Den, kdy Země slavila svátek

Půlnoc. Očekávala jsem krásný sváteček Země. Lidé sdíleli. V hlavách jim běží ale jiné myšlenky.

Nakupuji na SCUKu u farmářů. Skvělé. Tvaroh, smetanu, jogurt, krůtí prsa... Senzační. Scuk napsal hezký mail:

Na 22. duben připadá Den Země. V tento den si celý svět připomíná, jak důležité je zdraví naší planety a jaké dopady na ni má lidské chování.

Jak můžete planetě pomoci vy? Zkuste #pomalenakupy, třeba ty na Scuku. Podporujte lokální ekonomiku, farmáře, zemědělce a výrobce, nakupujte lokální produkty, které nemusí cestovat tisíce kilometrů a jezte opravdové jídlo. A neplýtvejte, nakupujte s rozmyslem a tak, abyste pokryli spotřebu vaší domácnosti.

Pojdťe dnešní den oslavit s námi. Vybrali jsme pro vás několik dodavatelů, jejichž posláním je ekologičtější cesta pěstování, chovu a výroby. Protože o to nám ve Scuku jde.

Pro věčné stěžovače na korporátní potraviny jsem připsala pro inspiraci:

Doporučuji nákup od místních farmářů. Najdete si tam každý to svoje. Dbají na Vaši spokojenost. Po nákupu se zeptají, zda je vše v pořádku...

Pan Bertík glosoval:

Robert Trebor pokud chceme alespoň malou část z toho splnit, musíme začít odmítnutím globalizace. Proč dovážíme potraviny, kterých jsme měli nadbytek, z velkých dálek???? Proto že jsme dovolili zastavět republiku cizáckými markety!!! Následně se do nich dováží zboží z jejich zemí, kde zemědělec má na své produkty 100% dotací!!!! A na naše zemědělce zbyla řepka!!! Smutný pohled na výsledky kuponové privatizace a zcela nesmyslné otevření hranic!!!

Pan Ivo napsal pravdu pravdoucí:

Ivo Lesan Ladenberger Smutný pohled je nás, jak jsme soudruhům nevěřili, že imperialisté a kapitalisté jsou jen lháři, zloději a vrazi. A nový soudruzi poučeni tímto vývojem se překabátili a za mrzký bakšiš ze západu nám rozprodali a rozkradli všechno, co se pracně a poctivě 41 let budovalo.

Pan Bertík pak někde ještě nahodil téma výchovy:

Robert Trebor Irena Hrobská - to zajisté, ale to hlavní se děje v době dětství. Tam, většinou nevědomky, formujeme ve svých dětech to co z nich vyroste.

Irena Hrobská Robert Trebor To je pravda. Ale mám takový názor, že my staří jsme byli vychovávání přirozeně. Kdežto dnes je výchova divná, buď příliš volná nebo u druhé zdi - příliš - jak to nazvat? Rodiče drezúrují děti k výkonům a k realizaci toho, co sami nezvládli.

Robert Trebor Irena Hrobská - poslední věta je výstižná. Dalo by se to prezentovat jako, formují k obrazu svému. A to je ten problém! Každá další generace, aniž bychom tomu věnovali patřičnou pozornost, je charakterově horší než předešlá. Proto je také horší i ta vládnoucí úzká skupina lidí!!! Pokud nepřijde nějaký zásah shůry, nemůže to mít dobrý konec. V dnešní době se hodně mluví o tom, že zde byly již dříve vyspělé civilizace, dokonce vyspělejší, tak pokud byli takové jako je ta naše, snadno se mohlo stát, že se zničili sami, nebo zničeny byly???

Tak tak. Celý život jsem se pohybovala v prostředí, které jsem nad míru milovala. Před deseti lety jsem složila fci ředitelky školy a zůstala doma s maminkou. Nevěděla jsem, co s námi bude. Hypotéka na krku do mých jednasedmdesáti let. obávala jsem se, že to bez školy, bez dětí, studentů nevydržím. Zapomněla jsem na ně jak na loňský sníh. Začala jsem pomaloučku rozvíjet svou živnost. U ní se hodně telefonuje. Maminka mi byla stále v patách:

- Kde seš? Kde seš?

