Den s hroznou zprávou na začátku. Konec napravil ranní leknutí

Ráno. Co je za den? Mám něco? Přijde někdo? Zkonkrétňuji den. Uzemňuji se. Neděle. Jupííí! Jdu si mixnout snídani. Beru si do postele tablet. Usínám. Telefon.

- Mami, v Postoloprtech v DD hořelo. Osm mrtvých.

Rychle hledám. Jsem docela vyděšena. Vzpomenu-li si na alarmy v DD u mamky. Před rokem a půl jsem se zlobila. Napsala upozornění hasičům. Nemohli se dostat do DD. V té chvíli přijela i sanita. Ani ta se nemohla dostat dovnitř. Ředitel v té době zašpéroval domov i branami. Všechno uhemoval. Prý - aby se jeden klient nedostal ven. Jenže pak jsem zažila hrůznou zkušenost; s maminkou na vozíku před železnými těžkými zamčenými dveřmi jsem se marně pokoušela dostat ven; chytil mě amok. Mihl se mi hlavou obraz ohně. Fuj. Ani dýchat jsem nemohla. Oběhla jsem s mamkou na vozíku klusem celý dům a vyletěla zimní zahradou. Pokud bych neznala prostor, nevím... Po mé stížnosti a kontrole hasičským sborem se vše změnilo. Domov je na všech přístupech uhemován tentokrát v opačném směru. Dovnitř. Tedy ven ano, klient už asi neutíká, umřel, zmoudřel, ulehl, ale dovnitř nee. Chce se mi strašně obejmout mamku. Peču štrůdl, vařím kompot z jablek, jahod, švestek.

Poslouchám vtipného, inteligentního Radkina Honzáka v Lenošce Iva Šmoldase. Maluji se. Řehtám se nahlas. Petroušek je na stadiónu. Přijde až okolo druhé. Nemusím spěchat s obědem.

Víte, co jsou to vnoučata? Vnoučata jsou odměna za to, že jsme neumlátili svoje děti. 

https://dvojka.rozhlas.cz/radkin-honzak-a-jana-rychterova-v-lenosce-iva-smoldase-8135876

Překvápko. Je tu.

- Co tu děláš?

- Mám přestávku. Edáček mě zavolá, až bude potřeba.

- Dáš si aspoň polévku?

Jí teprve svačinu. Dobrá.

- Peťůůůš, prosím tě, mohl bys mi navléct gumu do pyžama? Musím si kalhoty pořád držet.

- Dej to sem.

Měříme novou gumu. Přihazuji utrženou růžovou bambulku z ponožek.

- Peťuš, prosím tě, nehtem jsem si rozřízla u tlapky punčocháču. Ty bys mi to nezašil. Je to jen mrňavoučkovaná ďovírka.

Petroušek odkládá gumu, šije punčocháče. Nesu ještě dírečku u kalhotek.

- Prosím tě, ty mi to sem nenápadně nosíš. To vyhoď. Počkej, až to řeknu na stadioně Jarušce, Lidušce...

Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Asi bych si to uměla zadrátovat sama... Ale když mám lidi... Petroušek je velmi zručný. A komu to řekne, je mi naprosto jedno. 

Za maminkou jedu na poledne. Stoupám po schodech. Každým schodem se mi na obzoru vynořuje naše druhé patro. První obrázek - krásný. Paní Dana krmí; á, Květulka krmí, Irenka se stará o stoly... Mírový obrázek bezpečí; zajištění. Ještě Věrka někde krmí. Tuhle partu miluji. MILUJI. Malá jídelnička obsazená. Hurá. Dokonce paní K. tu má dceru lékařku. A vnučku. Už ani moc neskuhrá. Dlouho jsem s ní nebyla v kontaktu. Cvičí své okolí.

Beru maminku na chodbu. Nabízím hody po obědě.

- Mami, já jsem tak ráda, že tě mám.

- To bych se divila.

- Jóó? Mami, proč sem teda každý den lezu?

- No, protože nemáš kam chodit.

Přivedla mě k huronskému smíchu. Pochopila, že mě pobavila, řekla vtip dne. Směje se se mnou.

Hladím ji po vlasech. Květulka ji krásně nafénovala. Děkuji. 

