Den plný zážitků - jak jinak :-)

Jednadvacet, dvaadvacet - herdek půůůůlnoc! To půjdu spát ve tři.

Je třeba klusat spát. :-)  Prve mi dával dobrou noc Petroušek.

- Peťuš, jsem spokojená.

- Je nám dobře, viď? Tak dobrou noc!

Kamna hřejí. Mourek si našel pelíšek v koši, kde budou polena. Ještě ho nechávám prázdný. Odebírám polena z police vedle kamen. Je tak tlustý, že chrápe jak starý chlap. Hladím ho po bříšku. Slastně se rozcapí a nechá se laskat. Přede na celý dům.

Ráno na budík. Ó! To nemám ráda. Na čtvrt na dvanáct v TU. Vyjedu minimálně v půl. Jenže...

Svítí sluníčko. Sedám si v županu na schůdek. Dívám se s maskou. Cvičím se. Petrouškův strejčínek měl včera sváteček. Jezdívá dvakrát do roka. Na třešně a na Dušičky. Blahopřála jsem mu s otázkou, jestli se uvidíme. Ne, už se pak bojí jet dalekou cestu domů po tmě. Balím mu krabici s dárky. Zásilkovna. Balíkovna. DPD, Česká pošta. První dvě si pletu. Rozeznávám je pouze podle aplikace v telefonu. Tam mám ikonku Zásilkovny. Tu ne. Je prý drahá. Otevírám počítač. Hledám Balíkovnu. Aha. Zaregistruji-li se, pošlu balík za deset korun. Jo? Fákt? Registruji se. První balík za desetikorunu. :-) Pošto, pošto! Jsi jejich místem... Ale zisky má Balíkovna. Ale pak už musím do koupelny nahodit ksicht na obličej.

Druhý krok. Třetí krok. Příliš slabé heslo. Musíš mít minimálně dvanáct znaků... Jé. Poslední krok - a teď se jdi podívat do mailu, potvrď... Zaplať deset korun. Vytiskni štítek. Ty vorle! Tři čtvrti na jedenáct. Přetlačuji se s Mourem. Ne! Vběhnul dovnitř. Vracím se. Sypu hrstečku granulek, co rozpouštějí písek.  No nedej tomu teleti aspoň majinko. To říkávala maminka - majinko.  Moure, zamknu tě tu. Spi v klidu. Nechoď tam, kam nesmíš!!

Balíkovna má zvláštní místa podání. Ty tam musíš zajet. Stavuji se na poště. Touhle dobou všichni hákují v pracovním procesu. Nikdo tam není.

- Mám tady nechat balíček?

- Já to zkontroluji.

- Já mám být ve čtvrt v Trutnově.

- To trvá jen chvilenku. Máte to v pořádku. :-)

Kolik desetiletí mám tady tuhle paní. Oblíbenou. Neotravuje. Je ochotná. To na našich poštách socialistických, ale ani těch odporně kapitalistických nebývalo. Bože, ty byly porody s těmahle umanutýma! Jeden cm ti chyběl a nemělas nárok. Jdi domů. Přebal. Tahle paní je slušná, ochotná, hodná, vůbec to není úřednice. Nežere předpisy. Je to takový břichatý anděl. Moc ráda k ní chodím. Má ráda lidi.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-04_Podzim_cestou_do_TU/

A teď už vzhůru na Trutnov! Ireno, klid. Hlavně si jeď lážo plážo. Na cestě je nejen mraky radarů, ale na rovných přehledných úsecích naskákaly sedmdesátky. Taky padesátky. Nevím proč. Konečně - panorama Krkonošek. Nemám čas fotit. Až cestou zpátky. Telefon. Volá paní z Zepteru. Můj čas už běží. Ale beze mě. Uklidňuji ji. 

- Už, už jsem na kruháči.

- Od včera vím - první, druhý s fontánou doprava, znovu doprava autobusové nádraží. KB. Zaparkovat.

- Fontána? Ta je na náměstí.

- Ne, ten Trutnovan mi včera řekl druhý kruhový objezd, vpravo, vpravo. A fontána ještě cáká. 

- Ještě vás nevidím.

- Jedu k nádraží.

- Tak odbočte vpravo.

- Tam je zákaz odbočení. K UFO nesmím. Už jedu někam...

Tam někde se otáčím. Jedu zpátky. Tentokrát mi dovolují odbočit. K UFO. Tady se konají studentské plesy. Kolik dárků jsem sem dala do tombol.

- Už vás vidím. Zaparkujte.

Jé, tady se platí. Trutnove, abys nezchudl.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-04_V_Zepteru_a_v_TU/

Klušu do budovy KB. Vybíhám do druhého patra. Hezká paní mě vítá v Zepteru. Jedu si pro jeden ze čtyř filtrů do našeho zařízení.

- Hezky se tu rozhlédněte. Já vám potvrdím záruku.

