Den nezávislosti. Premiéra Zvuku svobody. S Petrouškem 34 let

34 let. To jsem netušila. Nedoufala. Nepředpokládala. Kdo by to vydržel s rebelkou? Nejsem houpací kůň, nejsem davová, mám svůj názor, nejsem kývač. S takovou bytostí je náročné žití. A našel se na planetě jeden odvážlivec, který vstoupil do dračí sluje. :-) Živý člověk petr z Rodu hrobských. Tak dík, Vesmírná inteligence!!

Ale že jsme se spolu nařehtali, viď? Pamatuješ, jak jsme věšeli tu cibuli? To bylo v dobách, kdy tu nestál dům. Nevím, jaká síla způsobila velkou úrodu mé cibule. Plné kolečko jsem sklidila. Asi jsem ji zapíchala na slunce. Proto se mi nedaří ji nyní vypiplat pod stromy. Ve stínu se jí nechce... Dostals´   za úkol pověsit ji pod stříšku. Daly jsme si s Lindou lavičku tak, abychom tě dobře viděly při práci. Vzal sis z chatičky kus mamčina motouzu. Svazky jsi věšel na háčky. Už jsi jich měl docela dost. Lup. Provaz nevydržel. Všechno sjelo na zem. Lamentoval jsi. Prý, co to je za zpuchřelý provaz. Natáhnul jsi nový, možná dvojitě. Zas se ti to přetrhlo před posledním svazkem. Svíjely jsme se ve smíchu. Prasklo ti to mnohokrát. A ty trpělivě jsi navazoval a věšel. 

- Vy na to jednou zajdete.

Asi jsi myslel tu shánčlivost? Jak tys´   tu vlastnost tehdy nazval. Hamižnost to nebyla. Nadával jsi jak špaček, že má mamka stoletý motouz. Nakonec se ti povedlo. Došel sis pro drát. Ten vydržel.

Ještě v paneláku jsi přišel do kuchyně.

- Co to bude?

- Tohle!

Ukázala jsem do časopisu na ořechové řezy. Mrknul jsi na dva pekáče nízkého piškotu.

- Jestli tohle bude vypadat takhle! Tak se ti třikrát pokloním.

- Jj. Zavolám tě.

A opravdu. Kuchtila jsem. Každý pekáč rozřízla na tři díly. Ušlehala máslový krém s ořechy. Naskládala na sebe. Hm. Krásné dílo. Ještě jsem nazdobila zdobičkou, zas se to zvýšilo.

- Peťůůůš! Už můžeš!

Vypadly ti oči z důlků.

- To je podvod!

- Ne, to jsou ořechové řezy. Můžeš se klanět.

Na konci zahrady mamka zasadila vlašský ořech. Ten, který už rodí, má oříšky menší, skořápku papírovou. Nový ořech rostl. Rostl. Občas jsi prohodil:

- Jestli tenhle ořech bude ještě někdy rodit, tak já to tady přejdu na rukách.

- Nerouhej se!

Jednou jsme s Lindou něco česaly. Možná třešně. Přišla doba, kdy se chtěl ořech předvést. Jeho jádra jsou velká, skořápka ocelová.

- Mami, já vidím ořech.

Upustily jsme košík. Mazaly jsme se podívat. Fakt. Na větvích dozrávaly malé ořechy. Bylo to ještě v létě. To se mu půjde po rukách dobře.  Hned jsem volala:

- Peťůůůš?

- No!

- Tak už můžeš!

- Co?

- Po rukách přejít tu zahradu. Divej! Plody!

Takových příhod, které ty nazýváš svou terminologií, slovem vejmrd, je za těch třicet čtyři let hodně. A nedáš si říct a nepoučíš se. Chytáš se do svých sítí. Snad to děláš pro mé obšťastnění. Díky. Řehotám se pořád. A že bych tě někdy přizabila, to jo. To někdy ano. Jenže s tebou jsou i rozepře takové neslané nemastné. Nelze se s tebou dobře pohádat. Jediné, čím mě štveš, že vždycky slyším z pracovny tvé poslední slovo. Haf. To bych tě roztrhla jak hada. Jenže ty jsi formát. Řekneš na konec:

- Ale kvůli tomuhle se nebudeme hádat, viď?

- No jo. Nebudeme. 

Stejně vždycky najdeme stejnou notu. Až na výjimky myslíme stejně. A tam, kde se naše myšlení rozchází, tam vybereme zatáčku a jede se dál.

