Den matek. Budovatelská, pilná, zahradnická, meditační neděle

Bude půlnoc. Klimbla jsem. Nemohu se probrat. Celý den bosa v zahradě. Práce s hlínou. Pletí. Únava mě přemáhá. Blesklo mi hlavou:

- Teď začne Žofie bušit na okno.

Spadl ze mě spánek. Zbystřila jsem. Pět deset sekund se snažím uši natáhnout do zahrady přes zavřené okno. To není možné. Buch, buch, buch. To mám takovou předtuchu? Vyhrabuji se z deky. Jsem při smyslech. Kočka se na mě napojila. 

- Tak pojď, ty ses vrátila? A kdes´ nechala Mourka?

- Asi hlídá revír. Mňa.

Ráno. Neděle. Nedělám si násilí. Až vstanu, vstanu. V zahradě už pracuje LP. Petroušek mu sekunduje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-kocky-v-bylinach

- Ješiši, Mourku!! Ty mizero! Ležíš mi v sedmikráskách! Jé, to zas bude binec, až se postavíš. Než já to přetřídím. To si nemůžeš lehnout vedle? To mi musíte pořád s Žofkou válet bylinky?

Vnitřní hlas:

- Prokrastinuješ. Už dávno je to suché. Už jsi to mohla mít uklizeno v pytlíku s bylinkami na půdě. To Linda je jiný sekáč. Hned všechno zpracuje. Uklidí. Žádný štráchy.

Dnes Den matek. Maminko, dnes bych ti nesla kytku. A určitě bych tě potěšila i nějakým dalším dárkem. Mami, abych ti projevila čest, hold, dík za život a všechno, co jsi do mě vložila. Maminko, moc děkuji. Už jen v myšlence.

Dávám si vlasy do čelenky. Hledám recept z meditačního týdne. Na rychlý piškot. Ve chvilce upečený. Na něj šlehačka. Kousky ananasu. Oči kloužou po receptech. Vidím datum, od maminky, noky. Jo, to si pamatuji. Přijela k nám do paneláku. Už jí vynechávala paměť. Nadiktovala mi… Mami, snad jsi měla červenou halenku? To už si vymýšlím. Dnes už druhá vzpomínka na ni. Čtu: mramorová bábovka od maminky. Vtom mi blesklo. Co blbneš! Zbyly mi dvě malé bábovičky od pátku. Jdu je ostrým nožem nakrájet na kolečka. První se povedla skvěle. O druhé se to říci nedá vůbec. Natírám vrstvou višňového džemu. Jak nádhernou jasnou červenou barvu si drží. Jestlipak letos budou višničky? To je vždycky snažení dotrhat do kila. Odpeckuješ a deset ti jich schází. Běžíš na žebřík a sbíráš tu jednu, tam, ještě támhle. No, natáhni se! Jé, ta je shnilá. Jak mozek hraje divadlo!

Šlehám šlehačku z láhve Bohemilk. Dostala jsem ji od klientky. To už je dávno. Rozkrajuji láhev, stěrkou vytírám tuhou máselnou hmotu. Ušlehaná raz dva tři. A do husta. Mažu na kolečka. Slepuji. Vyšel mi z toho zikkurat. Už v Mezopotámii měli předobraz mé maličkaté bábovičky. Opatlávám ji svrchu šlehčou. Nesu do zahrady.

- Tady máte kafíčko. Zmršila jsem bábovičky. Ta hezčí je pro tebe, ta s kopečkem džemíčku je, Petroušku, pro tebe; ta se ti rozpadne pod očima, než zaboříš lžičku.

Sedají si k hodování. 

- Jdu se namalovat!

- Ty někam jedeš?

- Ne. Jen chci být krásná.

To chlap nepochopí. Obzvlášť u stárnoucí ženy. Nemusí ji přece vidět in natura. Aby se nevylekal. Nechám mu iluzi, že má pravdu, když se chlubí, že má krásnou ženu.

Nechávám oba Petry svému osudu. Nesmírně ráda omývám pleť večer po dni. A ráno smývám zbytky po noci. Nanáším krémy, séra, olejíčky, másílka… Barvičky. Vždycky nejhorší je trefit obočí. Aby neměli kecy na FB. Vlastně - co je mi po nich. To je můj obraz. Já si ho mohu zarámovat, jak chci, ne?

