Den s krásnými obláčky. Maminka rozmluvená, hezoučká. 

31.03.2020

Brzy ráno. Nakrmit micky, umixovat dobrotu pro sebe. Ještě chvíli si jdu do teplíčka pročítat novinky na FB. Kitty v pracovně. Micka nahlas chrupe na okně. Za oknem modré nebe. Bez čar. Usínám.

Druhé ráno. Devět. Sama jsem se vzbudila. Bez budíku. To značí v osm minulý týden. Sladké nic nedělání. Výborná etapa života. Zítra začíná už čtvrtý měsíc roku. Teď tu byla slunovratová tmavá doba plná kahánků, svícínků, lampiček, světýlek. Lusknutí. A od zítřka duben. Hlavně dnes skvělý energetický den!

Micinka zjistila, že mám otevřené oči. Ožila; seskakuje. Jdeme do dne.

Zvonek. Pošťačka. Nová. Moje, naše, stará, původní, hodná, spolehlivá, ochotná, skvělá a nejlepší už pracuje po třiceti letech jinde. Budu na ni vzpomínat. Nová - mladá. Brrr. Zima. Asi ji odněkud znám. Milá. Příjemná. Nezávidím jí zimu. To jediné vadilo naší doručovatelce. Má roušku. Já bez. Neblbnu. Věřím své imunitě. Své dovýživě. Svému tělu. Nevěřím podvodům. Kabalisti končí, je potřeba tenhle stav. Tedy bez náhubku. Držím nám palce. 

- Jak se vám v tom chodí?

- Hrozně.

- Tak si ji sem tam sundejte. Ať se můžete nadechnout.

- Je to dlouhé... Už ať je to pryč. Děti už chtějí jít do školy.

Kulím oči. Skvělá zpráva! Myslela jsem si, že mládí zleniví. A ne. Jsou tu. Jsou připraveni. Intuitivně touží po vzdělání. Aspoň nějakém... Myslím druhá a čtvrtá třída. Udělalo mi to velkou radost. Nadšená!

Dopoledne uběhlo v domácích pracích. 

- Mami, chumelilo u vás?

- Ne, tady jen proletuje. Svítí slunce. Hlavně - máme obláčky. Takové přírodní. Normální oblaka. A modrá obloha. Ale doopravdy modrá. Bez černého přelivu.

Celý den se kochám pohledy z oken. Předevčírem v noci duněli. Dnes obloha vymetená. Krásná. Možná jen odfoukáno. Kdyby to tak bylo navždy. 

Mám v plánu uklidit si pracovnu. Ne, to nejde. Kočky spějí. Nemohu je vyrušit luxováním. To by byl zběsilý úprk. Nemají rády ani fén. Ani kulmofén; a ten je slabší... Utekly by.

Žehlím. Skyp.

- Ahoj, mami!

- Dobrý den! Máme tu připraven hřeben a jelen lůj. Maminka to umí!

Mamka vypadá pěkně. Učesaná. Ukazuje mi, jak si hezky natře pusu jelením lojem. No jo, má nacvičeno. Je to patrné. Jakoby porozkvetla. Jakmile měla sobotu neděli mrtvo, včera byla naprosto down. Zcela a úplně zblblá. Zanedbaná. A neučesaná.

- Paní Hrobská, dnes s Janou a paní E. (aha, to je Liduška) luštila křížovku; koukněte, máme je tady! Taky rehabilitovali.

- Chodili?

No, dnes je vidět práce s mamkou. Je to znát. Je rozmluvená. Je pocvičená.

Celou dobu si povídáme. Jen jednou jí vypadlo slovo - násada od koštěte. Ale vzpomněla si. :-) Vyprávíme si o malé Vendulce. Bydlela v Černožicích naproti škole. Těšila se do ní. Skákala na schodech rozestavěné sokolovny... Maminka se usmívá. Vzpomínky z dětství. Ptám se, která etapa života byla nejlepší.

- Všechny.

- Mami, v roce 1959 se stala hrozná věc.

