Den s dobrými lidmi

11.04.2022

Tak už je tu zas skoro půlnoc. Hlava mi klimbá. Jen kratičké otočení za pěnou dní. Co člověk za den zažije! Večer ani nevzdechne.

Na desátou klientka. Petroušek volno. Ale už je zase v pdachu. Ani číčáci tu nejsou. V klidu si jdu ještě číst. Pozoruji hodiny na protější zdi. V deset musíš být, Ireno, připravena!

Jak bude? Vypadá to zas stříbrně, frešně, mokře.

V telefonu se mi mihl titulek o ministru Válkovi. A o tlamokrytech. Nevím, o co jde. Nezajímá mě, co si vymysleli. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-11_Ranko/

Na desátou zvoní paní. Mám ji moc ráda. Pochází z obilnice Evropy. Ani ona o své domovině prý nevěděla... Jako všichni, že jo? V devadesátkách plné bordely krásných blonďatých tvářiček s pasáky ze své vlasti. Posledních osm let se sice psalo o bojích, o fašistech, dnes se na FB rojí články rok, tři pět staré, ale člověk, teda já - tomu nevěděl ani hlavu ani patu.

Přinesla mi krásné perníčky. Něžně je pomalovala. A krabičku vajíček.

- Jsi šikovná. Máš je krásně nazdobené.

- Právě že neumím. Nejsem šikovná. 

Má nádherné, překvapivě skvělé výsledky. 

- Vidíš, pořád skuhráš a podívej! Máš to tady černé na bílém. 

Obouvá se. Pracuje s ní paní z UK. Už několik let. Má doma manžela, děti, maminku. Prý zdejší  plašilové:

- Proč si sem nedovezeš děti? Rodinu!

- A proč bych to dělala, když máme hospodářství a střílí se tak daleko, jako je to od nás do Paříže. 

No, má recht. Tak to je. Porsche a Mercedesy s kufry zlatých cihel - zadrželi v Maďarsku - se sem stahují. Kde si vydělaly ty cihly a pruty?! Hm, pedofilie, drogy, orgány. Jo, zrovna dnes to vysílala americká TV.

https://www.facebook.com/lenka44/videos/547695506770803

A tady ten německý novinář z novin Antispiegel taky poukazuje na podvodné fotky v novinách na západě:

https://www.facebook.com/impala.coupe.1/videos/513777106915677 

Němec Thomas Röper vyprávěl, jak byly jeho fotografie použity v Německu pro ukrajinskou propaganduZvláštní zpravodaj Readovky Kirill Imashev hovořil ve Volnovacha s německým novinářem Thomasem Röperem. Novinář, který přijel na Donbas už potřetí, vyprávěl, jak je v Německu prezentována válka na Ukrajině." Když jsem tu byl, vyfotil jsem se před nemocnicí a německá média se vší vážností psala, že "Röper stojí před nemocnicí, kterou Rusové vybombardovali". Ale nebyli to Rusové. Všichni tady říkají, že to byli Ukrajinci, že když opustili město, bombardovali nemocnici. "řekl novinář. Thomas se také podělil o své dojmy z poklidného života (https://t.me/readovkanews/30627) ve Volnovacha - byl překvapen zejména tím, jak rychle se město vzpamatovávalo: "Na centrálním náměstí, kde jsme byli, byla tehdy humanitární pomoc, depresivní atmosféra, ticho a dnes už je tu dětský svátek. Byli tady v nemocnici, mluvili s lidmi, teď mě poznali, objímali mě. Velmi rychlá práce, neočekávaná. Zobrazovat míň2Vám a 1 dalšímu

Tomuhle se říká srdečné setkání. Srdečná komunikace. Družení. Sousedské vztahy. To se tady dva roky ve většině společnosti utínalo. Žádné setkávání, žádné podávaní rukou, nota bene ještě se tak objímat! No to by bylo! Odchází. Odemyká kolo:

- Jo, buď ode dneška nebo od sedmnáctého se nebudou nosit roušky ve vlacích a autobusech.

- Stejně to nikdo nenosil. Ale huráá! Miluji cestu vláčkem do HK. Pochodit, pokoukat, ponakupovat a za patnáct minut jsem zas doma.

Čas oběda se blíží. Volá klientka. Spíš bych řekla blízká známá. Schyluje se k rozpadu manželství.

- Víš, já už nemám maminku ani tatínka, já to musím někomu říct.

Ano, musí. Chápu. Nesmírně pracovitá. Šikovná. On se mi jevil jako hodný, slušný, věřící. Podlehl ve všem. Jeho spike jí  nevoní. On vidí, že se nad ním stahují mračna. Vystrkuje bodliny. Zraňuje slovem. Uklidňuji ji. Sdělený smutek, poloviční. Sdělená radost, dvojnásobná. 

