Den s milými překvapeními:-)

Krásný den! Vše vyšlo dle mého přání. Jediné - to vstávání. Nejde mi. Na devátou klientka. V důchodu už asi šest let. Se mnou zkrásněla. Proštíhlela. Nakoupila nové oblečení. V obličeji jiskra. Všechna čest naší výživě. Modrá lepka v jejích deskách: Spočetla jsem slevu v její neprospěch. 149 Kč.

- Mám tu napsáno, že jsem ti omylem počítala špatně slevu.dlužím ti 149 Kč.

- Jo, já jsem na to přišla.

- Tak se omlouvám. :-)

Ještě že jsem byla poctivá. Odečítám 149 korun. :-) 

Během dopoledne pár telefonů. Po obědě kefírovou buchtu. Teda - jogurtovou. Rychle za maminkou. Telefon.

-- Tady je XY Raiffeisen.

- Paní magistra Hrobská?

Celá nadšená, když si obouvám boty. Přisvědčuji. Povídáme si až do DD. Paní umí poslouchat. Nepřekřikuje mě. Zařídila, aby mi připsali 250 Kč stržené v září.

- Víte, já se s Vámi handrkovat nebudu. Včera jsem udělala tři platby, doposlala peníze, abych splnila částku. Říjnové podmínky splněny. Hodně mě to zdrželo. Ale já to ještě měsíc vydržím a pak od vás půjdu pryč. Ředitelka hradecké pobočky lže. Žádný jiný bezplatný účet jste mi nenabídli. Nadiktovali jste mi: Takhle to bude. Takhle budeš plnit podmínky a to, že jsem se z toho vykroutila díky chybě nevzdělané slečně na lince, bylo moje jediné štěstí. Tehdy na mě vyrukovala s větou:

- Ale my jsme vám dali hypotéku.

- Nevšimla jsem si. Vy jste mi nic nedali. Jedná se o bilaterální smlouvu. Poskytli jste mi peníze a já vám je několikanásobně přeplatím na úrocích.

- Paní magistro, já jen upozorňuji, že ta zářijová platba je za předešlý měsíc. Tedy za říjnové plnění vám zase banka strhne 250 Kč. Je to za září.

To jsem netušila. 

- Byli jste milou vstřícnou relativně ochotnou bankou. Zhrubli jste. Pak i protistrana hrubne. 

Mrzí jí to. Mě by to taky mrzelo. Je to profesionálka. Na těchhle kompetentních místech sedí vždy šikovní inteligentní lidé. Linda měla v září stejnou anabázi u jiného bankovního domu. Radila jsem jí, ať vytrvá. Chtějí klienta uondat. Aby mávl rukou. Jí to trvalo asi tři týdny. Vytrvala. Proklestila se pralesem nekompetentních. Dosáhla cíle. A ještě jí poslali krásné dárky. U mě klestění bylo rychlé. 24 hodin. Hotovo. 

Rozhovor mezi oběma stranami proběhl v přátelském ovzduší. Banka nabídla další prodloužení bezplatného účtu na rok. Říjnové stržení, které proběhne k poslednímu dni měsíce bude připsáno na účet zpět. Tedy dvakrát 250 korun. OK. Nechali byste se? Bránili byste se? Jak to máte vy. Ořeleli byste pět set korun Rothschildům? Rockefellerům? Odškrtnuto. Splněno. Rada ostatním: Stačilo nakopírovat text stížnosti do několika komentů na českých i na německých stránkách FB. To byly fofry. Hned včera do SZ, ať napíšu r. č. Pink - stalo se. Vyřízeno.

Venku psí zima. A začalo lít. Košík s proviantem, tácek s buchtou. Parkuji před DD. Nerada do dvora. Pavlovův reflex. Jednou šikana, vždycky šikana. Nemíním mít cizí drzé pracky na svém stěrači.

Klušu po schodech, ať co nejméně zvlhnu. Slyším hudbu. Sbíhám schody do suterénu. Potlesk. Copak mají v jídelně? Ó! Lidová cimbálovka. Hledám očima maminku. Každý před sebou skleničku vína. Blahý pohled, blahý poslech. Přisedám k mamince. Diví se. Jako vždy.

- Tys mě našla?

- Mamko, najdu tě vždycky. 