Nemáš rád, když tě u něčeho nachystám. Tuhle, jak jsi kropil vpředu.

- A tyhle dva květináče jsi zalil?

- Jo, zalil.

Sáhla jsem do nich.

- Vždyť jsou suché!

- Vždyť jsem je pokropil.

- Ano, pokropil. Ale nezalil!

Za třicet čtyři let jsem tě nenaučila, že hadicí jen označíš zemi pár kapkami. Hadicí se zalévá dlouze, dlouze, na jedno místo. A s těmi moderními si můžeš hrát s proudy vody; zdvihám ruce, posílám k zemi vodu kolmo.

Petroušku, loni jsem ráno jela za maminkou na kafíčko. To jsme měli 33 let. Vyměnila jsem kytky na hrobě, zametla ho. Pak jsme jeli se Zrzečkou na veterinu. Vrtá mi v hlavě. Micicinda byla na začátku ledna 2020 na čištění a extrakci zoubků. A 29.10. t. r. nepřišla ze zahrady. Zrzečka měla v kožíšku velkou díru. 4.7.2022 jí ránu vyčistili, dostala injekci. A jako Micka depotní ATB. Nepřišla 7.3.2023. Něco mi nehraje, co?

FB mi nabízí vzpomínky:

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2018-07-04_S_maminkou/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2019-07-04/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-04_To_jsme_usporadali_detske_hry/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-04_Loni_Zrzecka_na_veterine/

Loni na FB:

Irena Hrobská

Zdena Pšeničková Zdeni, v ten den mi mamka pod třešní u žebříku, kde nahoře v koruně česal můj žárlivý milenec, šeptla: On se dává rozvádět. Vůbec to nepřipadalo v úvahu Jenže to bylo jasné Vesmíru. Jako když jsme loni vyháněli Mourka, a on věděl, že má u nás bydlení a stravu s láskou. Pořád se divím, jak jsme se k sobě dostali. On ztroskotanec se dvěma kluky, já sedm let ztroskotaná se dvěma holčičkami. Asi proto jsme si jeden vážili druhého a vytrvali. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-04_Letos_34_let/

Na počítači už je 5.7. Svět se koulí dál. Vnímám změny. Někdo je nepociťuje. Já ano. Ti, kteří upsali svou duši peklu, s těmi soucítím. Mohou svůj souhlas, podpis odvolat. Aby nemuseli jako Martin Kabát do pekla k čertům pro úpis!!

Změny budou nenápadné. Lidé ani nebudou reagovat. Budou myslet, že to tady už bylo.  Už jsem dnes zas slyšela, jak "náhodou" objevili volnou energii. Loni v květnu vědci z massachusettské univerzity – chtěli vytvořit senzor vlhkosti vzduchu A ejhle - zdroj volné energie je na světle Božím. Na něco se to svést musí. Přece neřeknou zdroj; velikost nehet na palci. Tenký plátek… Výroba elektřiny z řídkého vzduchu!! Takhle to půjde dál a dál. Lidi to budou přijímat. Jako přijali auto, když se dalo do pohybu bez koňského potahu… Teslovy objevy lezou na povrch. Je to nezadržitelné.

Dnes měl premiéru Sound of Freedom. Film prý stříhal Mel Gibson. Premiéra na Den nezávislosti. Velké ohlasy. 1776 položen kámen republiky Spojených států. Ještě existuje prý čtyřdílný seriál Hlas svobody. Autorem Mel Gibson. Všechno se točí okolo tématu boje světla a temnoty. Souboj digitálních vojáků – nás dezolátů a konspirátorů se silami hejtrů, zaprodanců, zrádců, úředníků a mocných.

V dokumentech Ukradené století o třicetiletém sbírání důkazů dr. Greera o mimozemcích a o pozemské výrobě kopií vesmírných lodí, o únosech a pokusech na lidech se hovoří o vojácích aliance. Ti bojuj i za nás. Z Ruska, Francie, Koreje, Ameriky, Číny… Osvobozují děti z hlubokých DUMBs. Premiéra už proběhla v červnu.

Americký soud vyhlásil konečně výsledky amerických voleb na prezidenta. Vítězem je Donald Trump!!!

To jsou přece dobré zprávy. Víc než dobré. Konečně leze na povrch velké odhalení. Jde to ztuha. Drhne to. Ale vědoucí už vědí. Ostatní mají smůlu. Nevidí, neslyší, mají přízemní zájmy a záliby. Tak to má být. I nevědomí mají právo dýchat náš vzduch.

Tak jedeme dál!

Dobou noc!