Vařím polévku z odkrojků našich kočičích pánů. Oni se živí masem, služebnictvo sní odkrojky.  K zelenině přidávám svou masoxovou pastu. Už mi zbývají jen asi tři skleničky ve skládku. Využiju léta. Petrželku, šnytlík, libeček… Nadělám zas skleniček na rok dva dopředu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-carovani

Celý den domačkávám smrkové výhonky do sklenic. Prosýpám cukrem. Mlíčko od Milčiny krávy je samá smetana. Sbírám do hrnečku. Za chvíli znovu. Nechám hrnec odstát do zítra. to bude druhý hrneček. Milčino plemeno je na máslo. Nechám ochutnat kočkám. Neodmítají.

Rychle bagety. Zavařit polévku mými špaldovými nudličkami. Do zahrady pro zelené. Bagety hotové.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-dodelano

V zahradě jim došla drť pod budoucí podklad pod sezení. Vodovod luxusní. Překrásný. Nášlapy praktické. Zahrado, jsi krásná. A jako stará dáma jsi dostala nové šperky. To máš za úrodu, za obživu, za své snažení. Za zelený trávník, který v létě drží chlad.

LP mi lepí rohy u vchodů do zahrady ve výklenku o okna. Občas do nich drncnu ntbkem. Taková maličkost. Jak se krásně schová a ošetří zranitelné místo. Jeden roh, ale dřevěný, jsme si nechali udělat v chodbě. Maminka se vždycky opírala. Třetí vzpomínka na ni? Kolik jich ještě za den přibude… Nemám ráda zamatlanou omítku. A vypínače. U nás děti na zdi nesmějí sahat. A na vypínače se sahá tak, abys nepoťapal jejich okolí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-ulovek

- Pojď se podívat! Žofka chytila myš. Ukousla jí hlavu.

- No, to je mé cvičení na kuřecí krky. Umí kousat.

- To jí to teda vysvětlila. Ukousla jí hlavu a kuchla ji. A jak je naducaná.

- Plná myšat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-mirove-nebe-nad-hlavou

Jdu pověsit už druhou pračku vymáchaného prádla v OCTOVÉ vodě s pár kapkami esencionálního oleje. Zapomněla jsem si z pentle jedné halenky sundat brožičku. O ni nejde. Mám krásnější z Temu. Ale hledám v pračce. Buben prázdný.

- Petroušku, hledala jsem v bubnu a dvířkách brožičku. Nenašla.

- Tak to proklouzla. Já se na to podívám.

- Jé, nemusíš. Ona je tady zachycena. Chybí jí jen řetízek…

Věším. Zdvihám oči. Zrovna oblohu prořezává letadlo s jedy. V Americe pomalu prochází zakazování chemtrails. To měl v první kampani trumpeta napsáno na stránkách WH. Bílého domu. Nedošlo k tomu. Tak sprintuje nyní. U nás zima. Mrazy. Nenormální nekontinuální počasí. Letní, najednou zima. Mrazíky… Chjo! Kolik špíny nám sypou na hlavu. Jenže – my Slované jsme nezničitelní.

Na tg vzkaz ze Soči. Děkuji za přání mírového nebe nad hlavou.

Plamének na plotě nabral poupata. Během pár dnů bude kvést jak v pohádce o šípkovém království. Odpoledne přyryju hnojivo ke kořenům tlustého kmenu. Už teď plot drží bohatou zelenou nádheru. Až rozkvete – budu fotit.

Za deset dnů to budou čtyři roky od posledního výdechu maminky po úrazu v DD v Černožicích. Po kolikáté si vzpomínám?

Nalévám polévku.

- Za chvíli udělám druhé. Budeš mít perutě za ušima.

Dobírám si LP, který dva roky, co tu zkrášluje, rekonstruuje a tvoří, dostává stále krůtí prsa. A dělá si ze mě legraci, že mu rostou perutě za ušima.

- Ne, já jsem sytý.

- Já taky nechci.

Asi ty bábovičky se šlehačkou…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-holubi-obezove

Jdeme do chaloupky poradit se, jak tam ještě něco dotvořit. V chaloupce chlad. Ten a smutek cítím z LP a Lindičky. Zraněné dítě v člověku je třeba léčit, uzdravovat. Já na tom makám dvacet let. Před patnácti lety na meditačních týdnech a meditacích jsem při práci s otcovou stranou těla tatínkovi vyhoudala, že nás tady nechal. Malou bezmocnou holčičku. Mluvila jsem s ním. Dalo mi to pěkně dlouho, možná dva tři roky, než jsem přijala, že plán duše ducha a těla byl splněn. A já se tu na světě pod jeho vlivem vyvíjela tak, jak jsem uměla. Znepřátelila jsem si mnoho lidí. Ale našla daleko víc těch chápajících, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem.

