Den plný výher - děkujiii!!!

03.05.2019

Motto: 

Lenka Kubínová: Irena Hrobská Něco pro zasmání: Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Tedy, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo. Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem. Jediná věc, která mě překvapila víc, než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půl vteřině evakuovat kůlničku. Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujal útěkovou formaci za hlasitého skučení.
Zkoušel jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování. Nejjistější se zdá být počkat do jara - prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.😂

Celý den jsem žila konverzací o sečení, nesečení, o mužích, o ženách...

Ale od začátku. 

Krááásný den! Díííky! Dnes pršely kladné energie. Veselé. Řehtám se ještě teď.

Prší? Sluníčko v zahradě chybí. Otevírám okno. Pod oknem mraucla Micicinda. Hup na parapet. Nakrmit. Běžím do zahrady pro kopřivu, pampelišku... Brrr!!! Zima! Vyškubávám cestou mladé rostlinky javůrků. Vysemenily se všude. Nesekáme - letos už by bylo dávno po prvním sečení. Javůrky by zmizely. Takhle denně kontroluji zahradu. Odjavůrkovávám... Telefon. Volá p. Pávek. Pracovník fy, která vyhrála opravu mostu.

- Pane Pávku, asi si neporozumíme. Ti lidé tam na cestě jsou ve větru, na slunci, oni tam i jedí... Proč platíme dva lidi, když tam máte semafory?

Porozuměli. Hlas asi čtyřicetiletý mi vysvětluje:

- U cesty dopravu řídí Ukrajinci. Jsou dobře placeni. Semafory běží v noci. Přes den musíme vyhovět Policii. Brzy ráno by se hromadila fronta od Jaroměře na Hradec a odpoledne kamiony na polskou hranici. Pracovník vyprázdní kapsu aut. Ale vymůžete jezdit vesnicemi. Pro vás je to povolené.

- Jezdím po státní jen tam. Zpět vždy přes vesnice.

- Víte, kolik mě stojí měsíčně semafory? Dvacet tisíc. A kvůli tomu, aby ručně řízená doprava vyprázdnila kapsu z jednoho směru a pak z druhého, tak to měsíčně přijde na sto padesát tisíc. Za osm měsíců opravy ruční řízení přijde na 1,2 milionu. Mimo to: Za dva roky bude vedle dálnice a tady se opravuje most.

Nacházíme společnou řeč. Závěrem se ptám, kolik je mu let. Nepůsobí na mě jako trotl.

- Osmnáct.

Nevěřím. Doplňuje:

- Bude mi devatenáct.

- Hm, překvapivé. Ještě vám prozradím, že během krátké doby jsem se seznámila s třemi Pávky.

- Tak to je zajímavé. Už musím.

Fotím si snídani. Obrovskou pampelišku, kopřivy. Dnes banán a malina - borůvka.

Hledám v telefonu. Dva zmeškané hovory. Jeden z HK. Jasně jsem řekla - ne dřív než v devět. Volám. Paní Fikejzová z Ředitelství silnic a dálnic v HK:

- To je asi paní Hrobská.

(Jak si může pamatovat moje jméno?)

- Myslela jsem si, že to jste vy. Paní Fikejzová, říkala jsem ne dřív než v devět.

- Kontrolovala jsem si hovory. Zmáčkla a ihned vypnula. Snad jsem vás nevzbudila.

- Ne, ne. Nic jsem neslyšela.

Hovor plyne v hezké pohodové lajně...

- A jak to dopadlo? Volali vám?

Jj, tlumočím hovor. Loučíme se v přátelském duchu.

Pročítám FB. U Heleny Heclové se hodinu řehtám komentům k jejímu příspěvku: (Tady asi většina lidí přeskočí na konec.)

