Den naplněný krásou až po okraj

No, tak dnes si to zopáknu na papíře. Bylo toho moc. Moc! Na starou ženu jsem toho stihla haba haba habaděj.

Ráno jsem si šla svařit konývku horké vody. Zředila jsem si ji studenou. Citrón. První hrnec jsem vypila na zdraví, na štěstí, na MÍR!

Druhý jsem si s sebou vzala do ložnice společně s mobilem. Ještě chvilku si poležím, pokoukám. U toho jsem popíjela teplou vodičku.

Během dne se mi pod oči dostal textík o prospěšnosti horké vodičky po ránu. Je důležité, pít ji na lačno, aby šla do střev, do mezibuněčného prostoru, nikoli aby šla do buňky na pomoc trávení. Ne, ne. Jíst až za hodinku, dvě. Trošku je to v rozporu se zásadou, že máme jíst tak do půl hodinky až hodinky po probuzení.

NEJJEDNODUŠŠÍ TAJEMSTVÍ DLOUHOVĚKOSTI

(Převzato)

Avicenna považoval "smršťování těla" za jeden z nejvýznamnějších faktorů stárnutí. Moderní věda s tím souhlasí - s přibývajícím věkem se množství vody v těle snižuje. To vede k zahušťování krve a lymfy, snižování pružnosti kůže a svalů, bolestem hlavy, kloubů atd.

Hydratujte tělo, nasycujte ho vlhkostí, tj. pijte vodu - to je jeden ze způsobů, jak si prodloužit život.

Jogín radí pít vodu ráno, teplou-horkou, asi 40 stupňů. Vypijte jí tolik, kolik můžete - 1 sklenici, 2, 3...

Prostě vždy začněte postupně. Pokud jste nikdy ráno nepili vodu a obecně moc nepijete - začněte s pár doušky a postupně, den po dni, dávku zvyšujte.

Proč je voda této teploty dobrá? Říká se jí také "rychlá voda". Mimochodem, víte, kde se v těle voda vstřebává? Hodně lidí mi z nějakého důvodu říká, že je to v žaludku. Trávicí proces probíhá v žaludku a voda se vstřebává v tenkém střevě. Rychlá voda znamená, že se tam dostane rychle, do tenkého střeva!

Proč je teplá? A žaludek studenou vodu nepustí rovnou dovnitř, ale ohřeje ji. Číňané věří, že zahřívání vody a dalších potravin v žaludku je způsobeno energií ledvin, proto důrazně nedoporučují jíst a pít studené jídlo. Protože energii ledvin je třeba chránit a rozmnožovat, a ne jí zbytečně plýtvat.

Ještě jeden důležitý bod. V okamžiku příjmu vody by v žaludku neměl probíhat žádný proces trávení! Jinak moudrý organismus nasměruje veškerou vodu na ředění trávicích enzymů a nepustí ji do střev!

Takže pouze vodu, pouze teplou a na lačný žaludek!

Voda se dostane přímo do pericelulárního prostoru, nikoliv dovnitř buňky (a právě intracelulární voda bobtná). A mezibuněčná voda je zkapalnění krve a lymfy, snížení cukru a cholesterolu.

Tím se doplní deficit vody, který se nahromadil během noci, protože v těle probíhaly procesy a nedocházelo k příjmu vody. A někteří lidé se v noci dokonce potí!

Voda na lačný žaludek ráno odplavuje toxiny, zbytky nestrávené potravy ze stěn trávicího traktu, podporuje vyprazdňování tlustého střeva. Připravuje trávicí trakt na práci. Tento postup lze zopakovat po 3 hodinách (v poledne) a v 15 hodin si můžete dát oběd. Nyní je správná práce trávicího traktu klíčem ke vstřebávání všech živin a k dlouhému a zdravému životu. Tolik k tajemství dlouhověkosti!

