Den s nerozlousknutým tajemstvím

Prve, odpoledne mi jedna milá říkala, proč chodím tak pozdě spát.

- Víš, ale ty tak krásně píšeš, já si tě beru v šest do postele, a čtu si.

- No, právě. Píšu v noci, ráno pak najdu třeba chyby v interpunkci... někdy mi hlava klimbne. Ale vím, že si to bereš ráno do postele. Jiní před odjezdem do práce, někdo k ranní kávě. Tak se snažím to tam narvat ve dvě ve tři ráno, pro radost.

Třiadvacet hodin. Doposlechla jsem si Věrku Ovečkovou. Skvělou učitelku češtiny, znalkyni praslovanštiny. Dějin Slovanů. Před asi deseti lety jsem meditovávala vždy v pondělí a ve čtvrtek. Jenže ve čtvrtek se odehrávaly překrásné besedy, přednášky organizované dr. Martinou. Jednou vypadla meditace. A já mohla volit jiný program. Letěla jsem do suterénu v divadle. Věrka Ovečková. Nebyla jsem z toho nějak veselá. Vystudovaný český jazyk a literaturu a ona mi do toho házela vidle. Hovořila o bukvách, třech světech Slovanů. Jav, Prav a Nav - tři mýtické světy popsané ve Velesově knize. Prav světem bohů, Jav světem lidí a Nav - nemateriální svět a patří duším. Nedala jsem si pokoj. Šla jsem na ni podruhé. Synchronicita. U starožitníka:

- A proč chodíte na meditace? Vždyť to umíte sama.

Myslela jsem, že ne. Měl pravdu. Přestala jsem jezdit na meditační týdny, na roh hojnosti, na meditace. Objevila jsem dr. Blochovou. Ta zas vyprávěla o pyramidách v Evropě. Prý Karlštejn na pyramidě. Co to mele? Se holky zbláznily. Informace jsem pomalu trávila... Těžce. Pak lehce. Slovo UŽAS!! Hodně lidí ví, že krásný zážitek není úžasný. Je skvělý, unikátní, bezvadný, okouzlující, překrásný, přenádherný, vynikající... No, obě ženy a další mi utlapkávaly cestičku k dalšímu poznání... Nejtěžší je přejít hranici. Jak se ti to povede, už jdeš sama. Nemusí tě nikdo tahat za ručenku. Doporučuji si dnešní pořad poslechnout. Ještě není v archivu. Harmonie není harmonie... Slovo inverzní.

- Jaruško, teprve jdu psát. Víš? Ta přednáška byla skvělá, okouzlující, obohacující...

Pondělí. Už druhý den bez skypu s maminkou. Brzy ráno mě vzbudila drzá Zrzka. Klidně si šla vyřvávat pod mou postel. Přitom ložnice - její zakázané území. Vyhnala jsem ji. Zavřela dveře. Hned se propadám zpátky do spánku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-17_Zrzka_me_vitala/

Vstávám. Zrzečka mě vítá v kuchyni na dlažbě. A za oknem na parapetu dveří leží Mourek. Trpělivě. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-17_Snidane_-_Dnes_cervena_repa/

Mixuji si červenou řepu s malinovo jahodovou příchutí... Ty si tu debužíruješ. A co mamka? Brýle nemá. Ježíši! Zuby! Zuby musím uchránit. Volá Linda.

- Mami, co babiččiny zuby?
- Teď na to myslím.

Volám. Přepojují mě. Ptám se na koncovku čísla. Milý hlas sestry. Představuji se. Jako první mě zajímají zuby. Pak teprve dotaz na léky.

- Maminka sedí na posteli. Zuby má. S chutí pije kakao. Ale pan doktor mi nakázal, až se ozve někdo z rodiny, abych požádala o léky.

- Vy ještě nemáte soupis? Vždyť mi včera na příjmu paní doktorka slíbila, že se spojí s DD.

- My jsme v počítači našli medikaci z roku 2016...

- Jj, to bylo 2017 v srpnu. Zlomila si nohu...

- Ano, ale nevíme, jestli to platí.

Ptá se mě na jméno.

- A vy jste paní Iva...

- Ne, já jsem Irena...

- Můžete mi říci svůj telefon?

Diktuji. Následně diktuji číslo na zdravotní úsek v DD. V hlavě mi to šrotuje. V únoru 2020 pokus o změnu medikace ze strany psychiatričky. Tam jsem zasáhla. Mamka měla naprosto změněné chování. Plakala, byla smutná, utrápená. Nejprve mi to zapřeli. Po týdnu - slavně, jak jí dali úplně ty nej nejlepší bonbony světa. Okamžitě jsem je utnula. Asi týden jsme se dohadovali. Terorista bílý plášť:

- A já vám maminku zbavím práv!
A my si to nepřejeme. Naše maminka zavře oči jako plnoprávný občan!