Bála se, abych jí neutekla. Vžívám se do duše člověka, kterého opouští paměť. Hledá bezpečí. Rozčilovala mě:

- Už to skonči. Už ho nech!

Zkazila mi obchodní hovor. Bylo to neúnosné. Střídaly jsme se se sestrou. Bylo jí zhruba tolik, co dnes mně. Radovala jsem se, když si maminku odvážela. Využívala jsem čas její nepřítomnosti, aby mi živnost kvetla. V rámci veřejného zdraví jsem se rozhodla pomáhat lidem ke zdraví. 

Dnes jsem se kontaktovala s paní učitelkou - matematika, přírodopis. Vyprávěla o svých konferencích. Má třicet šesťáků a třicet sedmáků. Konferenci dělí na třikrát. Točí pro ně videa. Krátká tříminutová rýsování vyhledává na netu. Dnes jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že už nemusím. Byla bych přesně takhle zapálená, poctivá, vytížená, zavalená prací. Zkouknout všechny úkoly, vypsat nové, přečíst vzkazy žáků - s příkladem č. pět mi to fakt nešlo!

Skvělá pedagožka. Večer uléhá okolo jedenácté. Manžel chodí vysílat na gympl. Doma by oba učit nemohli. Udělala mi velkou radost, jak žáky posunuje, aby nezmeškali dlouhou dobu absence. Zodpovědná, z vesnice... Poctivá. Nesmírně poctivá. 

Čas od času dostanu hezký mailík přes blog. Lidé píší, jak s mým počteníčkem usínají, pláčou, smějou se, jak si ho ráno první rozevřou ke snídani. Jak žijí maminčin příběh... Asi před čtrnácti dny mi nějaký mentálně retardovaný autor položil otázku, jestli jsem normální. Odpověděla jsem, že já ano. Jen ten svět okolo mě je nějaký divný. Nemocný. Postižený. Lidé že blbnou. Snižují IQ. Někteří dosáhnou IQ tykve. To je potom nadělení. 

Skyp s maminkou. Chvilku před tím hovor s paní vedoucí. Spěchala jsem, abych nepropásla skyp. Rychle vyzvídám, co měli dnes k obědu. Bramborovou kaši a karbanátek. Mamka zas bude tvrdit brambory.

- Jsem tady. Slyšíme se?

- Dobrý den. Nechám vás tu. Přijdu před druhou.  

- Je vyčůraná?

- Prý ji před chvilkou dávali.

- Má horký čaj? Mami, napij se.

- Horký vypadá jinak. Tohle není horký.

Paní koordinační se snaží. Nerozlišuji aktivizační, koordinační, přímá, rehabilitační... Dalo mi to několik let - rozklíčovat, jak to tu chodí.

- Maminka tady má čaj v konvi.

- Termosce nebo konvi?

- V železné konvi.

- A můžete poprosit, aby jí uvařili DO TERMOSKY horký čaj?

- Řeknu jim to...

Ó jé, mamča se neusmívá. Špatně naladěná. To chce slunce, komunikaci, vzpomínku, výhled do kraje jejího dětství. Odvést pozornost. Jasně, potřebuje čůrat. Že by to dělala naschvál? Snad ne. Zas ještě klušou s mamkou na záchod. Asi hodně pije. Obdivuhodné. Staří lidé nechtějí pít. Konec konců - taky nerada piju. Začínáme znovu.

- Ahoj mami!

Zahřívací kolo jde pomaloučku. Stále nahazuji řemen. Chválím, chválím. Občas domlouvám, aby cvičila...

- Mami, co tě trápí?

- Nejde mi to, jak já chci. Ovládají mě. Nemohu si jít, kam chci.

- Mami, chápu. Máš to těžké. Svoboda, viď? Ale neboj, tohle skončí a zas si spolu vyjedeme. Odvezu tě na vozíku ke kadeřnici. Těšíš se? Napij se. Mamko, zkusíme luštit? Chce se ti?

