Den matek

Matičce                                                      Chaloupka                                        Nikdo neví
Matičko má milá,                                      Ta naše chaloupka                          Nikdo neví, jak mi je,
moje drahá matko,                                   prostá, milá,                                     když se kočka umyje,               vy jste jako holub                                     jak by to pro ptáky                        pak se na mne podívá,                 a já holoubátko.                                        klícka byla.                                      jako když se vysmívá.                  Vy jste holub sivý,                                    Není tak maličká                              Počkej jen, až za chvilku              já holoubek bílý —                                    zdálky, zblízka,                                 vezmu bílou košilku,                    kde jsme se v tom širém                         nikomu se tam však                         to se teprv uvidí,                          světě natrefili!                                           nezastýská.                                       kdo z nás dvou se zastydí.  V   tom vašem srdečku                            Veselá, úhledná,                                                                              tolik lásky bydlí —                                     klidná, čistá                                                                                      schovejte mne k němu                             máme v ní, ptáčata,                                                                               pod vašimi křídly.                                     všichni místa. 

                                                                  A kdo ji uvidí,  kolem přejde,                                                                                                                                   neřek by, co se tam štěstí vejde!                                                                                                                            Jestli ho ve světě někdy ztratím,                                                                                                                             k tobě se, chaloupko, pro ně vrátím. 

Sládkovy verše z dětství. Jeho tři sbírky Zvony a  zvonky. Zlaté slunce bílý den. Zlatý máj. Prohlížím si, pročítám. Tolik něhy, lásky, vlastenectví, nenásilné výchovy... Kam se poděl normální svět? 

Neděle. Jak se blíží datum maminčina skonu, víc a víc se vracím o tři roky zpátky. V roce 21 jsem mamince ještě poslala kytku. Nepustili mě za ní. Testy, teplota, roušky, dezinfekce, teror, debilita, omezenost, vlhký sen pana ředitele – mít barák zamčený a nikoho nepouštět. Včera jsem si prohlížela videa s maminkou.

Dnes třetí Den matek bez maminky. Já už jen vzpomínám. S láskou. Ráda. 

Ráno. Spím. V domě zvoní telefon. Už jdu. No jo, to bude Linduška. V deset už může zvonit. Nestihla jsem. Vytáčím zpět. Slyším:

- Pojď mi otevřít!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-12-den-matek-rano-a-dopoledne

Směju se. Už chápu. Nezapomněla. Obě nezapomněly. Jen Deniska se tu neukázala. Napsala. Mohla zavolat. Přijet. 

Dostala jsem nádhernou kytici. Přenádhernou. Nelitovala peněz. Takovou mi kupuje jen Petroušek, její Petr a ona. Děkuji převelice. A vak otýpek. Originální!! Na příští zimu na podpal. Nebo popříští. Vrba prý schne nejlépe. Neumím stromy rozlišit. Necháme vysušit. A děkujeme mockrát. Než si koupila dvojdům v horách, vypomáhala mi se štípáním roští. Nemusela jsem namáhat loket. Má maminčiny a mé způsoby zpracování výřezů a prořezů. Nikam se neodvážejí ze zahrady. Vše se naštípe na špalku do pytlů. V zimě slouží na podpal. Kdo je líný, kupuje si průmyslové podpalovače. :-) A nebo taky kdo má zmožené klouby. Ten je omluven. Ten není líný.  Sekyrka namáhá. Děkuji.

- Mami, tady vám posílá Petr hlívovou dršťkovou. A tady ještě Rochovu sůl.

- Jj, volal, že uvařil výbornou. Jestli může poslat. Ano, může.

Linda bere svou zelenou vakovou kabelku. Smějeme se. Odjíždí. Ve dvou minutách zvonek.

Slyším Petrouška do domovního telefonu:

- Copak sis zapomněla?

Její Petr se jel projet na motorce. Zamířil k nám.  Přišel poblahopřát. Směju se. Není o moc mladší. :-)

- Kafe?

- Kafe!

Na chvilku, než zas pojedou pracovat na svou latifundii.

