Den neměl chybu :-)

Ráno se budím hodinu před budíkem. Ještě zalézám. Spím ve vteřině. Už musím! Na desátou kadeřnice. Do Skalice, i kdybych jela seberychleji, musím počítat aspoň patnáct dvacet minut. Telefon. Deniska. Klábosíme, povídáme, svěřujeme. Čas letí. Ireno, jeď!

Ještě se vracím pro ponožky.

Ještě se vracím pro náramek.

Hodinky jsem zapomněla. Už se nevracím. Cesta volná. Usedám na mytí hlavy. Vyprávím o temných energiích. Taky o slovech jako máma, ségra, které používá černobaba. Tato slova vůbec nepoužívám... Jsou mi odporná.

Daruji dárky, přání, dostávám dárek. Svou kadeřnici moc a velmi a velmi moc miluji. Je račice jako já. Jenže ona je devátého a já devatenáctého. Lezu do lva. Krásný předvánoční čas, klid o Vánocích! Tak zas v lednu!

Jedu k jedné prima babě. Má nadhled. Žaluji. Řehtá se. :-) Má pravdu. Radovat se a nenechat se vykolejit srážkou s blbcem. Malichernosti jsou pro blby. Předávám dárky a přáníčko s růžovými srdíčky. Zaujala ji. Prý kde jsem to koupila? Na tyhle kýčoviny je KIK a Pepco. Raduji se. Půl jedné. Na třináctou paní. Mám co dělat. Paní je celá Tereza Kostková. Krásná. Sympatická. Po dlouholeté MD první měsíc pracuje. Je nadšená z našeho jídla. Vyhovuje jí i chutná. První měsíc v nové práci. Velká petarda do psychiky.  Lítá v oblacích. Místo ve třináct přijela večer. :-)  Skloubily jsme to. Zvládly. 

Stavuji se v elektře. V mé oblíbené. Vstoupím a jsem v ráji. Paní prodavačka mi radí, jaká světýlka mohu koupit na maminčin zničený stromek. Beru rolničková.

- Představte si, že nějaká bezcitná potvora mamince světýlka přervala.

- Hyena.

- Jo.

Volá spolužák. Má u mě balík s jídlem. Za půl hodiny.

- Když tak počkám, Ireno.

Voláme s Ivou. Shodujeme se, že se maminka uvnitř trápí. Frčím do maminčiny lekárny. Oáza. Ač lekárna, nelekají. Zrovna zrovínka mě obsluhuje paní majitelka. Povídáme si, pozdravuje maminku. Donesla jsem jí přáníčko s růžovými srdíčky. A dárky. Beru homeopatika - aby mě nějaká černobaba nevyvedla z míry. :-) Dráha jater se nesmí nechat podráždit. 

- Čekala jsem vás. Myslela jsem na vás. Něco pro vás taky mám.

- Ó, dostávám vysokou tašku. :-)

A rychle domů. Už čeká spolužák.

Micinka na mě mraucla z malin pod smrkem. Jdu ji pohladit, pomuzlat. Oříšek. Lískový. Pod smrkem? A ten bude plný! Jdu hledat další. Petroušek na podzim shrabal listí. Oříšky jsem už nehledala v domnění, že jsou vysbírané. Byly zapadané. Pár jich tu leží. Některé budou prázdné. Vypadají tak dva tři roky staré. Ale ty plné - mňam. Sladké. Jdu pod další lísku. Mám štěstí. I tam nacházím. Pečlivě jsem je na podzim vysbírala. Asi to nebylo pečlivé. Nebo ještě napadaly. Fotím listopadky. Je mi je líto vyhodit. Fotím okna zvenku. Tetelím se jak holčička. Zasypat krmítka.

Volá Iva. Světýlka nejdou spravit, Olik nemá na to nástroje.

- To nevadí, koupila jsem nová a vyúčtuji je DD. Já tu potvoru chytím... Ta se bude divit. A uvědomuji si, že tu sklenici s medem někdo rozbil schválně a dal mamince do medu sklo. A asi to nebyla první rozbitá sklenice. Protože rozpustili med už podruhé. A to už hraničí se zákonem. Někomu podstrčit sklo do medu...

Jen tak z plezíru peču linecké, ledovky. Petroušek odjíždí na zápas. Mixuji mu hydrataci a reparaci svalů po zápase. Poslouchám Pjakina Vopros - otvet.

Skypuji s Lindou. Hovoříme o školství. O úpadku vzdělávání. O primitivnosti státní maturity z AJ. Když jsem učila na gymnáziu, ředitel nám vždy kladl na srdce, že zaškrtávací testy nemají vypovídací hodnotu. I opice s IQ tykve něco zaškrtne a určitě se někde trefí. Známky se bodovaly a převáděly na procenta. Každý diktát jsem si stanovila bodovou stupnici. Neexistovalo, aby někdo s padesáti procenty úspěšnosti dostal ještě čtyřku. U státních maturit za didaktický test stačí 44% úspěšnost!!! Student projde. Degradace vzdělání. To bylo nemyslitelné. Pirati ani nemusejí navrhovat uznání nesložené maturity. Tady projde kdejaký trouba. Ze 60 bodů stačí k vykonání testu pouhých 28!!! Plus ústní zkouška, plus psaní. Maturitu z AJ udělá právě i ta opice. Britský koncil si prý velmi striktně hlídá všechny zkoušky - všechny mezinárodní certifikované zkoušky . Znám jen first - ten nejprvnější z prvních. Na jazykovém gymnáziu ho studenti skládali úspěšně, protože jazyk velmi dobře ovládali. V Kuksu jsme potkala svého tehdejšího ředitele. Chlubil se, že všichni studenti složili vyšší test než ten první na výbornou. Věřím, že to byla KVALITA. Britský koncil vymyslel systém zkoušek tak, aby byl přísný a aby ho neudělal kdekdo. Tady se razí pirátské...

