Den matek - no a co jako? Zákaz!

Den matek. Mamince dovezu růžičku, natrhám kytičku konvalinek. Nejdřív si ale odkoukám Zázrak z Wörgelu. Další pokus selhal. 

- Ty tak hezky oddychuješ.

Petroušek mě přišel zkontrolovat A vytáhnout s pelecha.  :-) Tak se to u nás doma říkalo. 

- Peťuš, odvezu mamce ke Dni matek natrhám jí konvalinky ke Dni matek.

Nedělééé. Krásná. Měla bych jít na další záhon. Sedám k FB. Mor. Než všechno pročtu... Ohlasy na včerejší rámeček: Musíme si pomáhat. Krásné vzpomínky. Linda studovala na gymplu. Celé město žilo natáčením. Seznámila se se štábem filmu, nejvíc v kontaktu byla s ing. Jarošem. Zvukový mistr. Velmi vzdělaný. Dodnes s ním a jeho paní udržuje kontakty. Točil mraky českých filmů, pohádek. Zapomněla jsem, v které z nich někomu kručí v břiše. Zvuky natočil u sebe. Ve svém břiše.  Profesor, docent, ing. Vedoucí katedry zvuku na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Prostě mistr zvuku. Vyprávěl, jak kdykoli kdekoli slyší zvuk, který by se mohl hodit do filmu, točí. V hotelu uslyší věžní hodiny. Nebo kvákající žáby. Vše narafičí, začne nahrávat a do nočního ticha se ozve zvuk mopedu. Odněkud se zvuk narodí, zesiluje, ničí nahrávání a pak doba, než zanikne ve tmě. A je po nahrávání.

Linduška točila film o filmu Musíme si pomáhat. Rozhovory s Bolkem, Polívkou, s režisérem Hřebejkem, s kameramanem Malířem, jeho tehdejší ještě živou krásnou ženou Uršulou König Malířovou, Martinem Hubou, Annou Šiškovou, Jarouškem Duškem...

Jednou v noci jsem šla za Lindou na natáčení. Došla jsem ke gymnáziu. Naproti překrásná, přenádherná vila továrníka Polického. Dnes mateřská škola. Interiéry zachovány. Z oblohy visel veliký balón s bílým světlem. Točila se noční scéna. Bylo po půlnoci. Kompars už šel spát. Koho sehnat? Kostymérky hrály noční chodce. V malých botách. Zvládly. :-) Říkáme mu pan zvukař. Milý, skromný. Ozvučil zhruba 60 celovečerních filmů. Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má, středisková, Konec starých časů (J. Menzel), Konec básníků v Čechách, Jak básníkům chutná život, Vážení přátelé ano (D. Klein), Slunce, seno, jahody, Poklad hraběte Chamaré, Čertova nevěsta (Z. Troška), Pelíšky, Musíme si pomáhat (J. Hřebejk), Všichni moji blízcí (M. Mináč). Nedávno jsem četla jeho jméno u  zvuku v Policii Modrava. Pracuje v televizích např. Jozef a Ly, Ať žijí rytíři, Bakaláři, 3+1 s Donutilem, To nevymyslíš atd. Tvoří televizní dabing na filmech a seriálech (např. Profesionálové), zvučil zprávy a publicistiku na Primě, Snídani s Novou, Studio A, na Nově Gilotinu. Spolupracoval i s cizími produkcemi. Vezly jsme před dvaceti lety film ke schválení režisérem Hřebejkem do ateliérů na Barrandově. Hřebejk tam dotáčel - jak se ten starý ateliér z první republiky jmenuje. Dřevák? Zapomněla jsem. Pan zvukař nás v ten den vzal do natáčení pořadu Gilotina...

