Den naplněný po okraj

Bude půlnoc. Tolik jsem toho dnes zažila. Tak moc. Probouzím se ještě po tmě. Zrzka. Krmím Mourka i Zrzečku. Zapadám do sarkofágu. Ještě chvíi spím.

Sbírám se na cestu do Náchoda. 

Dopoledne. Volá Péťa:

- Jde už ten internet?

- Nejde.

Za chvíli volá:

- Měli poruchu proudu. Máš vytáhnout kabílky a hlavně nemačkat takový černý knoflíček.

- Vyřiď jim, že jsem ho zmáčkla, furt mají poruchy.

Volá znovu. Tak to nebude tak jednoduché. Musí přijít opravář. Po čtrnácté máme být doma. 

- Já teda nevím, jak se vrátím...

- Kde bys byla, už budeš doma. 

Na konci srpna jsem si nechala vyříznout barevné znaménko. Celé léto na mě volalo: 

- Máš kaz! Máš kaz! Máš kaz! 

Jizvička na paži se zahojila. Přišla jsem včas. Nález byl pozitivní. Uzlinky, UZ z chirurgie vše v pořádku. Dnes jsme jela na poledne na oddělení s hnusným názvem - klinická onkologie. 

Nechtělo se mi tam jít přímo. Prošla jsem mammologií. Tam to znám. Obcházím dveře v čekárně. Čtu si vizitky. Vychází sestřička. Milá. Prolidské zacházení, citlivé. Dává mi dotazník. Oboustranný. A informovaný souhlas - takové to - až nebudeš moci, komu máme zavolat. Tak tohle ne. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Do_Nachoda/

 Sestřička se vrací:

- Vy jste tady nedovyplnila...

- To já vyplňovat nebudu! Není to aktuální a nebude.

Sedím v hezké čekárně. Změřili mi výšku, váhu, tlak. Ty vorle, já se svým unikátním tlakem mám ten horní vysoký?

- To tady má každý.

- Aha, zkuste mi ho prosím změřit znovu. Zklidním tlukot srdce.

Měří znovu. Maličko se snížil. Prý tam všichni mají zvýšený. Kdo by neměl. Je fakt, že i v autě sem jsem cítila tlukot srdce. Věděla jsem, že jsem v pořádku. Ale jela jsem si pro potvrzení... Tam není nikdy jistota. 

Sestra by znovu chtěla všechno vyplnit. 

- A tady prosím vás jste nedala kontakty...

- No, ani vám je nedám. Vy tam píšete, že v případě, že se už nebudu moci podepsat... Tak toto opravdu není aktuální. Nebudu to vyplňovat. 

Mají tam vstupní dotazník, který počítá už s budoucím těžkým pacientem. A to já nemám v úmyslu. Určitě ne. Proškrtala jsem léky, alergie, rodinné příslušníky. Vypsala jsem své nemoci před víc jak čtyřiceti lety. Zdůrazňuji zdravý životní styl. A taky skoro denně jedna dvě skleničky vína. Rodinná anamnéza - jen tatínek. Nikdo jiný... 

Paní doktorka mě volá. Vyzařuje z ní nějaká krásná příjemná energie. Hovor s ní je radost. Uklidňuje mě, že vše vyřízli.

- Vidíte, 0,3 mm není ani jeden mm!

- Řekli, že třeba budou muset hloubějí. Co to slovo rozrůstající se?

- Ne. Jste v pořádku. Je to pryč. To slovo je venku. Jizvu máte krásnou. Které slovo se vám ještě nelíbí?

- Hnízdo.

- To je naše mluva.

Napsala mi krásnou zprávu. Nejen na papír. Ale hlavně do duše. Budu ráda pod kontrolou. :-) Za čas na UZ, to mohu tady u nás.

- A kdyby byl kovid, tak mi jen zavolejte. Nejezdějte. 

Vypisují budoucí žádanku na UZ. Super. Děkuji. Přicházím k autu. Asi deset cm od mého zaparkovaná červená dodávka. To mi chce zkazit radost z dobrých zpráv? Asi desetkrát najíždím na obrubník, přede mnou sráz dolů. Cítím pach brzd. Přibližuji se ještě víc. Asi po třiceti pokusech tam a zpátky nešťastná vystupuji z auta. Mám zavolat Péťovi? A co by mi asi v cizím městě pomohl? To je jako poznámka v ŽK. Oslovuji stařičkého pána u vchodu do parkoviště.

- Pane, prosím vás, umíte řídit?

Sedá za volant. Svěřila jsem docela cizí osobě své auto. Maličko se odlepil od toho červeného pitomce. Vystupuje obhlídnout situaci. Když nyní rovnoběžně vyjede a neohne zrcátko, je vyhráno.

- Mám vám sklopit zrcátko?

- Ne, ne. Potřebuji vidět dozadu. Proč jste zaparkovala tak blízko?

- To on. Tady bylo prázdno. 

