Den, kdy jsem zvládla všechno (a ještě víc)
Prší. To je dobře. Dnes si odpočinu. Vstávám. Nevěřím svým očím. Sluníčko. Vítr rozfoukal stříbro. Objevil se azur. Opravdu čisté nešedé azuro. Radost.
Od včera jsem nezapla zvuk telefonu. Volal pošťák Kuba. Zvoní. Už je přede dveřmi.
- Jak jste se sem dostal?
- Zmáčknul jsem kliku.
Iva už určitě nemá mlíko pro kočky. Volám. Ano, v kravíně v bazénu ještě mají. Neodvezli. Ano, dají mi za vrata statku dva litry pro mě a tři pro Ivu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-31-vyjimecne-kadidlo-na-uhlik
Pro radost zapaluji uhlík. Na něj kadidlo. Čističky vzduchu šílí. Hrají všemi barvami.
Poledne. Petroušek. Má volno
- Tak jsem ti nechal okovat koníka.
- Já jsem Petroušku viděla. A moc ti děkuji. Však on už na mě ržál. Vyšla jsem ven. A on nestál pod stáním, ale hrabal kopýtkem u vrat. Pojedu k Ivě s mlékem.
- A máš tam naftu?
- Peťuš, to je otázka. Máš tam něco lepšího? Klidně i z matematiky. Třeba tři krát tři je devět, kdo bručí je medvěd.
- Ty na to jednou doplatíš. Furt bys někam jezdila.
- A spoléhala se na tebe. Ještě nikdy jsi mě nevymáchal. Tak se snaž, ať neztratíš mou důvěru. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-nebe-dnes-hralo
Fotím oblohu. Krásná. Jedu do obchodu. Vžívám se do Ivy. Mám jí koupit pět rohlíků a půl chleba. Volám:
- Ivo, mají tu toaletní papír.
- Ne, ten mám. To já ho zas tolik…
- Nepodělám.
- Mají tu…
Jdu obchodem, nabízím. Nejlepší by bylo mít ji tu. Kupuji ji pro radost vánoční hvězdu. Bude mít třeba opravdu radost.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-pro-mlicko
Pro mléko. U vrat statku igelitová taška s lahvemi. Děkuji. Vhazuji do schránky peníze a malý dárek jako poděkování.
- Ivo, už jedu mezi poli z kravína. Běž mi k autu naproti. Ukážu ti, co jsem si koupila, třeba by se ti to mohlo hodit.
Svištím osmdesátkou po polní cestě. Lemují ji nádherné jabloňky. V dálce vidím červené auto. Přibližuji se. Někdo tu češe česáčkem krásná žlutá jablíčka. Kousek dál zastavuji. Fotím jabloňku. Je to tu boží. Nádherné. V dálce sviští auta na Polsko. Tady v polích se zastavil čas. Konec kochání. Tak už jeď! Iva čeká.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-u-ivy
Parkuji u hospody. Ještě před devátým devátý loňského roku se tu plahočily proudy aut. Přejít cestu bylo o život. Dnes nic. Nová cesta vesnici obchází. Iva pokuřuje. Jen ať si kouří. Jediná její svobodná radost. Ať si kritici vystřelí voko. Co je jim do toho. Za dva roky jí je osmdesát.
Ukazuji jí obsah tašky. Hodí se jí velká pohřební svíce, která hoří několik dní. Kahánky. Sýry nechce. Mladé víno taky nechce.
- Víš, já bych potřebovala jít a co vidím, to bych si koupila.
- Chápu. To uděláme, Ivo. Přijedeš autobusem, a vymeteme obchody. A u nás si vybereš něco hezkého na Temu.
- A ty nejdeš dál?
Tak smutně to zaznělo.
- Ivo, to víš, že jdu. Pojď.
Přecházíme klidnou cestu. Už ne mezinárodní tah. Bezpečná venkovská cesta jako to bývalo v dobách našeho dětství. Beník ďafe netrpělivě za plotem. Ach, to je radosti. Někdo přišel.
V domku je cítit, jak filtrace vytáhla smrad ze sazí. Topí klimatizací. To je fajn, že jí to kluci zařídili. Senzační.
Povídáme si. Něco jí vysvětluji.
- Jak tohle všechno víš?
- Ivo, čtu, poslouchám, rovnám si myšlenky, opravuji. Já bych tě to taky naučila. To bys uměla.