Helena Heclová

Včera v 18:33 ·

Často mluvím se svými klientkami o přírodě, suchu, o jejich zahradách a mužích. Zjistily jsme, že my ženy máme v této době úplně jiný vztah k přírodě, než muži, kteří i když pracují často na zahradách rádi, mají k přírodě mechanický vztah. Něco pěstují, protože je to dobré a bio, zatímco z Kauflandu je to hnusný, jakmile vyleze tráva nad pět centimetrů, vytahují sekačky, protože se to musí posekat, i když je sucho, a naše nářky nad kácením stromů odmítají s tím, že přece lesy jsou hospodářský podnik určený k těžbě a k zisku. Oni se prostě na zahradě seberealizují, mohou pracovat s tím nářadím, jakmile mají pnutí, berou hned od ruky motorovku a koukají, co by zase pořezali, nebo sekačku, potřebují vybít energii, ale souvislosti jim unikají. Utíká jim, že je sucho, že mizí voda, že mizí hmyz a ptáci... Sousedka, když chtěla na zahrádku čmelníky, dostala vynadáno, že je cvok, jiná, když chtěla domeček pro hmyz, sklidila posměch, že se už úplně zbláznila... My ženy jsme daleko víc napojené na přírodu a na prospěch většího Celku, vnímáme souvislosti, vnímáme krásu, energii, chceme zachraňovat, co se dá, chceme raději vlaštovčí hnízda pod střechou, než pěknou omítku, a tak těm svým chlapům vysvětlujeme, trpělivě a s láskou, necháme si nadávat, necháme, aby nad námi kroutili hlavou nejen naši chlapi, ale široké příbuzenstvo a kolegové v práci a všude jinde, ale dělejme to dál, protože mnoho chlapů to opravdu nechápe, jenže musíme se snažit, nikdo to za nás neudělá. Chlapi nechť bojují proti systému a islámu, ale my bychom se měly více brát za přírodu a vzít do rukou moc aspoň nad těmi našimi zahrádkami :-)

Nekonečné vlákno pohotových a vtipných i vážných odpovědí: ¨

Tady může laskavý čtenář přeskočit - filosofování:

Lenka Hirsch Planeta je žena. Už tisíciletí probíhá útok na planetu. Na naši planetu Zemi. Žena byla první, na kterou byl veden útok. Potom na muže. V současné době jsme postižení všichni i muži i ženy. Vede se tu proti nám válka, která probíhá na mentální úrovni ina té venku. Jak uvnitř, tak navenek. Takže všichni kolem vás, kteří to nechápou, jsou agenti Smithové. Každý, kdo s tím chce něco udělat musí začít sám u sebe - v sobě a ve svém okolí. Proč si nechají ženy nadávat? A tam je ten klíč.

    Helena Heclová Oni to chlapi nechápou, ale ženy, aspoň ty, co znám, včetně mě, prosím: vítězí. Chlap jim sice vynadá, ale pak to udělá... když se to zařídí tak, že na to jako přišel sám :-). Nebo když se zamyslí a uzná to, protože on ty věci někdy fakt nevidí... Byli jsme vychováni systémem tak, že nevidíme nepřítele... Co na to Irena Hrobská nebo Lenka Kubínová? Pokud vím, dotyčná si čmelníky už objednala, ale teď nejsou, a domeček na hmyzáky bude, a dokonce jej vyrobí pán domu i s dětmi, protože to je práce i pro děti, ale ženy musí být vytrvalé a žensky lstivé a bojovné :-)

    Lenka Hirsch Mě se vždycky tohle jednání nelíbilo - ženská lstivost. Za mě to není upřímné. Ono říci někomu do očí svůj názor dá námahu. Stát si za svým rozhodnutím a nenechat po sobě řvát. Kdysi mi řekla kamarádka její taktiku, kterou slyšela od své babičky: Každá správná ženská schová všechny problémy pod svojí sukni. To se mi nelíbilo...ach jo, kam až to ženy i muži dotáhli. A je to také archetyp - ta ženská lstivost - tak se podívejte do pohádek a do mýtů kam to ta ženská lstivost dotáhla. Nedivte se ženy, že to tady vypadá tak, jak to tady vypadá.

