Den s reklamou, obchodem, lidmi, umytou zimní zahradou
Sluníčko! Vstávám! Dobrý den, světe!
Vesmírná inteligence, jsem připravena a ochotna přijmout veškerou hojnost a dary Vesmíru! A právě teď je PŘIJÍMÁM. :-) (z Miluj svůj život - Luisa Hay. Víc jak třicet let používávám.)
Před dekádami let jsem ráno poslouchala Evropu 2. Divoká, nespoutaná, mluvili spisovně! Rádio mělo úroveň. Začali hned na kraji roku devadesát. To nebyli jen Hezucký a Mareš s ranní "Cestou do minulosti". Mimochodem připadalo mi to vtipné, ujeté, neurážející. Moderoval tam inteligentní Vítek Pokorný, pozdější manžel Lucie Zedníčkové, Martin Veselovský, Leona Machálková, Michal Mückstein. Ředitelem Michel Fleischmann. To bylo mé rádio. Někdy jsem přišla k mamince, u ní stále zněla Dvojka. Naučila mě ji poslouchat. Tobogan Tomáše Slámy, Slovo nad zlatou, páteční Na šťastnou cestu, vzpomínky malíře Jiřího Anderleho Láska za lásku - něco nepřekonatelného. Vyprávění z jeho dětství, které sahalo přes babičku až do přelomu století a dál. Narozen 1936. Pořad příběhů a rozjímání ve svém malířském ateliéru připravil v roce 2010 Jiří Anderle zadarmo. I s papouškem Žandou nekonečnou řadu vyprávění. Naskakovaly další a další pořady. Lahoda pro duši. Tak se stala Dvojka mým rádiem.
Kdo nezná Lásku za lásku, doporučuji náhled do zcela jiného pohodového starého světa.
Ráno cestou do Smiřic na učiliště, později na gymnázium do Hradce jsem měla dostatek času na poslech. O češtině, o etymologii jmen... Cesta mezi poli i po státní ubíhala v klidu s Dvojkou.
Měla jsem a mám ráda i amerického Čecha :-) novináře Erika Besta. Podává dle mě nezkreslený pohled na svět. Imponuje mi jeho láska k naší zemi. Američan, který se k nám dostal omylem asi jako Anife. Naši zemi miluje. Umí se kriticky postavit proti té své.
Dvojku už moc neposlouchám, jen při přejezdech městem; většinou mám tablet nebo mp3 se svým poslechem ze Svobodného vysílače, Příznaků transformace, Cest k sobě... Nic neříkající dopolední tendenční plácání nevzdělaných rádoby redaktůrků na dané téma o ničem už mě netáhne. Tím nevzdělaných mám na mysli lidi s vysokou školou. Lidi bez rozhledu, zkušenosti. S nebývalou odvahou se pouštějí na tenký led. Mám ráda, zastihnu-li rozhovor mezi jedenáctou a polednem s hudebníkem, hercem spisovatelem. To ještě zvládnu. :-)
Včera jsem si šla lehnout brzy. Dopsáno před půlnocí, ale do postele zas před půl druhou. Ráno mě probralo sluníčko. Unikátní probuzení!! Zasunutá fleška ve věži se starou hudbou SoliDeo. Ale naskočila naladěná Dvojka. Zachytila jsem geologa a popularizátora vědy Václava Cílka. Myslím, že má lidem co říci. Slyšela jsem jen konec. Hledám v archivu. O nic z jiných "Jak to vidí " jsem nepřišla. Témata poplatná době. Snad si pustím Jak to vidí Pavel Kosatík z 24.9. o nepřipomenutém 120. výročí od narození Jaroslava Seiferta. Nositel Nobelovy ceny. Výbor Nobelovy ceny u něj ocenil, že "podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti". Další otevřené okno v počítači...