Mamka jde dolů. Asi měla chlebíček. Neb v jejím klíně na kalhotách sedí kousky salámu. Nabízím kafíčko. Určitě už měla. Zalévám. Diví se, že je horké. Jasně, to tak bývá. Ireno, nebuď nevrlá. Měj trpělivost. Nabízím švestky, buchtu. Obdarován pan pečovatel, paní pečovatelka, Jaruška, paní před námi, paní od bílé kočičky... Paní před námi - ta, co stále hledá děti ve školce - by ráda ještě. Zas tu zasahuje cizí mozek. Paní jsem dala trojúhelníček. Paní pečovatelka opět moudře rozhodla, že už stačí. Ty vorle - hlavně když mají tlačenku s cibulí k večeři! Ale ve tři odpoledne jednou do pusy - to je nebezpečné. Moje buchta: mletý oves, mleté pohankové otruby, mletá pohanka loupaná a neloupaná... No, tak druhý trojúhelníček zůstal na tácku.

- Mami, máš na stole kafe.

- No, to jsem si objednala.

- Ne, to sis neobjednala, to je můj hrneček.

Kapela nádherně hraje. Lidovky. Cimbál, kontrabas, housle. Nádherný hlas zpěváka. Unikátní. Sympatičtí. Co je důležité: Lidé reagují. Tleskají. Hýkají.  Kapela dokázala lidi rozehřát. 

- Mami, takhle hráli vždycky v Luhačovicích, viď?

- Však oni jsou z Moravy.

- Prosím tě, kde by se tu vzali?

Dostala jsem dva chlebíčky. Z bílého rohlíku. Jasně - výborné. Ale fakt. Ale bílé! Kousek jsem ochutnala. Druhý snědla maminka. Bezedná. Talířek položila na podnos se zbytkem trojúhelníčků...

Loučení s kapelou. 

- Slyšeli jste BROLn...

Uau. Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. Používala jsem v hodinách výuky pravopisu velkých písmen. Zkratkové slovo - skloňuje se. Píše se: s BROLNem, do BROLNu...

Jdu poděkovat zpěvákovi a houslistovi. Vzdávám nadšený hold. Orchestr má asi devatenáct členů, zmenšili se. Sem přijeli tři. Stačili. Umííí!!!

Mamka má držet krabičku se švestkami. Vracím se k ní. Právě jí u padla krabičky se švestkami a peckami. Sbírám. Drží hrneček s kávou. Už už a polije se. Talířek klidně odloží na židli na podnos s nazdobenými kousky buchty. Uvědomuji si, jak loni ještě nedrobila. Dnes se stihne popatlat. Byla jsem uklidněna: Dokud jí sama, pohoda. Není co řešit. Moje milovaná maminka. Mami, celý život krásná, šikovná, inteligentní, šik... Nechce se mi vůbec jet nahoru. Loučím se. Je smutná. Zítra. Vždycky si říkám: Bude-li zítra... Moje i její.

Zmeškaný hovor. Petroušek jel pro mléko a pro nákup SCUK. Někde ho někdo volal. Jel pomoci. Peťulka, světlo mého žití. Prý abych neměla strach. Přijede dýl.

Tady je nákup. Tady je mléko. A tady ti posílá Renata (teď si fakt nemohu vzpomenout ani na křestní) tohle.

Dostávám dvacet euro.

- Co to je? Za co?

- Zaplatila mně. Má nějakého Rakušana. Přidala eura. A říkala, ať ti to dám pro radost.

- Ale já ji neznám.

- Znáš. Potkali jsme je na Kohoutově.

- Každý rok tam potkáme někoho. Fakt nevím.

- Ale ona tě zná. Prý ať máš radost.

Tak to teda hezky děkuji, neznámá! Známá!

Jsem šťastná. Nešel mi naplnit zapalovač. Dlouhý. Na svíčky. 

- Peťuš? Kde se prodává plnička do zapalovače?

- V trafice.  Plynu tam máš málo. Tam už není tlak. Plyn je tam stlačený... 

Vyčaruje plničku. 

- Vidíš? Už ti to hoří. 

- Peťuš? Já jsem tak ráda, že tě mám. Co bych si bez tebe počala?

Zapalovač naplnil. Benzín doplnil - do auta. Ani nevím, kudy se to leje, jak se to dělá, na co jezdím, kolik to stojí. Pro mléko dojel. Pečuje o mě. 

Už vám někdy někdo dal dvacet eur pro radost? Mně jo.

Obyčejný den. Plný setkání s dobrými lidmi. Jedinou vadu měl. Na ntb se mi ztratila před psaním myš. Možná ji sežrala Micicinda.

Dobrou noc!