    Helena Heclová Ale však ony to řeknou, jednou,dvakrát, nechají nebo nenechají si vynadat, někdy jsou lstivější, když to jinak nejde, jen to nesmí vzdát, Když si vezmu někdy ty chlapy, tak to s nimi fakt jinak nejde. A někdy to nejde vůbec, to by žena třeba musela i odejít, a to fakt nemůže... Včera mi paní povídala o jednom svém příteli, kterého žena je spíš v tom mužském modu, jde na všechno přímo.. no a on si našel jinou, ženštější... jo, je to proces na dlouho...

      Lenka Hirsch Helena Heclová žena může odejít - ale bojí se. A proto většina vztahů je postavena na strachu ne na lásce. To si jen ta žena namlouvá, že to všechno dělá z lásky. Žije potom v takovém tom pomyslném klidu. A každý den prožívá ten nesoulad. Nic se ovšem nezmění, dokud si to neuvědomí a nezačne jednat.

      Helena Heclová Dívám se na to z pozice lásky. Pokud toho svýho chlapa miluju, stojí mi za to, stará se o nás, je hodný, je jen trochu v tomto tvrdolín, řeknu mu to raději třikrát a hezky, vysvětlím nebo použiju ten systém kapky ke kapce, až mu to dojde, než bych na to šla příliš tvrdě a přímo. Pro mě je důležitý výsledek... Možná ale přijde čas, kdy budeme muset i my ženy vzít zbraně do ruky a ukázat chlapům i ten přímý boj, když oni sami se v určitých případech nebudou k tomu mít. To je otázka... ale týká se to spíše ne zahrádek, ale větších věcí...

      Jiří Pešek Myslím, že Helena Heclová je nesmírně moudrá žena. Mám velkou radost, když někde čtu potvrzení přírodou daného faktu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Jenom ve zkratce podotknu.....proč mužské plémě jde udělat ten čmelnik? Byť s brbláním, ale hlavně z lásky k vám ŽENÁM. Lenka Hirsch velmi prosím, ponechme běh přírody na pokoji a splyňme s ním. Ponechejme ženám jejich roli a mužům též. Však se podívejte, jak to dopadne, když žena začne přijímat roli muže .......tisíce rozvrácených vztahů a hlavně nešťastných dětí.o

      Lenka Kubínová Helena Heclová Helčo, 100% souhlas a tohle je přesné a výstižné : "Oni se prostě na zahradě seberealizují, mohou pracovat s tím nářadím, jakmile mají pnutí, berou hned do ruky motorovku a koukají, co by zase pořezali, nebo sekačku, potřebují vybít energii, ale souvislosti jim unikají."... já manželovi občas smutně říkala, že je "Střihoruký Edward"... nejprve celé dny chodil se zahradnickými nůžkami a pořád něco stříhal, bylo mu fuk, že už je rostlina, keř v květu třeba. Před 5 lety si pořídil na všechno ta elektrická "hejblátka, ondátka a udělátka" a celé dny se bavil veledůležitě tím, že ty mašinky (hračky) neustále čistil, olejoval (zasviní dlažbu třeba a je mu to fuk:) a leje do toho benzín, nebo zapojí do elektriky a pak chodí a zkracuje, stříhá, řeže, zarovnává a tváří se u toho jako sám "Stvořitel". 🧐Jednou před asi 10 lety takto brutálně seřezal nádherný Skalník Dammerův, který byl už v květu a bylo na něm spousty včeliček a když jsem to zjistila, nejdříve jsem se ho smutně zeptala proč tohle dělá a k čemu je to dobré dle jeho názoru ? Podvědomě cítil, že je něco špatně a tu nevědomou energii zkázy projektoval do strašlivého výbuchu vzteku. Třískal se vším a křičel, že se na to může vyprdnout a ať si to dělám sama a že mi vše spadne na hlavu a pak měsíc nemluvil. Peklo ! To byla nejhorší krize za 36 let našeho manželství. Proplakala jsem několik dní a pak pro klid duše jsem mu do ničeho nekecala a jen tiše trpěla. Teď jsem v sobě našla po letech sílu a je to tak, že skutečně manipuluji, ale tak, že mu podstrkuji pod oči odborné články, občas zavedu diskuzi na téma sucho a permakultura, ukazuji mu obrázky permakulturních zahrad atd.  No a takto vytrvale klidně, nezaujatě a laskavě jsem působila napřímo i podprahově až sám přišel s tím, že tedy sekat nebude, dosil trávu na hluchá místa po loňské stavební úpravě a teď zalívá a nic víc neřeší. Včera se sice ptal, jestli to opravdu nemá posekat, tak jsem ho objala a zavedla k oknu a říkám - podívej na tu zahradu plnou života, ptáků a dívej na ty kosáky jak si poskakují v té vyšší trávě a vyzobávají. K večeři jsem udělala salát a ukázala mu co vše mi divoká zahrada dala k snědku zdravého pro nás a že to má v salátu. Chce to fakt trpělivost a ty chybějící mašinky (zbraně) nahradit obrovskou láskou, neustálým pusinkováním a objímáním a pochvalou jaký je moudrý hospodář. ❤️👍🌼☘️