Mamince chutná mandarinka. Kompot. Štrůdl. Kafíčko. Přišla si sednout paní K II. Mamka ji chtěla vyšpicovat. Ne, ne! Celoživotní ochránce bezbranných, bezmocných, taky psů a koček, nám zvlčila. Odklizím svůj kabátek. Přišourala se i paní Drahuška. Samotinké duše se chtějí družit. Fotíme se. Mamka má otevřenou pusu. Nebo vystrčenou bradu. Nebo se tváří jako bůh pomsty.

- Mami, mohla by ses usmát? Jsme tam jak dvě kjavy!

To maminku vždycky rozesměje. Potřebuje na záchod. Květulka někde krmí. Jedeme. Krmí paní u maminky na pokoji. Děkuje. 

- Květuško, je vás tu nesmírně MÁLO!!! Víš co se stalo? 

Neví. Dávám zprávu o požáru a osmi mrtvých. 

- Je vás tu málo na den. Teď okolo oběda nemáte šanci dát člověka na záchod. Servírujete, krmíte, natož ještě s někým na toaletu. Znovu děkuje. Nemá zač. Má krmení... 

Luštíme. Mamka často říká nevím.

- Tak mami, takhle ne. Chceš luštit a nesnažíš se. Pořád říkáš nevím. Přitom víš.

- Tak já snad ani nechci luštit.

Špatně slyší. Kousek výzvy pro mě bude v hlasitém mluvení. Nahlas a zřetelně artikuluji otázky. Manipuluji.

- Chceš. Nervová buňka?

?

- Mamko, kde ležel taťka před smrtí?

- Na neurologii.

- No, vidíš. A nervová buňka?

- Neuron.

- Jsi skvělá! Vkládání do půdy?

- Setí.

- Černoch zastarale?

- Nevím. Paní, vy to víte?

Paní K II uctivě, starostlivě:

- Ne, to opravdu nevím.

- Tak si odsedněte.

Mírním. Bráním. Ať tu paní K II klidně u nás zůstane. Chce být v houfu. 

- Mamko, jak někdo říká bombičkám?

- Ašant.

- No, a to je ten černoch zastarale. Kmeny slovensky?

- Nemohu si vzpomenout.

- Peň. A kmeny - množné číslo?

- Pne.

- Výborně. De, te, ne - bez háčků a s výslovností dě, tě, ně. Sáním vtáhnout?

- Vysát.

- Ano, ale nasát. Výborně. Příležitostná koupě? - To nevíme, viď?

- OKASE.

- Mami, jak to víš? To jsem v životě neslyšela. 

Kdykoli si nadutě pomyslím... Vesmírný pán mi uštědří morální pohlavek.

Dnes jsem si to u maminky užila. Víc, než jindy. Určitě víc!! Ještě jsem ji mohla hladit, pusinkovat, držet za ruku, tulit se. Být s ní. U ní.

Petroušek ještě neodjel. Připravuje si troubu na pyrolýzu.

- Peťuš, dnes sundám větve z lustrů.

- Jdi si chvilku lehnout.

- Večer jdu do divadla. To bych mohla, abych tam nespala.

Zatápím. Petroušek odjel. Usínám. Probouzí mě tiché:

- Micinko, panička spinká.

Mele si na starodávném mlýnku kafe...

- Už nespinká, protože ji nenecháš.

Do toho zvoní skyp. Linda.

- Vy jste se na mě domluvili? Nejdřív dostanu pokyn, abych si šla odpočinout a pak mě souborně budíte.

- Navezeme dřevo?

- Říkals až v půl šesté.

Nedá mi to. Jdu přiložit. Petroušek přivezl kolečko dřeva. Zpívá si. On si stále zpívá. Sluníčko moje. Obohacovatel světa radostí. Beru pracovní rukavice. Rovnám dřevo do bedny. Opičím se po něm:

- Krindy pindy, carára, carára...

- Nás kdyby někdo slyšel... Počkej, zas posvištíme. Sousedi se budou ptát, kam tak rychle jedeme. Do blázince. A co to vždycky stojí. Vždyť víš...

Směju se. Jede naložit další. Sedám k ntb, píšu si jeho řeči... Slyším, že už je zas u terasy s dalším nákladem.

- Peťuš, ty to máš od metru. Jsi děsně rychlý.

- Chci si zapnout florbal.