Našemu filtru bude už rok. Dostávám jako dárek skvělou jemnou prachovku. Paní mi ukazuje zázračnou vodu ve spreji za čtyři a půl.

- Ne, ne, to nepotřebuji.

- To vám vydrží na tři roky minimálně.

V duchu si říkám - mně? Na půl roku.

Paní měří organické látky ve vzorku vody z řadu a z našeho filtru. Rozdíl markantní. V řadu - tam to žije. Asi tři sta padesát jednotek. Kdežto voda z naší filtrace jen tři a půl. S nákupem filtračního zařízení dostanete tabulku čtyř filtrů. Každý z nich má sloužit určitou dobu. Do tabulky mi paní loni nadiktovala u každého z filtrů o dva, šest měsíců déle. Měla jsem zato, že tím, že jsme jen dva, vydrží filtry déle. Není tomu tak. Voda se i v noci v klidu neustále profiltrovává. Vysvětluje mi, že kdyby naše voda v řadu měla hodnotu nad pět set, museli bychom přísně dodržet termíny výměny. Kupuji si filtry do sprchy. Ty se mají měnit po půl roce. Poznám to, že v držáku sprchy je zahnědlo. OK. Ukazuje mi nádobí - nezájem. Vařicí přístroje - nezájem.

- Vy máte Vorwerk.

Hovoří o čističce vzduchu. Jedna je v provozu. Mají tu dvě. Moc mě zaujala. Moc. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom potřebovali čističku. A potřebovali. Říkám:

- Vymalovala jsem dům. 18 kg barvy na zdi.

- A víte, že by se v to m domě nemělo půl roku bydlet?

- To nevím. Ale vím, že z podlah, ze oblečení, z aviváže, z nábytku - ze všeho na nás jdou jedy.

- Ano, nevíme, co je čím klíženo.

Vypráví, co tahle zeleně svítící kráska umí pochytat. Máme krbová kamna. Ano, hodí se. Beru. Funkční, elegantní, krásná, pro zdraví. Za hodinku a půl mi paní předvedla, co se dalo. Zepter jako Herbalife - kvalita. Jednička.

- Vezmete tady ty dva filtry paní D.

- Nemám hotovost. Běžím si dolů vybrat. Mám pětistovku. Kolik si mám dovybrat?

- Patnáct set.

Zjišťuji posléze, že šestnáct set.

Bankomate, chci patnáct set.

Nemůžeš. Vyber si buď 1400 nebo 1600.

Aha. Tak mi dej 1600.

Běžím nahoru. Ještě že jsem zvolila druhou variantu. Stovka by mi chyběla. Filtr pro nás, filtry pro paní z Jaře, filtry do sprchové hadice. Jdu. To jsme nečekali. :-) Kdo to říkal? Parodie na Mistra. 

Podívám se, jaké obchůdky mají na pěší zóně. Žádné. Banky. Ne, jdu odsud. Ani jsem nedošla na trutnovské náměstí. Tady bývalo tolik obchůdků. Nic. Před pětačtyřiceti lety jsme sem jezdili do nějaké vinárny. Sedělo se v houpacích křeslech zavěšených od stropu. Někde u kostela? To bylo ještě s prvním mužem a naší bandou. Než všichni emigrovali. Teď bych měla doplnit, než někteří pomřeli. Zlatko, vzpomínám. Celý život jsi mi byla vedením, inspirací, přítelkyní, vzorem. Letos už čtyři roky... Stýská se. Už nikdy nezavoláš - přijedu. Nebo - jsem v Pze. Nebo jsem v HK. Nebo dokonce - jsem v Jaři.

Jedu domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-04_Jeste_pohled_na_krkonosska_panoramata/

