Den s dobrou zprávou
Den bledne, má na kahánku,
Vstávej honem, svatojánku!
Rozsviť svoji lucerničku,
Posvítíš mi na cestičku.
(B. Stráchalová)
Večer. Osm. Tedy dvacet. Probírám se dnem. Tolik jsem toho
zažila. Ráno tu kočeny čekaly. Tedy – myslím. Snad nepřiběhly z venku. Ne.
Byly tu. Petroušek je pustil. Protože na lince stála dvoulitrová láhev od kofoly. (Vždycky si
pomyslím, kdo si ten žblebt může koupit. Co! Koupit! Ale nalít do sebe. Brrr!)
Svářím mléko. Krájím kočičkám snídani. Tuhle jsem četla, že svařené mléko není
tak kvalitní, jako to přímo od krav. Mám v sobě stopku. Před patnácti?
Dvaceti? …lety jsem mamince říkala, to ještě možná sama jezdila svým autíčkem,
navštěvovala nás. Ještě se neprojevovala prvotní agresivita ztráty paměti. Nenapadala
nás, že jí Péťa chodí hrabčit do zámku… Nechodila ještě na policii… I když!
Možná třináct čtrnáct let to bude, co nám hlásila, že slyšela, jak někdo skočil přes
plot. Slyšela zvuk při doskoku. Neslyšela nic. Poprosila jsem synovečka, aby jí
dal před vchod fotobuňku. Nikdo tam neskákal. Dokonce označila konkrétní osobou. Ne. To byly
jen fantazie… - No, tak v dobrých dobách politických, v dobách, kdy
jsem ještě řídila školu, v dobách, kdy se svět zdál růžový, jsem mamince
svěřila:
- Mami, já miluji napít se z láhve čerstvého mléka.
- Ne, svař ho. Jsou tam choroboplodné zárodky.
Řekla maminka. Je to svaté. Všechno je jinak. Jak mohou být v čerstvě nadojeném mlíčku z kravského vemínka – toho nejčistšího nějací brabuci. Zrovna asi před týdnem jsem sdílela text, jaký bio výživný nápoj je čerstvé mlíčko. Mohla bych se v něm koupat. Miluji!! Miluji mléko a všechny mléčné produkty. Bez ohledu na to, že je mléko jen pro mláďata. Jak to mám podepřeno vědecky? Normálka. Mám článek o jednotlivých krevních skupinách. Jedině krevní skupina B umí zpracovat mléčné enzymy. Hotovo. Tečka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-17-rano
Mlíčko jsem svařila. Kočeny ho taky milují. Mají pravděpodobně též krevní skupinu B jako já.
Petroušek je tu. Má volno.
- Peťuš, stavím se v Polsku pro jahody. Jedu do Náchoda na kontrolu.
- Máš tam benzín?
Co jestli tam mám? Na co se ptá. 🤣😂😍❤️
- Já ti dojedu…
Za chvíli je tu.
- Koupil jsem ti benzín, můžeš jet.
Mám zlaťouše. Milovaného. Pozlaceného. Pečujícího.
Odjel. Motýl.
Péťa je tu.
- Tys´ ještě nejela?
- Peťuš, už jedu.
Odletěl na svých křídlech.
V poledne volám Petrouškovi.
- Peťuš, myslíš, že bys někde koupil jahody.
- Zavolám.
Vím, že proletí město a přinese. To jsou muži. Skolí kance. Hodí ho své ženě k nohám. A ta? Ho uvaří.
Je tu. Přivezl právě dvě kila dle přání. Jahůdky dnes voní. Krásná sorta. Maličko mi připomínají ty mamčiny.
- Víš kolik chtěli za kilo?
- ???
- 130 korun.
- Nenažranci.
- Prý poslední.
- To říkali před týden taky, akorát s jinou cenou.
Jedu. Na 13.45 mám být v nemocnici na onko.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-17-to-krasne-mesto-kostelec
Ježiši. Oni zas něco bourají. Stavějí. Budují. Pletou mi hlavu. Mé schodiště v troskách. Musím běžet k vrátnici.