Ještě k Cílkovu dnešnímu vyprávění. Trefil hřebík na hlavičku. Poslouchám od chvíle, kdy mluví o zákazu olověných broků Evropskou múmií jako o nebezpečné zátěži pro životní prostředí. Koncentrace olova v krvi má své množství. EU nejprve zakázala broky v mokřadech. Stojaté vody - agresivní. V pořádku. V Americe i v Británii mezi lety 1920- 1940 se běžně používalo na trubky. Pokud má voda v sobě hodně vápníku, není nebezpečí otravy. Miliony lidí jsou nenápadně maličko otráveny... Z hlediska rizik staré rozvodny vody jsou daleko nebezpečnější. Skoro polovina škol v pardubickém kraji má zvýšené množství olova ve vodě. Rtuť, olovo, kadmium arzen - škodí lidem. (Ty čtu jako mikro množství na hnojivech AGRO. To mikro sypu z truhlíků na kompost. Mikro se mění v makro. Deště smývají do spodních vod.) Docela mě překvapil Cílkův názor na nedávnou zprávu - na 1400 delfínů na Faerských ostrovech padlo dávnému zvyku - od 9. století. Na severském ostrově neměli co jíst. Musí se zabíjet zvířata. Veslicemi zahnali zvířata na mělčinu; zataženy hákem na břeh. Zabity. Ale teď - jednodušší doba. Žádná veslice nenahání zvířata k břehu. Zabili toho moc. Krvavé moře. Národní identita obyvatelů ostrova se projevuje jednou za rok lovem delfínů... Pan Cílek souhlasí s lovem, ale ne v takovém množství. Napadly mě naše Velikonoce. Z EU zakazují naši tradici - pomlazování. Dávný slovanský zvyk - síla pro člověka z vrbového proutku. Zvyk nám ničí, zakazují, odsuzují. Ale zabíjet delfíny - jo, to je přece dávný zvyk. Že maso z delfínů nezpracují? No a co!!!
Následuje dopolední blafání o pozdravech. Doslova vata k vyplnění dopoledne. Pozdravy a společenská konverzace Čechů. Prý se řadíme ke kulturním národům právě příslušností k pozdravům. Ha. Hovoří nějaký doktor Slovic, Slovik, z katedry humanitní? Románská studia? Technická univerzita v Picích? Nezapamatovala jsem si. Nepochopitelné připitomělé nic neříkající dnešní obory vyplivující tupé pracovníky v sociálních službách. Neumějí se chovat ke klientům. Ale mají vysokoškolské studium. K smíchu. Poslouchám nic neříkající věty, jak se lidé potkávali, jak se zdravili, jak pozdravy vznikly. Ale nic o tom. Jen hesla. Opakují trošku+ společenskou etiketu. Kdo, kdy koho má zdravit. Sedmdesátiletá dáma už zdravit nemusí. Dle protokolu z příruček společenského chování - společenská důležitost - žena, starší, nadřízený - dle preferencí by měli být zdraveni druhými osobami. Měli by si na pozdrav počkat. Dnes bych možná obrostla mechem. Já zdravím i při příchodu do Kauflandu. Nahlas popřeju dobrý den! Ó, existují potkávací řády o prolomení ticha - upoutání pozornosti, že existuji a že jsem druhého zaregistroval. Vidíte, věda! Až tam jsme klesli. My to měli jakou součást výchovy. Dobrý den, nazdar, ahoj - to je zjištění!! Prý to vypovídá, jestli budu vykat nebo tykat. To se dnes učí na VŠ! No potěš! Prý kdo nepozdraví, je roztržitý. Podle mě je to nevycválanec. Názory řidiče MHD - prý víc zdraví mladí a staří mají s nimi spory. Další názor - mladí neumějí pozdravit. Tlachání. Kecy. Pro mě mrtvé téma - pozdravit je součástí slušného chování. Základem je rodina. V ní se učíme i kopírováním vzor. Zdravím i lidi, kteří mi nejsou nakloněni a tečka. Popřát dobrý den je pro mě součást dne. Ještě poslední důležité zjištění - ahoj a dobrý den prý řekneme za den mnohokrát. :-) Vypínám.
