Den s černým cákancem lidské blbosti a bezohlednosti

09.12.2019

Maluju si adventní náladu všude kolem sebe. Má v duši klid, pohodu, mír, spokojenost. Klienti vnímají výzdobu, vůně, mou energii. V mezičase uháním za maminkou.

Mají moc hezkou výzdobu. Na stole přibyly vkusné třpytivé sklenice z drátěnek. Hezké. 

Mrznou ve velké jídelně. Je mi divné, že to hygiena schválila. Takový profukující prostor pro staré lidi. Dodatečně zjišťuji, že pro nedostatečně oblečené. Sedám k mamince. Jdu pro stromeček. V malé uzavřené jídelničce zahlédnu její sklenici medu. Tedy naši sklenici. Minulou mi roztavili v mikrovlnce. Mlčela jsem.  A nechápala. Komu vadil hustý med? Koukám, že je další sklenice zabita. Znehodnocena. Co je horší, medu je ze dne na den na dně. Beru ublemstanou opatlanou sklenici a jdu se zeptat do kukaně.

- Kam se poděl med?

Začalo peklo.

- Asi ho maminka snědla! Měla tam dvě konve čaje.

- Proč měla dvě konve čaje? Ptám se, kde je med?

- Kolik ho tam včera bylo?

Přišla nová pečovatelka:

- Včera ho tam bylo nad polovinu.

Odcházím. Z kukaně vybíhá "milá" pečovatelka. Vůbec se nemá zapojovat do hovoru. Netýká se jí to. Píchá do vzduchu ukazovákem, Jako že mě chce potrestat; Nechápu, proč křičí; vůbec nemá maminku na starosti. Ukazovákem nevhodně křižuje ve vzduchu. Jak na pavlači. Obviňuje mě:

- To jako chcete říct, že jsme ten med ukradly?

- Nevkládejte mi do úst něco, co jsem nevyslovila. Vznesla jsem otázku, kde je med? Dávala jsem ho sem minulý týden, vždycky vydrží dva měsíce. Neříkejte mi, že maminka snědla půl kila medu. Jak jste jí hlídali?! Vy jste jí nechali vypít sklenici medu?!!

Vyletěla ta, co lže:

- Kolik Vám mám zaplatit?

- Celá sklenice stojí 150 korun, tak sto korun.

- Já vám ji teda dám!

Pavlač. Obraty, gesta pavlačových drben.

- To budu ráda.

Hladím mamince ledovou ruku.

- Vidíš? A v tomhle já tady žiju.

- Ne, mamko, nežiješ, jsou tu hodní. Jen to tady teď pokazili. Jedinci zkazí dojem celého kolektivu. Máš tu hodné pečovatelky. Jen některým chybí v hlavě to, co tam mají ostatní. 

- Ne, já tady v tomhle žiju. Opravdu. 

Přidala se paní Anička:

- A mně se taky ztratily věci. Čtyři košilky...

Přiletěla ta "milá":

- Paní, nevymýšlejte si, našli jsme to a donesli jsme vám...

Překřikuje klientku. Nevychovaná, bez úcty ke stáří. Bez úcty k platícímu klientovi. Bože, kam jsme to klesli. Překřikuje silou starého člověka. Neuctivé. Tady se nedorozumění řeší řevem?

- Paní Aničko, já vám věřím.

Jdu zavolat paní vedoucí. Žaluji, jak na mě její podřízená vyjela. Vturánu mi řve za zády, že na mě nekřičela. Bože, křičí i teď. Paní vedoucí to slyší. Utíkám chodbou dál, aby mě nerušila v hovoru. Nevychovaná. Já telefonuji a ona nedodržuje základní pravidlo slušnosti: Neposloucháme cizí hovory.

Nemám vůbec chuť si povídat, zpívat. Celá se chvěju. Co to bylo za teror? Pokud by takhle zařvala na mamku, ta by ji ihned jednu vajhla.  S klienty se zachází s klidem, láskou, profesionálně. Aha, tak takhle dochází k agresi... Přistála před mnou stovka. Děkuji. Maminka má žízeň. Nikoho to nezajímá. Jdu do jídelničky pro hrneček s čajem. Hrneček je strašně těžký. Není v něm čaj. Plný medu. Jdu za pečovatelkou z prvního patra. Měla včera i dnes maminku v péči. Na pokoji to příšerně smrdí. 

- Paní pečovatelko, žádám vás, abyste s medem zacházela vy! Přeci nemůžete nechat maminku, aby sklenici vylila nebo snědla! Podívejte, kam ho nalila!! Tady máte stovku, vraťte ji vaší vedoucí. Nechci s ní mluvit. 