- Pojďte si dál.
Sestřička mě převažuje jako skot. Měří tlak. Míří na mě teploměrem.
- Ne. Neměřte mě!!
Neposlechla. Míří mi z boku na lebku.
- Ne!!!
Od stolu se ozvalo:
- Nekřičte nám tady.
Chapadla systému. Budeš poslouchat, nebo uvidíš! Celý systém moci. Soudnictví. Exekutorská mafie. Soudnictví. Vězeňství. Zdravotnictví. Školství.
K tomu zdravotnictví. Lezou to ale věci na povrch. Oficiálně. On to Pavel Zítka xkrát opakoval. Varoval. Ten jejich postup. Protokol. Dnes jsem poslouchala zpověď sestry z ciziny. Potřebovali co nejvíc lidí dostat na ventilátory. I ty, co to vůbec nepotřebovali. Nakoukněte na telegramu na skupinu TV Šalingrad. Obejde člověka hrůza!!!
Zkusím okopírovat:
TV ŠALINGRAD, [16.06.2024 11:49]
🦠 COVID byl nemocniční holocaust a ventilátory jsou nové plynové komory
"Jediné místo, kde se umíralo, byly naše nemocnice. A to proto, že umírali na léčbu."
"Nebyl to COVID, který zabíjel... pacienty, bylo to naprosto... špatné lékařské řízení COVIDu. Byl to remdesivir, ventilátor, smrt - umýt, opláchnout, opakovat."
RN pro intenzivní péči, whistleblowerka a zakladatelka/výkonná ředitelka Nurse Freedom Network Kimberly Overtonová popisuje pro Petera Santilliho, že to nebyl COVID, kdo zabíjel lidi v nemocnicích, ale spíše samotné (federálně distribuované) léčebné protokoly.
Reklama na Pfiser https://www.facebook.com/reel/1172142547314869
A ještě jeden odkázek:
TV ŠALINGRAD, [17.06.2024 15:20]
lež má krátké nohy….možná v současnosti už jen protézy.—
Mladá lékařka se se mnou loučí s pozdravem, abychom se už nikdy nesetkaly. Kéž je přání skutečností! Byla ke mně lidská, hodná. Respektovala mě.
Jedu Náchodem. Mám svá parkovací místa. Nevím, co mě to napadlo. Jedu až k Lidlu. Tak daleko. Od něj se protáhnu pasáží na pěší zónu. Jmenuje se Kamenice. Tady bydlel Josef Škvorecký. Tudy jsem prve projížděla. Poprvé v životě. Zastavuji se u stánku se zeleninou na chodníku. Jahody za stovku.
- Poslechněte, u nás je mají za 130.
- U Kauflandu?
-- Ano, u Lidlu.
Paní asi ví, kdo je ten nenažraný. Dnes jsem telefonovala starostovi Kuksu. Chválila jsem, jak si v obci vedou, ale sobotní nenažranost mě dohřála. Chtít padesát korun za parkování na trávě! Jela jsem k vinárně. Prý tam bylo určitě hodně aut. Ne. Nebylo. - Prý pořadatel řekl, že bude mezi 80-800 lidmi. To mě podrž. Mrknu na net, vidím, kolik mají prodáno lístků a hotovo. Louka patří soukromníkovi. Klidně ať vybírají, ale když je tam pět tisíc lidí, ne padesát. Hamty hamty. Chamtivost tu vládne. To se asi nikdy neodrazíme od zdejší reality výš.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-18-jar
Vracím se k autu. Cesta se malinko uvolnila. Sunu se kolonou. Jak zastavím. Fotím pejsana před sebou. Vystrkuje hlavu z jednoho okýnka. Přemístí se na druhou stranu. Čučí tam. Zase se vrací. Legrační. krásný. Na prvním kruhovém objezdu jedu svou zkratkou. Jedna dva tři a jsem z Náchoda venku. Šup šup, jsem v Jaři. Ucpaná. Klasicky. Uhýbám na pěší zónu. Zastavuji. Fotím krásný starý dům. Někdo ho opravil. Zaujala mě starobylá mříž na okně. Ten, kdo ji koval, je umělec.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-06-17-na-kaficko-a-domu
- Peťuš, už tam nemusím. Pojedu na hřbitov. Že by na kole? Ne. Pět. Autem. Pak nakrmím kočky.