Volá Petroušek. Pozvala jsem ho na oběd. Má volno. A já mám od včera. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-11_Kraslim%2C_kocky_se_raduji/

Osazuji na zahradě květináče jarem. Moje oseníčko v domě je už vysoké. Zrní jsem dostala od klientky, která právě odešla. Vkládám do oseníčka krasličky. Krášlím si o Modrém pondělí dům. Je třeba ho stále a donekonečna omývat, ometat, vymetat. Nikdy tu není úplně čisto. Tady se žije. Mohu vytírat, stejně zas a znovu najdu jehličíčko, chuchvalec chlupů, kočičí srst...

České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace která baví

PAŠIJOVÝ TÝDEN - MODRÉ PONDĚLÍ

Přišlo ke svému barevnému přívlastku pravděpodobně odvozením od cechovních zvyklostí "modrých", tj. nepracovních pondělků. Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti. Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí a na stůl dáváme zelené osení jako poděkování přírodě a děkujeme za život.

V kostelech se vyvěšovalo modré, nebo fialové sukno. Tento zvyk pochází ze 12. století, kdy modrá vstoupila do křesťanské ikonografie jako barva Mariina pláště, jako barva smutku a pokory. Při mši svaté se čte v pondělí evangelium o ženě, jež pomazala vonnou mastí nohy Páně...

U dětí a studentů byl tento den obzvlášť oblíbený, začínaly jim totiž jarní prázdniny (vakace).

Původ přívlastku "modré" je ale možná nutno hledat někde jinde. Jedná se totiž o doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau" připisuje také význam "podnapilý, neschopný práce po nedělní pitce".

Nepodívala jsem se do odpoledního programu v diářku. V Messengeru:

- Irenko, máme zpoždění.

Kdo má zpoždění? Už jsem doma. Už vím. Slíbila jsem doučovat hocha jedné klientky. Jsou tu. Hezký hoch. Šestá třída. Slušný. Jak může chápat shodu podmětu s přísudkem, větné členy a další probírané učivo, když nezná základy. On je u komínu, ale pod sebou má díru do sklepa bez schodů. Nemá sešit. Ale vzal si všechny učebnice pracovní sešity. Paní učitelka někdy řekne, že si místo slohu vezmu čtení, mluvnici... Zajímavé. Za mě, a to není zas tak dávno, se přísně dodržovalo rozložení hodin a ČŠI - Česká školní inspekce - kontrolovala dle TK - Třídní knihy - počty, postup dle časového plánu...

- Víš, pokud nebudeš znát mateřský jazyk jako jeden ze znaků národa, zaniknou naše tradice; a po národu se slehne zem. A to se chce. Naše Velikonoce leží v žaludku mocným v cizí zemi. Prý muži bijí ženy. Co oni vědí o pomlázce spletené z mladých proutků. Tou pomlázkou já se nechám velmi ráda pomladit.

Hoch kouká, asi etymologii slova nikdy neslyšel. Kde byla paní učitelka v MŠ a v první, druhé, třetí třídě. Ve čtvrté a v páté - tam byl výpadek.

- A tobě, za to, že mě pomladíš, dáš mi sílu mladého proutku, dám krásné červené vajíčko. Nebo modré, zelené, žluté, oranžové. Červené vajíčko kraslice je symbol čeho?

Sama si odpovídám.

- Života. Bez vajíčka by nebyl nový život.

Hoch pozorně poslouchá. Mám jeho pozornost celou dobu, co je u mě. Neotravuje. 

- Abeceda. Přeříkej.

- A, bé, ce dé.

- Kočká předé. To tedy ne.

- Hláskuji abecedu. Píšu mu na papír:

 A                                 E                                         I                                        O                                           U

Dopisuji k A:

A, b, c, č, d, ď.

Barevně podtrhuji hlásky s háčky a bez. Pomáhá mi doplňovat další písmena. Karambol je opět u:

R, Ř, S, Š, T, Ť...

HIML HERGOT KRUCAJS ELEMENT! Takhle vypadá vzdělání po dvou letech prázdnin! Tady ten téměř patnáctiletý kapitán neumí nic. A je tak moc snaživý. Dělám dohodu.

- Když nebudeš vědět, řekneš normálně - NEVÍM. A já to vysvětlím, doplním, všechno zvládneme.

Ochotně přikyvuje. 

- Tak tedy - co je hláska? Co je písmeno? Jak rozdělujeme hlásky? Vyjmenuj tvrdé hlásky. Měkké hlásky. Jo, ž, š, c, j. ď, ť, ň. Tak to ne. To vypilujeme. 

Obojetné - ty jim jdou - B, f, l m. Pes se veze. A tvrdé slabiky? Neví. V šesté třídě žák neví tyhle triviálnosti. Není to jeho vina. Prohlížím sešity.

