Den republiky. Den republiky?!

Johan Peter Hasenclever

Život je jako cesta vlakem, se spoustou zastávek, změnami trasy, zpožděními, objížďkami a dokonce i karamboly.

Když se narodíme, nasedáme s rodiči do stejného vlaku a nejprve si myslíme, že na této cestě s nimi budeme navždy. Jednoho dne ale odejdou, když vystoupí na nějaké stanici a my pak sami pokračujeme v cestě bez nich.

Čas plyne a další lidé nastoupí do vagónu. Někteří se pro nás stanou velmi důležitými a možná s námi zůstanou až do úplného konce výletu, jiní vystoupí z vagonu navždy a zůstane po nich prázdné místo vedle nás. Aby takto stále někdo mizel na zastávkách je pro nás natolik nepochopitelné, že si mnohdy ani nevšimneme, že na jejich sedadlech už sedí úplně jiní lidé.

Tato cesta bude plná radosti, smutku, očekávání, nadějí, zrad, odpuštění, pozdravů a loučení. Občas přemýšlíme o tom, že bychom už nejraději vystoupili na zastávce nebo si nasedli do úplně jiného vlaku a občas si jen tak užíváme pohled z okna a přemýšlíme nad tím, kam vlastně jedeme.

Hlavní tajemství našeho výletu spočívá v tom, že nevíme, na kterou stanici se dostaneme. Prostě si tu jízdu musíte užít a udělat ji také pohodlnou i pro cestující sedící kolem vás.

Tohle je velmi důležité. Koneckonců, když dorazíme do cíle, lidé kteří pokračují dál, by měli cítit prázdnotu a mít nádherné vzpomínky na někoho, kdo tam s nimi jen tak seděl...

Ano, takhle s vlakem to mám taky. Zamýšlím se, s kolika lidmi jsem už jela v dobrém i ve zlém v jednom vagónu, v jednom kupé. Kdo mi sliboval, balamutil, zradil, ublížil. Kdo mi pomohl, kdo se mně věnoval, kdo mě rozvíjel, zušlechťoval. Kdo už vystoupil a někde se mi ztratil. Kolik lidí to bylo? Kolik zastávek mám už za sebou? A kolik mě jich ještě čeká... Bude to dlouhá cesta? Šťastná? Bezstarostná? Ój, Ireno, to ne. Tady nejsi kvůli bezstarostnosti. Tady plníš úkoly a učíš se. Snaž se! Konej dobro. Buď rozvážná. Rozpustilost už ti nesluší. Se shovívavostí pozoruj skutky druhých. Nesuď. Chápej je.

Listuji fejsšmírem. V posledních letech jsem slavila sv. Václava i svátek republiky s veškerou vážností. Vlastenecky. Když měla republika sté narozeniny, netušila jsem, že během roku vyprší Versailleská smlouva z roku 1919. Že jsme stále ČSFR. Od té doby jsem postupně začala na oslavě vzniku republiky ubírat.  Neposlouchám zprávy. Vše, co potřebuji i nepotřebuji na mě vykoukne z počítače. V naší vlasti zemřela svoboda slova. Nesmíš už vyjádřit svůj názor. Jinak tě zavřou s okovy na rukou. Den jsem trávila se svými v zahradě. V radosti. A učení. Vlastně v radosti z učení. :-) 

Ráno jsem se rozkmitala se zpožděním. Oknem jsem pozdravila zahradu. Linda už kmitala. Pozdravila mě do okna:

- Dobré ráno!

Aha, to už asi řežou vršky třešní a višně. Raději to nechci vidět.

Po své snídani jim nabízím svačinu. Vždycky jsem o kus dne pozadu. Skřivan už snídal, i svačil, sova teprve vplouvá do dne.

Zvonek. Můj kouzelník V. na počítač. NumLock na numerické klávesnici svítí, ale čísla se nepíšou. Asi dvě noci zpátky prý počítač abgrejdoval. Ztratil se mi na chvíli kurzor. Mačkala jsem Fn a horní klapky. Našla jsem v nápovědě zadej do start slovo myš. Jo. Kurzor naskočil. Ale čísla nešla psát a hlasitost se manipulovala jen pomocí funkční klávesy. Bože! Co jsem to vyvedla! Nakonec jsem i tu hlasitost opravila. Dala se přidávat a ubírat jen pomocí klapky s reproduktorem plus a mínus. Ale numera nešla.

Z V. vyzařuje takový klid! Přenáší ho na mě. Věřím mu.