Zkoušíme luštit, zpíváme se. Zaplať bůh, že mi neřekla, že jí není do zpěvu.

Tři minutky před druhou zas potřebuje čůrat.

Jsme zachráněny, zrovna přichází koordinační. Prosím ji, aby mamku ustrojili a dali na terasu nabít na slunce. .

Vzkaz pro paní Zaorálkovou, starostlivou:

Loni byla venku. Fučelo. Jak nahý v trní. Bez deky! Mně bylo zima, a to chodím! Natož sedící. Deky jsou hozeny v zimní zahradě, když jde personál kouřit. - To není pomluva. Bacha na dojmy a pojmy!

No jo, dnes jsem taky dostala dopejsek z blogu. Právě paní Vykutálková měla starosti: Prý šířím lži a pomluvy. Tak tentokráte se ohrazuji zase já. Co je definice slova LEŽ a slova POMLUVA, starostlivá! Myslím, že za lež a za pomluvu bych mohla být hnána k zodpovědnosti, není-liž pravda?! Lhát a pomlouvat - není můj styl. Je to pod úroveň. Jsem čestný člověk, nelžu. Každému řeknu do očí svůj názor. Každý se mnou ví, na čem je. Hodně lidí si na to zvyká. Později to na mě cení. Nenosím škrabošku. NIKDY. Tak to pro paní Rydlenu, pardon Vyorálkovou. Jo, že chodili ven a že byla spokojená s péči o svou maminku v DD?! Jj, chodili. Ještě před třemi lety, než si maminka v Grand parku zlomila noženku. Někde tam bylo na zemi mokro a uklouzla, paní Orálná! A tehdy opravdu obcházeli po sídlišti Grand park. Jenže tehdy tam byli chodiči. Vzali jeden vozík a šlo se. A taky chodili do loděnice vařit guláš. A taky je vyvezli k Legionáři do hospody. Vzali i jeden vozík, myslím. To byly časy! U Legionáře zavřeli. Postele a lehátka se do auta nevejdou. 

Paní Kutálková, s ležícími se opravdu chodit nedá. Tak snad píšete lež? Určitě ne. Každý má svou zkušenost! Nesnižuji Vaši profesi. Nikdy nesnižuji žádnou profesi. Mnohokrát mi bylo řečeno, že umím sestoupit z piedestalu a sehnout se k tomu nejposlednějšímu. Tak to činím i u lidí v DD. A stále a dokola tu vzdávám hold pečovatelkám, jejich práci, jejich nezměrné dřině, jejich péči. Pokud někdo nechce nějakou práci vykonávat, má možnost. Každý je svobodný. Má volbu. Zůstat nebo ODEJÍT. A věřte, že bych si nepřála, aby odešla některá ze svědomitých a ochotných. Jsou totiž i také, které si jdou na přestávku zakouřit, představte si, a vezmou ve svém volnu s sebou dolů do parku mamku. Aby se pokoukala po zelené. Pro mě je to velkorysé!! A když napíšu, že se stalo - se svědkem!! - že je tam nějaká klavajzna, která mou žadonící maminku v posteli nechala volat haló, protože se probudila a chtěla na záchod, a se slovy tak tady to halóóo zavřeme - ano, TOTO JE NA ŽALOBU! Je to týrání člověka. Zavřela volají klientku, bytost!!  Mamka tvořila hodnoty a pak se zavře v pokoji, aby nebylo slyšet haló? A když mi svědek řekl, že mamince na žadonění o vykonání potřeby, řekla ta ona - máte plínu, tak to je na RÁNU MEZI OČI; říká se tomu ponižování. Tedy opět na žalobu, milostivá! 

Poprosím, abyste vynechávala můj blog, mohl by Vás rozcitlivět a nerada bych, abyste přišla ke zdravotní újmě.

Pro paní Rýpalovou to stačí.

Odbíhám od práce k FB. Čtu:

- Je tu nějaký češtinář?

