Den s ránou mezi oči. Jenže se minula :-):-) :-) Bezmocní nejsou chráněni před zraněnými lidmi...

Na desátou začínám. Půl deváté. Volá klient. Jde se mnou čtrnáct dní. Začíná cítit změny. Dostal ode mě zdarma Kurz výživy a správného stravování. Prý vždy v zákaznickém servisu vypíchnu to důležité a on může odjet na ryby. :-)

Půl desáté. Jdu se zlidštit. Zvonek. Klientka. Právě jí vytrhli zub. Rychle přeměřit. Nakoupit. Určit termín. A čeká jí dlouhá cesta domů k Orlickým... Do postele.

Včera v noci jsem si znovu pustila náhodně horoskopy na srpen. Á, zapomněla jsem. Raci:

Intriky, pomluvy, klevety. Jdou mi noví kvalitní lidé, striktně něco přehodnotím v oblasti práce. Raci si v mantinelech říkají: A dost. To není sobecké, myslet na sebe. Raci, jde nám do života velké štěstí. :-) 

Mno, tak jdeme do odpoledna. Jedu na kole. Ale přesto s sebou vezu v batůžku tři kousky buchty, meruňky, blůmy. Dnes bývá kavárnička. Ale lidi už sedí v průchozím hangáru zvaném jídelna. Bez denního světla. Odporná zářivá světla. A TV záření. Debilizuje. Proč ještě? Maminka mě vítá. Vedle ní paní K. se raduje: 

- Jé, konečně jste tady. Vezmete mě na slunce?

- Jasně. Jen odvezu mamku. Vrátím se pro Vás.

Maminku parkuji rychle na terase. Přisouvám stoleček, aby se paní K. mohla rozhlížet po zahradě a obloze. Jaruška už přichází. Utíkám pro paní K. Přisouvám ji ke stolečku. Pochvaluje si. Oběhnu chodbou do pokoje pro křížovky. Ne a ne a ne a ne otevřít bariérové dveře. Dvakrát bariérové. Práh, a navíc nejdou otevřít. Labůžo, když se s nima peru. Konečně!  Moje milovaná pečovatelka právě dost nasupeně odváží paní K. Beze slov. Bez vysvětlení. Bez citu. 

- Kam ji vezeš? Mám pro ni ovoce. Chtěla vidět slunce.

Žádná odpověď. Vybíhám na chodbu. Ptám se:

- Proč ji odvážíš? Chtěla jít na slunce! Mám pro ni ovoce a buchtu.

Vztekle přes rameno ďafne:

- Měla melouna. Pojede se mnou! Mám ji na starosti.

