. Vtipně a pravadivě:

- To nejsou slevy. To jsou normální ceny. 

Má pravdu.

U pokladny se mě ptá paní pokladní, jestli mám aktivovaný kupon na sto dvacet korun. 

- Na sto deset, ne?

- Ne tenhle. 

- Jo tenhle. Aha, ten na sto deset je na měsíc na nákup na čtyři tisíce. 

- No, a tenhle je nad tisíc. 

- Počkejte, to si jdu koupit chardonay.

- Už to tady máte. chcete tady vína nechat?

- Ale ne. Děkuji za aktivaci. Milé.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-vyprodej

Lehce jsem výrobu našla. Ve dvoře vrata. Cedule výprodej pod obrázkem vstup zakázán.

- Dobrý den! Já si jdu něco vybrat.

- Až budete mít hotovo, tak mi řekněte. Můžete si to dávat tady na stůl.

- A máte krabici?

- Mám, ale zajeďte si sem autem. Bude to těžké. A neučila jste na učilišti?

- A učila!

- Já jsem byla vaše první nástavba s maturitou.

- Jé, vy jste byly dvě vyloženě studijní třídy! Pilné, šikovné, inteligentní. Před měsícem jsem vyřazovala vaše slohovky.

Připomíná mi příjmení.

- Jj, to mi říkal pan B., že tu bude paní s tím jménem. Pravda, jeho žena říkala, že jste naše žákyňka.

Příjemné. Co nádherných podnosů, svícnů, talířů, misek za babku. Za dvacet, deset korun. Naplnila jsem krabici. Svícny i se svíčkami. Za čtyřicet korun koule. To Filip Jančík prodával za tři sta sedmdesát. 🤣😂😍

Červenou na červený. Oranžovou na oranžový… Nádhera.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-odpoledne

Spěchám domů. Jsem ráda, že jsme se potkali. Radost ze skla. Mé maličkaté přívěsy jsou už trojnásobně veliké. Asi to souvisí se snižujícím se IQ. Aby to ti méně chápaví rozpoznali. Rozumíte?

Dám si do trouby porci kapra. Na pánvi opékám brambory. Gruntuji Petrouškovo studio. Ať ho neruším z klidu, až tam bude zavrtaný. Povláčky, deky, podsedáky do pračky. Smýčím. Utírám prach, luxuji.

- Jé, ty mi tady děláš pořádek. To seš hodná.

- Už mám skoro hotovo.

Jdu se naobědvat.

- Dobrou chuť!

Přisedl ke stolu. Žofka se tváří, že chce jako ven. Jen se zvedl, vskočila mu na jeho židli. Zažíváme malé hezkosti. Radosti.

Mixuji mu výživu na zápas.

- Od kolika ty to máš v knihovně?

- Od pěti.

Dopékám vánočku. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-v-knihovne-zpival-hypnotizer

- Že vy jste si to zase spletla.

- Jsem tu za dvě minuty pět.

- No, od pěti bývá s paní Konvalinkovou.

- Chcete říct, že jsem tu v předstihu?

Řehtáme se. Takhle si to občas spletu. :-) Dnes bude zpívat a vyprávět Šimon Pečenka. Hypnoterapeut:

Hypnotizér Pečenka je Šimon Pečenka, všestranný český umělec (herec, moderátor, textař), který se věnuje hypnoterapii pro řešení psychických a psychosomatických problémů, odstraňování závislostí (kouření, sladké), stresu, fobií a posilování sebevědomí, přičemž využívá své zkušenosti k dosažení uzdravení a osobního rozvoje klientů.

Co nabízí:

• Řešení problémů: Pomáhá s neurózami, úzkostmi, depresí, poruchami spánku, fobiemi, migrénami, bolestmi, stresovými situacemi a nežádoucími návyky.
• Osobní rozvoj: Podporuje sebekontrolu, posiluje sebevědomí, pomáhá s trémou a zvládáním životních změn.
• Metody: Využívá hypnózu k léčbě, kdy se pracuje s minulostí pro zlepšení současnosti a budoucnosti.

Zajímavosti:

• K hypnoterapii ho přivedla osobní zkušenost.
• Je také známý jako herec, textař (např. pro "Písničky z jeřabiny") a moderátor.
• Hypnoterapii nabízí i online.

Jak funguje hypnoterapie:

• Využívá stav zvýšené vnímavosti (sugestibility) k sugescím, které mají změnit pocity a chování.
• Pomáhá klientům zpracovat problémy a najít cestu k uzdravení, ačkoliv není řešením na jedno sezení.
• Je vhodná pro širokou škálu lidí, včetně dětí, a může pomoci i skeptikům.

Na chodbě se srdečně zdravíme. Byla jsem dvakrát na jeho přednášce. Dnes to bude jiné. A je. Vypráví o písničkách, o hercích, o Pepovi Fouskovi, Pepíčku Zímovi, Nadě Konvalinkové…

Edukativní poznámka:

V dativu a ablativu singuláru se vynechávají u maskulin dlouhé koncovky:

Ke Karlu Jaromíru Erbenovi

O Václavu Bolemíru Nebeském

K Josefu Václavu Sládkovi

Nikoli:

Ke Karlovi Jaromírovi Erbenovi

O Václavovi Bolemírovi Nebeském

K Josefovi Václavovi Sládkovi

Ale k Pepu Fouskovi to nejde. :-) 

Zazpívali jsme si pohádkové vánoční i nevánoční. Jako přídavek krásnou Hašlerovu dojemnou Ta naše písnička česká.

Jedu domů. Jak dopadla vánočka? Měla jsem na ni ještě půl hodiny času. Docela to vyšlo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-10-splachni

Mourek kluše do tepla. Zatápím. Žofčina záliba packou zahrabat WC mísu se dnes opět projevila.

- Jsem doma!

- Jé! A vyhráls´?

- Vyhrál.

Jdu zadělat na tlapky a rohlíčky. Louskám pár ořechů. Přemýšlím. Vzpomínám. Vlastně nad tím medituji. Občas se vyruším:

- Peťůš? Kolik je polovina z deka v gramech?

Ubezpečuji se, že to mám dobře.

Polovina dekagramu (½ dkg) je 5 gramů (g), protože jeden dekagram (dkg) má 10 gramů.

Pro novodobé Einsteiny:stačí 10 vydělit dvěma (10:2 = 5).

• 1 dkg = 10 g
• ½ dkg = 5 g

Mladí nevaří. Mladí nepotřebují znát převody. Mám lžíci s přesností na g. Vždycky se ubezpečuji o gramech a decích. Jsem v tom tele. Ale ne tak velké, jako naši stávkující lumeni. :-) 

- Peťuš, otatínkuj mě. 

Potřebuji obejmout. Otatínkovat a omaminkovat je terminus technicus dr. Jiřiny Prekopové. Autorky a propagátorky metody pevného objetí. 

- Ti něco řeknu. Na stadioně máme dvanáct malých. Osm z vesnic, čtyři z paneláku. Nevěřila bys, jaký je v nich rozdíl. 

- Věřila. Když jsem začínala učit na vesnici, chtěla jsem si nechat Pepu Čápa poškole. Tak vážně mi říkal, že musí jít na krmení a pak krmit. 

- No, ty děti jsou úplně jiné. A jejich rodiče taky. 

Dobrou noc!