Smutně, suše, pravdivě a moudře poznamenala:
- A já tu zatím blbnu u tohohle.
Ano. Stále tu běží debilizátor. Svatá bedna.
Pejskovi nabízím kapsičku z konzervičky. Než si našteluji kamerku, sežráno. Přidávám mu. Povedla se mi moc hezká fotka s jazykem. Vypadá, jak jahodová zmrzlina.
Prohlížíme Beníkovi kousance. Má je zahojené.
- Ještě tajdle jsem nahmátla, vidíš?
- Ukáž? Já se dost nebezpečně k němu nakláním. Ty mu nahmátneš a mně rafne.
- Potřeboval by vykoupat.
Dnes je Iva veselá. Vtipná. Má dlouhé vlasy. Ukazuje mi v telefonu fotku z loňského srazu z ekonomky.
- Bylo nás jen dvanáct. A já tam nejsem.
- Jsi.
To měla vlásky ještě kratičké po nemoci.
- Ale letos jsem to prošustrovala.
- Kolik vás bylo ve třídě?
- Myslím asi třicet.
- Dejme tomu deset nepřišlo. Třetina už je po smrti. My máme z gymplu čtyři. Magda odešla hned po maturitě. Zdenka asi před pěti šesti lety. Loni odešly dvě. Ivo, máš krásné dlouhé vlasy. Jsi celá mamka. Teprve teď to vidím.
- Vypadám, jak když mě všichni vopustili.
- Ale Mijanek říkal, že tě vozí ke kadeřníkovi.
- Potřebovala bych to ostříhat.
- Počkej?
Hledám v jejím mobilu kadeř…
- Hele, tady máš. Víš, kde je?
- Vím, ve Skalici. Já už jsem přemýšlela, že bych si tam sjela autobusem. No, tak bych chvíli počkala. Pochodila po náměstí. Ona by mě vzala.
Vytáčí číslo. Nebere. Ale hned volá zpátky. Iva se objednává. Na pondělí ráno. V osm.
Hledám na Idosu spoj.
- Nehledej. Prý tím autobusem jezdí ženské z Třebešova. Jede něco.
- Dnes mi nejdou data.
- My tu máme pomalý internet.
- Až přijedu domů, zavolám ti. Ale jak to zvládneš, když jsi zapomnětlivá.
- To si budu pamatovat.
- Jo. A co je dnes za den?
- Čtvrtek.
- Ješiši, jak to, že to víš?
- Nevím. Jen jsem to střelila od boku.
Dostala mě. To mi přišlo vtipné. Jak je pohotová.
- Dám si to do upozorňovače. V neděli ti to několikrát připomenu. Potřebovala bys to dát támhle do toho budíka. Počkej, zavoláme Mijankovi.
Nebere. Ani později nebere. Asi má dvou babek plný vinty.
Doma hledám autobus. Ono tě to taky zavede z její vesnice ne dál, ale zpátky k nám na nádraží a vlakem do Skalice. Logicky. Ale to je nesmysl.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-zofka-rada-leha-s-packou-vzhuru
Už i naše Žofie hajluje.
Všechno vyprávím Péťovi. Peťuš, jede jí to v sedm jedenáct. Taky jí to jede k nám a pak vlakem. Jenže já v pondělí v osm budu spát.
- To už je pozdě. Zkusím jí zavolat v půl sedmé.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-vyborne
Mažu vyrobit z uzenáče rybí pomazánku. Bagety. Šup, šup. Sestavit krabičku. Mám na to hodinu a půl. Před pátou jedu do knihovny na přátelské posezení s paní Konvalinkovou. Dnes bude pokračovat v zakázaných láskách. Arcivévoda Ferdinand II. a Filipína Welserová a Karel Kramář a jeho žena Naděžda.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-zakazane-lasky-ii
Přiběhla jsem včas. Nabízím z krabičky pro každého bagetku s pomazánkou. Navrch jsem nastřídala ořech, jablíčko, okurku.
- Minule to bylo vynikající.
- To já vám nebudu nosit vždycky. To dnes jen pro radost. Já jsem do loňského roku myslela, že jsem nešikovná. Tak mi doma říkali:
- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Sbírej tituly. A sestra vždycky řekla, že jsem pro praktický život nepoužitelná. No jo, jenže jedna Lenka mi pod adventní věnce napsala, že jsou krásné a že jsem šikovná. A tak jsem na stará kolena zjistila, že jsem šikovná.
