Den osvobození národy Rudé armády
Dnes 9.5. Den osvobození naší vlasti Československa armádou národů Rudé armády. Ptal se mě můj klient, jestli jsem byla na Misi Velichovky. No nebyla.
- Plno stánků.
- Jé, to mě mrzí
- Ale nikdo nic moc nenakupoval.
- Nemají peníze.
- No, malý trdelník osmdesát korun, s náplní sto dvacet.
- To je normální, ceny okolo stovky. Dřív čtyřicet. V programu jsem se ježila asi u tří bodů. Ten Schörner – slyšela jsem – byl ještě s nějakým takovým maršálem od R. nejvíc propojen s Hitlerem. Podporovali ho. A oni měli teď v programu ukázku německého ležení. Proč ne ruského? Proč ukazovali německé?
- A hráli hymnu českou a americkou
- Proč americkou, když nás osvobodila Rudá armáda? Proč nehráli i ruskou?! To se nesmí? Nebo se překrucují dějiny?
- Taky tam jel vojáček a na hůlce měl dvě vlajky.
- Ruskou a československou?
- Ano. A nikdo nic.
- Jasně. Proč by taky někdo něco?
Z článku chápu, že Schörner se s americkou misí setkal a pak teprve odletěl. Ale já znám variantu, že uletěl z polního jezbinského letiště z luk pod pevností Josefov dřív, než Američané dorazili. A netušila jsem, že v americké misi byl německý člen. To čtu poprvé. Vím od maminky, že se Američané rozdělili. Jedna část jela na Rožnov a Neznášov. To byla mamčina vesnice. Tam je dnes nový nájezd na dálnici. A dál na Velichovky. Tam maminka chodila na měšťanku. Druhá část jela až do Jaře a tam odbočila vlevo a na konci města zas vlevo na Velichovky. Na vlečce u nádraží přetínal cestu plně ozbrojený německý obrněný vojenský vlak. Dnes jsem poslouchala v nějakém pořadu, že ten opěvovaný Patton telegrafoval do Washingtonu, žádal, aby se mohl obrátit proti Rusům. Chtěl dát dohromady asi dva miliony použitelných německých a vlasovských vojáků… A pustit se do spojenců. Dravčí moresy. Toto Slované nečiní. Přitom Germáni jako dÁriové jsou Slované. Nechali se koupit...
A že měl všeho dostatek – to píšou:
15. dubna 1945 byla neděle. Do Velichovek se nastěhoval štáb skupiny německých armád Mitte takzvané armády Střed. Jejím velitelem je polní maršál Ferdinand Schörner. "Se Schörnerem sem přichází na tisíc německých vojáků," vypráví mi znalec místní historie Josef Dostálek.
Uvádí se, že Schörnerova armáda tehdy čítala asi 900 tisíc vojáků. "Disponovala asi 9400 děly a minomety, 2400 tanky a měla přes tisíc letadel," upřesnil znalec.
Schörnerova armáda byla jedna z posledních akceschopných součástí německé branné moci. A její velení bylo právě ve Velichovkách. I proto tu na jednáních pobývali třeba říšský protektor K. H. Frank anebo generál Vlasov. Pochopitelně se to promítlo do tehdejší podoby lázní.
"Co je bývalá vrátnice, to střežila německá polní policie. Celé lázně byly hermeticky uzavřeny. Co je hlavní léčebná budova, dnešní Masarykův dům, všechno byly kanceláře štábu. V budově Morava byli ubytováni generálové a vyšší němečtí důstojníci. V budově Domov příslušníci SS. Schörner se ubytoval v budově, kde za první republiky bydlel ředitel lázní a za války ředitel sanatoria. K ubytování mu byl vybudován důkladný protiletecký kryt a finská sauna," popsal Josef Dostálek.
Ve Velichovkách se v květnových dnech roku 1945 udála i poněkud překvapivá událost. Sem, tedy hluboko do území stále ovládaného Němci a později osvobozeného Sověty, doráží konvoj Američanů s německým kurýrem, který Schörnerovi veze text německé kapitulace. To aby generál uvěřil, že Třetí říše skutečně kapitulovala.