Dnes jsem celý den už fungovala. Vcelku se oči hojí. Den ze dne vidím na vlastní oči zlepšení očí. :-) Děkuji, Vesmírná inteligence! Děkuji velmi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-12-hlivova-drstkova-od-petra

Obědváme venku. Od hor duje studeno. Letadla duní nad hlavou. Azurová modř je přetažena špinavým filmem. Letadla už sypou v nejhornější vrstvě. Chodím bosa. Cítím ledovou zem. Není prohřátá.

Pochutnáváme si na skvělé zeťově hlívové dršťkové polévce. Druhý chod od včera. Můj salátek. Dávám si přepečlivý pozor při mytí. Potravu pro slimáky Petroušek vrátil. Byla tak jedovatá,  že doporučovali mýt si ruce jen když držíš krabičku. Tak to ne. Jsou rafinovaně schovaní v hlávce. Polévku jsme snědli všechnu. Vynikající. Děkujeme. 

Koukám, díky FB, co jsem prožívala v minulých letech v tomto dni. Tak touhle dobou už se mi mstila psychiatrička. Zneužívala svou pravomoc. Někdy v únoru 2020 jsem odhalila změnu medikace u maminky. Plakala. Měnila nálady. Byla smutná. Měla svou lékařku v HK. Jenže DD si ulehčil práci. Psychiatrička se pohádala s ještěrem. Přišla nová. Bez ptaní si přisvojila i mou maminku. Všem změnila medikaci podle svých dealerů. Trvala jsem na změně medikace podle maminčiny lékařky. Ne. Prý je maminka její pacientka. Ona rozhoduje. Vyhrozila mi, doslova výhrůžně šermovala rukou:

- Já vám maminku dám před soud. Zbavím ji jejích práv!

Myslela jsem si, že jen vyhrožuje. Nevyhrožovala. Mstivá zneuživatelka svého bílého pláště. 

Ano. V dubnu 2020 se činila. Mrcha. U soudu mě označila za nebezpečnou osobou pro mamku. Bylo mi tak slabo při předčítání, že jsem dýchala zhluboka, jen abych vydržela. Právník se ke mně naklonil:

- Tady se mělo číst posouzení vaší maminky, ne vaše. To je neprofesionální. 

Týden po maminčině smrti – obsílka od soudu. Ne. Mamka se vyvlékla z fašistického režimu. Odešla jako svéprávná lidská bytost. 

Líbí se vám tahle pohádka? Cože? Zní to dezolátsky. No, příběhy jsou různé. Jen se podívejte, jaký šašour vyhrál v Eurovizi. Ne, nebyl to UK. Už ne. Prý Švýcar. No. V té pohádce se přihodilo ještě něco. Právě dnes před čtyřmi lety mi nějaký bábochlapský vyhulený hlas zavolal. Úlisně se ptal na Petříčka. Baba ani nevěděla, pod jakým jménem vystupuje v mé pohádce. Prý má přítelkyni. A to jsem chvíli před tím Petrouškovi řekla něco o lidech:

12.5.2020

Prve říkám Péťovi: Peťuš, lidi jsou moc hodní. Telefon: Drbna z Hronova: Jedovatá, sladká: Víte, že Váš Petroušek má přítelkyni?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-12-na-hrbitov

Jedeme na hřbitov. Pán tvorstva čeká venku. Už běžím. Má se mnou trpělivost. Svatou trpělivost. 

- Ježiš, Peťuš, máme kytku?

- Máme. I svíčky.

- Aha, já se vždycky vracím.

- Já nejsem ty.

- Pravda.

Na hrobě nový květináč. Kdopak ho sem mamince doručil? Děkuji. Ještě jdu zapálit tetě Bartošové. A hele, na hrobě mají čtyři porcelánové obrázky. Hm. Tohle vypadá na tetu a strejdu Bartoše. On chodil i ve stáří vztyčen. Teta je sestra tatínkovy maminky. Bývala médium na seancích. Mamka byla přizvána párkrát po tatínkově smrti. Teta upadla do transu. K mamince mluvil tatínkův tatínek. Ten, který fakt umřel na tetanus. Ale jen proto, že mu bylo líto peněz za lékaře. Volám bratranci, který mě u hrobu asi před dvěma lety vyděsil. Věděl o mně. Já ho vůbec neznala. Tento týden se konečně setkáme. Dozvím se o rodu ze strany tatínka daleko do minulosti. Iva prý materiály má. Jen mi je zapomněla ukázat. 