- Jste!
Začínáme. Slyším příběh o dvojici ze Sarajeva.
- To už jsme, prosím, probírali.
Někdo z nových, kdo tu nebyl:
- Ale to už je dávno.
- Není. To bylo 25.9.
No jo, jenže je tu asi deset nových lidí, kteří si příběh rádi vyslechli znovu. Tak jsem si dala opáčko. A poslechli jsme si další příběh Ferdinanda II. Tyrolského a Filipíny Welserové. Byla krásná, vzdělaná, bohatá, ale neurozená. Uměla léčit nemoci a navigovat zbloudilá mužská srdce. Zamilovali se. Potajmu se vzali. Měli dítě. Jak ho přijmout? Filipína ho vynesla před vrata. Našli ho. A tak ho jako přijala za své. Totéž udělala s druhým. Ale to už to věděl císař a otec… Ještě se jim narodila dvojčata. Ale umřela. Jeho otec, její tchán byl nakonec sňatku po tolika letech nakloněn. Už děti přijal a vypravil jim krásný smuteční průvod s dvěma rakvičkami. Uložil je do rodové hrobky. Filipína pěstovala na zámku bylinky. Vařila z nich masti, lektvary. Léčila lidi, i chudé. Chtěla, aby byli zdraví. Pomáhala hlavně ženám ke zdraví. Zemřela relativně mladá, asi v třiapadesáti.
Přehled od AI
Filipína Welserová (1527–1580) byla manželkou arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, s nímž navázala morganatický sňatek, který byl uznán až po mnoha letech. Její manželství s Ferdinandem bylo sňatkem z lásky, ale pro tehdejší dobu společensky nepřijatelné, protože Filipína neměla urozený původ, který byl pro sňatek s příslušníkem vládnoucího rodu nezbytný. Z tohoto důvodu museli svůj vztah dlouho tajit a žili na hradě Křivoklát. Svatba se konala tajně v roce 1557, aby překonali odpor rodiny. Z jejich manželství vzešlo několik dětí, které však nemohly dědit trůn, a jejich sňatek byl oficiálně uznán až v roce 1576.
Pocházela z augsburské patricijské rodiny Welserů a v roce 1557 se stala první manželkou arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského. Proslula jako skvělá kuchařka a bylinkářka.
https://www.stoplusjednicka.cz/filipina-arciknizete-ferdinand-vztah-ktery-otrasl-habsburskym-domem
Vzhledem ke státnickým povinnostem arciknížete Ferdinanda se Filipína se synem Ondřejem, tetou Kateřinou a její dcerou přestěhovali na královský hrad Křivoklát. Tam se Filipíně a Ferdinandovi v listopadu 1560 narodil druhorozený syn Karel, který byl stejně jako jeho starší bratr nalezen a "adoptován"
Morganatické sňatky přenesla láska. A ne jednou.
Uháním domů. Zatápím. Volám Ivě.
- Jdu k počítači.
- Ne, to jsem já.
- Jo já myslela Irena.
Myslí slovenskou svou švagrovou. Holky si volají počítačem.
- Ivo, jede ti to v sedm deset v pondělí ráno.
- A kam?
- K holiči.
- A jo.
- Připomenu ti to. Tak dobrou noc!
Hezký den jsem proletěla. Poslouchám TV Šalingrad. Včera moc poučné vyprávění s ing. Rudou Vávrou. Před dvěma lety mi dost s něčím pomohl. Včerejší vysílání bylo o artárii. Je to u něj na YT.
https://www.youtube.com/watch?v=pG1aG_VbPHU
Ale u toho se nedá pracovat. To se musí sledovat.
Na FB u Ivanky Marešové o změněném významu našeho slova chlap:
Pozměněný význam slov - "chlap"
"Cholop" (холо́п)
Ve staré Rusi otrok; ve feudálním Rusku rolník nebo sluha.
(Definice ze zdroje Oxford Languages)
CHOLOP - náležející k zemi a pánovi, sluha, nevolník nebo koupený otrok.
Obecně sluha, pokorný, bez odpovědnosti, a proto se v minulosti každý poddaný ve svých peticích carovi podepisoval jako cholop (sluha).