Aha, zraněná duše. Nebo intriky? :-) :-) :-) Copak jí asi přeletělo přes nos. Že by jí klient majznul? Minulý týden jsem zaslechla, jak dost nepříjemně okřikuje klientku. Nebylo to z legrace. Nejsem proti, když maminku uzemní. Ale nesmí být v podtextu cítit zloba. To by mě zajímalo, co se tu zas dělo. Zaplať bůh neprožívám zlobu, slzy, jen vnímám velkou omezenost. Nespravedlnost. Hlavně NECHÁPU. Vnímám to jako omezování lidské svobody. Jako nějaký naschvál. No, mně z toho hlava nebolí, že jo? Mě nikdo nezranil. Stále odkládám tu legislativu, nedodržování lidských práv jsem ještě nestudovala. I nesvéprávný člověk má svá ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA. Toto by se ZA PŘEDCHOZÍ ŘEDITELKY NIKDY NEMOHLO STÁT. NIKDY!!! Byla to rázná, čestná, přímá a spravedlivá žena na svém místě. A měla tu POŘÁDEK. A šlapalo to tu v radostné atmosféře. Měla přirozenou autoritu. (Názor pozorovatele zvenku.) Odborníci - mohu-li tak nazvat lajky na pozici pečovatelů - utekli. Nedivím se. Jsem v kontaktu nejméně s pěti, kteří se vrátí ihned, jakmile se v konkurzu vystřídá ředitel. Nemám náladu na křížovky. Paní K. se s mamkou včera krásně doplňovaly. Z patra je jedna z asi dvou tří komunikativních. Tak ji umrtvíme!! Necháme ji čučet do zdi. Zadarmo je aktivizuji. Zajímavé, že loni o prázdninách mě nechaly aktivizovat třeba hodinu, hodinu a půl celé osazenstvo terasy. Byla jsem zpocená až za ušima. Opakovali jsme dny v týdnu, měsíce, stromy, zpívali jsme... Nakonec jsem vydolovala jméno i z lidí, které jsem nikdy neslyšela promluvit. Ráda jsem pozorovala skloněné hlavy mlčenlivých bytostí jak je zdvihají, jak okřávají, odpovídají na jednoduché otázky... Byl to pro mě ZÁZRAK!!! - Ano, jasně, aktivizují dopoledne. Odpoledne si musí odpočinout. A co takhle hodinku odpoledne? Pokud někdo nechce, ať sedí, kouká, jí, vylučuje. Ale pokud je někdo říčný na komunikaci, hlava mi nebere odmítnutí nabízené pomoci, služby, aktivizace. Zadarmo. Podaná ruka dostala kopanec. Ale rána šla vedle. Mně nikdo neublížil. :-) Raku, raku, intriky v srpnu. :-) To mám radost, že se Soňa Sofi tak přesně trefila.  

Volám vedoucí. Je už po šestnácté hodině. Ne, už má po pracovní době. (Když jsem učila na gymplu, měla jsem dohodu, že mě nebudou rušit v době večerních vědomostních soutěží. Jinak mi mohli volat, psát kdykoli. Když jsem ředitelovala, ve škole jsem byla od nevidím do nevidím a ještě  jsem byla ochotná hovořit s rodiči o víkendu. Jisté profese jsou POSLÁNÍ. Ovšem někdo si i v téhle profesi s posláním hlavu neláme. :-) OK. Nesoudím. Je mi to fuck. Do slova.

Volám - neznám systém - někomu přes rozvoj a aktivizaci? Nevím. Vysvětluji, že dost porušují předpisy. Požární - uhemování všech vchodů a východů...

- Ne, teď už můžete ven!

- Jo? A kudy? S vozíkem!

- U kaple můžete vyjet ven. Jen dovnitř se nedostanete. Musíte zazvonit nahoru.

- Aha, a budu tam stát, protože mě nikdo neuslyší. To známe! Zas obcházení!! A jeslil se nepletu, tak jste tvrdili, když jste zašpérovali všechny vchody (to by se za staré ředitelky nestalo. Měla recepci...), že vám tam utíká jeden klient. Přitom měl náramek, takže to hned personál identifikoval. A teď jste to obrátili. Tedy dřív bylo zamčeno, aby se klienti nedostali ven. A teď je to naopak!!! Klienti se dostanou ven, ale už se nemohou vrátit. 

To je komedie :-) Jéžiši, to se teda řehtám. To jsou krkolomné naschvály. Nejdřív se nesmí ven, pak ano, ale zas se nikdo nedostane dovnitř. Ty vorle, NWO. Demagogie.

- Mohla byste mi vysvětlit, proč jsem vám podepsala svolení, že smí maminka po mém odjezdu patnáct až dvacet minut zůstat sama na terase pod občasným dohledem personálu?! Ještě za mé přítomnosti pečovatelky letí mamku odvézt. Co to znamená? Levá neví co dělá pravá! Máte tu chaos.  

Výmluvy, že neví, že to předá... Pečovatelka se ptá:

- Paní Hrobská, budete tu dlouho?

- Ne, večeři můžete servírovat na chodbu. Jedu domů.

Maminka - prosím táhne jí 93. rok! Trpí demencí!!! Je svéprávná! - mi občas dá životní radu. Dnes jsem taky jednu dostala. Moudrou:

- Víš, jít proti systému, to ti vezme energii a stejně nic nezmůžeš.

