Den s mnoha překvapeními

Pondělí. Ráno slyším ťuk, ťuk, cink v kuchyni. Otočím se, spím dál. Linduška jede do Phy. Ještě asi něco překládá. Ani jsem neslyšela mixér.

- Maminko, tak já jedu! Šla bys za mnou zavřít bránu?

Jasně, jasně. Vracím se do postele dokoukat film Trhlina. Nutribullet plním mlékem. Co do něj? Mátu s čokoládou, banán a protein. Na lince dvě prázdné pixly od F1. Lesní ovoce. Mléčná s křupinami. Pro mě výzva: Doplň do zásobníku. Doplňuji z meziskládku.

Venku to vypadá na podzim. Rytíři pod pevností si zahráli o víkendu svůj turnaj královny Rejčky v nádherném babím létě. Tábor včera složili, možná jen kus tábora, složili do bastionu, který je v nájmu Brutal Assault. :-)  V sobotu krásný den. Včera až na psycho v DD - krásný den. Dnes? Uvidíme... Udělám si krásný den. - Je to na kolo. Čím víc oddaluji, tím hůř je za oknem. už je to na auto. 

Telefonuje naše mladá nájemnice. Staví se s nájemným. Utíkám do jahodového záhonu natrhat šlahouny. Třeba se ještě ujmou. Její Věnceslávek pozítří oslaví tři týdny pobytu na světě. Je nádherný. Nezměnil se. Zdá se mi stále stejný. Takové malé nádherné špičaté nic. Mladá paní hlásí, že jablíčka zpracovala; chtěla mi donést kompot, ale zapomněla. Zcela jiný přístup, oproti loňským kolečkům shnilých jablek...

Poledne. Zvonek. Paní klientka; přeměření, nákup. Zapomněla jsem na ni. Ale nic se neděje. zvládáme. Vyndavám chleba z trouby. Horký.  Přicmrndla jsem mu kůrku. Odkrojím ji. Je vynikající. Krájím krajíčky, beru do košíku máslo, sklenici s čerstvým medem, prkénko, caro, smetanu, cukr, hrneček, termosku... Ty vorle, nezapomeň na švestky!! Včera jsi zapomněla... Zkouším hledat na netu dceru paní K. V DD se k ničemu nemají.

Zmeškaný hovor. Vytáčím...

- Tady je XY.

- Kdo?

- XY. Našla jsem si tě na internetu. Před čtrnácti dny jsem tě viděla u Kauflandu... Říkala jsem si, že to, co děláš, je na tobě vidět. Tloustnu.

Vůbec bych nečekala, že mně XY někdy v životě vyhledá. Pomohu. A ráda. Docela překvápko.

Jedu. Pozoruji auta. Včera jsme s Lindou zahlédly v Jaři civilní auto bez polepů s modrými majáky. V Černožicích další. Ptala jsem se na policii, co to znamená.

- To jsou ASI kolegové psovodi.

- Psovodi, jo? Ale neměli na autě nic napsáno. Tak kdyby mě takovéhle anonymní auto stavělo v noci, nezastavím. Ujedu.

- Ale jestli dobře vidím, není noc, je denní světlo a nestavějí vás.

Drzej hajzlík na policejní ústředně. Pozoruji, jestli zas nepotkám modré majáčky. Prý se vyplatí si je dát na střechu. Ušetříte čas. Pokuta sto korun za neoprávnění. Co všechno je u nás po třiceti letech dravčího státu možné...

Dnes jsem žádné modře blikající neoznačené auto nepotkala. Jen houkající sanitu. Poznala jsem ji.  :-)  Žlutá! S nápisy! :-)

Hledám maminku. Je dole v jídelně.

- S Libuškou?

Jedu dolů. Paní farářka dává modlitbu za tento dům, za pracovníky... Spíš bych se pomodlila za jejich šéfa. Osvícení by bodlo. Libuška mi mamku pomáhá vyvézt. Za skleněnými dveřmi posunčí sympatický optimista. Gestikuluje, jestli jedeme výtahem.

- Jo, jedeme. Bože, ten se sem tak hodí. Takhle to tu bylo dřív. Veselé, radostné, starosti z člověka vylétly...

Vyjíždíme z výtahu. Saň s milým úsměvem stojí ve dveřích kanceláře vedoucí. Odvracím hlavu. Miluji svět. Miluji lidi. Ale neumím ještě správně milovat podvraťáky, falešníky, namyšlence, sudiče a lidi s velkým egem. Ještě dopiluji. Kolik mám času?

Volno. Ťukám.

- Paní vedoucí, včera se mi tady přihodila taková nepříjemná srdcervoucí scéna.

- Vůbec nevím.

Zkráceně líčím, jak se tu manipuluje s myšlením lidí a zaměňuje se nesvéprávnost s manipulací lidské bytosti. Nesvéprávnost neznamená nesvobodu.

- Paní K. spínala ruce. Divila byste se s jakou vehemencí se ten věchýtek dobýval na terasu za sluncem. Bránila jí bariéra -  práh!!! Mohla jsem ji přes něj přetáhnout. Ale nechtěla jsem tu způsobovat nesoulad. Bude-li se toto opakovat, budu nucena jít to nahlásit na policii. Jo a mimochodem, začala jsem hledat dceru paní K. Vy nekonáte, ač jsem prosila už před čtrnácti dny o kontaktování.

- No, oni sem jezdí velmi málo. A když zkoumáme rodinné prostředí, vztahy...

- Já vím, co mi chcete říci. Naprosto přesně to vím. Paní K. je teroristka a velká hééérečka. Spíná ruce, prosí, slibuje, vykřikuje, nabízí peníze... To vím. A líbí se mi! A nemusíte čekat, až přijedou. Myslím, že stačí zavolat jim.