- Za mě bys musel jazykové rozbory popisovat tužkou! Abys mohl gumovat, když si spleteš větný člen. Vidělś,  u abecedy se mi nevešlo U na řádek, ugumovala jsem písmena před ním, aby to mělo štábní kulturu. Aby to trošku vypadalo.

Shrnutí. Co jsme se naučili.

- Já jsem žák, ty jsi pan učitel. Pěkně mi to vylož, abych tomu porozuměla, ano?

Hoch se snaží. Když škobrtne, ukazuji mu na papíře,  napovídám. Hrajeme si. 45 minut už dávno uplynulo. Věnuji mu ještě ze svého času. Čteme si z čítanky článek ze života Marcela Pagnola. Vtipné vzpomínky z dětství. Vysvětlujeme si slova vetešnice, haraburdí... Hoch intuitivně chápe a objasňuje. Říká synonyma. Má slovní zásobu. Všímáme si vtipných míst. Například - špičaté a ostré nástroje jsou zlomyslné. Nebo - kladivo, šroubovák, šrouby a jiné stroje. Nebo lžíce, kterou roztloukli s tatínkem na placato, aby maminka nevěděla. Lžíci hledala. Kolikrát ji viděla, ale netušila, že je to lžíce z její zásuvky.

Odpověděli jsme na otázky. Dala jsem mu záložku. Odmítl. Lépe by se mu četlo. Tak aspoň na založení v knize.

- Vidíš? Zavřeš a tady na tebe vykukuje kočička. A už víš, kde jste skončili.

Obouvá se.

- Jsi šikovný kluk. Všechno se doučíš.

U branky mě překvapuje.

- Moc vám děkuji. A přeji vám příjemný zbytek dne.

Padám - to je džentlmen. Hm, tak tady má jedničku s hvězdou podtrženou.

Volám jeho mamince. Nebere. Píšu zprávu:

D. je šikovný, dokola jsem opakovali rozdělení hlásek, abecedu; nezná základy. Přečetli jsme si článek, odpověděli na otázky Je nesmírně slušný, milý, přál mi hezký zbytek dne. .-)

Večer si čtu:

Jee děkuji Irenko za zprávičku. Moc mě potěšila. On v té češtině teď plave docela dost. Jsi zlata...moc moc. On mi volal jaká jsi hodná pani

Potěšila mě. Moc. V hodnocení jsem obstála.

Ještě objednávku. Přecvaknout klienta na preferovaného zákazníka. Nejde nám to. Nakonec nám poradil můj poradce. Hotovo. Chci si vyzkoušet, jestli máme přes můj nový ntb spojení. Na večer mám hovořit o cílených produktech.

- Jo, to stačí za deset půl osmé.

No. Mám jiný názor. Ale budiž.

Neslyšíme se. Nevidí mě.  Půl osmé, hovoříme do éteru, jak to nejde. 

- Ireno, zaškrtni si u mikrofonu...

Zaškrtávám. Přerušujeme. Jdu na Péťův ntb. Není kvalitní zvuk. Omlouvám se, že nahrávka bude zítra.

Nedá mi to. Zkoušíme.

- No já tě slyším jen z telefonu. Nařiď si ten mikrofon.

Řídím si mikrofon.

Najednou mi došlo.

- Pokud chce vidět debila, přijeď k nám. Já jsem neodlepila samolepku z kamery.

Chlácholí mě, že nejsem debil.

- No jsem. Dvojitý. Protože jsem zvuk měla naprosto stažený.

Začínáme nahrávku. V osm pět hotovo. Jdu na další webinář a v půl deváté na poradu. V devět konec. Hraju si na Tik Toku. Celý den jsem neměla čas. Pulíruji si ho, zkouším časování. Tolik bych se ještě chtěla naučit. Až před půlnocí se schyluje k rekapitulaci dne.

A byl hezký! Mour mě z legrace poškrábal. Matlák. To miluji. Když těmi svými hráběmi zaryje do mé staré ruky.

Bonbonek, který jsem sdílela dnes na FB:

Vejmelkova Irena

Z dnešní ranní konverzace:Babi, proč mě nevezeš do školky autem?Protože je krásně. Podívej se jak svítí sluníčko.Ale sluníčko by na mě přece svítilo i kdybych byl v autě.Ale nedýchal bys takový čerstvý vzdoušek a nemohl by ses proběhnout.Aha. A nebudou mě bolet nožičky?Nebudou. Je príma se proběhnout.Babi, tomu stromu už rostou lístečky.Babi, může být i brouk nemocnej? Může.Tak kdyby byl nějakej brouk nemocnej, tak já bych ho vzal k veterináři.....Tak proto nejezdíme autem, ty můj broučku  

No, tak to je vše. A jaký jste měli Vy den? Jaké máte dny? Radujete se ze života? Cítíte se šťastni? Bojíte se zbídačení? Vaříte, že je všechno jinak? Jak to máte?

Dobrou noc!