Mám na paměti větu: Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-12-exkurze

Odpoledne mi Petroušek ukazuje, co kde v době mé indispozice očí na zahradě vykopal. Nálety, růži šípkovou, ostružiny. Vše jsem mu ukázala, aby věděl. Jdeme do zahradního domečku. Vystěhoval přední místnost. Bude sloužit jako kuchyňka. Chaloupka byla zdevastovaná. Mamince sloužila v posledních dekádách jako skladiště jablek a verků. Na podlahu hodila linoleum. Zkáza pro dřevěnou podlahu. Vrátíme jí původní vzhled. Ještě si pamatuji, jaké hezké to tu bylo v mém dětství. Velká místnost se pomalu rodí do krásného vzhledu. Kdysi tu byla křesla, kuřácký stolek. Tatínku, snad bys byl spokojen…

- Peťuš, nespadnu z té lavičky?

- Nespadneš. Udělal jsem si novou.

Sedíme. Žofka a Mourek okolo nás.

Den matek – krásný. Veselý. Srdečný. Volá kamarádka. Její starší dcera se neozvala. Mladší, to rozkošné mládě, které jako dítě vidělo vílu, jejíž otec byl dle jejích slov Bůh a matka Příroda a které před měsícem maminku poslalo do p., se taky neozvala. No, dětičky, my aspoň budeme zdvihat nohy výš. Vyučily jste naši duši, co je zrada, co je podlost... 

- Nebuď smutná. Jednu lekci jsi složila. Jdeš do vyššího levlu. Dnes si nedávej víno.

- My už jsme měli po obědě proseco.

- Výborně. Bylas´ na výletě. Na obědě. Jsi šťastná. Krásná. Zdravá. Ještě není všem dnům konec. Když děti nevědí, co se sluší a patří, ono jim to dojde. Taky je čeká lekce. Taky se tu učí. Třeba pozdě, ale dojde. Hlavně je miluj láskou mateřskou. Raduj se, že žijí, jsou zdravé, a že tě nepotřebují.

- Ano, to jsem potřebovala slyšet.

Maminka mi někdy říkávala: 

- Hořce budeš plakat. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-12-stesti

Zlobila jsem se. Nechtěla to slyšet. Totiž - věděla jsem, že to je pravda. A hořce pláču. Ale jinak jsem ráda, že je maminka ve světle. Opustila blázinec. 

Probíráme v zahradě u stolu s Petrouškem návrhy pojistek. Ale to je přehlídka nenažranosti, neomalenosti, nenasycenosti! No, tak jsme si vybrali. Pečlivě jsme spolu vše prošli. Udělala jsem výpisky. Shodli jsme se na návrhu zcela neznámé paní. Náš – můj klient – se předvedl. Původně jsem byla spokojena. Pojistil domeček po mamince výborně. Ale teď? Nějak se urval. Tak tak ne.

Poslouchám bioetika a propagátora vědy Jaroslava Petra. Říká něco, co jsem neznala, něco je mi známo ze samostudia; informace o plastech znám ze svých lékařských treninků s mezinárodními lékaři Herbalife, něco si pamatuji ze školy.

Nejrychlejším tvorem planety není gepard. Podíváme-li se do vzduchu, tak tam se lítá 170km/hod. Třeba rorýs.

Vzpomínám, jak jsem na půdě školy našla asi dva roky za sebou suchého rorýse. V další rok jsem si dala pozor. Seděl tam živý. Vzala jsem ho a vynesla na školní dvůr. Věděla jsem, že neumí startovat ze země. To jsem si zjistila. Postavila jsem ho na opěradlo lavičky. Dělal, jako že neumí, že spí, že je nemohoucí a najednou frrr. Zakroužil v kruzích vznesl se na oblohu. Lítá moc vysoko.