Podle tibetské medicíny má voda blahodárný vliv na nervový systém, pomáhá odbourávat stres (existuje známý recept - po stresové situaci lze vypít sklenici horké vody po malých doušcích - a hned se budete cítit mnohem lépe a tělo stres "rozpustí", aniž by si uškodilo), snižovat úzkost a depresi.

Všimněte si také, že ti, kdo ráno pijí horkou vodu, mají velmi málo vrásek!

Zamezit smršťování těla. Vysychání. Stárnutí.

Jedna Anička tam dodala další radu. Taky jsem asi před měsícem četla o sodě bicarobně – velice, převelice prospěšná pro lidské buňky:

Anna Crystall Bechná

První sklenice teplé vody na lačno se 1-2 lžicemi citronové šťávy + na špičku lžíce sodu bicarbonu. Citronová šťáva se sodou upravují KYSELOST ORGANISMU. A pak pokračuji jak je zde uváděno. - Praktikuji zatím v trochu mírnější formě., ale budu zvyšovat příjem vody.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-snizovani-iq-uhodilo-uz-i-na-novinare

Pročítám si nějaké noviny ze schránky. Snížení IQ, znalostí, ovládání mateřského jazyka dorazilo už i do redakce novin. Chjo.

Volá Linda. LP trápí už asi třetí den zánět středního ucha. Obstarala mu ATB. Jenže bratři Maďaři nejsou na elektronické předpisy zavedeni. Jen papírový originál s razítkem. Myslím, že je to správné. Zrovna tak, jako volit – jen osobně a u nás. Žádné volení z ciziny. Ne, ne.

- Mami, ještě pět set km a jsme doma.

Hned za hranicí vyzvedávají někde v Hustopečích v první otevřené lékárně potřebnost.

Na Hustopeče mám vzpomínku. Před lety jsme tam měli asi dvakrát školení Herbalife. Tam i zpět mě vezla kolegyně. Měly jsme stihnout vlak v Picích. Nestihly. Celou cestu jsem prozvracela. Vyprávěla mně o kontaktech s trpaslíky.

- Irenko, jsou celé stráně trpaslíků. A ne staří! To jsou samí mladí!

- Zastav.

- Tuhle jsem zastavila na odpočívadle. Víš, jak je tam jen lavička koš. Ten koš přetékal odpadky, byla tam kaluž vody. Stáli tam a povídali mi:

- Tak se podívej, co my teď s tím?

- Já jsem měla oblečené hezké šaty. No, nepomohla jsem jim.

- Zastav. Rychle!

Obracela jsem žaludek každých pár km. Bylo mi jedno, že opřená o svodidla se za mými zády míchají auta, autobusy. Tak, teď už nemám co vrhat.

- A představ si. Já lezu po skalách. A oni mě pozvali dovnitř do skály. Oni mají vevnitř své prostory. Tam oni budují, jak to znáš z pohádek.

- Zastav!!

Zas jsem nasedla, šlo mi to nosem, očima. Vůbec nevím, jak to v těle chodí. Ale žaludek měl pořád co dávat. Asi se šel mkrnout nahoru, co tam je za mejdan. A mejdan pokračoval.

- Nevadí ti, že ti vyprávím o trpaslících?

- Ne, nevadí. Vůbec. Zastav!!!

Do Pic jsme přijely asi o hodinu a půl déle.

- Stáňo, mně ujely asi tři vlaky.

- No jo, vždyť jsme stály na každém km. Tak ať je ti dobře!

Pak jsem si s ní sedla ještě jednou. Ani nezačala o trpaslících, už mě bylo nevolno. Ne. Se Stáňou jsem už potřetí nejela. Už nikdy. A o trpaslících raději taky nechci slyšet. Před pár lety mi jedna paní povídala, jak viděla na zahradě běžet trpaslíka, docela velkého. Ale když si ho všimla, zaběhnul za neviditelnou zeď. No, tak tohle nechci slyšet. Ani vidět. Vím, že tu s námi žijí skřítci, dévové, gnómové a další elementálové. A to mi stačí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-ireno-ceka-te-krasny-den

Vstávám. Vycházím do zahrady. Obsypaná švestička! Jé, děkujeme. Švestičko, kolik je to let, kdy jsme nad tebou, malým stromečkem, stáli já, maminka a Petroušek. Přivezla jsem si maminku na oběd.