Nesmírně inteligentní věta! Že?

Odvážím mamku na chodbu ke stolečku s denní světlem. Mají chlebík, asi rybí pomazánku a nádherně na jemno nakrájenou cibulku. Loučím se. Pusu. Běžím. Teď mi dochází, že jsem mamku nedala dvakrát, ani JEDNOU, NA ZÁCHOD. Devastující systém. Na tělo i na duši. Brrrr! Strašidelné. 

Mohla bych jet rovnou domů.

- Peťuš, už jsi na sportu? Aha, tak já ti jen řeknu perličku, co se mi stalo... Věřil bys tomu?

Normálka mám prý najet na justici a nahlásit porušování lidského práva! Musím mrknout do Ústavy, do Listiny základních práv a svobod... Linda mi pomůže :-) Už konečně musím začít jednat. Vymezit si prostor. 

Jedu místo domů nasát svobodu, volnost. Šlapu ke Smiřicím. Chci vidět široké Labe. Vlnky se ještě tetelí jako stříbro v posledním slunci. Tady v tom úseku už plují kačeny. Most je předěl. Naše Labíčko je bez kačenek, bez rákosí, není tak mohutné... Rybáři tiše posedávají na břehu. Seskakuji. Pozoruji. Fotím. Raduji se. Vesmírná inteligence, děkuji!

Doma. Nechce se mi podnikat. Sbírám shniláky... Telefon. Honzík.

- Seš doma?

- Sem.

- Potřebuju pohlídat...

Určitě ji přivez. Ale podmínka: Poslechneš si ten pořad o pedofilech...

Prý dostal jen zprávu. Hledám vysílání o zvrhlosti světa a pokusech ho navléknout i u nás:

https://www.facebook.com/jirka.bojovny.5/videos/189202952075233/

Už jsou tady. Jdeme s V. do zahrady. Začíná chladný večer. Maminka pracovně vzdálena. Beru lísku ořechů. Nožem rozlamuji skořápky. Krásné, veliké půlky. Budou se hodit na adventní výrobu. Donesu do školky. Předčítám příběh kočičky. Jsme obě smutné z příběhu opuštěných zvířat. Utíká přivítat Petrouška.

- Dědečku!

Balíme se do plédů, do dek. Nesu lucerny. Povídáme. Smějeme se.  Maminka přijíždí. Sedíme ju stolu osvětleném lucernami. Zabalení do dek. Vyprávím o dnešní zvláštní příhodě v DD. Snacha mi říká:

- Tebe by tam měli platit.

Smějeme se. Petroušek byl včera tady poblíž na opravě. Někdo ho upozorňoval na bývalou řed. DD. V padesáti porodila první miminko.

- To sis spletl.

- Ne, nenechal jsem se jí poznat. Měla tam manžela a dvě krásné děti.

- Fakt?

- Slyšel jsem, jak tam mluvili, jak to teď je hrozné v DD.

- Tos mi neřekl.

- Personál prý trpí. Hrozné poměry. 

- No to cítím. Dnes to byl zraněný vylekaný vyděšený člověk. Ona mi odvezla paní toužící po slunci.

Snacha vyslovuje můj názor:

- To je základní lidské právo!

Shodujeme se, že všeho do času. Řešíme naše rodinné záležitosti.

Pod psaním poslouchám nesmírně zajímavé povídání na Svobodném univerzu. Už třetí díl. 

https://www.youtube.com/watch?v=Ts1C5c37TLA

Přeji všem zraněným duším hodně lásky, síly a zdravý rozum. Vesmírný architekte, dej jim sílu, aby změnili věci, které změnit mohou; dej jim trpělivost, aby snášeli věci, které změnit nemohou, hlavně jim dej moudrost obojí od sebe odlišit. (Fridrich Öttinger)

Dobrou noc! :-)

P. S. Mám diagnozu šťastného člověka. Raduji se.