Zaleží prý na tom, jak se ta rychlost měří. Měření km v hodině je sice populární, ale k některým tvorům nespravedlivé. Gepard má 50 kg, je na něm 60% svalů. Pracují hlavně zádové. Kdyby neměl nohy, pořád by běžel 10km/hod. Většinu výkonu dělá zádovým svalstvem. Měříme-li délkou těla, kolik živočich uběhne za sekundu délkou těla, zjistíme, že gepard na tom není špatně. V hmyzí říši jsou svižníci. Svižník pádí asi 9 km/hod. Běží asi tak rychle, jako gepard bez nohou. Ale je to 170 délek jeho těla. Je to nejrychlejší zástupce hmyzí říše. Úplně nejrychlejší je nějaký americký roztoč. Běhá 800 m/hod. Tedy šourá se. Ale pro něj je to 370 délek těla. Rekordman. Za vteřinu udělá 135 kroků. To je kadence na hranici svaloviny, jak ji známe z živočišné říše. O moc rychleji se kroky asi dělat nedají. Počítáme-li tímto způsobem – gepard je louda.

- Je někdo, kdo běží rychleji, než vidí?

Ano. Jsou to zase svižníci. On neběhá nějak rychle. Jako australský svižník. To je rekordman. Ale on pomalu vidí. Občas se musí zatavit. Musí se rozkoukat, kam vlastně doběhl. Kde je kořist, kterou pronásledoval. Živočichy nelimituje to, jakou rychlost by dokázali vyvinout, ale mají tam jiné limity. Např. delfín by určitě mohl plavat rychleji než 35 km/hod. Ale při téhle rychlosti se mu začnou na ocasní ploutvi dělat malinkaté vzduchoprázdné bublinky. Praskají. Uvolní se hrozně moc energie. Pálí to na ocasní ploutvi. Má ji hodně inervovanou. Bolí ho to. Pálí. Žralok mako nervy na ocase nemá, mastí sedmdesátkou. Delfín by mohl, ale pro bolest neplave.

Člověk – Usain Bolt – stovku zaběhl velmi rychle. Zaběhl šest délek těla za vteřinu. Je to průměrná rychlost pod 40. Startoval z nuly. Vrcholová rychlost 44 km/hod. ale rychlostně na tom nejsme moc dobře. Medvěd na Slovensku hravě běží padesátkou. Usain by mu neutekl. Ve vytrvalostním běhu na tom jsme dobře. I děti jsou vytrvalci. Rychle regenerují. Porovnáme-li s triatlonisty, kteří mají velkou vytrvalost, tak děti jsou v regeneraci daleko rychlejší.

Člověk se dokáže potopit do hloubky 250 m. V této hloubce má tak zkolabované plíce, že by se vešly do plechovky od coca coly. V přírodě jsou živočichové, pro něž toto nic není. Koncem 40. let říkali lékaři, člověk se nemůže potopit hlouběji než 30 metrů. V 60. letech opraveno na 50 metrů. Jenže Bajauové v Indonésii se potápěli do hloubky 70 m po staletí bez přístrojů, bez ničeho. Žijí na lodích, dnes a denně se potápějí. Mají zvětšenou slezinu, aby pojmula víc krve; v tlaku se krev dostává do krevního oběhu a okysličuje mozek daleko víc, než by se okysličoval nám. V živočišné říši jsme si nedokázali představit, kam se umějí potopit. Kožatka velká má pružný krunýř kvůli potápění do velkých hloubek. Potápějí se 1300 m do hloubky. Vorvaňovci zubatí – mešní velryby - se na tři a tři čtvrti hodiny potopí do hloubky tří km. Je tam tma, obrovský tlak, zima. Měly by se za hodinu a půl topit, musely by se nadechnout. Nevíme, co tam dělají, co je tam žene. Nejsou na hranici svých možností. Profesionálové umějí zadržet dech na 11 a půl minut. Pak se musíme dodýchat. Velryba se po třech hodinách dvakrát třikrát nadechne a vrací se zpátky do hlubin.

Téma mikroplastů: Vdechujeme, vypijeme a sníme jednu platební kartu týdně. (To mí klienti vědí.) To jsem slyšela na lékařském školení před dvěma měsíci od lékaře španělského olympijského týmu dr. Alvareze na školení Herbalife. 