- Mami, jak se prostříhává švestička?

- Švestky se neprořezávají.

- Jo? A co jste to vyvedli té švestce s Péťou? Jak jste jí upadli korunu. Vypadala jak z Mauthausenu. Pamatuješ? Z koštěte se vzpamatovávala asi pět, osm let.

- No, když tak můžeš ustřihnout támhle tu větvičku. Ta jde do korunky. A támhle tu.

- Tuhle?

- Ne, támhle tu. Co jde ven, to necháš. Co jde ke kmínku, to se odstraní.

Švestinko, moje maminka už je v květnu tři roky v Pánu. Ó, a ty jsi tak obsypaná. Vždycky jsem si pro maminku nechávala co nejdéle plody na stromě. Vozila jsem jí je. Uchovávala jsem je na větvičkách, aby nescvrkly… Tolik, co máš letos, jsi ještě nikdy nedala. Děkujeme!

Jdu otevřít skleník. Děkuji za úrodu! To je rajčat! Už mi rostou nové sazeničky okurek z namořených semínek. Z jedenácti koukám jedna asi sežraná nebo co. Nevadí. Češu zralá. Malá, velká, červená, žlutá… Děkuji moc za hojnost!! Koukám, začínají šedivět listy…

- Ibišku! Počkej, jdu si pro telefon! Páne jo! Kam na ty květy stále chodíš!

- Dobře jsi mě pohnojila.

- Tak to jsem moc ráda. A co tvůj brácha od maminky z piána? Plnokvětý!

Ten je přesazen asi týden. A taky se snaží. To je radost!

V hlavě mám plán. Konec kochání. Zalít okurky a rajčata v kýblících. Vracím se rychle do domu. Peču bagety. Po nich ve stroji vařím rajčatovou rýži. Je to nebe v hubě. Nemusíš tam vůbec nic přidávat. Třeba houby – ne, nejsou potřeba. Nesmírná dobrota. Na to je vorwerk vynikající, že recepty z něj jsou chutné a jedlé.

Do svých nových malých růžových termosek si beru s sebou jídlo. Do větší rýži na oběd pro sebe. Do druhé jogurt s marmeládou za studena. Do většího termohrnce odebírám rýži s sebou. Bude se jim po příjezdu hodit. Bagetky už chladnou.

Jdu se namalovat. Poledne. Petroušek. Dnes má službu vlasti. On neví, že já vím, že on se tetelí, protože se mnou v dnešním vývaru nemusí nikam jet. Připomínám mu, kde má v lednici oběd. Kde má svačinku.

- A mohla bys mi říci, kde jsi teď?

- Petroušku, to bych ti mohla říct. U zrcadla. Maluji si linky.

- Tak jo. Jeď opatrně.

- A prosím tě, od sedmnácti je tam koncert Michala Prokopa. Možná na něj zůstanu. Tak se neděs. Možná přijedu do bazénu. Vrátím se tam. Ještě sama nevím.

Nakládám Mourkovu oblíbenou krabici s věcmi do auta. Přišel na snídani. Žofie povečeřela nad ránem; teď někde v parném dni chladí kožich.

Vyjíždím. Na protější bráně do zahrady sedí duo hrdliček. Nemám hrdličky ráda. Obzvlášť, kdy si sednou na komín a vrkají nám do domu. Monotónní vrkú, vrk… Když umřel tatínek, maminka plakávala na jeho hrobě. Poletovala jsem mezi pomníky okolo ní. Na hlavou vrkú, vrk. Blé. Nemám to ráda. Mamka nás tahala do kostela. Pan farář Sýkora, svatý člověk, nesmírně hodný, ještě sloužil mši latinsky, otočen zády k publiku. :-) K věřícím. Jak já se v lavici nudila. Ale s maminkou se to všechno dalo přežít. Dalo mi to jen asi šedesát let, než jsem přišla na to, co je církev. A že i politika je církev. Sekta. Vše k ovládání mysli lidí. Kontrola nad lidmi. Ovlivňování. Mluvící hlavy v médiích. Na celém světě stejné věty ve stejný čas, jen různý jazyk. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-zhyrale-odporne-zpustle

Dnes jsem na FB zahlédla obrázek poslední večeře. Fuj je to! Rouhání, zvrhlost, nevkus, satanismus, nepřirozenost, odporné rituály!

