Den s neuvěřitelnými objevy
Dnes - energetický den! Legrační. Láskyplný. Naplněný informacemi. Děkuji za ně srdečně!!! Obědvali jsme s Petrouškem. Setkání se spící maminkou. Změna času netové komunikace nic nezměnila. Takhle to bylo na LDN. Maminka nechtěla otevřít oči. Takhle nakonec odešla maminka mé známé, která ji nenavštěvovala. Zavřela oči. Volala. Odvezli ji do blázince. Umřít. Odporný hnusný nelidský systém. KONČÍ!
Poznámka na okraj. Náš pětiletý vnuk dostal před patnácti lety knihu o dinosaurech. Mluvit neuměl. Ale všechny názvy těch saurů - ovládal. Nikdy jsme si s ním nechtěla tu knihu prohlížet. Nemám ráda ještěry. NEMÁM RÁDA JEŠTĚRY!!! Fakt nemám. Myslí si, jakou sílu mají, ale jsou to jen velká monstra. Bez imunity. A to je příznak blízkého zhroucení... Ještě že máme fakultní nemocnice... Nebo okultní? :-)
Dopoledne mi přetnula komunikace s maminkou. Koordinační z jiného patra zvoní. Který stroj si vyberu na příjem? Asi ntb.
- Mami, ahoj!
Zvadlá.
- Prosím vás, toto nejsou mamčiny brýle. Má v pokoji mraky cizích brýlí, ale její jsou jen jedny. S modrou bavlnkou. Kdykoli je ztratíte, hledám je třeba hodinu a ztratím čas na mamku. Jsou to jediné, přes které vidí. Pak tam má v pokoji brýle zoom.
- Já to řeknu pečovatelkám.
To je furt dokola. My si to zapíšeme. My si to řekeneme. My to vyřídíme. Ty vorle, je tohle možné?!! Já ty brýle už asi nenajdu. Každý den jsem je kontrolovala, hlídala jak oko v hlavě. Pane řediteli, fakt to vedete skvěle. To si zapište. A pak obraťte stránku v sešitě!!
- Mamko, kterou písničku si zazpíváme?
- Když jsem já šel okolo vrat, začala muzika hrát...
- Mami, tu neznám. Počkej, najdu ji.
Pouštím, Jožku Černého. Slova jsou maličko odlišná.
- Když jsem já šel okolo vrat, zavoněl mi karafiát.
- Mami, je to ona?
- To nesmíš tak brát.
Zvláštní. Jak tu větu chápat. Stále ji musím upozorňovat, aby koukala dolů na monitor. Zaklání hlavu.
- Vidíš mě?
- Nevidím.
Naprosto se za měsíc změnila. Zcela! Přehrávám-li si videa z dubna, dívá se na monitor, komunikuje. Reaguje. Směje se. Po třech samotkách, z toho dvou třídenních,. je živou mrtvolou. Odpojuje se. Jsem vystrašená. Jak si může ředitel dovolit hazardovat se životem člověka. Zrovna dnes jsem potkala paní. Babička jí v DD umřela - ne na koronu!!! Osamocení.
- Mami, zkusím ti nasdílet obrazovku. Ukážu ti čápy na Bohuslavickém komíně.
Povedlo se. Sdílím i se zvukem.
- Mami, vidíš?
- Nevidím.
- Mami, nespi! Vidíš? Nekoukej do stropu. Mamko, dívej se ne monitor na počítači.
Skloní hlavu, chce se předklonit. Přiblížit se k obrazovce, aby viděla.
- Mně to nejde, jsem přivázaná.
Kudla, omezování kontaktu s příbuznými! Omezování na osobní svobodě. Loni mě přesvědčovali, že by bylo vhodnější ji nepoutat. Jasně, jak Hudini se jim z pásu vždy nějakým záhadným způsobem vyhákla. Simona si loni v létě stěžovala, že si mamka uprostřed oběda odjela na záchod. Zvládla vše v pořádku. Jen ruce si asi neumyla. Všimli si jí, až když si přištrádovala ke stolu. Nikdy nikdo nepřišel na to, jak se z pásu dostává. Tajemství eskamotérky Vendulky. Asi před týdnem přišli znovu s poutáním. Nepochopila jsem. Prý z bezpečnostních důvodů, když je v jídelně sama. Sama? Vždyť se mnou komunikuje. Jak sama?! Včera jsem POŽÁDALA, ABY JI PO DOBU KOMUNIKACE SE MNOU NEPOUTALI. PRÝ SI TO DAJÍ DO ZÁPISU. Dnes má zase poutací pás. :-) Těžkopádně se už postaví na nohy. Jj, všechno zapsat, napsat, nečíst. Zrovna tak jako vrchní vůdce koordinátorů stvořila dopis na mou žádost, že chci balíčky nosit i o víkendu. Ano, vše si poznamenala. A druhý den mi mailem sdělila, že se po poradě s vedením nic nemění. - To tak tyrani dělají. Říká se tomu samovláda. V Rusku samoděržaví. Dnes mi přistála zpráva na stůl; pan šéf ležel ve FN. Určitě fejk. No jo, ale kdo dostal rozhodovací pravomoc po dobu jeho nepřítomnosti??? To se musí prověřit. Tak smrt lidí, bezvládí v době nepřítomnosti - ne, to je špatně. Diktatura na dálku. Dozvím se, jak se vše odehrálo.
