Den matek - vzpomínám, právě dnes dva roky od posledního povídání s maminkou

Nedělenka. Je neděle? Je. Jsem doma? Jsem. Nemusím pracovat? Nemusím. Nikam nejedu. Jen tak dnes jsem. Za okny sluníčko. Hurá! Tak dnes už pracovat do zahrady. Nasbírám sedmikrásky.

Čtu si FB, Messenger:

Včera jsem vzpomínala na tatínka, když se Blanka ptala s kým bych chtěla ještě hodinu pobýt. Dnes vzpomínám od samého rána na maminku. Doma jsme ten svátek neslavili. Ale maminka mi vyprávěla, že když byla malá, tak u nich se slavil. Už nevím jak, ale mamince popřály. Byly dvě sestry a vyrůstaly bez tatínka. Tatínka nepoznaly. Mamince byl rok a půl a mladší sestra se narodila jako pohrobek. Když jsem začala chápat, tak jsem babičku velmi obdivovala. Nikdy svým děvčatům už jiného tatínka nepřivedla. Tak vzpomínám s úctou i na babičku.

Dojemné. Děkuji. Ani u nás se tenhle svátek neslavil. Ona ho myslím přitáhla Alice Masaryková. Otci mají také svůj svátek. Myslela jsem, že v dubnu. Není tomu tak. je to třetí neděli v červnu. Letos to vychází na 18.6.

Jdu si pro kopřivu, vyrýt pampelišku. Fotím trávu. Ještě není dle mých představ. Chybí tu klásky lipnicovitých. Srha říznačka, bojínek luční, psárka… Co si ještě pamatuji z gymnázia? Moc toho není. Zkrátka nekvetou trávy. Hodně se rozmnožil pryskyřník, letos nevidí kopretiny, hodně chudobiček, zatím žádná chrpa, jetel, hrachor – to jsou ty hezké malé žluté jako orchidejky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-14_Dopoledne/

