Masopust na vlně dřevěného draka

Sobota. Dnes to začalo. Rok Dřevěného draka s tendencí napravit chaos, nespravedlnost. Opicím drak přeje. 

Měla bych si odpočinout. Ale ne. Na desátou jde masopustní průvod pevností. Petroušek v práci. To mu vyhovuje. Zatváří se jakože nešťastně – jé, já mám službu. Zrovna tak předstírá, jak ho nesmírně mrzí, že na horách taje. Přitom vevnitř se tetelí štěstím, že je konečně omluven z nějakého brázdění bílých plání. Lyže loni vyzkoušel. Hotovo. Letos boty vyzkoušel. Tečka. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-kocici-miliskovani

Rychle namalovat. Za chvíli se tu staví paní s penězi. Telefony na pronájem domečku.

Zvonek. Paní přišla. Spokojená. Sytá. Chutná. Změřená.

Volá Linda.

- Jedeš? Já teprve vycházím.

- Já jsem ještě v noční košili. Smývám mýdlovou vodou z jedné kytky puklici. Má se to omýt?

- Ne, ne.

Už, už se chystám. Volá kamarádka. 

- Odcházím.

- Prosím tě, vzala bys mi…

Vzala. Jdu si to nabalit do batůžku.

Po desáté vycházím. Kde asi najdu průvod? Stavuji se s produkty. Průvod už prošel. Nevadí. Jdu do bastionu IV. Žádný jitrnicový strom. Ó, letos veselí doputovalo na desítku. Co to je desítka? Aha, to je vojenská ošetřovna. Když nám obsadili naši vojenskou nemocnici, začala sloužit vojenská ošetřovna i civilistům. Já tam chodila k zubaři. Taky k obvodnímu. Kdysi. Dr. Teska. Hodný, ale fronta u něj na dvě hodiny. Moc puntíčkářský. Spíš pečlivý. 

Sem do bastionu X jsem loni doputovala z Brutalu. Půl města jsem obešla... Stál tu hlídač. Nechtěl mě pustit. Jen jsem nahlédla. Ano, uviděla jsem kostelní věž. Musela jsem se vrátit tak daleko.  

Na nádvoří bláto. Folklorní soubor Barunka hraje a tančí, ale přes bahno se mi k němu nechce.  Jen pozoruji. Jdu do bastionu IV. Stovka vstupné. U vchodu flašinetář. Vždycky ho podporuji. Všude. On je na všech trzích, kde jsem já.😊(●'◡'●)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-neco-z-trhu

První nákup Hanušovo mýdlo. Norkové – to byla kdysi v socialismu voňavá exploze. Bylo a je zabalené ve vkusné krabičce; a vonělo. V drogeriích se tehdy od stejného výrobce kupoval norkový krém. Kvalitní. Vynikající. Postupuji dál. Obcházím nádvoří. Slunce rozhodilo náruč paprsků. Mám radost, co trhovců předvádí své umění. Paní s ovčím rounem, pročeše ho, vypere, přede ho na tureckém vřetánku na nitku, pak dvě a pak už se může tkát. Paní s výšivkami z rybích šupinek. Á, moje dodavatelka deodorantů.

- Pojďte, ještě jste neviděla novinky.

Zastavuje se se mnou Masopust.

- Už jste dostudoval?

- Ano.

- Stále jezdíte do EU? Víte, že je to banda nikým nevolených škůdců.

- A vy volíte vládu?

- Ne, ale Evropský parlament není sbor pro tvorbu zákonů. Těm nasype Evropská komise, co je potřeba na lidi hodit, a EP jen zdvihne ruku. A kde pracujete?

- Na Ministerstvu pro místní rozvoj jako ministerský rada.

Páne jo. Prohání se tu už kolikátý rok v pestrém klůckovém kostýmu, pan ministerský rada. V ruce drží knihu Carni vale, což znamená bez masa. A to celé je karneval. Dává se vale masu. 

Vracím se k slečně, která vyrábí jemné deodoranty. Kupuji dvě krabičky másla na tělo, jedno to osvědčené proti pocení. Sedla na bobek. Potichu říká:

- Máte tam ode mě dárek. Ale podívejte se až doma.

Dnes se končí s konzumací masa. Vedle řemeslnických stánků je tu hodně stánků s jídlem. Těší mě potkat se s trhovci ze Slovenska. Jsou milí, ochotní; dozvukujeme si, že se těšíme na spojení. Abychom zas byli velkým národem.