Hotovo. Dívám se na Franka v Mexiku. Už dlouho jsem ho neviděla. Dnes se vydal po stopách Mayů do Mexika. V trávě chytil pásovce. Mrňous. Taková větší myš. Představovala jsem si ho velkého jako jezevec. Pásovec - krunýř jako želva, uši jako netopýr, savec; na bříšku chloupky; rychlý; zuby nemá, hltá; řídí se čichem a sluchem. Čumák má jako mravenečník. Cítí potravu až 40 cm pod zemí. Umí plavat. Potopí se, chodí po dně; až na osm minut zadrží dech. Nafoukne střeva, plave; žije asi 12 let. Samice je březí čtyři, pět, sedm měsíců, podle podmínek. Období dešťů - prodlouží březost. To jsou věci, to jsou věci.

- Peťůůůš! Co si dáš k večeři? Potřebuji dát do trouby vybavení. Je vypálená.

- To je ještě žhavé. To bych si spálil své medvídkovské pacičky. To bys chtěla, viď?

Patnáct minut do představení.

- Stroj se.

- Mám čas.

Čím víc se mi zkracuje čas k odjezdu, tím rychleji utíká. Hledám sako. Ztratila jsem punčocháče. Beru si jiné. Za pět sedm vyjíždím. Mám čas. Cestou nabírám jednoho hlemýždě. Plouží se. Asi nechce chytnout začátek... Předjíždím. Parkuji. Jsem poslední. Stavím se ke vchodu; z divadla budu muset vypadnout jako první...

Představení Východočeského divadla Pardubice. Normální debil. Gejzíry smíchu. Bránice dostává zabrat. 

https://www.youtube.com/watch?v=wO19mt62TbE

Deníkové vyprávění. Retro hra podle knihy Roberta Bellana. Herec, režisér Slováckého divadla Uherské Hradiště. Divadlo hřmělo smíchem od začátku do konce - ve třídě, v nemocnici, na hřišti, na hřbitově; pruhy na obrazovce, pan vajíčko... Dobová hudba. Originální hlasy seriálů, zpráv... Vtipné, neurážlivé. Vrátila jsem se do sedmdesátých let - má základka, gympl... Ubezpečila jsem se, že jsem opravdu změnila světový názor. A změna proběhla k lepšímu. V době mládí nebylo to a ono, ale zprávy vyznívaly pozitivně; lidé se chovali slušně. Lumpačili jsme, ale ne zle. Na konci - jak se tomu říká? Stendapovejšn! :-)  Jsem nadšená.

Od první neblahé zprávy dne plynul nedělní den pohodově. Radostně, vesele, láskyplně. :-) 

Dobrou noc!

P. S.

Zkoumám Tv program. Zírám, jak česká bruselská TV propaguje nacisty, Třetí říši... Probírám se pořady... Hrůza. Náhoda? Ne, hanebnost. Kde jsou pořady o české státnosti, o naší minulosti, o Slovanech!!!

• 14:05

Tajemství nacistů (1/6)

Nacisté na drogách

Nové výzkumy ukázaly ohromný rozsah drogového experimentu z dílny nejvyššího velení. Dokumentární cyklus BBC

Délka: 49 minut

• 14:55

Velká vlastenecká válka

Plán Barbarossa

22. června 1941 zaútočila Třetí říše se svými spojenci na Sovětský svaz. Decimovaná Rudá armáda ustupovala na východ a zdálo se, že plány nacistů mají velkou šanci uspět. Ruský dokumentární cyklus

Délka: 49 minut

• 15:45

Magda Goebbelsová, první dáma Třetí říše

1. května 1945 v Hitlerově bunkru otráví svých šest dětí. Předtím, než sama spáchá sebevraždu, vysvětluje svůj čin v dopise tím, že život ve světě po Hitlerovi už nemá žádnou cenu. Francouzský dokument

Délka: 54 minut

18.1.

20:00

Hitler: Vzestup zla (2/2)

Robert Carlyle v titulní roli kanadsko-amerického filmu o jednom z největších zločinců lidstva a jeho cestě k moci (2003). Dále hrají

Délka: 91 minut 15+

01:45

Poslední tajemství Třetí říše II.

Záhadný Hess

Hitlerův zástupce se uprostřed druhé světové války vydal na vlastní pěst do Velké Británie vyjednat mír. Zbláznil se, nebo chtěl vůdci připravit půdu pro vpád na východ? Německý dokumentární cyklus