"7. května v pozdních odpoledních hodinách odjíždí z Plzně konvoj pěti amerických vozidel M8. Mezi americkými důstojníky sedí německý plukovník Wilhelm Mayer-Detring. Do Velichovek přijíždí 8. května asi v 9.20," vzpomněl na tehdejší události Josef Dostálek.
Na území protektorátu už je v plném proudu povstání a na mnoha místech se bojuje. Avšak i přesto je dobrodružná mise českým územím úspěšná. "Schörner po tomto krátkém jednání asi o půl jedenácté opouští Velichovky a letadlem čáp přistává na Žatecku. Americká bojová vozidla se shromáždila ve vesnici za velké účasti občanů, kteří vojáky vítali a připravovali jim pohoštění, ale Američané si nic nevzali. Asi v 11 hodin německý štáb v plné zbroji opouští Velichovky směrem na západ. Vzápětí za nimi odjíždějí Američané, kteří se vracejí do Plzně," upřesnil Josef Dostálek.
Tak dnes tedy pro mě Den vítězství.
- Mami, jedu do Světí pro kytky.
Je jak vítr. Za chvíli už je zpět s kytkami. Pochová Žofku. To aby se seznámily, až tu Linda bude hlídat náš dům. Letí domů do hor. Sázet. Výměna. Na jedenáctou jediný klient. Odpolední jsem přesunula.
V poledne přijíždí Lindin Petr. Pokračuje rekonstrukce našeho zahradního domečku. Hovím si v posteli. Mažu si víčka molekulární léčbou a promašťuji framykoinem. Odpočívám.
Před usnutím po obědě se objednávám na květnovou přednášku o Velké Tartárii v Hradci. Nikdo se neozývá. Nečekaně zvoní telefon. Zpátky volá přednášející pan Mišun. Moc krásný rozhovor.
- Vidím, že jste v obraze. Nechám tam chvíli na diskuzi.
- A já se těším, jak se vám podívám do očí, jak jste říkal v jednom pořadu. FB zkresluje – přeci lidi na FB nejsou přátelé. Cizí lidé nemohou být přátelé…
https://odysee.com/@studio.Klatovy:c/kalejdoskop_misun_domas_05_02_120min:7
Zrovna poslouchám jeho Kaleidoskop.
Odpoledne. Volá kamarádka.
- Můžu se stavit pro collagen?
Těším se. Chválí mi oči. Vyhledávám fotky z června roku 2011. Oteklá, zmodřená, k nepoznání. Nevěří, že jsem tak vypadala po operaci víček. To jsem ještě byla zalitá tukem. Zhubla jsem asi za dva tři měsíce. To až když jsem začala podnikat s Herbalife. Vysvětluji, co mi říkala v pondělí lékařka. Jak je vidět, jak o sebe pečuji. Jakou pěknou kůži mám. A jak víčka papkala anestezii. Sedíme. Povídáme. Mluvíme. Péťa je tu. Péťa odešel. Péťa je tu. Péťa odjel koupit citrony… Peťa je tu. Už jsme na chodbě. Nemůžeme se rozloučit.
Sprcha. Jdu si lehnout..
Ještě něco. Přece otočit se za dnem. Byl krásný. Dnes nás osvobodily národy Rudé armády. Prý tam byli i Rumuni. Netušila jsem. Ten pán ze Soči už určitě dávno nežije. Osvobozoval Hořice. Jak ráda bych mu poděkovala. Upřímně. Konečně zmoudřelá. Aspoň maličko. Děkuji všem, kteří tu nechali svůj život. Kolik jich bylo? 140 tisíc? A kolik že se tu ožralo Američanů? Kolik jich spadlo z jeepu? Zapomněla jsem číslo. Taky asi 140. Ale ne tisíc.
Ať žije vítězství!!! Ať zhyne konečně fašismus!!! Ať žije MÍR!
Dobrou noc!