Jo, holčičko to si myslíš. Systém je svinský stroj. Lisuje rodiče, děti, bezmocné... Rok a půl je mamka bez těch zázračných léků, aby nebyla agresivní, aby nerejdila na vozíku po chodbě... Už rok se dal kolos násilí do pohybu. Poslechla jsem si s bušícím srdcem, naprosto udivená, že jsme nejhorší osoba, které by měla být maminka svěřena. Dokonce ji ohrožuje ta hnusná nezodpovědná osoba na životě!!! Nemohla jsem ani dýchat. Mengelka. Právník tehdy špitl.

- To se hezky odkopala. To je soudní znalkyně? Ale ona do toho zamíchala své ego.

Kdo maminku ohrožuje na životě? Ta mrcha, co si říká doktorka. Nelidská. Nesoudná. Egoistická. 

Takže si zavolají. Žhavím telefon lidem do DD. Jsem pěkně naštvaná. Při vypravování maminky včera jsem slyšela vše. Sestřička předala naše požadavky a varování: Nedávat narkózu... Před čtyřmi lety nám vedoucí lékař na LDN řekl, že to zvrtali, neb nedali info. Dementním osobám nelze zhoršit stav uspáním... Dostali na cestu tzv. dekurz. Ale nevzali si ho. Jen si něco naťukali do tabletu.

- Přece jim nemohu koukat pod ruku.

Souhlasím. Sestra předala veškeré informace. Tak jak to, že nemají přehled o lécích?! Jakmile klesne hladinka léku, hrozí nebezpečí ve změně chování. Nedostala dvacet čtyři hodiny své léky!! Znepokojení. Docela zajímavé. A docela lehkovážné .

Děkuji. Vyřizuji hovory. Zlobím se. Šlendrián. Už včera jsem volala odpoledne do DD, aby se postarali o info o medikaci. Upozornila jsem je, že mě doktorka žádala o léky. Jako bychom hovořili hábršpersky. 

- Ale takhle oni to dělají vždycky. Nikdy FN nemá přehled o lécích, ale my jim dáváme kopii s sebou.

Aha. Vedoucí i vrchní na tři dny na školení. Super. To budou proškoleny! Vrchní mi nevěří, že neměli v nemocnici léky. Za chvíli volá:

- Z neurochirurgie volali ráno v šest na emergency a léky měli už v šest.

- Jo? Tak to sestřička na neurologii čekala na mé zavolání asi zbytečně, že jo? V půl desáté se sháněla po lécích.

- Ne. Prý už v šest...

Končím přetlačovanou. Komu mám věřit? Včera na emergency chtěli léky po rodině. Jak? Kde se k nim mám dostat? Kdo ji sem nechal převézt? DD: Ano, tedy si zavoláme do DD. Ale oni vám je dali na cestu, slyšela jsem to!

- Paní Hrobská, tohle dělá FN vždycky, totiž dekurz zůstane na emergency, dál nejde.

- A proč si z oddělení nezavolají buď emergency nebo DD?

Příjemné jednání, ale bordel. Před čtyřmi lety se mamince ve FN ztratilo veškeré oblečení. Na můj dotaz, kam ho zašantročili:

- Maminku sem přivezli nahou. ONa nic neměla. 

Chaos světa!! https://www.youtube.com/watch?v=3AhkO6qFywc

-Jo takhle. Ona šla po obědě jídelnou pro čaj a byla nahá.

Asi po měsíci mi na LDN přistál pytel s hadry. Našla jsem v něm věci nějaké malé mladé ženy. Ale nic z toho nebylo naše. :-) Zkušenost s oblečením (to není důležité) a s narkózou mě udržuje ve střehu. Za celé dopoledne se nedozvím, kdo nepodává pravdivou informaci. Všichni mluví přesvědčivě a seriózně. Kdysi byla soutěž - tam se taky lhalo a soutěžící měl poznat, kdo mluví pravdu.

Je smutné, že maminku ošetřili, byli na mě hodní, umístili ji na pozorování... Ale někdo lže .

V deset klient. O šest let starší. Jeho žena mi ho přivedla asi před třemi lety. Velmi svědomitý. Chválí ho na zdravotních vyšetřeních. Mohl by se klidně zmínit, že bere Herbalife, že jo? Před měsícem mi povídal, že má obavy se pořádně najíst.