Pod ořechem zdvihám oči. Prve na třešni se haštěřili špačci. Ale příšerně. Nereagovali na tleskání. A tady na větvi sedí dva vypasení holubi. Potichoučku. Bez vrkání. Bydlí ve smrku. Luxují tu z trávníku nebo ze sněhu slunečnici, kterou trousí zpěvní z krmítek.

LP odjíždí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11chlapec-u-studny

- Peťuš, pojď si sednout na svačinu.

Nesu ven prkénko s bagetkami. Vajíčka. Sýr. Hodujeme.

- Pojedu na fotbal.

- Jeď, jeď.

- Budeš odpočívat?

- Ne, budu pracovat s kytkami.

Odjíždí. Jsem sama v zahradě. Chodím bosa. Vyrývám nálety, okopávám, pleju, přihnojuji, sázím, zalévám. Meditační činnost. 

Osadila jsem Davidovu hlavu. Chlapec u studny dostal gazánii. Oblíbenou květinu mé maminky. Po kolikáté? Hraju si s kameny. Stavím je do výšky. Semenáček ze skalky vykopávám, nesu ho k plotu s vtěrkami. S těmi, kteří se vplazili jak hadi do vedlejší zahrady. Berou slunce, klid, soukromí.

- Dobrý den, mladá paní!

Rozhlížím se. Z chodníku mě zdraví kamarádka. Jdu otevřít. Představuje mi konečně přítele.

- Tobě to sluší!

- Ty máš hezké šaty!

- To mám z Číny. To jsou ty, jak se v nich pečeš. V dnešním ledovém dni mi v nich je úplně akorát.

Ukazuji jim novinky v zahradě.

- Zahrada se teda pozdvihla. To jste hezky udělali.

Cvak. Branka se zavřela. 

- Ješiši, nedostanu se domů.

Pokoušíme se otevřít branku. Ne. Petroušek to hezky zařídil.

- A není ta druhá?

- Je. Ještě ji nezamknul. Stěhovali tu materiál.

- Počkej, Petroušku!

- No jo, ještě si to schytá, viď?

Smějeme se.

Sklízím nářadí. Kropím nasetý trávník. Všechno zamykám. Jdu dovnitř. A už je tu Petroušek.

- Ťuti, tys nezamknul branku.

- No jo, teď ji půjdu zamknout.

Zapomněl. No. A co? Se mi to hodilo. 😍

- Jdu okouknout, co jsi udělala.

Vrací se s Žofkou a Mourkem.

- Teda, tys´  to tam našperkovala. A tam u plotu jsi sázela. Jo, je to vidět. 

- No, semenáček, který se vysemenil v záhonku, jsem zasadila tam k plotu...

- Já jsem ještě znovu pokropil jahody, trávník, skleník.

Jsme šťastni. Jsem vděčná.

- Tady jsem ti dovezl dvě sklenice medu od včelaře na ten sirup.

- Jé! Ty jsi hodný!

- Jsem to slíbil. Slovo držím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-11-sirup-z-pampelisek-na-zimu

Jdu dočarovat pampeliškový sirup podle bosorky zo stareho mlyna. Liju do lahviček, nádobek.

Natahuji noční košili po mamince. Vsouvám ruku do rukávu. Představuji si,že jsem maminka. Oblékám si modrou hezkou košili, co mi koupila dcera. A už jsem zase v roli dcery. Mami, tuhle košili jsem ti koupila chvíli před smrtí. Nestihli ji ukrást a zdevastovat barvy těmi jejich dryjáky. Poslední dnešní vzpomínka. Nezdá se to. Kolik jich bylo? Mám maminku stále v srdci, v mysli. Je čas kvetení kaštanů. Když jsem stála u jejího lůžka, kde tichounce chrupkala a pracovala k odchodu, z oken pokoje jsem viděla kvetoucí kaštany. Pomysela jsem si tehdy:

Kdykoli budou kvést kaštany, vzpomenu si na maminku. Cestou domů jsem u jednoho kaštanu u cesty do Smiřic zastavila. Fotila si ho. Mám to pořád čerstvé.

Byla jsem dnes pilná. Měla jsem čas na rozjímání. Děkuji za vše.

Dobrou noc!