-Když se ti v noci ztratí myš, jdi se zatím osprchovat. Abgrejd trvá asi pět sedm minut. Tys´ mu do toho začala mačkat Fn a naprogramovala sis to...

Jde do jakéhosi bios. Tihle IT mají můj nekonečný obdiv. Jdou do nesmyslných písmen, čísel, napíšou tam chytré slovo. Zrestartují. Ještě jednou. A ještě jednou. A už to jde. Hotovo. Odjíždí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-28_Den_republiky_s_nohama_vzhuru_a_Chateauneuf-du-Pape/

Zvonek. Honzík s V. Honzík vyleze do stromu a dořeže vršky. Linda s Péťou prořezali lísce suché větve. Soused je prý chtěl vpustit do zahrady. Zvládli to od nás. Naše zahrada tu byla první. Od čtyřicátých let. Stromy tu byly první. Teď se musí uskrovňovat.

Jdu se na něco mrknout do ntb. Heslo OK. Ale čísla zas nejdou. Volám. Pomóóóc!

- Asi za tři čtyři hodinky se stavím. Neboj!

S vnučkou tvoříme bramborový salát. Linda se v poledne vzdálila na dohodnutý oběd. Učím holčenku loupat brambory ve slupce, vajíčka. Ukazuji ji vzduchovou bublinu na kulatějším konci vajíčka. Prostíráme na červeném ubrusu v zahradě. Jenže než dořežou, překryje ho stín.

- Přestěhujeme se na slunce!

Přenášíme vše ke starému stolu. :-) Nesu řízečky z krůtích prsou. Honzík má Péťovo triko. Prý si na stromě své promočil.

- Vidíš, ani nemusíš do posilovny.

- Já jsem se dnes ani nechystal.

Péťa si ho dobírá:

- U nás posiluješ, a máš to navíc zadarmo.

Sedíme v příjemné atmosféře. Okolo nás větve třešní. Podzim. Kočky se tu potulují. Mourek si vyskočil na lavici. Zkoumá, jestli smí. Když ho hezky oslovujeme, spokojeně uléhá. Zrzečka se odněkud vyloupla. Možná chodí chrapčit na polena.

- Vidíš? Je tady.

- Nevidím.

- Koukej, támhle v roští.

Opravdu. Zrzka si rekognoskuje novinku. V prostoru, kudy se prohání, leží zelené překážky. Prolézá jimi. 

Užíváme podzimního dne. Povídáme si. Louskám staré ořechy. Slíbila jsem nějaké paní ze skupiny Obal není odpad, že v pondělí sběhnu na poštu s balíčkem se skořápkami pro ni. Poslala kód. Chci toho nalouskat co nejvíc. Tenhle měsíc Balíkovna posílala baličky za deset korun!!

- Kluci, vy si jděte po svém, my si s V. budeme cvičit infovidění.

- Babi, ještě ti předvedu hvězdu.

Umí skvěle. A ještě předvádí jiné slovo. To jsou nohy ve hvězdě u sebe. Zapomněla jsem, jak se té hvězdě s nohama u sebe říká. 

- Jdi si umýt ruce. Jdeme na to.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-28_Cvicime_intuici/

Ó, hrajeme si. Ona cvičí mně, já ji. Sama nemohu cvičit s kelímky. Srdce se tetelí. Tak moc si to užíváme. A jde nám to. Máme pět plechoviček s jedním míčkem pro kočky. Nejprve kam vyjede ruka. Určujeme, pod kterou se skrývá kulička. Zdokonalily jsme si úkol. Naslepo ohmatáváme kelímky. Z pěti jsou vždycky tři ledové. Jeden vlažný a jeden hodně teplý. Tam je míček. Jsme z toho obě vyjevené, jak to, že to obě cítíme stejně. A že tři můžeme s jistotou vyloučit. A z těch dvou že vždycky určíme ten s vyšší teplotou, tedy s míčkem. Pak plechovky zamícháme. Kelímky opět chytí teplotu. Tři ledové, dva teplé. Z těch dvou vždy jeden vlažný a ten s míčkem hodně teplý.

- Máš tu V.!

- Ó, můj dobrodinec na počítač se vrátil. Možná půl hodiny, možná víc v biosu něco kutí. Přinesl mi štos snad sta papírů. 

- Tady máš uživatelskou příručku. 

- Ta mi je ale asi k ničemu, víš? V., když se ti to nepovede, pošlu ho do Lenova.

- Ne, neboj se. To půjde.

Jeho uzoučké werichovské oči se smějí. Sálá z něj pohoda, klid, důvěra v sebe sama a ve své dovednosti, ve svůj um. Ireno, uč se!!!