      Irena Hrobská Lenka Hirsch Já bych to nenazvala lstivost, ale diplomacie. Potřebuji-li v zahradě zavést nesekání, musím komunikovat. Nejprve odmítnutí, výsměch, ale takhle je to i ve velkém - dr. Lebenhart říká: Zřídili asi na konci 50. let oddělení na dehonestaci lidí, kteří měli kontakt s MZ. Pak zastrašování. Vyhrožování. Pak to "přijme věda". Už se neupalují. A takhle jsem to zažila v malém okolo Velikonoc. Výsměch rodiny. Kosa! Ha, ha. Nádrž na vodu, jo? Tráva roste, manžel takovou tu sterilní zelenou kosou omlátil - učí se a shání sudy na vodu - zkrácený proces.

      Irena Hrobská Lenka Hirsch To není v mých očích tak. V prvním manželství jsem nemohla nikam odejít, ale stále jsem nadějně důvěřovala a nechala se balamutit. Milovala jsem ho. Až se na mě vykašlal, našel jinou, svobodnou... Spíš nenápadně buším - ťuk, ťuk, ťuk - jako deštíček. Informace cedím - denně ode mě dostává info ze Svobodného vysílače, tady odsud, z Příznaků... Ve společnosti dělá jako že nic. Ale v soukromí se třeba zeptá: Co v tom může být? Nebo řekne mou formulaci... Jsem zticha a jen vnímám, pozoruji. Sem tma zdvihnu brnění a zahřmím!! Nejsem onuce.Ale jsem milující. Denně ho zaplavuji láskou, DENNĚ! Včera ho bolelo za krkem. Byl nevrlý. Dala jsem mu nahřívátko. Sedla si proti němu na židli, kde měl položené nohy. Opřela jsem se o koleno. Zahleděla se mu do očí: Petroušku, já tě tak moc miluju. Peťuš, jsem s tebou šťastná. - on nikdy neopětuje. Včera řekl: Já tě taky miluju. Mám tě taky rád. :-) Po třiceti eltech - dobré, ne? Jenže on má větu: Kecy nemaj cenu. Za mě mluvěj skutky. - A je to tak. On hned jde, vyhoví, udělá, přitluče, přišije, zalepí... To já prokrastinuji. Čekám na kairos. :-) Miluji ho.

      Helena Heclová Lenka Kubínová jsou ti naši mužíčci fakt úžasní, a jistě k zulíbání v mnoha věcech, ale doba pokročila, my jsme zestárly a zmoudřely, možná máme víc času, než ti naši muži, kteří mají taky spoustu svých zodpovědností... a tím, že si něco uvědomujeme, taky proto, že je sucho, a my jsme přece jenom to vodní ženství, tak musíme holt začít jakoby na novém poli... a učit ty naše chlapy, vždyť se učíme taky za pochodu... Jsme na jedné lodi.

      Irena Hrobská Lenka Hirsch Lenko, pokud budete brát život jako boj a o lidech smýšlet, že ještě neumějí, neznají, bojují, nejsou připraveni, pak to tak budete mít. Jsem přesvědčená o tom, že žijeme ve vyvrcholení etapy Země a života na ní. Ne boj, ale láska, přijímání, souznění... Víra v dobré lidi. Jakmile si tohle uvědomuji, mám jich kolem sebe moc a moc. Jakmile začnu být navlněná, Vesmír mi to vrací... Jak dole, tak nahoře.