(Dalův výkladový slovník živého velkoruského jazyka - Толковый словарь живого великорусского языка)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-30-jdi-otroku/1695531130
Obrazný význam: V současném ruském jazyce se toto slovo používá k označení osoby, která otrocky a podlézavě někomu slouží.
(Google)
Slovo "chlap" (cholop) znamená "sluha", "otrok". Navádí nás, abychom se navzájem oslovovali urážkami.
Slyšela jsem tu větu také ve filmové pohádce Koníček Hrbáček (Конëк-Горбунок). Tam car posílá Ivana splnit úkol a říká mu: "Idi, cholop!" ("Jdi, sluho!, nebo: Jdi, otroku!")
Ivanka Marešová
............
Další hanlivé slovo - "pohan"
.............
Slované (Slavs) a otroci (slaves)
Ivanka Marešová
Co znamená slovo "pohan"?
"České překlady už ve svém prvopočátku místo výrazu "Etné magalé" nebo "Etné makroni", tedy "Velký Národ", záměrně podsunuly slovo "pohané" ve slovanském významu slova.
Nejblíže znějící slovo ve slovanských jazycích je ruské "paganěc" ve významu "darebák, vyvrhel".
Všechno poukazuje na to, že slovo "pohan" bylo vytvořeno ve slovanském prostředí s plným vědomím jeho obsahu - jako úmyslná urážka našich slovanských Předků."
Celý text zde: https://www.facebook.com/legacy/notes/2163218684006767/
Autor: Miriam Prokopová
Obrázek:
Закрой рот, паганец! >>> Zavři hubu, šmejde/hajzle! (překladač DeepL)
....................................
«ПОГАНЬ»
по́гань
1. svinstvo (věc ap.), havěť (hmyz ap.),
2. mizera, neřád, ničema.
(Z překladače DeepL)
...........................................................
Z Telegramu. Velesova noc. Nebo Dziady – džady – Dědové – Dušičky.
Blíži sa Halloween alebo lepšie noc Velesa
Bývalí satanisti objasňujú prekvapivé súvislosti okolo anglosaského sviatku Halloween a poukazujú na to, že tento "sviatok" čarodejníc a démonov je v skutočnosti oslavou temnoty. Na túto jednu noc z 31. októbra na 1. novembra sa okultisti pripravujú niekedy aj celý rok.
"Je to ten najvyšší a pravdepodobne ten najdôležitejší deň v satanistickom kalendári. Je to taktiež noc v roku, kedy je na celej planéte vykonaných najviac ľudských obiet," prezradil jeden bývalý satanista.
Poznámka Irena: Vůbec netuším nic o následujícím odstavci.
Presne pred piatimi rokmi, v dňoch 31. októbra a 1. novembra 2020 sa na Slovensku uskutočnilo prvé kolo vojenskej operácie "Spoločná zodpovednosť". Išlo o zločin voči ľudskosti, ktorý následne spôsobil smrť 12 000 ľudí - pripomína MUDr. Ján Lakota.
Halloween je jednoznačne oslavou neživota a patrí len do anglosaského sveta. My, Slovania, máme kultúru ako oslavu života a tento sviatok preto vnímame presne ako hranicu medzi životom a smrťou. Ako hranicu medzi dvomi svetmi svetla a tmy.
Legendy hovoria, že v poslednú októbrovú noc Veles odomkne dvere medzi týmito svetmi. V noci Velesa sa vraj duchovia našich predkov vracajú, aby nás poučili, poradili nám, alebo požehnali Rod. Pred zotmením sa preto zapaľujú ohne v každej rodine a do okien sa kladú sviečky, ktoré majú horieť po celú noc. Na slávnostný oltár sa kladú dary ako jablká či kvety a na prah domu sa naskladajú konáre jarabiny.
Slovania vedia, že v posledný októbrový deň sa všetka živá príroda ponára do spánku a Zem týmto dňom začína už len odpočívať, kým ju opäť neprebudí jar.
Aj náš národ bol dlho ponorený v temnote a prichádza čas, kedy svitá a blíži sa jar našej kultúry. A žiadne obety Satanovi už nesmieme nikdy dopustiť.
Vydavateľstvo Torden
Ivanka Marešová nás zásobí. Ještě jsem našla další text o chlapech. Ale!
Dobrou noc!