Volám koordinační. Mamka potřebuje na záchod. Paní je u příjmu. Tak návštěvy jsou ZAKÁZÁNY, ale příjem se uskutečňuje?? To mi není také jasné. Herdek - když je zákaz, tak snad pro každého. Příjmy nových přerušeny, ne? Nebo se musí doplnit počet?!! Všichni jsme si rovní, ale někteří jsme si rovnější. Takže tady se hraje dvojí hra. Příbuzní nesmějí komunikovat se svými blízkými, ti odcházejí ze života, ale noví se nabírají. Prachy, prachy, prachy...
Paní Jana mamku přiváží.
- Mamko, když je dnes 14.5. čtvrtek, kolikátého bylo včera?
- Třináctého.
- Výborně.
- A který den?
- Pátek.
- Mamko, dnes je čtvrtek a včera byl?
- Pátek.
- Maminko, středa. Přeříkej mi dny v týdnu.
Dny přeříká. Teď měsíce.
- Mami, kdy ses narodila?
To umíme. Procvičujeme, kdy jsme se narodily my s Ivou.
- V červenci.
- Výborně. A taťka?
- Neví.
- Mami, začala zrovna první světová válka. Červen 1914.
Už je tu milá koordinační. Pusu. Loučení. Uvidím ji ještě?
Jdu zavolat na soud. Slepička volá. Chce pomoci kohoutkovi. Mamka má trvalé bydliště stále u sebe v domečku. Náchod.
- My jsme spis postoupili 7.5. k okresnímu soudu do HK:
- Proč?
- Protože je v DD spadajícím...
- Vy si uzpůsobujete věci tak, jak potřebujete, že?
Na paní doktorku taky dojde. V únoru jsem si připravila... Vyhrozila mi, paní Začůrálková, když jsem se vzepřela teroru bílých plášťů! Zdvihla prst jak na malého fracka - na mě, na starou ženu.
- A požádám o znesvéprávnění vaší maminky!!!
Jak řekla, tak učinila. Plný dům dementních alzheimeriků!! A jen naší mamku si teroristka usmyslila znesvéprávnit. Cílí přesně. Mengelka. Ponížit. Ublížit. Posháněla jsem informace. Holčinka si nedala pozor. Pozná. Tohle si říká lékař! Neví, že taky na ni dojde. Nad námi působí vesmírné zákony. Spravedlivé.
Petroušek přijel na oběd. Užíváme polední dýchánek. Nese mi zprávy světa. :-) :-) :-) Řehtám se. Muzlík má dnes volno. Chvíli si dáchneme. :-) Sluníčko si na obloze hraje na schovávanou. Světlo mého žití mi ho rozsvítilo. :-)
Jedu městem. Stavuji se v maminčině oblíbené lékárně. I já tam ráda zajdu pro homeopatika. Dráha jater musí být stále klidněna. Jinak bych už dávno splnila přání Rity:
- Irenko, já už bych ho na tvém místě uškrtila. :) :-) :-)
Obchod. Vzala jsem z čerstvého chlebíka pár krajíčků. Obložila šunkou, sýrem, paprikou, ředkvičkou. Ježíši, tady je zas lidí. Včera jsem tu viděla překrásný náklaďák. Červená korba, modrá kabina. A naopak. Vybírám kombinaci barev. Nade mnou se prodírá mladá paní; hlásí mi cenu auta. Bez roušky. Spiklenec. Stojím frontu. Za mnou mladá paní.
Včera jsem si všimla, že tady mají na zemi značky pro rozestupy. Paní se diví. Taky si nevšimla. Ani já. Pozorovala jsem zvídavé děti. Navedly můj pohled na zem. :-)
- Jak jste si užila volno?
- No, nejprve to bylo skvělé. Vařila jsem. Hráli jsme hry. Vymýšlela jsem program. Mám tři děti.
- Jé, to já rada slyším.
- No, jenže já už chci jít do práce. Tři děti! Kdo má pořád vymýšlet, co vařit? Myslela jsem, že budu mít fůru času. Nevozím je do kroužků. Nemám čas. Pořád vařím. Víte co? Já už jsem vzdala budit je v půl osmé. Já jsem ráda, když vstanou až v deset. Já mám ráno pro sebe dvě hodiny volna.