Pralinky. Výrobkyně vyučená v oboru. Jela na přiučenou do Itálie a Belgie. Vyrábí s nejlepších surovin. Nemůže udělat větší množství, neměla by jistotu čerstvosti za čtrnáct dnů. Její pralinka stojí 25 korun. Jsou krásné, lesklé, naplněné ovocem nebo nugátem.

Kolik tu může být šikovných tvůrců? Stovka? Dvě? Každý má svou krásnu na prodej. 

U čokolády ze Staré Paky LiLa kupuji hořkou čokoládu. Mleté boby bych si musela objednat… Boby beru z Jordise. Na ochutnávku tu mají na misce boby z různých krajin. Jeden je nakyslý, jeden kakaový... 

Vycházím ven ze sklepení, označených tabulí TRŽIŠTĚ. Hořely v nich krby. Moc hezká atmosféra. Jo, taky jedna výrobkyně skleněných zvířátek z Nového Boru nebo tam někde tu předvedla nádhernou šou pro děti. Moc se mi líbila. Kladla jim otázky. Kluk si to chtěl vyzkoušet s plamenem. To jediné mu nedovolila.  Přicházím ke stánku s esenciálními oleji a vonícím figurkami z nějaké pórovité hmoty. Voní.  Dávám se do řeči. 

- Čím to máte navoněné?

- Tady těmi oleji. 

Chvíli mluvíme. Pán najednou, že jsem jejich. To hřeje. Je nás hodně. Abych jim udělala kšeft, vybírám esenciální olej. Tak dobrá energie tu prýští. Paní říká, že nemusím za každou cenu něco koupit.

- Jakou máte ráda barvu?

- Už asi dvacet let růžovou.

Balí mi dárek. Až doma se mám podívat.

https://www.facebook.com/atelierholubidum

U vedlejšího stánku paní prodává své šperky, anděly, svícínky ze skla. Vedeme hovor. Je milá,  příjemná. 

- Vy potřebujete prodat... Abyste mohla nakoupit sklo, kovy...

- No, podívejte, co mám tady namalováno, to budou nové šperky. A vidíte? Tady mám diář. 

Na něm je připevněna skleněná květina. Kupuji u ní aspoň slunce na okno. Dám si ho do pracovny. Bude dělat radost mně i klientům. 

Dejte si mě do sledování. 

Hned, jak přicházím domů, hledám Ateliér Holubí dům. A už čtu:

- Dobrý večer, děkuji, byl to krásný den, více takových lidiček jako jste Vy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-na-sance

No. Je čas vyběhnout nahoru na šance. Jestlipak uvidím Sněžku? Úchvatné. Rodiny s dětmi. Projíždky na koních. Draví ptáci. A ano, vidím do Krkonoš. Překrásné výhledy na místa mého dětství. Koukám na Černou horu. Jé, nejdelší sjezdovka u nás – Protěž na Černé hoře. Tu jsem loni asi třikrát sjela, v očích děs...  Rozhled po promenádách. Tudy jsme chodili za ručičku s mateřskou školkou nebo se školou. Pak jsem tudy klusávala za Erikou Mertlíkovou a Jitkou Hvězdovou na kraj pevnosti. A támhle v dolíku jsme cvičívali při tělocviku. Modré trenky, já po Ivě žluté tričko ze spartakiády u krku na dva hezké knoflíčky. Pak jsme si sem chodili hrát s družinou. Ta byla tady kousek. Tam, kde je dnes zvláštní škola, tam jsem chodila od první do páté. Šla jsem dnes po stopách svého dětství. Vzpomínky na maminku. Támhle u divadélka, vlastně to už tam není, to zbořili jako doupě neřesti. Původně to byly skautské domečky… V loutkovém Klub mladých, kde jsem zpívala. Na zbořeništi postavili trapnou pokladnu. Dnes tam je občerstvení. Tak tam jsem se chodívala k cestě na lavičky učit ke zkouškám a ke státnicím. Holčičky okolo mě běhávaly. Sběhly dolů do dolíku. Deniska mi natrhala fialky. Jj. Maminka se u nás vždy zastavila cestou na zahradu.

- Přijď s dětmi na zahradu za mnou. Nemusíš tam nic dělat. Jen tam budete.

Blboučká. Dnes tu stojí náš dům. Ale maminka tu chybí. No nic. Je čas se spustit zas dolů do bastionu. Loučím se. Je třeba jít vařit. Dostali jsme koleno, už se na nás valí další. Kroupová polévka, pečené koleno s bramborem a kysaným zelím.