Plasty vdechujeme, pijeme i jíme a jsou všude. Oblečení z umělých hmot – pereme, uvolňují se mikrovlákna při praní i při nošení. Vdechujeme je. Skotská rodina večer u večeře z mušlí – nemusí mít strach, kolik toho z nich zkonzumují. Mlži filtrují vodu, vychytají z ní spoustu plastů. Ale víc toho rodina vydýchá v místnosti, kde sedí u večeře. Zbytečně si nepřidávejme. Kávu z papírového kelímku vystlaného plastem - 1 deci má 200 mld. částic s nanometrovými rozměry. Velké nebezpečí. Pronikají do nitra buněk. Škodí. Na Havaji vyšetřují placenty po porodech. Před deseti lety mělo 40% placent mikro plastové částice. Dnes už 100 % placent má plasty. V děloze, v plodové vodě, v mateřském mléce – dítě přijímá plasty. Plasty škodí vajíčkům – mají vliv na rozmnožování. Mikročástice jsou zlem pro děvčata, která budou chtít počít dítě. Mají poškozená vajíčka. Jižní sedlo pod Mount Everestem je největší smetiště. Ve sněhu spousta plastů. V tichomořském atolu nabereme písek, pod mikroskopem najdeme částice plastů. Na jižním pólu roztavíme sníh – i tam jsou plasty. Rakousko měří na svém území na jedné hoře v Alpách plasty ze sněhu. Hora přijímá 3 tisíce tun mikroskopických tun ročně. Zjistili, že to dostávají z Biskajského zálivu… Vypaří se to z mořské vody nasycené plasty a větry to zaženou do Alp. Tam to sesněží. Moře je zaneřáděné příšerně. Zemědělská americká a evropská půda má dohromady v sobě víc plastových částic než všechny oceány světa. Sklízíme v bio i ne bio mrkvi nanočástice, které kořenovým systémem prostoupí do plodu. Jíme v mrkvi, kedlubničce… Kupujeme bio s nanoplasty.

Používáme plastové láhve, oblečení, jíme plastovou zeleninu… Jak z toho ven. Tak třeba kávu v plastovém kelímku na benzínce si raději odpusťte.

Splnila se předpověď a plán barona Rothschilda. Pronesl: - Budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy.

Půlnoc. Dobrou noc!

P. S. 1 z FB

Jiří Černota

12. květen 2023 ·

USA OD ROKU 1945 BOMBARDOVALO 38 ZEMÍ PO CELÉM SVĚTĚ. Autorem seznamu bombardovaných zemí je americký novinář a analytik žijící dlouhodobě v Praze Erik Best. Seznam zveřejnil na svém facebookovém profilu.

1. China 1945-46

2. Korea 1950-53

3. China 1950-53

4.Guatemala 1954

5. Indonesia 1958

6. Cuba 1959-60

7. Guatemala 1960

8. Belgian Congo 1964

9. Guatemala 1964

10.Dominican Republic 1965-66

11. Peru 1965

12. Laos 1964-73

13. Vietnam1961-73

14. Cambodia 1969-70

15. Guatemala 1967-69

16. Lebanon1982-84

17. Grenada 1983-84

18. Libya 1986

19. El Salvador 1981-92

20. Nicaragua 1981-90

21. Iran1987-88

22. Libya 1989

23. Panama 1989-90

24. Iraq 1991

25. Kuwait 1991

26. Somalia 1992-94

27. Bosnia 1995

28. Iran 1998

29. Sudan1998

30. Afghanistan1998

31. Yugoslavia - Serbia 1999

32. Afghanistan 2001

33. Iraq 2003-11

34. Libya 2011

35. Pakistan 2004-present

36. Yemen 2004-present

37. Somalia 2011-present

38. Iraq 2014

P. S. 2 z FB

Stefan Kuriscak

10. květen 2023 ·

Úvaha k zamyšlení nad svátkem maturity 2. světové války.

PROČ SE EVROPA BOJÍ DOTKnout VELKÉ VLASTENECKÉ V

PROTOŽE VŠICHNI BOJOVALI PROTI SSSR. TOHLE BY MĚL VĚDĚT

Historická fakta svědčí o tom, že v roce 1941 nejen Německo zaútočilo na SSS

Zaútočil i na zbytek Evropy s výjimkou Srbů a Řeků.

Španělské divize a francouzské legie, armády Itálie, Rumunska, Maďarska, Finska, části Československa, Chorvatska atd. šel do SSSR.

Pevnost Brest byla napadena Rakušany a Sevastopol - Rumuni a Italové. I Albánie vyslala divizi SS Skanderbey k boji proti SSSR.