Umýt vlasy. Vzpomínky na FB. Ó, to bylo naposledy. Pak už pozítří úraz. Tak copak jsme si povídaly s mamkou? Brečela jsem? Jo. Poslední měsíc pořád. Dnes už vím. Duše už plakala. Včerejší video s mamkou i to dnešní – to je bezmoc. Okrádány o čas, vyměřených 30 minut, spíš míň, aby pracovnice mohla jít na oběd!! To je důležité! A že si dcera s matkou povídají a nikoho neruší, nikdo už neskypuje, všichni otroci už chodí osobně, nezajímá. Mamka věčně bez pomoci při hledání kapesníků. Vůbec nevím, jestli tam v ten poslední náš hovor krabičku s kapesníčky měla – neměla. Pokud měla, nikdo nebyl, kdo by jí pomohl ho vytáhnout z krabičky. Škodič jí vždycky krabičku orval. Zničil. Preventivně jsem ji oblepila izolepou. Stále připomínat, prosti, žadonit o žhavý čaj. Rozbitý hrneček. Další. Počmárané věci fixem. Ohromné jméno černým fixem na růžovém županu na zádech. Och. Kudly! Brečela bych. V době kovidu jsem dovezla květiny, jídlo, prý jí to dají až zítra, pocákali to chemií. Fuj. Fuj. Fuj! Hnůj! Ven je nevodili. Pokud mamka měla svůj textilní kapesník – nebyl vůbec systém, aby se jí vrátil. Normálně se to osobní majetek ztrácel, jak na běžícím páse. Šampón, ten by jí vydržel rok. Ne, já stále kupovala. Někdo ho vylíval. Co bylo hezké, šup, pryč. To jí nemohli dát třeba aspoň ubrousek k tabletu? Takové ponížení – utírat si nos do rukávu. Bere mě zlost, bezmoc, vlastně i krotím nenávist k systému, který vyživují lidé. Neúcta k stáří, k člověku. Tolik peněz jsme tam posílali. Skoro totéž dostávali na bezmoc. Takže jsme zaplatili nejen za maminku, ale i plat pečovatelek. Pak není nikdo, kdo by přišel zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Jestli nepotřebuje na záchod.  Přece ji někdo měl na starosti! Ne. Pod knutou nějaké vedoucí. Fakt, organizace práce extra třída. Kolikrát jsem přijela v době, když se smělo, po obědě. Maminka chudák volala haló, haló. Vítala mě v zavřené posteli, potřebovala na záchod. Jedna mrcha prý zavřela dveře a řekla, aby si tam dělala to své haló v posteli. To mi řekla dcera její spolubydlící. Ředitel věděl, kdo to byl. A nic. Mamka volala, že chce na záchod, a ona jí zavřela dveře, ať si tam volá. Bezmoc. Ponížení. Nelidskost. A když byli bez dohledu, což bylo často, v době krmení ležáků, v době přestávek nemohla jedna pracovnice obsáhnout obě křídla budovy… Tak v hluchých místech se mohli poprat, což se někdy stalo, a šup, už se to psalo do sešitu. A šup, už psychiatička psala léky. Umrtvovadla. Pokud možno mamince. Ze 106 chráněnců jen jí Mengelka navrhla znesvéprávnění. Přitom nepatřila do její péče. Měli ji vozit do HK. Jen proto, že jsem vyjádřila přání. Pomsta. Soud. Tam mi bušilo srdce. Poslouchala jsem, že jsem mamince nebezpečná (posudek Mengelky) a že je nevhodné, abych se stala její poručnicí. Přitom jsme se s Ivou shodly, že si mamku vezmu na starosti. Hodně psali o mně. Náš právník, za kterého jsme musely vyhodit peníze, mě uklidňoval, že se paní doktorka předvedla. Pořád jsem všude četla, jak jsem příšerná, protože chci horký čaj, a vyžaduji na utírání nosu kapesníčky, jak chci, aby s mamkou chodili, jak si přeju, aby když si řekne, ji odvezli na záchod, aby jí nedávali plíny, aby ji strojili do té hnusné chodby, kde je nechali sedět v průvanu, aby obědvala v malé hezké teploučké jídelničce s dveřmi!! Aby je vyváželi aspoň na terasu, když ne dolů do altánku. Jak furt votravuju. Taky jsem si občas přečetla v jejich sešitě tzv. hlášení, když mi někdo nechal nahlédnout; hlavně pak ve vyšetřovacích spisech po úraze. Tam mě poblily, soudružky nedovyučené bez patřičného odborného vzdělání. Jak může dělat pečovatelku pokladní!? No může, jako když asistentku ve škole dělá člověk bez maturity. Tak směřuje fašistická společnost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-14_Smutne/

Ruší se školy, učiliště. Znovu – z 3500 řemesel světa v Československu jsme uměli a provozovali na odborné výši 1800!!! K čemu školy, když jsme montovna pro roboty. Přece učit, pečovat a pomáhat s obsluhou umí každý Vojta, ne? Školou přece prošli všichni, tak to nějak uděláme. Dáme jim nějaký kurzík jako v Americe. Tam na to taky takhle jedou. A stačí jim to. V protokolu o smrtelném úraze 16.5.2021 měly vypovídat o úraze, o oddělení, o režimu, o tom dni, ale každá si smočila. Hnus, velebnosti. A já jim pomáhala… Co jsem se tam nanosila dárků… Vážila si jejich práce. Až dnes zpětně vidím, vnímám, vybavuji si situace. Pořád jsem jen prosila. Štvala jsem je, protože jsem řekla všechno přímo. Žádné záludnosti z mé strany. Maminku jsem kolikrát načapala bez ponožek. V zim v krátkých kalhotách. Copak v té ratejně, které říkali jídelna, sice průvan, ale v budově. Kolikrát mi ji svezli bez čepice, bez rukavic, bez šály, dokonce Jana jednou v prosinci v lehounkých krátkých tepláčkách. V takové šlupce larise. Prý má pod sebou deku. Ty vorle! Prosinec. Byly jsme jak dvě nejposlednější nejubožejší. Nepustili nás bez náhubků, bez testů, bez chemie na kůži, bez měření teploty!!! Mé intimní informace. Tady se měřilo v továrnách na vrátnicích veřejně. Lidi jsou přece jen dobytek. Ještě číslo do ucha. Teda – čip pod kůži.

