Den relaxace

Další krásný den! Včerejšek je pryč. Přeji všem Aničkám, Annám, Andulkám, Aninkám, Ankám... Ranní meditace. Zahrada chladí. Očekává tropický den. Teploty dnešních dnů tady za mého dětství nebyly. Telefon. Z milé krásné se stala načechraná šelma. Vyhrožuje. Nechápu. Koukám, že uhlazenost se ve zlosti vytratí. Z člověka se stane emocionální štěkna. Jen ji podporuji. Jo, nezdravte... Inteligenci můžeme posoudit i podle toho, jestli potrefená husa chytne na první našlápnutí, jestli si třeba nepřekroutí tezi a nevztáhne omylem na sebe. Samochtějícímu se křivda neděje. Nechci soudit. Ale někteří lidé nepatří do okruhu lidí, s nimiž si přeji hovořit. Nepatří. Vybírám si svou společnost. Je to moje volba. Raději s chytrým tratím, než s hloupým nabudu.

Synchronicita. FB. Sice z 24.7., ale sedí. (V součinnosti s horoskopem pro raky na srpen - klevety, pomluvy, škůdci :-) :-) :-) )

Pamatujte, 😉 pokud s vámi má někdo problém, pak to nevypovídá nic o Vás, ale o něm. 😉 Nemá to s vámi samotnými co dělat, je to jeho problém. A pokud kdokoli na vás hledá chyby, tak jen pro to, že sám sebe vnímá velice kriticky. 😉 Proto je třeba si uvědomit, že jsme dokonalí takoví, jací jsme a pokud se to komukoli nelíbí, pak je to skutečně pouze a jen jeho problém... 

Telefon. Paní od Vorwerku. Ó, dnes se mi vrátí můj kouzelný pomocník v kuchyni. Používám jejich.  Jejich laskavost ke mně. :-) Paní má v Jaři schůzku. Stihnu-li se vrátit, dnes je můj hrnec u mě. Ok. Jinak v pondělí. 

Polsko. Frčím pro ovoce, zeleninu; hlavně pro borůvky za rozumnou cenu. V mém krámku je cizí manželský pár. Byla jsem zvyklá na "svou" paní. Její tchýňka prodává o pár metrů dál. No, už jsem tu zaparkovala... Paní mě vede z druhé strany domu. Byla jsem zvyklá jinak. Vstupujeme do klimatizované místnosti bez oken. Není mi tu příjemno. Nevím. Nakupuji. Vracím se k hranici. Lážo, plážo, dodržuji pravidla. Před kruháčem už za hranicí si dávám volbu: Zastavit v obchodní zóně nebo jet domů? - Vedro. Rychle za mamkou... - Samočinně blikám ven z kruháče na Náchod, domů. Stavuji se u paní klientky, ale spěchám. Svištím dál. Cesta i s nákupem pouhá hodinka. Cesta volná. 

Ještě stíhám nákup u zelináře. Týden tu nebyl. Porovnávám ceny. Pán je hodný, ochotný, vstřícný. Ptám se, odkud je. Litoboř.

- Tam proběhl nějaký zinscenovaný proces v padesátých letech?

Pán jmenuje rodiny, tresty. Jeho sestra chodila s nějakým obviněným, odsouzena na sedmnáct let. Odseděla si "jen" sedm. Pán jmenuje seznam lidí, kteří byli nespravedlivě potrestáni. Nic neudělali! Dostali trest smrti. Děti do DD. Bože, proč jsem se zeptala. Kdysi jsem si o procesu v Litoboři četla. Tfuj, fašismus i komunismus - blé.  Už ani nevím, jestli kniha nebo brožura. Pamatuji černobílé obrázky lidí, stavení, plánky. Vymazala jsem si z paměti autora. Dnes bing... Možná mám hledat synchronicitu mezi nastupujícím terorem (předsudečná nenávist - tam se strčí F JAKO FŠECHNO) a tehdejším usurpátorským komunistickým režimem. Převádím hovor na zboží. Má cibuli, jahody, okurky, nakládačky...

- Budete mít borůvky?

Ptá se na cenu v Polsku. Chválí, že je slušná... Intuice mi napovídá, že se do ní nevejde...

Rychle domů. Ještě lékárna, zapomněla jsem mamince vyzvednout... Umíchat borůvky, popadnout meruňky, blůmy... Jedu.

Parkuji. Dnes ne schody. Výtah. Podepisuji léky. Odevzdávám sestřičkám. Očima hledám maminku. Paní Jana se ke mně připojuje.

- Maminku jsem dala do jídelny. Jé, kde je?

- Určitě ujela. :-)

Jdeme k pokoji. Ujela. Sedí u svého stolečku. Klimbá?

Děkuji. :-)

Přisedám k ní. Má moje šaty. Hodí se do vedra lépe, než černé manšestráky. Předčítám mamince svou retrospekci. Pokyvuje, hladí mě. Pojídá borůvky se smetanou. Užívá si mou přítomnost. Vlastně i já si užívám maminčinu přítomnost tady na planetě. Kritizuje:

- Jsou droboučké.

- Mamko, zaplaťbůh za ně. Je sucho. Jsou z Polska.

Vysvětluji, že dnes jen krátce, ani ne hodinku. Kýve, souhlasí. Když už balím, zaprotestuje:

- Dneskas´tu nebyla dlouho.

- Mamko, ale každý den tu jsem tak dvě hodinky. Mamko, fakt musím.

Volám paní Vorwerkové, že už jsem doma. Do patnácti minut přijede. Stíhám ještě smočit se v bazénu. Zrovna přijel Petroušek. Rácháme se. Užíváme života.  