- Ne, ne. dobře se najez! Nesmíš hladovět. A ne mít víc jak tři hodiny díru mezi jídly. Klidně permanentně zobkej.

Dnes luxusní výsledky. Z trojky - obézní skočil na šestku štíhlý svalnatý. Omládl z kolika? Z 63 na 56.

- Hele, ty máš svůj metabolický věk přesný. 71 - 15 = ? Je to 56?

S radostí přitaká.

Narostla mu svalovina, zlepšil metabolismus, zvýšil metabolickou vodu, snížil o dvě jednotky viscerální tuky. Má je ještě veliké. On se totiž krupon odpaluje nejdéle. O deset deka minerálů posílil kosti. 

- Tak ne, abys příště přišel pohoršen. Jedeme dál.

A věřím, že se mu to povede. Občas mi nosí dobroty. Jejich řepu, mrkev. Dnes cibuli.

- Ty vorle, to je česká! Já jsem si v Kauflandu vybrala německou, ta je drobná, protože velká byla až z Holandska! Tak jsem volila zemi blíž k nám.

- A jestlipak víš, kde je česká mrkev...

- To vím zcela přesně. Asi před třemi lety jsme jely s Lindou o Vánocích ku Hradci. Před Předměřicemi jsme sjely ze stezky, mrknout se, jestli bychom se dostaly k Trotině. Polní cesta nás zavedla k vagonům a vagonům hokaido a dalších dýní, cibule... Nabrala jsem tehdy do košíku. Ale už se mi tam pak nechtělo tak daleko pro cibuli šlapat. Ano, tak se zachází s naší úrodou. Neúcta k našim lidem. K jejich práci. K našemu národu. 

Domluvili jsme se, že napěstoval rajčata a papriky. Odpoledne se stavím. Nevím, jestli budu umět papriku... Vždycky mi vyrostou takové papírové nebožačky. Uvidíme. Přivedl mě na myšlenku, kacířskou. Asi letos nenechám vykvést trávu a kopretinky. Sazenice cuket, salátů jsou divné. Oni mají prý slimáky. A že by mi ti hnusáci okousali taky mou sadbu?

Po obědě rychle objednávku, aby balíček byl zítra na místě. Vytisknout fakturu, napsat příjmový doklad...

V poledne se mi Petroušek nedozvonil.

- Peťuš, tak jsem tak přemýšlela, že Mour měl zase klíště... A sazenice...

- Že je potřeba posekat trávu, viď? To už dávno!

- Chjo. tak Peťuš, jen trošku, jo?

Myslela jsem třeba uličky. On myslel trošku - na deset centimetrů. Odjela jsem na poštu, banku, pro sadbu... Péťa miluje pracovat. Než jsme se vrátila, bylo hotovo. Ani jsem skřítky neupozornila, aby stihli utéci. To jsem ňachla.

Odpoledne jsem ještě zazvonila do FN.

- Léky máme, jak jste zavolala, hned jsme je objednali.

- Tak moc děkuji. Můžete prosím, pozdravovat mamku?

- Dnes mi pěkně vynadala. Ptala jsem se jí, jestli má dvě dcery. Prý co mně je potom.

- Omlouvám se.

- No, nebudu opakovat, co mi řekla. Ptala se, jestli půjdeme ven. Řekla jsem jí, že dnes ne. Nakonec mi řekla, že měla šest dcer. A zas mi nadávala.

- Omlouvám se za ni.

- Jsem profesionál, tak to zvládnu.

- No, ona je Alzheimerik a neměla jeden den léky. Je dezorientovaná. Nikoho nezná. Nemá důvěru.

V grafologii platí - kolik strachu, tolik agrese. Kolik agrese, tolik strachu.

Sestřička příjemná. Ale nemusí mi zdůrazňovat, že je profesionál. Není. To by se po ní exces sklouzl. Ale je z toho vyvedená z míry. Mají těžké povolání. Ale vybraly si. Já měla také těžké. Pro mě překrásné. Nestěžuji si. A že byli někdy rodiče nevycválaní, ruce v kapsách, přežvykovali jak dobytek... A co? Cikáni byli neuctiví, sprostí, velmi vulgární. A co? Nohu jsem si kvůli tomu za krk nedala. Pamatuji si, když Hela Vyroubalová radila Gorolce, Tokárce, Husárce... nevím komu, aby si pořídili velký budík. Ta to schytala. Prý kde na něj asi mají vzít peníze. Tolik nadávek do ní naházela. To bylo ještě v dobách, kdy nebrali dávky, museli pracovat a svět se točil v normálu. Helenina vnučka se mi tu asi před půlrokem ozvala z Anglie. Eminka. Tenistka. Kvůli Agassimu se naučila anglicky. Asi před rokem jsem poslouchala nějaký pořad. On byl skromný. Psal si s mnoha začínajícími tenisty. Oběť. Až - jestli se pak oženil? Napsal všem, že už nemá na dopisování čas. :-)

Volám ještě s vrchní. Stejně jsem se nedopídila, kde soudruzi z NDR udělali chybu.