Naše maminka byla taky usurpátorka. Když jsem o ni pečovala, ptám se:

- Mami, budeš něco chtít jíst?

- Ne, nechci.

Zapíchla jsem ruce do těsta.

- Tady se nebude jíst? Mám hlad.

- Mami, neštvi mě. Před minutkou jsi tvrdila, jak nemáš hlad.

Tihle lidé zlikvidují svou rodinu. Poroučejí, vyžadují okamžitou pomoc, péči...

Rozhovor s paní vedoucí probíhá přátelsky,  klidně. Maminka útočí:

- Potřebuju na záchod.

Jak řekne tuhle větu, nesmím dopsat ani slovo do křížovky a musíme jet. Chápu; téměř třiadevadesátiletý měchýř asi útočí na starého člověka. Taky zrychluje kolečka cestou na záchod. :-)

Ještě ťukám z terasy na paní vedoucí. Ukazuji ji mističku:

- Tady je ze včera mistička se slupkami a jadérky od vína, jak jsem je loupala paní K. Stůl je politý už asi tři týdny. Nikdo tu neuklízí. Slétávají se sem vosy.

- To můžeme utřít i my.

 Mažu na chlebík máslo. Liju do mističky domácí med. Krájím soustečka. Nabízím sklenici s borůvkami. Zalévám z termosky kafíčko. Pohoda. Maminku v dece. 

- Málo sladké. Horké.

- Jo, to tak bývá, mami. Voda byla vařicí. Osladila jsem ti to. Chyť si hrneček. Hřej si ruce. 

- Ale málo.

Přisýpám nepatrně třtinového cukru.

- Mamko, zapomněla jsem zas švestky. Chjo. Sezona. Máš je tak ráda...

- No, to teda. Ty borůvky jsou taky málo sladké.

- Mami, na dně vidím hnědý cukr.

Míchá. Stejně lamentuje. Přisýpám nepatrně cukr. Mamka debužíruje.

- Už nemůžu. Už nic nechci. Tajdle si sním ještě tohle soustíčko.

- Mami, med kape. Koukej dávat pozor. Ať nezašpiníš deku. Mami, kachní citoslovce?

- Jak dělá kachna? Kvok?

- Mami, kačena!

- GA?

- To dělá husa. Kačena přeci káče. Vchod?

- Nevím.

- Víš! Když jsme kupovaly lístky do kina, ptaly jsme se jaké je...?

-Vstupné.

- Tedy vchod?

- Vstup.

- Košťálová zelenina?

 - Nevím.

- Mami! Co patří do košťálové zeleniny? Květák, kapusta a?

- Zelí.

- Začátečník?

- Hm.

- V divadle?

- Nevím.

- E?

- ???

- El?

- Elefant. :-) :-) .-)

- Mami! Elév!

- No jo.

- Kyselá pochutina?

- OCET.

- Z drahého kovu?

- Jak?

- Z drahého kovu!

- Zlaté.

Jde nám to. Křížovka hotová. Spouští se déšť. Vlezlo.

-  Mamko, dojez ty borůvky, ať mohu vzít skleničku domů. 

Z chlebů zbyla jen dvě soustečka.

- Chleba už nemůžu.

- To nevadí. Zeptám se paní Dany, jestli by ti ta dvě soustíčka podstrčila k večeři. Misku s medem ti tu nechám; najdeš ji na stolečku. Do stolku ti dám karlovarské oplatky.

Vezu maminku do shromaždiště na večeři. Paní K. II vstává. Je nenasytná na kontakt.

- Vy tu máte tu krásnou návštěvu!

Maminka ledabyle souhlasí. Kouká, aby byla přisunuta ke stolu. Jaruška kouká, jestli mi něco nezbylo. Zapomněla jsem buchtu a švestky. Zítra něco vezmu. Utíkám po schodech s košíkem, kabelkou, bez deštníku. Musím oběhnout celý barák. Normálně bych vyběhla zadním vchodem u auta. Snaha opanovávat svět. Ty vorle, to je zvůle.

Volám Karlovi.

- Kájo, jedu domů. Stavím se pro peníze u vás. Už jsem dlouho nezkontrolovala, jak u nás bydlíte. :-)

Kája je u tchýně s rodinou. Za chvíli jedou domů. Staví se. Jeho Terezka se mnou krásně zhubla. Umřel jí před měsícem nečekaně táta. Ještě mladý. Stále to lidem melduji. Pečujte o tělo! Živte ho zdravě! Kája dnes zůstal s rodinou. To mu schvaluji. Dnes nevypadá vyčerpaně. Shání dva spolehlivé pracovníky.

- Kájo, to je fuška, co?

- No hlavně je musíte pořád kontrolovat. Nemůžu se na nikoho spolehnout...

Loučíme se. Mám štěstí - na rozdíl od maminky. Dnes ve výtahu zaprosila:

- Já myslela, že pojedu domů.

- Mamko, vždyť nemůžeš chodit. Jedeme domů. K tobě.

- Ale musím se sem zas vrátit.

Myslím na její přání. Mám v očích slzy. MÁM ŠTĚSTÍ. JÁ jdu domů! JÁ mohu jít ještě domů. Jablka do sklenic, švestky pod víčka, houby Petrouškovi k večeři, mlíko svařit, Micku nakrmit... Doma. S Péťou. Svobodná. Mohu myslet. Mohu jíst venku na slunci. Mám velké štěstí!

Kdo čte tyto řádky, je taky šťastný. Doma.

Dobrou noc!