Řehtám se. Je to jako příběh Pražáka z Krkonoš: První den: Ó, začaly poletovat první vločky. Zima je tady. Druhý den: Krajina se pokryla bílou třpytivou krásou... Končí to: Kudla, už zas padají ty bílé sračky. Kdo to má furt uklízet. Vracíme se do Phy.
Dosoukala jsem se k pokladně.
- Tady jsem vám přinesla svačinu. Včera jsme na vás celý večer myslela. Jak se vám doma zlepšila pleť. Psala jsem o vás.
Holčičky potěšeny. I druhá, moje bývalá učenka maturitní třídy, po mně přátelsky blýskla očima. Děkovaly za svačinku. Holčičky...
Kaufland. Nic nechci. Došel mi dnes badyán. Vařila jsem k obědu kompot. Jo, a kýblík kravského hnoje. :-) :-) :-) Ten jsem nevařila! Ten koupím. Mrknu ještě do Lidlu. Nový ostraha. Zdá se, mdlé mysli.
- Paní, paní, dejte si tu roušku přes celý obličej.
Co to žvaní? To bych neviděla. Přece oči musí zůstat volné. Napadá mě, jestli nejsou nějaké nové změny v nošení roušek. Furt ve střehu. Organizovaný chaos. Změny budou prý mít důchodci o víkendech. To by Hitler zuřil. Posílal by se síťovkou nakupovat Goeblese.
Jdu dál. Bachař huláká. Vracím se k němu.
- Na celý obličej? Chcete, abych omdlela?
- Tak sem nechoďte nakupovat.
- Co jste povídal? Tohle bych nikdy svému klientovi neřekla. Vy totiž žijete právě z peněz, které sem natahají zákazníci. Chápu vás. Máte fci, ale neberte ji zas tak vážně, ano?
Pán zklidnil vášně, jako já po homeopatikách. Jeho dráha jater se uklidnila. Postavil se do polohy americké ochranky. Nohy od sebe. Ruce zkřížené na prsou. Socha. Panák. Ovčan. Otrok. Ty vorle, to si to tu zas rozsypu. Až se mě Petroušek zeptá:
- Komu jsi šlápla do úsměvu?
Musím si pamatovat odpověď. :-)
Potkávám klientku s nějakou paní. Vyptávám se, jak ona zvládá děti.
- Je to hrozné. Kluk je starší, ten jede po své linii. Ale holce je dvanáct a dostávají takové nálože, že beze mě byl byla utopená. A nejhorší je, že prvních čtrnáct dnů bylo pré. To s jim to líbilo. Pak přišel zlom. Chtěli do školy.
- To je bezvadné!
- No, a pak přišel další zlom; už do školy nechtějí. Je to chaos. Najednou se zrušily jejich povinnosti. Jejich režim.
Jj. Souhlasím. Ano, tak to je. Takhle se degeneruje národ. Naučí se neplnit povinnosti, nepracovat, jen brát, natahovat ruce. Doufejme, že se zas dostanou do rytmu.
A jak je to s tou pražskou úřednicí, jak učí angličtinu? Tak ta zůstane doma. Bude on line. Do školy budou chodit jen děti zaměstnaných rodičů do hlídárny. Paní učitelka se po dvou měsících probrala. To je ta s poslechy anglických videí. Bez výuky slovíček, gramatiky ve třetí třídě. Myslí si, ze poslechem se dítě naučí anglicky. To je ta, jak poslala po čtrnácti dnech pracovní sešit s vypracovanou první částí cvičení. Očíslovala jim pořadí slov; to měli učinit žáci. Napsala: Věty opište. Tahle odbornice poslala po dvou měsících patnáct stránek překladů. Nemám slov.
Kontaktuji se s jednou ženou. Vypráví svůj příběh. Po revoluci pedikúru. Po narození dítěte do továrny. Myslím, že po dalším porodu si řekla, že tam nepatří. Stala se pěstounkou. Na kraji ne a ne a ne jí vybrat vhodné dítě. Plné dětské domovy odložených dětí. A fůra pěstounů, kteří prý čekají několik let na pěstounství... Obešla kraj. Zašla si do dětského domova. Vstřícní. Vybrala si autistického hošíčka. Naplňuje jí to. Začínám si dávat do mozaiky střípky. Satanismus. Pedofilie.
- No a tak jsem si to rozlila na kraji. Obešla jsem je. Dozvěděla jsem se, že děti, o které není zájem, vyvážejí na Island.
- Prosím? Na Island?
Zrovna dnes jsem četla, že vyvážíme nebo se vyvezlo 800 dětí. A tam se ztratí, ne? Nikdo je nechce. Nikomu nechybí. To je svinstvo. Pedofilové, satanisté, adrenochromisté, kanibalové - všichni mají maso.
Dnes to bylo výživné. Doufám, že všem šmejdům tyranům, zlodějům tunelářům, nečestným lidem už zvoní hrana!!!
Dobrou noc!