Jedu. Původní plán, že se stavím na svatoanenské slavnosti v horách, zavrhuji. Tam prý nebude moc stánků, je to spíš sousedské setkání. OK. Pojedu do Domova sv. Josefa. Ale nejdřív za Kittynou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-kitty-a-ryze-v-male-termosce-pro-me

Kittynka se ke mně měla. Naložila jsem jí do misky. Otevřela dveře na terasu. Asi zapomněla, jak tu obíhala předevčírem. Pozoruji ji. Opatrně sestupuje trávou kopcem dolů. Jdu si sednout pod lípu na lavičku. Vyjídám z nové malé krásné růžové termosky rajčatovou rýži. Jdu do domu. Sbírám si své věci. Nechala jsem tady bagetu, rajčata, okurky, termohrnec s rýží, aby LP s nemocným uchem netrpěl po návratu z dovolené hladem.

Balím si věci. Stavuji se pro mléko. Zajímavé. Přímo od krávy z louky je žluté. Nikdy se na dně hrnce neudělá takový ten připečený škraloup. Tenhle týden jsem si vozila horské mléko. Ale neofrňuji nad tím z kravína.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-zirec-sidlo-jezuitu-dnes-domy-pro-lidi-s-roztrousenou

Cestou z hor intuitivně odbočuji níž za odbočkou na Dvůr. Intuice mě nezklamala. Opravdu jsem za nápovědy WAZE přistála v Žirči u Domova sv. Josefa. Zaplatila jsem dvě stě korun příspěvek na rozvoj domova. Jsou tu další opravené domy. Sv. František, Sv. Damián. V parku se stánky hraje hudba.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-s-laskou-emily

První mi padla do očí paní z Phy. Hledá se na netu pod S láskou Emily. Beru si od ní zimní krém na tělo. Do podpaždí míchá speciální. Funguje. Dnes jsem si koupila tři věci. Nově skleničku kouzelného s kávovým olejem na obličej. 

- Víte, používám svou kosmetiku Herbalife. Ošetřím. Ale než jdu spát, tak si ještě pod oči máznu přírodní namíchaný krémík od konkurence. Ta se jmenuje Vesna. A je to lotos nebo růže. Tak teď budu mít od vás. Vypadá nádherně.

- 1250 Kč.

Lovím. Tisíc. Dvě stě. Padesát.

Na Velikonoce mi dala dárek sůl. Buď na tělo nebo na nohy. A dnes mi dala slevu padesát korun. Asi si nikdo nekoupí hned tři produkty. :-)  Opravdu přírodní. Děkuji. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-pani-palickovala-pan-delal-osvetu-v-bylinkach

Spousta stánků s rukodělnými pracemi. Taky ROS z HK. (Roztroušená skleroza.) Z Brna nepřijeli. Mám pro ně levanduli do polštářků. Pošlu poštou.

Ptám se paličkářky, odkud je. Ne, z Vabmberka ne. Prý se nejvíc paličkovalo v jižních Čechách. Pán vedle má bylinky ve váze a sušené na šňůře. Poznala jsem třezalku. Po vůni mátu, meduňku… Ve váze květ slézu. Napověděl, abych sléz poznala, že se dává do čajů. Mám ráda slézové a ibiškové čaje. Barvu rubínu, kyselá chuť. 

- Máte pravdu, je to ze stejné čeledi. Vidíte? Slézový květ má stavbu jako ibiškový. A tohle čistí játra.