- Zkus si to.

Zkouším s nedůvěrou projít přes kód. Ano. Otevírám textový editor. Cvakám čísla. Jo. JO! JO!!! Vracím se do zahrady.

- Peťuš, teď by se nám hodila plynová lampa.

- Musím vyčistit trysku.

Chjo! Celé léto nic a když ji potřebujeme, tak nejde.

- Jde, ale hoří oranžově. Vyčistím ji. To se zaneslo.

Vzpomínám na květen. Jak jsme slavili konec sezony ping pongu na tenisových kurtech. Jak jsme si chtěli zatopit. Každý z chlapů si vyzkoušel svou zručnost. Nikdo hořák nerozkřesal. Zkrátka byla zanesená tryska. Tam jsem se inspirovala ke koupi. A dnes!! Dnes byla příležitost. Zanesená tryska ji změřila. Tak nic.

Venku padá vlhkost. Mladí uklízejí podsedáky. Odnášíme čtvrtky do sucha. Loučíme se.

- To bylo žůžo!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-28_Micurinec/

Jdu si zasadit truhlík. Hledám květináč na oleandr. Linda mi vypěstovala. Jdu pozdravit papriky do skleníku. Dávám jim napít. 

Rychle projíždím FB. Ó je. Tolik vlastenců naskočilo na vlnu démon strace. Cože? Mluví Paroubek? Tohle oni podporují?! Sešli z rozumu? Tleskají?! Nepískají? Ne. Aha, policisté se samopaly na svůj národ?! Dvě démon strace na jednom místě? Ne. Kdo tohle plánoval. To někdo povolil?! Na lidi se samopaly! Loni skuhrali na podiu, že je chtějí zabodat. Dav jim tleskal. Kde jsou? Jo! Aha. Jsou v těch svých krunýřích se zbraní v ruce. Ne. Tohle nemusím vidět.

23 hodin. Vstávám. Jdu si promíchat plechovky. Míchám dlouho. Zběsile. Abych nevěděla, kde je míček. Nahmatávám tři ledové. Ze dvou vybírám tu teplejší. Jo. Trefa! Odpoledne jsme si dodávaly s vnučkou energii. To se má! Pokud je kurz o deseti lidech, nikdo nemluví. Jen se všichni soustředí. Pomáhají energií jednotlivci ke zdaru. V. mi řekla:

- Babi, dala jsem si ořech. Víš, on má tvar mozku.

- Ano, posiluje ho.

- A ještě jsem si dala jablíčko. Víš, teď mi to půjde. A tobě držím palce.

Tak srdečné. Tak skvostná podpora od dítěte.

Hrály jsme si. Náš národní svátek jsem už druhý rok prožila bez maminky. Letos vůbec ne v povzneseném slavnostním nastrojení mysli. Ne. Jsme rozebraní, zničení, nezákonně rozdělení, spící. Lidé jsou líní si něco zjišťovat, studovat. Není co slavit. Je pohodlné žít stádně. Cože? Vzít si červenou pilulku? Vystoupit z komfortní zóny? Ale ne! To bych se dostal do problémů. Propustili by mě z práce. Ježiši, taky bych mohl dopadnout jako Patrik s Michalem. Jděte mi někam. Jsem zařazen. Jsem otrok. A to mi vyhovuje. Život v ohradě.

Charlie Chaplin se dožil 88 let.

Zanechal nám tu čtyři svá poselství:

(1) Nic není na tomto světě trvalé, dokonce ani naše problémy.

(2) Miluji chůzi v dešti, protože tak mé slzy nikdo nevidí.

(3) Nejztracenější den v životě je den, kdy se nezasmějeme.

(4) Šest nejlepších doktorů na světě je...:

1. Slunce,

2. Odpočinek,

3. Cvičení,

4. Střídmost ,

5. Sebeúcta

6. Dobří přátelé.

Držte se těchto věcí ve všech fázích vašeho života a užívejte si zdravý život...

Když vidíš měsíc, vidíš Boží krásu...

Uvidíš-li slunce, vidíš Boží sílu...

Uvidíte-li v zrcadle sami sebe, vidíte to nejlepší boží stvoření. Tak tomu věřte.

Všichni jsme tu jen turisté, Bůh je naše cestovní kancelář, která už určila naše trasy, rezervace a destinace... důvěřujte mu a užívejte si života.

Život je jen cesta! Proto žijte dnes a naplno! Zítra možná už nebude...

Dobrou noc!