V naší ulici docházím dva manželské páry. Slyším, že se tu nic nepostavilo. Zapojují se.

- No, poslední sídliště byla Zavadilka.

Pan paroduje Havla.

- Přece nebudeme bydlet v krrrálíkárnách.

Uau. Taky dospěli.

- Já byla Havlovka.

- My taky. Omámili nás propagandou.

Stojíme, půl hodiny se bavíme jak dávní známí… Přitakáme si. Až příjezd Petrouška nás rozehnal. Opravuje domácí telefon. Natekla do něj voda. Včera hřmotil. Dnes už je zas v pořádku. Petroušek je spolehlivý. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-prohlizim-raduji-se

Rozkládám na dlažbu své úlovky. Jeden dárek byl od slečny se značkou Emily s másly a deodoranty. Jé, přibalila mi sůl. A krásné nápisy na ní. Pytlíček s růžovým úhledným nápisem Láskavá a srdíčkem. Čtu: Nech aspoň nožky odpočinout v rendlíku, nebo použij jako scrub před sprchou. A jak krásně voní. Vybrala mi sůl barvy růžové. Růžová u mě vítězí.

https://www.zahrada-pod-kleti.cz/

Další dárek – růžová růže. Voňavá. Kapu na ni esenciální olej… Děkuji v duchu za podarování slovem, energií a dárkem. 

Třetí dárek je od paní z Ateliéru Holubí dům; ...skleněné anděly, svícny, skleněnou krásu, maluje obrazy. V posteli si ráda přečtu její verše. Dala jsem si sledování na FB. Hned odpověděla na můj pozdrav. 

Prohlížím si pralinky…Tichá radost.

Obědváme. To byla rychlovka. Ještě jablečný kompotek lahodné chuti jsem uvařila. Vkládám fotky na fb. Pořád se mi tvoří reely. To já nechci. Až za tmy jedu do Lidlu. Omrknout, co mají. U pokladny mladý pán něco vrací.

- Měli jste to tady kvalitnější.

- Ano, měli. Teď už posílají šunty

- A nedělali jste potíže s vrácením.

- No jo, máte nárok. Peníze jsou vaše energie.

Pokladní, taková hubená vyzývavá nepřátelská něco bublá – že no jo, paní… To jako o mně. 

Platím.

- Neříkejte o mně nic. Rozumíte? Nic o mně neříkejte, ano?

Usmívá se jak jedovatá saň. A stejně jedovatá je její slina.

- Já jsem nic neřííííkala.

- Ale říííkala.

Den se nesl v neskutečně krásných energiích. Jen člověk nesmí zabřednout do těch našich korporací, kde mají své služebníky, slouhy. Přisluhovače. Vysírače proti českým lidem. Prodavači  - pakáž zaprodaná cizákům. Místo aby byli se svým národem loajální...  Však o tom veršoval už Svatopluk Čech...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-jaro-se-klube

Lépe nevyjíždět do korporací. Když jsem se vrátila, po tmě jsem šla na záhony hledat jaro. Ještě ho neočekávám. V horách chci ještě království paní zimy, ale u nás už kvete čemeřice, vystrčily růžky bledulky, sněženky, tavolíny. Na jméno posledních jsem si nemohla vzpomenout.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-vyborne

Na co jsem dnes s prvním dnem dřevěného Draka sáhla, všechno mi kvetlo v rukou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-10-doslova-kvetlo

Kochám se dnem. Pro mě obohacující, posilující. Každopádně satisfakce za tu explozi před týdnem v pátek v Tetě. Promítám si rozhovory, srdečná setkání, milé věty, hodné ochotné trhovce… Tvoří, uchovávají tradici pro naše pokolení po nás. Jen jestli bude ze strany mladých zájem. Vstávat se jim nechce, pracovat je potupa, jen prachy, hodně peněz, moc tolárků… Utéct do zahraničí. Blboučcí. A zbavit se nás starých darmožroutů. Z čeho žijí? Z toho, co jsme vybudovali. Ho hoó! Po dnešku vím, že je tu víc dobrých lidí s normální myslí. Ano, když chce trhovec prodat, je vstřícný, usměvavý. Však je to přirozené. Jak to napsat – ne, že chce prodat za každou cenu. To ne. Ale je tu komunikace beze slov s kupujícím. Ten dá rád peníze za hezkou věc. Trhovec pak může nakoupit nový materiál a vytvořit originální šperky, dekorace, oblečení…

Všechno dělají lidé. Všechno.

Dobrou noc!