      Lenka Kubínová Helena Heclová A úplně největší výhra byla, když jsem dokázala upozadit své uražené ego a za tím "nasratým" ksichtíkem mé drahé polovičky zase viděla milujícího muže, který jsa zahrnut láskou udělá vše co mi na očích vidí a pochopí co je dobré pro vyšší zájem celku a přírody. Oni zkrátka potřebují "domazlit" a pak vše vidí jinýma očima. Hodně o tom mluví psycholožka Jiřina Prekopová a má pravdu. Už před lety mi její videa články hodně otevřely oči : https://www.idnes.cz/onadnes/lide/jirina-prekopova-zeny-se-meni-v-chlapy-deti-jsou-chudaci-muzi-degeneruji.A170406_151416_spolecnost_jup?

      Lenka Kubínová " Pokud ale žena bude ctít muže doma jako muže, on ji bude ctít jako ženu" ❤️

      Irena Hrobská Lenka Kubínová Jo. Já vždycky pod vlivem dr. Prekopové křičím s rozpaženými pažemi: Potřebuji otatínkovat!!! A omaminkuji ho. Když jsem jako ředitelka byla asi před deseti lety na její první přednášce - bomba. Pak jsem šla v jednom dni - dopo na fakultu, odpo na kraj - vždy obohacující. Přesto doma není nikdo prorokem. Taková naše česká specialitka. My je vyženeme. Komenský, Groff...

      Helena Heclová Irena Hrobská jejda, to jednou řeknu manželovi, protože to taky čas od času potřebuju, ale on to vidí jinak :-)

      Lenka Kubínová Irena Hrobská To je dobrýýý :) ale "otatínkovat" a "omaminkovat" bych nahradila zkrátka jen "domazlit" oboustranně. To tatínkování a maminkování je takový asexuální a to chlapi nemají rádi myslím :) 😅

      A tady jsem se zařehtala:

      Táňa Včelíraj Koutná Kdyby jen sekačky. Tuhle jsem přijela domů a tamaryšek ofikaný. Hulákala jsem, že mě bylo slyšet až do Prahy. Co mám pozemek, neviděla jsem ho kvést Předtím jsem ho bránila vlastním tělem. Pokaždé ho před květem ořeže, protože stromy se stříhají na jaře, Vždy nu trpělivě vysvětluji, že až po odkvetu, páč jinak nemá co kvést.

      Helena Heclová No, jak ten můj zase neustále ořezává rakytnici, jsem zvědavá, jestli se ještě po posledním řezání chudera vzpamatuje...

      Táňa Včelíraj Koutná Ta naše předloni uhynula. "Já na ni ani nesáhl". Myslí si, že jsem slepá, jenže já mám stromy v merku, i když tu jsem málo.

      Petra Hodinkova u nás je zákaz, cokoliv řezat nebo tk něco.. trávník i sám míša naznal že se nebude sekat, neb je sucho a loni jsme v něm měli kobylky a ty potom chránily Maří list od mšic :)

      Helena Heclová Pokud jde o rakytnici, taky asi vynesu zákaz, to není možný už...

      Táňa Včelíraj Koutná Helena Heclová U nás zákazy nepomohou. To je posedlost. Když mi vykopal diviznu, která měla přízemní růžici jako kolo od traktoru Muselo mu to trvat nejmíň půl hodiny - přeseklý kořen 2 x zaplnil popelnici), nadávala jsem sprostě na celé kolo, půl hodiny brečela v obýváku a pak řekla, že ještě jednou sáhne na diviznu, vezmu krumpáč a zabořím ho do toho jeho nablýskaného miláčka. Koukal jako jelen, že srovnávám plevel s autem. Pomohlo to., ale já tyhle krajní vyjádření zrovna nemusím.