Znovu sedá za volant. Pozoruji ho. Je mi vedro. Sundávám svetr. Jsem v nepříliš teplém podzimním dni jen v letní halence. Vyjel. Ó! To bych nedokázala. Děkuji. Chci mu dát něco z peněženky. Ne, odmítá. Zachránce... Vesmírná inteligence, děkuji! Druhá varianta by byla, že bych si na toho kde byla počkala. A ztratila s ním energii. Ne. Jedu domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Podzim_v_zahradnicvi_hyri/

Stavuji se v zahradnictví. Oči mi přecházejí nad malířskou paletou. To jsou barvy! Zas kupuji. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Domu_-/

Chvilku před upozorněním v zahradnictví mi seplo - holka, jeď domů! Za deset minut přijede servismen na internet. Moje technické snažení vytáhnout kabílky, zasunout vyšlo opět na tři sta padesát korun. Ten černý puntík! Říkal si o vyzkoušení. Co se stane? Až ráno jsem se šla podívat, jestli je zeměkoule stále poškozená. Ano, ikonka hlásila poruchu. Až když jsem šla znovu čarovat s routrem, čtu na nálepce vedle našeho hesla: Malý nenápadný černý knoflík nikdy nemačkejte. Reset.

Vykládám kytky. Za plotem soused; ten, co chystá stavbu. Ten šikanér. Ptá se, jestli dobře vykopal u plotu stromečky. Snaží se o mír. V klidu povídáme o bortící se hradební zdi na konci jejich pozemku. Velmi nebezpečná. Mluví o svém dvouletém snažení na městě. Taky si dává každé dva měsíce upozornění do mobilu. Aspoň odvezli vedle našeho plotu hlínu z jeho pozemku. Uklidňuji ho, že tolik milionů nemají. Jo, ta zeď i s opravou komínů od šachet by přišla tak na třicet milionů. Naše bortící se zídka, kterou postavil tatínek asi tak v roce 1947 je tlačena hlínou, kterou navezlo město za náš plot. Tam byla původně jáma osm deset metrů dolů. Hradební příkop. Dnes je za plotem z navážky města kopec nahoru. Pan starosta je tak drzý, neurvalý, že řekne - to se vám bortí, protože tam teče voda z okapu. Neteče. Kecá. Žádná voda. Městská hlína navežená v mém dětství za náš plot... No jo. Co chceme od lokálních politiků, když ti nahoře jim jdou vzorem v pokrytectví, lhaní, nečestnosti, zlodějnách a podvodech. 

- Kde máte ten kousek betonu? Zítra přivezou mix, opravím vám ho. 

Nechávám mu u plotu kousek tatínkova betonu ze sloupku. U branky už je servismen. Drobný milý Marek ze Slovenska. Mžiká očima za brýlečky. Šikovný, hodný, ochotný, zručný. Před čtyřmi měsíci si zlomil páteř. Má ji sešroubovanou. Ujel mu žebřík. Hned ho v hradecké fakultce operovali. Nestihl se nasnídat. Boží prozřetelnost, aby nezvracel po narkóze. Pátý den šel domů. :-) Dnes nám nastavil mnou zresetovaný internet; zrychlil, zrestartoval. Pochválil marmeládu, kterou jsem mu dala před úrazem. Skromný. Aha, proto tu byl před měsícem jiný hoch; ten za minutu 350 korun. Už u nich nepracuje. V té době byl Marek nemocný.

Odjel. Už je tu klientka. Ta, jak je dvojnicí Terezy Kostkové. Byla v Turecku s kamarádkou. Žádné špejle do nosu. Ne. Pohoda. Jak je to možné! Jiná klientka s manželem před měsícem špejle až do mozku. Až manžel brečel. Oba očkovaní. Den mu z nosu něco teklo. A po návratu opět špejle. Tereza - nic. Letěla tureckými linkami. Přestup v hlavním městě. Pohoda. Žádný kovid. Žádné roušky. Pořád hovoříme o Turecku. To mi nejde do hlavy. Vyřízeno. Super. Odjíždí.

Uklízím venkovní terasu. Nakládám skořápky ořechů. Na sázení kytek a tvorbu věnečku nezbývá času.

- Už bys měla jet, od kolika to máš?
Na vernisáž přijíždím o čtvrt hodinky déle. V dlouhé chodbě mě někdo vítá u stolů s vínem, krajíčky chleba se sádlem a cibulí a mísami jitrnic nakrájených na kousky. Moje učenka. Obor provoz služeb. Učili se šít, vařit, účetnictví, tvořili. Je po operaci. Ukazuje mi rozpárané břicho. Vyndali jí asi půl kilové něco.

- Ale to bys měla ležet. Musí tě to moc bolet.

- Měla bych. Bolí. Ale nevydržím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Umelecka_kolonie_-_vezu_skorapky_do_dilnicky_pro_deti/

Vede mě do své dílny. Hezky si to tu zařídila. Tady má dílničky s dětmi.