Jedu k mamince a tatínkovi. Vyměňuji květiny ve váze. Zalévám květináče na hrobce. Zapaluji všechny svíčky v lampách. A ještě tu z Číny. Bude svítit do noci. Petroušek mi do ní koupil baterii. Obloha se hrozivě sbírá jakoby k dešti. Jenže černota jsou jen saze vynesené letadly. Genocida ze všech stran.
Na FB dávám obrázky: Na kafíčko za rodiči.
Blanka se mě na FB ptá:
- Kde je kafíčko?
- V mysli.
- Tati, pozítří budeš mít výročí! 110 let? 19.6.1914. Tatínku, vklouznul jsi na svět do rodiny skvělých strojníků. Tati, zrovna do první světové války. Ach. Pak druhá. To jsi neměl hezké žití. A pak těžká nemoc. Odchod od svých tří nejdražších drahokamů. Těžko se ti asi odcházelo, tatínku. Mamka to tady s námi výborně kočírovala. Nikdy jsem nebyla vědomě přítomna tvých narozenin. Kdo ví, jak ty troje poslední asi probíhaly. Co ti maminka uvařila. Co ti koupila. Než propukla tvá nemoc, v rodině byla asi velká radost. Dvě holčičky. Jedna maličkatá. Já. Druhá o devět let starší. Iva. Od posledních ti zbývalo už jen pár měsíců. Vlastně pět. Tati, já to zvládla, dá se říci. I moje děti. Tvoje vnučky. Obě šikovné. Tati, nesou tvé geny. Taky tvé. Nedávno jsem se blíž seznámila s genealogií tvého rodu. Patřím svou polovinou do něj.
Doma. Petroušek. Kočky. Sedím na zápraží. Dívám se, jak lehký déšť pozdvihl květiny uondané parným dnem. Letos první? Stále houkají sanitky. Dnes výrazně hodně. Moc. Deset? Strašidelná zvuková kulisa.
Zaslechla jsem nějakou fotbalovou zprávu z Lipska. Nějaký člověk, asi trenér nebo kdo, říkal:
- Neradi bychom, aby si hráči říkali, že jsme hráli proti Ronaldovi, ale že jsme zvítězili nad Ronaldem.
Doufám, že se ke mně donese zpráva, jestli jim jeho přání vyšlo. Když jsem se v roce 2011 začala učit výživu a všechno okolo ní, poprvé jsem uslyšela jméno Leo Messi. To byla tvář Herbalife. Hvězda první velikosti. Najednou bum! Obrázky nějakého Cristiana Ronalda. Videa, jak si navléká naše bílé tričko s nápisem Herbalife. Co to? Následně vylezlo najevo, že Leo má nějaké nedoplatky na daních nebo co. A s takovým hráčem nelze spojovat fu Herbalife, dnes Herbalife Nutrition. V té době ve znaku kroužek s třemi lístky. Dnes taky, ale lístečky už stojí v jiném pořadí. Šla jsem od školení ke školení. Mezinárodní lékařské tréningy. Tělo, zpracování jídla, minerálů, vitamínů… A taky poznávání sponzorovaných sportovních týmů, jednotlivých sportovců. I nesponzorovaných! Třeba na olympiádě v Soči jeden Francouz pil z naší láhve, jedl naše tyčinky. Používal naši sportovní výživu. Ale za své. A dnes jsem koukala, že i ten sněhobílý Ronaldo se fotil s jedním okem zakrytým. Jestlipak to pako ví, co ten symbol znamená. Adrenochom. Zabíjení dětí... Světe, vím, dáváš se do pořádku. Moc dlouho na jeden lidský život. Ano, vím, od Babylonu... Ale já jsem sem přišla tady a teď.
Ireno, dost! Do postele! Hybaj!
Dobrou noc!