Až vyjedu ten velký kopec nad Trutnovem, zaparkuji si tam. Pokochám se pohledem na Černou horu a horu hor;horu mého srdce, strážkyni našeho kraje. Slečnu i dámu. Mladici i stařenku. Viditelnou i zachumlanou. Dnes se zrovna Sněženka halí do oparu. Vydržela bych tu stát a koukat hodinu. Ale skáču do auta. Volala snaška. Mám hodinu na návrat, oběd. Cestou domů se stavím na podatelně úřadu. Pořád mi není jasné, kdo bude platit odstranění sochy Rudoarmějce. Navíc neznámé národnosti. Už loni se jeden iniciátor ve Zpravodaji rozohňoval, že by socha měla zmizet. Ty vorle, holou zadel máme a my si budeme nechávat tesat novou sochu. Jakousi neutrální. Aby neurážela vkus zaprděnců našeho města. Letos, když byl svět zázračně vyléčen 24.2. z covidu, socha svrběla o něco víc. Mě zas vadilo to, že přijíždějící nebyli kontrolováni zdravotně. Žádné testy, nucení do kočko... Otevřené TBC... - Kde by mě napadlo!!! Že já budu bránit tu nenáviděnou sochu... Jak, nenáviděnou! Socha osvoboditele. Tečka! Mami!! My, antikomunisti, táta živnostník, doma se říkalo Rusáci... Mami, čest je čest. Pravda je pravda. Lež je lež. Osvobodili nás ruští vojáci? Rudá armáda - no, se všemi svazovými národnostmi. Pořád mám v hlavě setkání v Soči. Stařičký pán. Geolog. V důchodu skulpturist. Vyřezával krásné sochy ze dřeva. Vzpomínal na město Hořice. Jak je lidé šťastní vítali. Hovořil o kyticích šeříků. Prý to jaro bylo teplé. Už kvetly. Byl tak rád, že se setkal s člověkem, který zná Hořice a bydlí blízko.  - Se sochami se nešibuje. Na můj dotaz, kdo to bude platit, mi přišla odpověď: Nebylo to z vašich kapes, protože sochu jsme nechtěli odstranit, ale zrovna ji v noci někdo polil červenou... To byla ale náhodička. A to se hodilo. V mých očích je to hanba. A když existují kamery na každém kroku, že už si nemůžeš ani... Proč není kamerový systém u sochy? Jednou nás osvobodili a tečka. Jejich tóru, tedy his torii, po našem DĚJINY - nezměníš. Copak tady není nikdo, koho by zajímalo to, co mě? V tak velkém městečku? Všichni mají stejný názor? Žijí tu samí ovčánci? Nemají čas? Aha! Tak jo.

Dávám brambory na páru. Jedu na nákup. Obědvám na sluníčku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-04_Zlodejka_krade_ptaky/

- Ahoj, už jsem doma.

- A my čekáme před brankou.

Utíkám otevřít.

- Zrzko! Ty zlodějko! Kradeš mi tu sýkory.

Copak jí mohu dát přes kožich? Pyšní se úlovkem. Včera a dnes - dvě sýkorky se nedožily zimního krmení.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-04_Cvicime/

Po obědě cvičíme. Naciťujeme barvy. Pět papírů. Červené a jeden žlutý. Snacha - ta umí. Vnučence to chvilenku trvá. Pochopila. Automaticky najde zářící maják. Mark vždycky říkal.

- A teď ti to zjednoduším!

A přidal čtvrtky, kelímky...

Dávám dvaadvacet červených. Jeden žlutý.

Kelímky. Kde je míček? Rušíme malou mluvením. Nenačítá. Ticho! Soustředíme se na její úspěch. Dáváme jí energii. Suverénně ťuk. Je tam. Ťuk! Je tam.

- Umí!! Šikulka!

I já. I snaška. Daří se nám.

- Počkej. Zamíchej mi to. Já ho nacítím jen pohmatem kelímku.

Hmatá na plechovky. Ukazuje! Ano, je tam.

- Tak to já zkusím taky. Počkej. Zamíchej mi to.

Ohmatávám. Cítím nepatrnou tíž ruky.

- Tady!

Ano, je tam.

Neuvěřitelné. NEUVĚŘITELNÉ! Všechny tři máme otevřené centrum přímého informačního pole.

Ještě čtení. Rozvíjení stačí. Zas pozítří.

Jdeme sbírat ořechy. Holky nám pomohly. Teď se držet, abych se oříšky neládovala. Narostlo by mi břicho.

Holčenky odjíždějí. Petroušek na sport. Cvičím si oči.

Jsem šťastná. Obstála jsem v testu inteligence. Nemohu se nechat obelhávat. Virus, roušky, respiče, kočko, Ukrajina, opičí kiahne, výstraha na válku, strašení atomovým výbuchem, jo - přetržený plynovod. To by mě zajímalo, jak to, že to v tom moři neudělalo buch, vlnu! Chjo. Ještě ty tablety jodové kupujte, nejsou, shánějte... A hlavně se bojte!!! 

1 hod. 03 min. - Hlavně si zazpívejte

https://www.youtube.com/watch?v=HYO1oBGdzQc

Abych nezapomněla - demonstrace bez řešení. Demoška pro demošku. Co se tím získalo? Jo, vybraly se peníze. Kde jsou?! U koho skončily? Organizované demonstrace s pódiem, ozvučením, pozváním televize - ovce si šly zahalekat a zamávat flágy. Směju se. Ten křivohubý se včera chvástal, že ten plešatý je jeho kamarád. A dnes už spolu nemohou spolupracovat. To je překvapení.

Když nám před rokem říkali - uslyšíte mnoho odporujících si informací. Nesmyslných. Nedbejte. Jedna z nich - právníčka za PRO, demonstrátorka, svatá dala, nevěděla komu. Zvolena a klidně bude táhnout s ODS... Chápete?! Já ne. To jsou nemravnosti. Podrazy na ovčany. Bébébébé. Ale ta atmoška na demošce byla skvělá. A k čemu? Co vyřešila? Na co dala odpověď?!! Jaký je výstup? :-)

Den jak víno! Krásný!

Dobrou noc!