- Zrovna teď si dávám do koktejlu čistič jater. Ostropestřec mariánský. Ale kytku bych nepoznala. Vidím ji poprvé v životě. Maličko podobná pcháči osetu.

Zopákla jsem si. Něco se dozvěděla nového. Jsou tu ukázky starých řemesel. Velice potřebné pro děti.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-cestou-domu-poprve

Vedro. Jedu domů. Zastavuji se u pole s koly slámy. Krása. Umělecké dílo. Jedu dál. Na poli traktor jede po posečené slámě. Za sebou má domeček jako hlemýžď. Z toho mu vypadávají hotová kola.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-ochladit-se-do-bazenu

Spěchám se ochladit do bazénu. Líčím Petrouškovi své zážitky. Jdu do zahrady smočit se. Vodička v dnešním parnu nemá třicet. Jen asi šestadvacet. Kupodivu pro mě teplomilku i tak osvěžující.

Bude pět. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-michal-prokop-bylinkova-zahrada

Už na kraji parku slyším zpěv. Dnes to prý bude komorní. Michal Prokop s kytaristou a houslistou. Nesu si deku. Ale přisedám k někomu na lavičku. Michala Prokopa znám spíš jen z rozhovorů Krásných ztrát. Znám Kolej Yesterday. Až si pro mě přijdou funebráci. Michal tuhle zpívá. Uvádí ji vtipně, on je vůbec vtipný – Až si pro mě přijdou funebráci, tak nebudu doma, budu v práci.

Zpívá blok amerických. Jak jsem na americké dravce vysazená, ta hudba je překrásná. Zas je vtipný.

- Tuhle loni zpíval v Pze Eric Clapton. Ale my vám ji zahrajeme lépe. Samozřejmě!

Kytara a housle mezi sebou komunikují v hudebním dialogu. Srdce plesá. Nádhera. Sólo kytara. Sólo housle. Kytara opakuje houslový motiv. Rozvíjí dál. Michal ze sebe vydal tolik energie. Já ho moc neznám. Ale koncert se mi líbil. Přídavek. Spokojenost. Chvíli pozoruji odcházející lidi. Sedím na lavičce. Poslouchám kytaristu, jak svému asi pěti šesti letému synovi říká, aby sbalil toto a tamto. Kluk se snaží. Ptá se – to je tohle? Za pódiem už převlečený ze zpoceného trika sedí Michal Prokop. Podepisuje se.

- Pane Prokope, byl byste tak laskav a vyfotil se se mnou?

Je ochotný. Přisedá. Jeho pomocník nás fotí. Svěřuji mu, že skladba o vlasti mě dojala. Že jeho písničky všechny moc neznám. Jen ty pecky. Až k slzám mě pohnula písnička, kde zpívá o naší zemi, vlasti, nádherně tklivě tam hrály housle.

- To je nová skladba se jménem Má vlast. Bude na nové desce.

Hledám ji na you tube. Klip k ní se mi nelíbí. Dnes houslista tklivě vyjadřoval nádheru naší země. Vlasti. Rozedrané. Ona se zas opraví. Dá do pořádku. Po kolikáté nás psi rozervali a zase jsme se vzepjali.

https://www.youtube.com/watch?v=83lvpmmiYSo 

Tady je videoklip. Představovala bych si třeba pole s balíky slámy, krávy na louce, lesy, hory… K tomu nádherný podkres houslí...

- Pane Prokope, dal jste ze sebe hodně energie. Mně je 68, vy jste starší, všechna čest!

- No, ale po koncertě! To vy jste oproti mně ještě...

- Kůzle, viďte?

Hluboce vydechl. Dá to fušku, odehrát, odzpívat.

- Ještě poznámka – jmenovala jsem se zhruba třicet let Prokopová..

Rozzářil se. Jmenovkyně. Už ne. Pé´ta mě přijal s láskou do svého rodu. Škoda jen, že tam má nesnášenlivé odpadlíky. Co znám jejich rod, všechno to byli hodní, milí snášenliví lidé. Je nenormální, když se někdo padesátkrát vdá a pak si drze vezme jméno Hrobská. To je drzost, neurvalost a neomalenost. Nedovolila si. 