Paní klientka. První přeměření. Je nádherná. Celá Tereza Kostkovic. Konzultace, nákup, termín v novém roce. Frčí za dětmi.

Karel. Zapomněla jsem na něj. Jede z práce. Omlouvá se, že je špinavý. Nesmírně pracovitý, bystrý, šikovný. No na cikána - neuvěřitelná kombinace!

- Kájo, já jsem vám moc nedůvěřovala.

- Babička taky ne. Myslela, že po dvou měsících to vzdám.

Vypráví mi, jaký má za osm měsíců obrat. Hovoříme o soukromostech. (Teď bacha, černobabo, mám to povoleno!! Proč jen mě napadá rozkošné změkčené slovo kjava?) 

- Víte, co je nejhorší?

- Vím, sehnat lidi.

- Mně by stačil jeden člověk. Jeden spolehlivý člověk!

- Píšu o vás. Tehdy v létě, jak vám natřeli laťky na to zábradlí i s papírovými cedulkami...

- Psala mi jedna, co její se mnou dělal. Jestli prý nemám nějaký úklid. Odpověděl jsem, jestli to myslí vážně. Víte, co mi provedl? Majitel toho zrekonstruovaného domu před námi smlouval termín na fotografa. Slyšeli jsme to oba. Ale spolupracovník mi poslal SMS, že musí vyrovnat dřevo. - To snad zvládneš do oběda! Vyjedeme v poledne. - Odepsal, že musí ještě vyčistit komín. Jel jsem sto dvacet km sám. Dělal jsem v tom domě. Po osmi hodinách jsem se přesunul šest km vedle do další rozdělané práce. Ten majitel mi říkal, že se udřu, že s manželkou dům umyjí. Říkal jsem jim, že mají zaplaceno i s úklidem. Já jsem vždycky přespal na polystyrenu v tom druhém domě. Volali: Jsme tady a makáme. Chtěl jsme jim vrátit dva tisíce za úklid. Nevzali si to. Pomohli mi. A do fotografování bylo hotovo.

Karel má okolo hlavy svatozář. Svítí na celou temnou ulici.

- Kájo, kdy končíte? Spěte a nabírejte sílu. Když jste udřený, pak se vám nechce ani zdvihat nohy... Je tam nebezpečí...

- Hlavně když jedu domů takovou dálku!  Když jsem chodil na dvanáctky, vždycky jsme se vzbudil tak tři minutky před budíkem. Teď mi zazvoní, posunu ho ještě o patnáct minut. Usnu a nechce se mi vylézat. Teď rekonstruuji dům u takových špindírů.

- Kájo, mohu napsat, že cikán...

Řehtáme se. Jasně, dává mi svolení. Je to jak tendenční seriál - ale fakt píšu pravdu.

- Mají tam dva trámy. Řekl jsem jim, že by stačily umýt, opískovat a natřít. Tak jsem je umyl. Přišli a valili oči. Ale bylo to jen umyté. Mají tam strašnou špínu. 

Ukazuje mi binec na lince. To může být. Pracovní. Jenže tenhle talíř tam je čtyři dny neumytý. Chlap prý přijde z práce a až do večera se válí na gauči a honí mobil. Jak si odvyknou pracovat, už nenaskočí.

Ano, jak je někdo na dávkách dvacet let, už nikdy nebude pracovat. A je vzorem pro další generaci povalečů. Do toho řemesla se neotevírají... 

- Ten chlap se mě ptal, kolik by ušetřil za výkop. - Pět tisíc. - Tak já si to zkusím vykopat sám.

- Druhý den mi řekl, že si to rozmyslel. Vykopu to já.

Smějeme se. Ale je to smutné. Vypráví o deset let neprané zácloně. Lidi, chápete? Tady je i tohle naruby. U nich doma v našem bytě je vše čisťounké. Dlouho jsme mluvili. Podávám mu znovu ruku. Má ji hrubou. Upracovanou. Karle, všechna čest. Ale chtělo by to ne jen tři dny odpočívat. Do konce roku válet se, jíst, spát, užívat si děti a Terku.

Na dvacátou se přihlašuji na školko. Peču. Užívám si vůně, světla, atmosféru. Shodly jsme se s kadeřnicí, že tenhle čas máme nejraději. Končí 25.12. Pak skočit rovnou na kraj ledna. Konec roku - nee.

Petroušek je zpátky ze zápasu. Vypráví mi, jak je to u nich v práci. co ta práce obnáší. Vypínám Vopros - otvet. Zajímá mě to. Dnes jsme si polední siestu v bazénu vyměnili s noční dobou. :-)

Prožila jsem další kouzlo. Skvělé energie. Vesmírný pán mi přihrál dobré lidi do cesty. Zajímavá setkání. Dnes jsem nepotkala ani jednoho tupého negáče.  Konkrétně takové ty urážlivé, věčně nafrněné, kritizující, soudící, vnucující svůj názor, urážející nebo kňučící bestie stylizující se do dobra a lásky a strkající nevymáchaný čenich do věcí, po kterých jim nic není. (Tahle dlouhá souvětí nepoužívám, ale jednou si dovolím světlou výjimku.) Tak takoví se mi dnes vyhýbali. Skvělé, že si mohu vybírat. Díky, Vesmírná inteligence! Díky VŠEM!

Dobrou noc!