Hned mě napadlo, že nějaká maminka je v koncích s úkolem. Moje bývalá učenka jí napsala, aby požádala paní Hrobskou. Měla jsem sice práci, ale zbystřila jsem. Holky se domlouvaly, že jsem to já. Bylo milé o sobě číst. Dala jsem tam srdíčko a text:

- Kdopak mě potřebuje?

Přerušila jsem práci. Odpověděla na žádost o přátelství. :-)  V soukromé zprávě jsem si přečetla zadání. Šestá třída. Zájmena. Velmi těžké učivo. Líbil se mi úkol v PS: Napiš 1. p. č. j.: čeho..., koho ....., mi...., našim.... Atd. Zavolala jsem messingerem. Ozvalo se mi - teď přeháním!!! - zoufalé stvoření. :-) :-) Maminka potřebovala poradit. Zodpovědná!!! Omlouvala se, že si neví rady. (Dnešní paní učitelka mi svěřovala, že tam má asi tři ambiciozní tatínky, kteří by dětem testík, písemku vypracovali; jak by měla práci hodnotit těm, kteří si to poctivě vyseděli. Pravda pravducí.) Ale tahle maminka to chtěla svému dítěti vysvětlit. 

- Lenďo, vůbec se neomlouvejte. To už jste zapomněla, já zas neumím třeba něco spočítat. A účetnictví - to teda vůbec nevím, o čem to je.

Probraly jsme, ještě jednou zopákly. Ještě jsem se ubezpečila, že Lenďa rozumí. Pak už jsem si vyměnily informace o sobě. Milý rozhovor.

Asi před dvaceti lety jsem se v čekárně u zubaře setkala se svým profesorem na češtinu. Ptáček se jmenoval. Přísný. Bezvadný. I o Kafkovi nám něco pověděl. Ten se moc nenosil. Pan profesor Ptáček mi u toho čekání říkal:

- Ireno, tys seděla v poslední lavici u okna. Vedle tebe seděla Elena Sázavská. A Erika, ta byla výš, o rok?

Valila jsem oči. Tohle mi teda chybí. Ve filmech si vůbec nepamatuji jména. To je důležité, když řeknou jdi za Novákem. Nebo udělal to Bárta. Film sleduji podle tváří. Ne podle jmen.  

Asi před deseti patnácti lety jsme byly s Lindou v náchodském Beránku na nějaké charitativní akci Davida Novotného. Dávala jsem si víno. Jak jsem ve foyer mluvila, vyšel ze zázemí kuchyně elegantní krásný chlap. Oslovil mě. Věděl o mně. Znal mě. Nepoznala jsem ho. Poznal můj hlas. Až když se představil, vzpomněla jsem si, jak jsem je se spolusedícím někde za opovážlivost na kraji prváku přidusila. :-)  Museli poznat, že jenom jeden může být králem. Marek Č. Provozní. Jeho spolusedící si vzal dceru našeho elektrikáře - vše nám tu natahal. Dnes je policistou. Ti kluci zdědkovatěli. :-) Na Theatrum Kuks jsme se potkali? - Proč zaznamenávám tenhle myšlenkový pall mall? Když jsem dnes zazvonila, z messingeru se ozvalo:

- Jé, já slyším Váš hlas. Jako  ve škole. Máte stále stejný... Takhle to bylo ve škole.

Smála jsem se jejímu okouzlení. :-) 

Dnes měla Země svůj svátek. Škoda, že se děti nemohly vydat čistit ji. Ještě před korona fakem se lidé vydali čistit ptačí louky. Z toho se raduji. Zemi můžeme sloužit každý den. Každá po svém. Každý na svém metru okolo sebe. My jsme naseli trávník. Zakryli jsme ho větvemi z vánočního stromečku.  Petroušek je dnes odklidil. Už se klube tráva. Na Den Země. 

Dostala jsem překrásný návod, jak si vypěstovat ze šišky stromeček. Jsem manuálně méně zručná - to se tak psalo do karet dětí. Normálním jazykem to znamená: Má obě ruce levé jak turecká šavle. Tak to jsem já. Ale ten stromeček - teoreticky... Nevím, jestli to jde i ze smrkových šišek. Zatápím s nimi... zaexperientuji. 

Dobrou noc!