Kráčím okouzlena hudbou bylinkovou zahradou ke kapli. To je honosnost. To vykutali obyčejní smrtelníci pro mocné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-tady-skodili-jezuite

V kapli bude mít varhanní koncert vynikající varhaník Uhlíř. Tolikrát jsem ho slyšela. Dnes mě nechytil. Hodně lidí kapli opouštělo. Líbila se mi zvonkohra. Něžná. Zvláštně smutná. Jdu areálem. Hlavou mi běží:

- Tady bylo sídlo jezuitů. Brrr!

https://is.muni.cz/th/wk03s/Diplomova_prace_Betlem.pdf

Před třiceti lety jsem jela s maminkou do Nového Města nad Metují na Pavlátovu louku. Celý týden tam probíhaly přednášky. My jsme si vybraly nějaké téma. Jezuita přednášel. Několikrát za svůj projev zdůraznil: Já jsem jezuita… Chyběly nám informace. Jejich slib - satanský. O zabíjení... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-cestou-domu-podruhe

Jedu domů. Teď už definitivně. Zastavuji se v zatáčce do pravého úhle. Boží muka. Výhled do kraje. Je odsud hezky vidět do Krkonoš. Tady dnes stál kombajn, auta, traktor. Sklízeli. Dívám se do svých hor. Je tam. Pořád je tam. Ano. Sněženka. Hora hor. Nasedám. Pokračuji. Vjíždím do bílého prachu. Vedle na poli jedou stroje. Kombajny neuvěřitelně práší. V tomhle počasí oblaka zdviženého obilí jako když někde na poli hoří. Obdiv a dík práci kombajnérům. Zemědělcům. Sklízejí pro nás chleba. Chlapi!! Děkujeme!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-27-doma-tady-jsem-doma

Jsem doma. Rychle zalévám truhlíky. Všem dávám napít. I na záhonku. Nevěstin závoj jeden, druhý, million bels, karafiátky, rudbekie... Chystám Petrouškovi svačinku na ráno. Jde do prácičky. A já si pospím. Venku se spustil déšť. Zaplaťbůh se ochladilo. Malé chlupaté umňaukanče si přišlo pro popůlnoční večeři. Uvelebila se na gauči. Za chvíli se probere. Začne otravovat. Ano, asi po hodině dvou si sedá vedle mých nohou. Chceš nechceš. Jdu ji pustit.

To bylo dnes krásných vjemů. Hudba, vůně, krásné předměty, milí lidé, rozhovory, pohled do krajiny. 

Dobrou noc!

P. S. Něco o zvrhlosti společnosti. Smutné. Ne k smíchu. K slzám.

Jarka Rumlová

Dlouho jsem se takhle nezasmála sdílím:

Konečně kráčíme správným směrem! Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny jen 39,- Brambory jsou dražší jak banány. Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody. Masné výrobky neobsahují maso. V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz. Jogurt obsahuje 45% mléka. Vepřová žebra jsou

dražší jak vepřová kýta. I během řeči s kamarádem telefonujeme. Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme. Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné. Švestky dovážíme z Argentiny Na polích je víc slunečních kolektorů jak pšenice. Státní svátek je důvodem se opít, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví. Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají. Slovo "děkuji"

nahradilo slovo "co za to". Máslová buchta má záruku 12 měsíců. Kilo sušeného slepičího hovna je dražší než kilo kuřecích stehen. Ve městě máme 6 pizzerií, ale knedlo-vepřo-zelo si nikde nedám. Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce. Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs. Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici. Na naší

televizi večer přepneme 25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality show u nebo reklamy. Svým blízkým pošleme třicet stupidních e-meilů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají. Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina. Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově

důchodců. Nejprodávanější knihy jsou kuchařky každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudohvězd, a horoskopy… Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy. Nejčtenějším článkem na netu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.