To jsou věci. Svištím na náměstí. Koukám, jestli chodí lidé. Jestli mají dekly. Potkávám dvě milé tváře. Péťův synoveček se ženou. Radost. Komunikace. Setkání.

Na poště milá úřednice. Fakt milá. Ochotná. Jsem na poštu tak naštvaná. Všechno dělají lidé. Jedu ještě k ševci s Lindinými lodičkami. Tesco. Nasadila jsem si na ucho roušku.

- Paní, paní...

Jdu dál. Neslyším. Cestou ven:

- Paní, tady musíte mít respirátor.

Rozchechtala jsem se.

- Já myslela, že na mě voláte ohledně... Já jsem si zaměnila nano za tuhle modrou.

S hlídačem jsem se domluvila. Absurdní situace... :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-17_Jaromeri_-/

Jedu po Husovce a zkusím u Barev laků odbočit okolo studánky u sv. Anny nahoru nad město. Nádherný výhled. Nedaleko odsud vede výpadovka na Krkonoše, ale je tu klid. Stromy tlumí. Jedu si pro tu sadbu. Paní mě hezky vítá. Jde poprvé do sokola. Chválí mě za čtení.

- V šest ráno si beru mobil do postele... :-)

Viz úvod. :-)

Odchází. Pán mi ukazuje jejich latifundii.

- Jak to máš krásně vypleté. A nádherně okopané. 

Netuším, že bedna sazenic je pro mě.

- A proč to máš v substrátu? On rychle vyschne.

- Já už jsme to nezalil. 

To mi ještě nedochází, že to je pro mě.

- A kdybych dal hlínu, ono by to ztvrdlo.

- To dřív nebylo viď? My to mícháme v kolečku. Trošku rašeliny, trošku hlíny... Jsem na to kopyto, ale snažím se. A divím se, že mi to roste.

Ukazuje mi políčko s česnekem. Nějakým ruským. Hm. Prý obrovské palice. No jo, bolšoj. :-) Za plotem pracují sousedé. Taky mají skleník. Ale nemají heliové sklo. To se totiž nemusí prý zabílit. V něm se rostliny nespálí.

- Odkud vás znám? Někde z banky:-)

- Z lázní.

- Velichovek? To jsme se naštvala Snaše jsem koupila asi za jedenáct stovek poukaz v září. Změnili jste podmínky. Nejlepší rašelina u nás. Lepší než v Třeboni. Budu ho vracet. Zklamali jste mě.

- Rozmyslete si to ještě. Máte ho v platnosti. My teď bereme pobyty a léčebné procedury. Ještě ho nevracejte.

Hm. Vesmíre! Co to bylo? Poslechnu.

Beru to přes Kaufland. Neotravují. V klidu procházím okolo regálů. Zobkám maliny. U pokladny hošík:

- Vy jste si vzala nějaké prázdné.

Drží v ruce dvě krabičky. Jednu plnou. Jednu poloprázdnou.

- Ne. To jsem snědla já.

Sympatický kluk. Shodujeme se, že se neslyšíme. Roušky, plexisklo, hnus, nepřirozený hnus. Odporný.

Rossmann; mám tam slečnu mladinkou pokladní. Respirátor ji ničí. Nesu jí zdravou svačinku Herbalife. Pro radost. 

- Chutnala vám minule?

- Moc dobrá. Výborná.

- Nesu ještě jednu! :-)

Ukojena nákupy - domůůů. Mour mě vítá.

- Pojď sem. Prohlédnu tě. Zas tam jednoho máš. Chjo. Kluku, nechci ti to cákat do ran.

- Prosím tě, tys ráno zavřela dveře do ložnice? Já jsem byl na dvoře...

- Bylo půl páté, vyřvávala mi u hlavy.

- Vrátil jsem se. Divil jsme se. Proběhla mi ven. Ale za půl hodinky už byla zas doma.

Tak takhle to bylo. :-) Proto mě čekala v kuchyni u mlsného šuplete. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-17_Chlebik/

Ve dvacet výživový kurz pro klienty. Rychle zadělávám na chleba. Ve dvacet třicet už je vykynutý. Vsázím ho do trouby.

Den s tajemstvím je za mnou. Bude jedna. Rychle do postele.

Dobrou noc!

Půl třetí.