No, tak tedy poslouchám náš předposlední a zcela poslední rozhovor v životě. Maminka mi dala pusu pře monitor. Vždycky jsem si šla upravit oči, když jsme se rozloučily. Já jí dlužila z nejen za život, výchovu, vzdělání, lásku, cit a všechno, co do mě vložila, ale i za takové maličkosti, které i pamatuji a vnímám jen já. Například za to, že si pro mě do školky chodila včas. Nikdy mě tam nenechala dlouho. Hned po spaní, to jsem nikdy nezavřela oko, a po svačině maminka ve dveřích. .

Petroušek volá.

- Nevzbudil jsem tě?

- Peťuš, už mám umytou hlavu. Poslouchám náš úplně poslední rozhovor s mamkou. Ach. Ach… Bulím. Byl bys tak hodný, koupil mi kytku?

Za chvíli zvoní. Přivezl mi růžičky. Ze své zahrady kytky netrhám. Ani floxy, ani růže, ani tulipány. Jen zahradní chrpu. Dnes jsem udělala výjimku. První konvalinky a pár tulipánků.

- A jeď teď hned. Ať seš doma, než se vrátím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-14_Svatek_matek/

Poslechla jsem. Na hřbitově nikde nikdo. Už mě vítají. Mamka má radost. Děkuje za konvalinky. Já děkuji jí.

Hrob jsem vyjarnila. Dovezla jsem mamince květináč s ledovkami. Když jsme měli ještě tatínkův hrob a ne tuhle hrobku, mamka vždycky osázela ledovkami, prostřídala takovými modrými. Vyhodila jsem poslední dva vánoční věnečky. Vnímám mamčinu chválu. Že bych se chválila sama?

Obloha zatažená. Jedu domů, už krápe. Doma.

- Vidíš, padají provazy deště. Je tam zima. Nechoď už ven.

Dnes jsem ráda poslechla. Mám smutné vnitřní nastrojení. Výročí dvou let. Zítra tam měla jet Iva. To nevím, jestli byla. A pak 16. v neděli. Měly jsme skypovat. Linda zrovna odjížděla do Phy. Slyšela to jejich sladké, že maminka upadla, pro jistotu ji odesílají na ošetření do FN. Ještě jsem se zlobila, že ji strčí na čtrnáct dnů na izolaci. Dokonalý systém blamování, ubližování, lhaní, oblbování, nepravd a utiskování. Vynechávám nadávku. Pak se v protokole dočtu, jak byla pečovatelka vyděšená, když viděla, jak mamčina hlava odskočila od dlažby… Někdo tam vypovídal, že si říkal, jaká je mamka sokolka. Ještě se posadila do kaluže krve. Kdyby řekli – měla úraz. Díky Lindo, žes´ mě vyslala:

- Mami, jeď tam! Mami, jeď za babičkou! Nebo já se vrátím, mám to do HK 45 km.

- Ne, ne. jeď. Ale co tam budu dělat?

- Budeš u ní.

Měla pravdu. Já stará blbá. Pustili mě k ní. Potlučená… Sešitá. Zmodřená. Pořád jsem hlídala brýle, zuby.  Nemusela jsem mít roušku. Čekala jsem na chodbě, kde byly vyznačeny dvě cesty na očkování; brr! Jeden nebo dva lidé v žlutých vestách jako koordinátoři. Když si na to vzpomenu! Mmiminko naroené s pěti infarkty v děloze!! Miminko narozené, ochrnuté. A Pfiser se nyní omluvil za smrti novorozeňat – prý to nevěděli, že je to tak nebezpečné!! A už zas tady verbují, dejte se, budete mít jistotu. Jo. Tu jedinou.