- A věřila byste, že jsem mnoho rodičů odradila, protože chci, aby tu byli s dětmi?

Věřila. Rodiče už za mě měli představu, že si dítě strčí do školy, pokud možno od jeslí. A v osmnácti si ho vyzvednou, ale vyžadují kulaté razítko, že je dítě ve všech směrech vzdělané. Nevědí, že tak to nefunguje. Dovoluji si, jestli smím fotit. Vlastně Jaroměřským dávám tímhle tip na dílničky pro děti a rodiče; nebo pro babičky s dětmi.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Tu_kuchyn_rada_fotim/

Mám tady ty prostory bývalých kasáren ráda. Kuchyň. Tu kuchyň ráda fotím, dílo akademické sochařky Markéty Škopkové...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Vernisaz_mistni_malirky/

Úvod vernisáže - slovo o autorce. Autorka překrásně vypráví o svých obrazech; proč tvořila. Co jí vedlo. Zastavuje se u obrazu z plakátku. Barvy prý charakteristické pro Matisse. Do růžových ploch vmalovala tvory ohrožené vyhynutím. Hovoří o ledních medvědech... Ano, souhlasím, naše děti budou žít jinak. Příroda nebude taková, jaká je. Mně se víc líbí její obrazy snové, zvláštní, zadumané. Okouzlují tajemnem.

Už musím. Trapně opouštím vernisáž. Strkám si do pusy kolečko jitrnice. Skvělá! Nevím, jestli domácí nebo koupená, ale nebe v hubě. A do ruky maličký skrojek chleba se sádlem a cibulí. Snad nebudu oblažovat dechem diváky v divadle.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-15_Pardubicke_divadlo_Audience_u_kralovny/

Parkuji. Dnes vím, že jdu na prozatímní abonmá. Ani ne A, ani ne B, ale přechodné C. Tentokrát ale nevím, kde sakra sedím. Ptám se v pokladně.

- Sedíš v třetí řadě, sedadlo devět.

- Díky!!

V řadě mě vítají moje dvě spolusedící zprava. Srdečně. Ó, děkuji!. Tak to mám nové známé. Už sem nejdu mezi cizí. Zas nás jsou jen tři řady!! TŘI ŘADY! Skvělá hra: Audience u královny. Střídají se u ní předsedové vlády. Ne chronologicky. Náhodně. 1952, 1980, 1973, 1952... Královně mění paruky. Tu šedou, tu bílou, tu tmavou - to, když přišel na první audienci Winston Churchill. Ten ještě stál. Dvacet minut stačí prý k informaci o tom, co se přihodilo v minulém týdnu. Nová mladá královna ruší předpis své prababičky. Nutí Churchilla posadit se. Střídají se tam jména, která znám z dětství. Ale taky někteří z poslední doby. Ne všichni. Tony Blair se neukázal. Premiér Major se jmenoval jinak. Jeho otec cvičil na hrazdě v cirkusu! Major byla jeho přezdívka. Původně se jmenoval Koule. Očekávala jsem Thatcherovou. Taky dobře ztvárněna. Jeden z předsedů, myslím Wilson,  s obdivuhodnou fotografickou pamětí. Královna vybrala kousek textu, on ho po přelétnutí očima odrecituje. V poslední audienci hledá odposlechy pod křesly, stolem. Královna ho uzemňuje, že se tam hýbalo s nábytkem před mnoha lety. Přiznává se jí, že je podezřívavý, ztrácí paměť. Smutné. Vzpomněla jsem si na maminku. Takhle to začínalo u ní. Podezřívání. Obviňování. Zapomínání. Mami, zas už jsem si na tebe vzpomněla. Včera jsem se dozvěděla, že jsi v pořádku odešla do bardo, to je skvělé. - Hra má spád. Vtipné dialogy. Skvělá režie i výkony Pardubických. 

Závěrečný potlesk. Tři řady tleskají řadě herců. Přeženu-li to, jsou v převaze oproti publiku. Chjo! Jedu domů. U domu Lindino auto. Opozdila se. Kamarádka Míša v nemocnici. Bolí jí v třísle. A nic. Jela tam trošku pomoci prošťouchnout ucpané kabely. Pomohla. Doufám, že se už Míše uleví. Už jí dali léčebu. Ty jejich znázorňovací metody stejně nic neobjeví. Měli by je na fakultě učit pohmat, observace člověka - jen se na něj podívat očima. I nevzdělaný ví, že to může být zánět, od páteře, kýla... 

Den byl naplněn až po okraj. Jsem šťastná, děkuji za zdraví. Mám přání:

Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny!

Dobrou noc!

P. S. Premiéři od roku 1955 - Nastoupila Alžběta  https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_premi%C3%A9r%C5%AF_Spojen%C3%A9ho_kr%C3%A1lovstv%C3%AD