Paní je tu. Připravila jsem dárky. Jsem vděčná za ochotu. Jednalo se jen o banalitu. Přístroj vyzvedli, vyřídili. Dovezli. Bez očekávání. Velký dík. 

K obědu ovesnou kaši zasypanou borůvkami. Uvědomuji si, že miluji másílko. Zapomněla jsem ho dát. Rychle zpátky do vody. Povídáme. Řehtám se Petrouškovým vodním memům. :-) Na šestnáctou se dostanu do péče masérky a kosmetičky Tamarky.

- Peťuš, kdybych usnula, prosím tě, vzbuď mě. Nemusí. Zvonek. Holky jsou tu. Utíkám rychle pro ovoce, vodu...

- Jedu na masáž! Hned jsem tady! Koupejte se, přijedu.

Neříkám i na kosmetiku, aby se nevylekaly mým vzdálením se.

Paní Tamarka je rozkošná. Usměvavá. Slovanka. Svěřuje se:

- Milujeme krásnou českou zemi. Je tu nádherně. Jsou tu hodní lidé.

Hraje mi do duše. Máme to tu krásné, české. Jsme tu doma. Chvilku komunikujeme. Dovolila si, jestli smí mluvit rusky. Jasně. Pro mě přínos. Pak se propadám pod jejíma rukama do země. Spím.

- Paní Ireno, myju masku podruhé, ještě najdete zbytky.

- S tím se počítá. Proto chodím v pátek.

Vkrádám se do domu zepředu. Vypadám vždy jak vodnice. Rychle si myju hlavu. Francouzským oknem do zahrady:

- Jsem tady!

Snaška i vnučka mě hezky vítají. Mažu chleby. Dnes s rajčaty, paprikou, okurkou. Zlatý hřeb - borůvky, jahody se zakysankou a šlehajdou.

Dědeček si vnučku dobírá, aby nebyla zezadu hnědá po tom melounu, borůvkách :-)

Jsem doma Se svými. Dostávám svůj obrázek. Maminka nabádá dcerku:

- V., tak namaluj ještě dědu.

Děda i já máme na hlavách korunky. :-) Loučení. U branky vytrhávám plevílek. Vnučinka mi pomáhá. Ukazuji ji miniaturní jitrocel. Maličký - lístečky, asi dva tři šlahounky kvítků... Malinkatou divizničku. Soused přijíždí. Jdu ho poprosit o elektrické nůžky na tújky.

Přináší je vcukuletu. Ukazuje mi na mobilu aplikaci hvězd. I na druhé polokouli. Zrovna vidíme vesmírnou stanici... Vypráví, jak včera viděl na noční obloze zvláštní kuličku. Letěla, zčervenala. Zmizela. Instaluji si to také, ale mám hvězdy, souhvězdí... Zítra... 

Zalito, uklizeno. Ale, ale. Co to čtu? K 30.6: Rusko zrušilo víza. Ale toto!! Jak to, že je ticho po pěšině. Neslyšela jsem, že by to meinstream vybubnoval. No to je luxusní. Rozhodneme-li se, letíme do Soči. Moc se mi uprostřed léta nechce. Ale ubytování máme v rezidenční čtvrti. Tři zastávky autobusem od moře. Hm! Město bylo nádherné v roce osmdesát sedm nebo osm. Natož po olympiádě!!

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=721896

Krásné motivační tričko. S obrázkem - volně přeloženo Kašlu vám na vaše sankce :-) :-) :-) 

Připojuji se na Příznaky transformace. Má oblíbená Helena Heclová. Venuše ve znameních a spojitost s mayským kalendářem. Tolik informací! Zítra si to pustím znovu.

https://www.youtube.com/watch?v=0mSm2ZOurnA

Hlavní: Venuše se stěhuje do vodnáře v lednu dvacet. Dnes se otevírá první den nového galaktického roku podle mayského kalendáře. Venuše v různých znameních - ve vodnáři toleruje připrdlíky, genderové aktivity. Venuše v rybách se obětuje spodině. Připomíná pátou a šestou vlnu. Z páté vlny přišly védy. Ještě nezapsané. Jen ústní podání. Dnes je Neptun v rybách. Venuše v raku miluje domov, vše, co s ním souvisí; své děti, děti svých sourozenců, je nepořádnice; nikdo ji nedonutí milovat toho, koho nechce; Osmá a devátá vlna přinesly, jak je dobrá rodina, duch rodu... To dřív nebylo. Je nutno léčit rod. Právě osmá a devátá vlna umožňuje čištění rodu. Dobrá zpráva: Bude uchována muž a žena jako rodina. Rozšíření védských proudů také staví na rodině, na podpoře předků... Restart rodiny. Ó, kéž by!!! Zatím to vnímám zcela jinak. 

Dnes měly Anny svůj svátek. Všechno nejlepší, Anny, Aničky, Andulky, Aninky, Anky... Emauel Frynta napsal hezkost, vtipnost :-) 

Ančičky

Šlo cestou deset Aniček
a potkal je pan Vaníček.
I dal si palce za kšandy:
"Co je to tady za Andy?
Prachsakra, to je Andulek -
až jsem se na mou pravdu lek!"
A brunátný jak pomeranč
pelášil honem od těch Anč
a ještě doma u branky
pak pořád myslel na Anky,
jak tam ten vítr přes lán dul
a opíral se do Andul.

A tím ten příběh s Annami
je zaplaťpánbůh za námi.

Tak dobrou náladu, sebezpyt - retrospekci, nevyletět hned a všem

Dobrou noc!