      Helena Heclová Táňa Včelíraj Koutná to úplně chápu, to je ale hrozný.... člověk nechápe, proč... třeba ten chlap je jinak skvělej, ale prostě nechápe ty věci, co se týkají přírody... Naštěstí u nás jsou už divizny chráněný, je potřeba jim to prostě pořád říkat a dávat najevo. Oni mají ti chlapi ten mechanický a utilitární přístup... musíme si uvědomit, že mají jiné mozky...

      Táňa Včelíraj Koutná Helena Heclová Tohle si neuvědomovat, jsem už za horama. Je to dost náročné.

      Helena Heclová Táňa Včelíraj Koutná Ano, je to dlouhý proces...

      Jiří Pešek Ženy, buďte prosím trpělivé, moje milá žena také "vyplela" špenát .....

      Marie Zittová Já na zahradě dělám všechno sama, sekám i ryju, letos brzy na jaře mi manžel pouze pomohl srovnat vinnou révu(kmen se nakláněl). Ale kdykoliv muže požádám o pomoc, udělá to podle sebe a ne tak, jak chci já. Když mu to vytknu, opáčí: buď ráda, že jsem to vůbec udělal....

      Irena Hrobská Táňo - pardon, měla bych dát plačícího, ale řehtám se...

      Táňa Včelíraj Koutná Irena Hrobská Taky se řehtám.

      Jiří Nitsche Před lety jsme si k bytovkám přivedli plynové potrubí. Výkop vedl přes nádhernou diviznu. Omluvil jsem se jí a vysvětlil jí, že potřebujeme v tom místě položit plynové potrubí a že ji tedy musím na pár hodin vykopat a slíbil jsem jí, že ji pak zase zasadím zpátky. Jak jsem slíbil, tak jsem udělal, zalil ji a divizna přestože ležela celý den na prudkém slunci, tak poté co jsem ji vrátil zpátky a poděkoval za trpělivost, se vzpamatovala a rostla ke vší spokojenosti dál.

      Jarka Vitoušková Helenko...velmi souzním...moc hezky jste to napsala a vybavila se mi vzpomínka na ex manžela,který měl ukázkovou zahrádku a nakonec pokácel nádherný vzrostlý dub,aby nepřekážel bazénu ...v tenkrát mě to hodně trápilo..přestala jsem na zahradu chodit,protože jsem nesměla chodit ani po trávníku ...všechen hmyz okamžitě zahubil...zahrada byla na předvádění se a neplnila účel k odpočinku...nakonec onemocněl se srdcem a zůstal tam sám...každý máme na výběr...on miluje věci...já zvířátka i lidi.

      Helena Heclová Přesně jste vyjádřila ten rozdíl! Někteří muži se nechají ovlivnit, a od některého se prostě musí odejít, aby to pochopil. Mrtvá zahrada bez ženy... nebo živá zahrada s ženou?

        Paolinka Lorenzová Já jsem po žensku, rozsázela na polovině naší zahrady v dešti stromy a keře :-) no a manžel pak, to tady sekat nebudu, tady se s tou sekačkou nedostanu....miluju ho, ale nějak by tu zahradu furt sekal..:-) myslím, že to byl Freud, který popsal chování mužů, protože tím penisem :-) hold jdou s těmi nástroji ku předu, sekají, probourávají...a my zas vnímáme, rozšiřujeme, pečujeme, proplétáme, rodíme , sejeme...sklízíme :-)

        Renata Zahrádková Mám tedy nesmírné štěstí, že muži v mé rodině jsou dostatečně osvícení na to, aby se nehrnuli do činností, kterým nerozumí. A péče o rostliny mezi ně patří. Zkuste je začít úkolovat s jinými činnostmi, aby si prostě na ničení rostlin nenašli čas a údržbu zahrady si ponechejte pro sebe.

        Pak se tam objevil nějaký distinguovaný psycholog - otrapa. Přerušil tlachání. Vytýkal generalizaci. Vlákno se pomalu celý den rozjíždělo znovu. Zajímavé čtení ohledně trávy - trávníku - sekání...