- To už si nepamatuju.

- Umřel taťka; říkalas, jak jsem ti stále říkala: Maminko, nelehej si. Maminko, že mi neumřeš? - Já si na to ale nepamatuju. 

Kladu otázky, maminka odpovídá; do které školy jsi chodila? Kudy vedla cesta? A co v zimě? Prohrnovali sníh? A jak se jmenovala tvoje kamarádka? A jak se jmenovala ta z hájovny? Vypráví, odpovídá. Ptám se na dědovo první manželství. Než si vzal babičku s Venuškou.

- Měl ženu. Ta byla líná. Ale hrozně. Tak o ní přerazil násadu od koštěte.

- A to už by si ho nikdo nevzal, viď?

- No, to ne. Bály by se, že by je mlátil taky.

- A babičku mlátil?

- Ne, byl vzteklý, ale nikdy na ní nevztáhl ruku. On potřeboval do chalupy sílu. A maminka uměla pracovat. Byla zvyklá dřít.

- Mami, a když potřebuješ na záchod, jak to je?

- Řeknu si a pomohou mi.

Necelá půlhodinka uplynula jak voda v Labi.

- Už jsem tady! Budeme končit. Už musím zas jít do prvního patra.

- Dnes mamka mluvila, nezadrhávala. Bylo to skvělé. Pusu jsme si několikrát natřely. Hezky se učísla. Tvrdí, že nemá horký čaj. Nevěřím ji, ale tvrdí, že nemá. Já vím, že určitě má...

- Vidíte, má tady za počítačem termosku. Nemusíte se bát. Dejte nám důvěru.

- To já mám. Ale včera jsem ji ztratila; vypadalo to prach bídně. Šíleně! Mám obavy, aby byl někdo k dispozici, když potřebuje na záchod, aby měla horké pití, aby komunikovala, aby nečučela do zdi, aby neupadala na duchu. 

- Tady si prohlíží knihu 100 osobností... a České středohoří...

- Mami, baví tě středohoří? :-) :-) :-)  A víš o těch osobnostech něco? :-) Umíš o nich říci?

- Maminka je chytrá. To ona reaguje nejvíc ze všech. To středohoří si prohlíží, jsou tam hezké obrázky. Jo a medu má nad polovinu.

- Tak to by jí mohlo na chvíli vydržet. Když by k večeři byla nějaká prapodivná pomazánka, dejte jí na výběr chleba s máslem a medem nebo... Hlavně ne ramy a další sestry másla.

Ach, mám radost. Dobrý pocit. Tak zas zítra ve 13.15 hod. Loučíme se.

Dožehluji. Hned je to radostnější.

- Mami, tak jsem měla Nikolku.

- Tu blbou, línou?

- Jo. Ona udělá jedno cvičení. Jedno! Ona jim to ta učitelka ani nepošle. Za to Jáchym!

- To je ten, jak jsem ho slyšela odpovídat? To je šikovný kluk. Bystrý! Moc se mi líbil.

- On je pilný; všechno zvládne. Vypracuje. Maminka mu to nafotí, odešle do školy.

V půl šesté školení - takový mini mezinárodní lékařský tréning. Pro naše klienty. Dr. Rajewski - loni jsem na něm byla v Brně nebo Pze. Vstupenka na den skoro tisíc korun? Už nevím. Je skvělý. Odborník na nemoci jater. Stojí v čele korona týmu. Hodinka.  Z pohodlí domova. Konec. V devatenáct už jde zas na dvanáctku. 

Kabal končí. Pedofilové postupně tzv. dostávají koronavirus  nebo jen karanténu... :-)  Buď spolupracují... nebo ne. Guantanamo přijímá spoustu letů...

Bylo to dnes na světě u mě hezké. Díky, Vesmírný pane. Pošli už teplo. Když jsem v zimě toužila po sněhu, po běžkách, to nic, že? A teď zasypáváš střechy, květy, zahrady.

Oheň nádherně sálá. Uhlíky se mi povedly. Tak!

Dobrou noc!