- Ale maminka je svéprávná!

Ty vorle, provokuje nebo má v hlavě prázdno!??

- Svéprávná? Ano? Tak jo. Tak ji v létě nechejte samotnou na terase a dnes ji hezky oblečte a pusťte ji na procházku. Ona se tu narodila. Zná to tu.

- No to ne.

- Jak to ne? Vždyť je svéprávná, tak proč ne? 

- Ale tohle je něco jiného.

- Ne, to není něco jiného. Kde má nyní konev s čajem?

- Nikde. Až v pět hodin.

- Jo, to dostane hrneček k večeři. Ale ona má žízeň teď. Povídaly jste, že tam měla dvě konve. Nerozumím!

- Tak já umyju hrneček.

- Snad nebudete vymývat med z hrnečku? To snad opravdu ne! 

Lidi, jsem tu správně na Zemi? Nebo jsem spadla na jinou planetu? Ukazuji ji ve stolečku krabičku s čajem.

- Tady vám kmenová pečovatelka měla ukázat čaj. Z toho se mamince vaří čaj, když už je vypitý právě v těch vašich konvích. Ukázala vám to?

- Ne.

- Tak to je nedostatek. Běžte prosím mamince uvařit horký čaj.

Odchází. Bez čaje. Nesu za ní pytlík čaje.

Slyším v kukani hledání hrnečku.

- Ne, uvařte do termosky.

Jdu k mamince. Nabízím paní K. II. buchtu. Nemám náladu dělit dalším. Zpívat. Povídat. Chvilenku bez duše luštíme. Nálada splihla. Nesoustředím se. Oni tu nazdobí krásně dům a pak... Ne. To není možné. Nevěřím, že to byl záměr. Jímá mě hrůza. Maminka je svéprávná!!! A někdo tu je nesprávný. Nebo ÚB?

- Mami, já jedu domů. Jsem rozhořčena, rozcitlivělá.

- Dej mi ještě pusu.

- Mami, zas zítra.

Stavuji se v maminčině lékárně. Telefonuji sestře. Žaluji.

- Ivo, dali mi recept na štítnou žlázu. Drápou se na ni. Moc léků nebere. Navrhla jsem, že dovezu vitamíny. Je devitamínovaná... Jedu do lékárny. Už ji mají i s tou žlázou. Představ si, co dnes vyvedli...

- No, a víš co se stalo v sobotu? Seděla v té ledárně, tam na té chodbě, zmrzlá jak rampouch...

- Po nemoci!!! S penicilínem!!!

- A oblékli jí tříčtvrteční letní kalhoty!

- Ne. Neříkej, že jí neustrojili. A v létě ve vedrech byla nabalená jak pumpa, s košilkou. Mně se zas stalo, že neměla ponožky! Holé nohy!! Od nohou člověk nastydne.

-Tak jsem šla, převlékla jí do těch teplých kalhot s nášivkou KONEČNÁ a hromadu tenoučkých jsem zasunula dozadu.

Ty vorle, tam obsluhují... Volám Lindě. Žaluji. Žádám, aby se zmínila na ministerstvu...

Volám paní vedoucí. Doplňuji informace o medu v hrnečku. O znehodnocení sklenice - už podruhé. Nechápu, proč zcukernatělý med pálí v mikrovlně. Aby se jí lépe čančal a patlal? O tom, jak kmenová pečovatelka neuvedla novou sílu. Jak zcela klidně tvrdily, že teda maminka med asi přece snědla!!! Půl kila medu a nikdo ji nekontroloval. Nikomu to nevadilo. Dali jí dvě konvice čaje! O tom, jak je maminka údajně svéprávná. (Ze zákona je. Ale ze zdravého rozumu - všichni víme.) Omluvám se, že kradu čas po pracovní době. Paní inženýrka mě utěšuje, že je ráda, že podávám informace a dá vše do pořádku. Od chování personálu, přes neinformování nových pracovníků, přes neoblékání, po šerádání s medem.

Děkuji za rozhovor a dnes už nemám vůbec chuť na nic. Tolik hezkého jsem prožila. Přehlušila to jedna připitomělá žabomyší slaboduchá scéna. Černý cákanec... 

Dobrou noc!

- Hezky se vyspinkej.

- Jsem jiná než ty ostatní, viď?

- Ty se necháš zbláznit od primitivů. Víš, co bych jim řekl? Ať jdou do pr...