        Irena Hrobská Petr Růžička Generalizace sedí. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Každý máme své zvyklosti, své libůstky, své způsoby uvažování. Proto nám to nyní nový světový neřád míchá v hlavách a chce unisexové pohlaví, a čůrat do mušle... Ne. Já čůrám v sedě, muž vstoje. Tak to je. VĚTŠINA MUŽŮ NEDÁVÁ DOLŮ PRKÉNKO. Je to generalizace? Jak chtěj vaši, našim to je jedno. Ale můj milovaný Petroušek si vždycky prkénko dá dolů! Jeho syn ho někdy nechá nahoře... Jdu se v noci po tmě vyčůrat a tak jednou do roka vyletím z mísy. To si totiž sednu na ten hnusný ledový možná pokapkaný okraj.

        Alena Fialova Irena Hrobská jo, to je to nejnepříjemnější, sednout na holou keramickou mísu, budíček :)

        Asi není v silách přečíst vše. Vytahala jsem jen moudrosti, jemný humor.

        Telefon - Petroušek volá:

        Seš doma?

        Irena Hrobská Dohra - epilog. Dnes jsem našla na zahradě u pergoly odklopená dvířka z okapové roury a na židli - to se musí dořešit - stál barel. Manžel kouzlil :-) A prve volal: Seš doma? - Jo. Tak běž ven. Za plotem tě tam čeká kocour. - Hned jsem věděla. Najímatel pozemku, s nímž vedu asi pět šest let boj. Už ne... Už se snažíme o souznění. Vyšel mi vstříc... Psala jsem, jak mu město nakoupilo vajgélie, zlaté deště; spoluobčané se strunou v ruce zkáza... Asi před týdnem jsem zas vyletěla ven, slyšela jsem bzukot... Spoluobčan ječel: To je pět let stejný, furt stejný. - To mám - říkat já!!! Támhle dáte pozor, obkroužíte ty keříčky. - Když to loni zas podřezali, zavolala jsem už jen vedoucího ŽP; rozzlobil se. Dal ultimátum: Do odpoledne tam budou stát kvetoucí vajgélie. Ejhle, byly. A obklíčený páskou pro ty hlupáky slepé...

        Irena Hrobská Dnes pan nájemce přivezl na vozíku 6 javůrků - i červené - okrasné.
        Jeden stál 1500 Kč!!! Tedy devět tisíc. Ten cikán, co ječel, mi povídal: Paní, devět tisíc. Měla jsem rozhodnout, jestli a jak a kam. No, dííííky! Tady za plotem stanují účastníci Brutal Assaultu. Ať stanují ve stínu.
        Před dvěma lety jsem uchránila osiku. Chtěli ji podříznout. Je stará. Nebezpečná. Na navážce. Velká. Teď z ní budu uklízet vatičky, až pokvete. Pan nájemce mi říkal:
        - Víte, já radši sázím. Ta osika je nebezpečná. 


        No, to má pravdu, ale za plotem je asi pět šest vzrostlých stromů. Vyrábějí pro nás kyslík. A teď na jaře - už měsíc lítám po zahradě a stále vytrhávám stromečky javorů. Ráda. RÁDA to udělám. Zkrátka zahrada by byla pod nálety. Sekačka to vždy oholila. Letos mám o to víc práce :-)
        Jo a druhý soused už měl řeči, že prý má na svém krásném sterilním trávníku plno javůrků. Sedí už na traktůrku a hubí je. Pak pustí zavlažovací systém a nechá ho stříkat celou noc. :-) Postavené na hlavu. Nemyslíte?

        Pro mnohé asi nezáživné čtení. Zcela mě pohltilo. Nejen, že před čtrnácti dny moje návrhy, názory o sečení kosou, o chytání vody... byly zesměšněny. Ale realizují se. Přála bych si nádrž na chytání vody ze sněhu... No, není všem dnům konec.

        A další telefon. :-) Paní úřednice z DD. Vytvoří do příštího týdne papír (Jarda Dušek má pravdu - papíry na hlavu, papíry na auto, papíry na vzdělání - papíry, papíry, papíry...) na ochranu pečovatelek, aby mohla maminka zůstávat sama na terase. Mamka - liška. Ujede jim, odepne si pás... Žena v ohrožení. 