Rumuni, Maďaři, Chorvati, i Slováci chtěli štípnout kousek SSSR.

Skoro každý jiný řidič v Guderianových tancích byl Čech. A všichni páchali zvěrstva často horší než Němci. (Turecký horší Turek... Podobně jako Hitlerovi kolaboranti na západní Ukrajině).

Maďarské zločince nechránili sovětští vojáci. Jako v občanské válce, když už prokázali monstra.

Nedaleko Leningradu a Rzeva páchala zvěrstva nizozemská divize SS "Nord-Land", Italové, Španělsko, šedesát tisíc francouzských dobrovolníků z divize SS "Charlemagne" a bezpečnostní a kriminální divize, švýcarské, Vlámské, Valonské...

Dánsko a Španělsko vyslaly své vojáky do Sovětského svazu bez oficiálně vyhlášení Jinými slovy, v době útoku, neustálého doplňování "odpadků", bylo v Hitlerově armádě asi milion vojáků.

Takže země - spojenci nacistického Německa - jsou nyní členy NATO.

A bez ohledu na "nevhodné kozáky" nebo banderovské nacisty. Historickým faktem zůstává, že až do roku 1943 byla obrovská převaha živé síly na sovětsko-německé frontě neustále na straně států fašistického bloku! Nemluvě o tom, že do roku 1943 byl Hitler ekonomicky podporován bankami a velkými kapitalisté (Největší sériový automobil, rasistický, antisemitský a Hitler obdivovatel Henry Ford, byl Hitlerem dokonce udělen nejvyšší nevojenské státní vyznamenání nacistického Německa. Führer byl velkým fanouškem Forda a jeho kniha Mein Kampf byla z velké části inspirována edicí H. Ford "Mezinárodní žid"). Totéž platilo o britské královně, která přivítala a nadšeně povzbuzovala příchod Hitlerových národno-socialistů. USA a V. Británie měla dokonce plán bombardovat 36 největších měst SSSR a celý východní blok jadernými bombami. Omezili se na počet bombardování. průmysl už po konferenci v Jaltě. Jak se říká "omylem"...

Bojovali společně proti SSSR a mnozí byli zcela složeni ze zrádců - litevské, lotyšské a estonské divize SS, divize SS Galicia, gruzínské, turkmenské , dohromady více než 400 tisíc kolaborantů, z nichž ukrajinští nacisté byli 250 tisíc. Po jejich zajetí nebyli považováni za válečné zajatce a byli postaveni před vojenský soud.

Národní složení válečných zajatců v SSSR v období od 1941 do 1945 bylo: Němci - 2 389 560 lidí,

Japonština - 639 635,

Maďaři - 513 767,

Rumuni - 187 370,

Rakušané - 156 682,

Češi a Slováci - 129 977.

Polština - 60 260,

Itálie - 48 957

Francouzština - 23 136

Nizozemci - 14,729,

Cíl - 2,377.

Belgičané - 2 010,

Lucemburští lidé - 1652

Dánština - 457

Španělé - 452

Nóri - 101,

Švédi - 72.

Na konci druhé světové války bylo v Rusku zajat až jeden a půl milionu Evropanů (kromě Němců).

PROTO SLAVÍME NA PRAVÉ STRANĚ 9. DEN VÍTĚZSTVÍ MAYA A ONI (ti, kteří prohráli 2. světová válka) 8. KVĚTEN - DEN UZNÁNÍ A ZÁMUTKU. Co jiného čekat od revanistů. Toto je jen malý prvek plánu, který pokračuje dnes v podobě otroctví skrze OSN, EU, WHO, MMF, SB atd. , atd atd

MÁME RŮZNÉ PRÁZDNINY A PŘÍLEŽITOSTI. I JAKO TEDY JSOU NAŠE STÁTY OPĚT NA ŠPATNÉ STRANĚ a my vlastníma rukama podporujeme zabíjení Slovanů. NÁRODY, KTERÉ SE NEPOUČÍ Z HISTORICKÝCH CHYB, MUSÍ TUTO ZKUŠENOST OPAK NEZPOCHYBUJEM, ŽE TO TAK BUDE TEĎ.

Sdílejte tato fakta se svými dětmi a vnoučata, každý by měl vědět a pamatovat