Objala jsem mamku. Křehounkou. Od prosince mě za ní nepustili. Tak kruté. Kvůli tomu jsem nikdy nepomyslila na emigraci. Nikdy. Nemohla bych maminku opustit. Ve fakultce dva nebo tři dny neměli maminčiny léky. Přitom jim z DD sestry daly dekurz. Ne. Až když jsem se zeptala, tak prý čekali na můj hovor. A ať je dovezu. Já? Já žádné nemám. To si musíte zajistit vy!! Bulím. Dobré. Dost. Konec.

Divejte: :-) To je vyznání. Malý klučina jedné Gábinky: https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-14_Vyznani_mamince/1589101061

Čtu si:

https://kresadlo.com/lakmusovy-papirek/?fbclid=IwAR23WBxlYjcYpd_OTPTmVPxg3tH38I0QAtZPS4HZq3eZj868lQwYlB4pu8Q

Odpočívám. Na FB rámeček. Zdá se mi vtipný:

V mnoha zemích roste narativ, že Rusko není agresorem, ale obětí

Věra Jourová, rudá komisařka

V komentech:

Helena Kadlecová

Narativ muší bejt. A co teprve paradigma!

František Dezolat Dojl

Helena Kadlecová nevím sice, oč jde, ale jen ať si roste

Zdeněk Švrček

Narativ závisí od paradigmatu, že...

Josef Bouček

Helena Kadlecová slovy Klasika: "Za prvé nevím, co to je, a za druhé mě to uráží!"

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-14_Mlicko_prislo_s_babovkou_a_kytickami/

Linda je tu. Nelenila a přijela mi potřást tlapkou.

- Mami, já jsem ti kytku zasadila. Už jsem nekoupila. Tys´ zahubila zelenec, viď? A tuhle potřebuješ. Ale vezu ti taky mlíko od krávy.

Staví na zem svou krásnou novou růžovou bandasku s mlékem.

- A je nějaké žluté, viď? Úplně jiné než to od našich krav.

- Protože tahle kráva se pase na horské louce. A paní ji dojí rukama.

- Jo takhle. To naše krávy jsou v chlévě a dojí je elektricky.

Končí Den matek. Chvíli poslouchám vyprávění na Tik Tok jedné ruské učitelky. Mám její příběhy moc ráda. Dnes mi není dovoleno psát. Byla jste ztlumena. Nevím kým. Někdo jí volá. Na vteřinku se přerušilo živé vysílání. Za chvilenku je zpátky. Hurónský smích. Prý jí volal její syn z ciziny. Nemohl se připojit. Nepustilo ho to. Aha. Takhle je to. A prý jí říkal:

- Mami, prý je dnes mezinárodní den matek, tak ti volám, abych ti popřál a poděkoval.

https://www.youtube.com/watch?v=YZ7cIqFWelE

Noc. Píšu. Poslouchám Zprávy z Galaxie. Hezky Andrea vypráví. Poučné, jak to tu na zemi chodí. Ani netušíme, co tady s námi provádějí. Jaké pokusy na nás páchají. Co s námi hrají. Kam nás vedou. A mladým je to jedno. Oni to ani nevědí. Jsou už jejich.

Koment:

Salvation​To je jako naše vláda, Bartoš je ještěr, Rakušák je pulec, Pekařka je škeble a Fiala se nedá zařadit ten byl v minulém životě signální semafor

https://www.youtube.com/watch?v=w4t1fb6oLTo

Nemám ráda Lukavce. Ale má mého oblíbence jako hosta. Petra Holce. Dnes nemá místo pusy meč. Je vážný. Hezky mluví. Má srovnáno v hlavě.

Napadlo mě – přesto by nemohl, ač studován, inteligentní - dělat pečovatele. Má takovou průpovídku - Xavere, tady jsme ostrov svobody!

Josef Kasuba

Ostrůvek zdravého rozumu omývaný mořem hlouposti a fanatismu.Diky, pánové!

Dobrou noc!!