        Dnes to teda má švunk. Dobré zprávy od dcery. Taky se domohla svého...

        Balík. Jůůů. Krása. Přišel mi kohout. Ale ten teda je. Fotím patinovaného obrýleného ptáka. Až do dnes byl krásný. Jenže přiletěl kohout. Kohouta píchnu - kam? Péťa se diví, kde jsem ke kohoutovi přišla. Jsem myslela, že to bude malý kohoutek, jako ten obrýlenec. Ne, zolotoj petušok. Kouzelný zlatý pták. A ještě svítí! Unikátní. Spokojenost. A přišel i ubrus. Veliký. Jenže v zahradním stole je deštník. To si musím promyslet, jestli do něj hned vystřihnu díru...

        Za maminkou. Večeří. Před ní na talíři něco divného. Kouká na mě:

        - Já tohle nechci.

        - Mamko, já bych to taky nejedla. Co to je za blivajz?! Tfujtajxl - to je něco nedopečeného, syrového - blé. Palačinky. Který nedovyučenec tohle mohl poslat nahoru?

        Vezu ji chodbou.

        - Mami, nejprve dáme kytky do vázy. Podívej. Krásné.

        - Nádherné! To seš hodná. Děkuju. 

        - Jé, mami, máš tu ještě termosku s pitím. Jistě Kamilka. Dám ti štrůdl. A tady jsem koupila Metro - mívalas ho ráda. A sojový kmen. A miňonky...

        Jedeme na chodbu do pohádky.

        - Chloumek, Prašivka, támhle je kamenec.

        - Co to je? To jsi mi nikdy neřekla.

        - Tam jsme chodili pro vodu. Byl tam samý kámen...

        - Mami, fotíme se. Smějeme se. Mamko, to musím vymazat. Mračíš se. Usměj se. Ne, dej tu bradu dolů.

        Komentuji selfíčka. Mamku to rozesmívá... Snažím se jí zachytit ve smíchu... Povídáme. Jdu vrátit židli do pokoje. Leží tam paní s lavorem pod pusou. Naříká:

        - Jé, já se takhle chovám v místě svého rodiště.

        Myslím, že tu není její rodiště. Minulý týden mi tvrdila, že jí je 105 let. Mám pocit, že se její večeře šla podívat, co se nahoře děje. Paní po nedopečených hnusech zvrací... Jj, není nad to, vařit lidem to, co jim chutná!!!

        Stavuji se v Tesco... Prohlížím ovoce, zeleninu, ceny... Vracím se až v půl osmé.

        - Kde ses toulala?

        - Oniománie mě honila.

        (Chorobná touha nakupovat .-))

        Točím vodu.

        - Peťuůůůš!

        - Copak!

        - Peťuš, něco jsem tajdle vytáhla.

        - Ukazuji mu ovládací páčku naší nové krásné ohřívací baterie s kuličkou na konci. Koupil mi ji loni. Za rok je už třetí. Tahle je tu asi týden. Fungl nová. Zreklamovaná. Ovládací páčka je taková nějaká poloviční.

        - Tys to zlomila.

        - To ne. Jen to tam nasuň. Běž si pro brýle. (Připomíná mi to jeden koment výše: Tys to ostříhal. "Já na ni ani nesáhl".)

        - To se fakt nedá naučit...

        Tuhle jeho větu slyším třicet let a stále mě přivádí k řehotu. 

        Petroušek nasouvá, lepí. Brouká pod vousy:

        - Na co sáhneš...

        Řehtám se. Dělám jim radost. Naprogramovali mě. Ničím věci. Podvědomě. Nevědomky.

        - Slib mně, že na to nebudeš sahat. 

        - Peťuš, to jako na vždycky? :-) :-) :-) 

        - Než to zaschne.

        Peťulka páčku zalepil. Si myslí... Uvidíme.

        Zapaluji svíčky, rozsvěcím lucerny. Miluji náš domov. Miluji Petrouška. Miluji svět. Obzvlášť dnes. Dnes byl svět výživný, komický, poučný, veselý, radostný, objevný, láskyplný a ledový.

        Dobrou noc! :-)