V Josefově se točí minimálně jeden film ročně. Minimálně. V Okružní máme permanentně staré prvorepublikové krámky. Většinou se tu točí válečné filmy. Asi před čtyřmi lety jsem se v těch místech nachomýtla do kulis nějakého židovského bytu. Ve fortně měli naaranžované zpracování kůží. Polská produkce. Prý tam točili pláž. Na ulici! To jsem neviděla. Lidé seděli na břehu v lehátkách. :-)  Iluze filmu... Na podzim nebo snad letos v lednu únoru jsem vyjela do kopce do pevnosti. Na domě obrovské lešení s černou látkou. Asi se tam pak něco dopromítlo. Kolikrát sleduji cizí film, třeba s titulky; poznávám své město. Město hvězdu. Založeno na podzim 1780. Marie Terezie měla pragmatickou sankcí svého otce sice zajištěnu vládu už čtyři roky před svým narozením, ale Prušáci. Ti Prušáci! Marie ve slezských válkách prohrála Slezsko a tamní pevnosti. Nezbylo nic jiného, než postavit nové pevnosti na obranu hranice u nás. Trávčice -Terezín, Ples - Josefov, zmodernizovat Olomouc a Hradec Králové... Pod námi je - říká se asi čtyřicet km chodeb. Sídlí tam chránění netopýři. A jsme hrozně zpustlí. Miluji své město. Jenže se drolí, rozpadá. Často ho fotím. Kolik by se mohlo opravit z pronájmu filmařům! Jak krásně by se tu žilo. Měli jsme tu vojsko. Neuvěřitelné souznění civilního obyvatelstva s armádou. Z hlediska sociologického je to zázrak. Asi jsme to za ta léta získali do genů.

Včera Musíme si pomáhat - maminka prošla výběrem do kamparsu. Hrálo tam hodně Josefovských. Simona Stašová hrála v okně bytu paní Červené. U ní v bytě se točilo. Gestapáka, který jde zatknout Čížka, hrál tatínek jedné mé studentky. Mamka měla v závěrečné scéně volat huráá na Rudou armádu. Za pět set na den to zavolala. Ono je to pak jako taková rozmazaná snová scéna na konci. Rozbíjí se tam Hitlerova busta, stříhá se tam kolaborantka... Tehdy jsem ještě tvrdě spala. Říkala jsem Rusáci.

Filmaři použili k natáčení nádherné dochované interiéry továrnických vil. Polického - bývalé ZAZ a Ettrichovy - Juta. Teprve dvacet let vím, jak jsou krásné zevnitř. V jedné scéně v replice zatkli Kepkeho, se zasekli. Jazyk neposlouchal. Celý štáb se řehtal a ne a ne se hnout dál.

Pan zvukař nás pozval na filmový den do Pekla. V ten den točili scénu z výletu Prohazky s paní Čížkovou. Představila jsem se Jarouškovi Duškovi: Lindina maminka. Stále mě tak oslovoval. Už mi lezl na nervy. Měl recht. Měla jsem své příjmení. Jeho vibraci. Asi po roce jsem v noci slyšela zajímavé vyprávění. Přišlo mi to jako Duškův hlas. Ano: Slyšeli jste pořad Před půlnocí. Nebo Po půlnoci? Pomyslela jsem si, že to nebude hlupák. Pak jsme se sešli na představení Vizita. Byl shovívavý. Připomněla jsem mu... Čas od času jdu na jeho představení Dohod. Čtyř nebo Páté.  V době mé učitelské práce jsem mu vozila Na Lávku autobusy diváků. Jemu a Tomáši Töpferovi na Fidlovačku...

Volám do DD.

- Chtěla bych mamince dovézt růžičku a konvalinky. Napsala jsem jí dopis. 

- To se nesmí. Počkejte, já Vám zavolám, kdo ji má na starosti.

Tak vyděšené a rozklepané hlasy jsem ještě nezavnímala. Mají zakázáno!? Aha. A jak to že jsem v tomto týdnu vezla mamince hned po povolení kytici růží a maliny? Chápe to někdo?! Mně se už nechce o tom diskutovat, psát. Jen si přeju, aby zasáhla vyšší moc. Božééé, vyhlas konkurz!!. Tenhle tyran, despota a nemožník ať se propadne i s tím, kdo nad ním drží ochrannou ruku, do Západního Německa!

Dobrou noc!

P. S. Musela jsem mezi lidi. Kam? K židovi Rossmannovi. Mají tam skvělou čokoládu mezi kosmetikou :-) Bez palmového tuku, bez umělých hmot Kakaové máslo se rozpouští na jazyku. Neměli. Dvě prodavačky jak si je představuji. Hodinu jsem se probírala kosmetikou, obcházela regály a na nic nemyslela. Ta čokoláda mě přišla na devět set korun! Slečna pokladní se smála. 

- Tak to bude výjimečně kvalitní čokoláda. 

Mám jen obal.  :-)