Jazykové okénko. Přízvuk v našem jazyce je na první slabice. Ve větě slábne směrem ke konci. Předložky vlastní a nevlastní, tedy původní a nepůvodní. Pokud se jedná o předložku, většinou za ní následuje jiný slovní druh (aby spojení dávalo smysl), za příslovcem žádný jiný slovní druh následovat nemusí. Pravé jsou jednoslabičné a slovní přízvuk na ně přechází z první slabiky. Naokně. Podstolem. Umlýna.Nevlastní připutovaly z jiných slovních druhů. Například kolem a kolem, okolo a okolo, mimo a mimo. Šel kolem. Zde je slovo kolem příslovce. Kudy? Šel kolem rybníka. Zde je slovo kolem předložka před podstatným jménem. Tady je přízvuk jak na předložce, tak na jméně, zájmenu, číslovce, . A jedná se o adverbiale loci - příslovečné určení. Teď pozor! Předložka kvůli a díky!!! Kvůli tobě. Díky tobě. Předložka kvůli vznikla ze starého podle vůle, k vůli zemřelého. Vůle jako závěť, testament, kšaft. Tedy když někdo řekne díky nehodě zahynuli dva lidé, je to špatně. Protože neděkujeme. Použijeme kvůli. V tom hodně chybují i renomovaní novináři, politici. Díky tobě jsme zažili krásné odpoledne. Nikoli kvůli tobě. Pozor na předložky!
A jdu do dne. Dopoledne obchodní hovor. V poledne konečně asi od června vyřešena moje reklama na google ads. Mám bezva poradkyni. Hovoří měkkou slovenštinou. Asi tři týdny mě vede kousek po kousku. Když mě google chce stáhnout do starého účtu, brzdí mě. Hledala cestičky. Dnes už jsem se nemusela hlásit přes anonymní okno. Hurá. Dostala jsem tisícikorunový kredit. A jedeme. :-.)
Na závěr našeho úspěšného snažení se směju, že babka, které táhne na sedmdesátku to zvládla na dálkové vedení. Dostala jsem kompliment.
- Dívám se na Vás na profilu, tak vy určitě babka nejste.
Ještě zítra jeden telefon... Mám to.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-30_Mnamankovani/
Nemám chleba. Šup, šup. Chlebánky - povedly se. Recept na původní těsto je z bílé mouky. Sypu pohankovou, špaldovou, žitný kvásek...
Péťa už je tu.
- Peťuš, rozdělala jsem si víno z Kuksu. Je z Peru. Ale vynikající. Výborné. Staré. A zadarmo. :-)
Nechce se mi, ale musím. Jdu vymýt po létu zasklenou terasu. Dělám z ní krásnou zimní zahradu. Každý den se pusť do něčeho nepříjemného. Pustila jsem se. Umýt ohromné auslágy - pro mě výkon. Můj čisticí stroj mi spadnul v létě do kbelíku s vodou. Dobře jsem ho vysušila. První dvě skla - vysává vodu. Ale další tabule - pracuje ano a ne. Střídavě svítí zelená, červená. Ty vorle, ilumináti mi dělají chaos i v čištění oken. Jedním okem sleduji, spíš poslouchám v ntb seriál z Primy Hvězdy nad hlavou. Bavím se. Vtipný. Nemusím zapojovat mysl. Oddychovka. Na osmnáctou klientka. Ještě mi zbývají dvě tabule.
Muzlá se venku s Mourkem. Kocour přítula. Zas a znovu tvrdím - určitě ví, že u nás našel domov, je hravý, milý, přátelský. Když tu obstříkával kde co, Péťa se ho chtěl zbavit. Kocourek byl smutný.
Dopoledne jsem ho usadila na karimatku na terasu. Nechala jsem schválně otevřené dveře do pracovny i do obýváku. Nedovolil si splést se a vběhnout. V tichu jsme slyšela jeho pochrupování. Tichoučce hýkal. Nad ním ibiškový strom. Sluníčko terasu vytopilo. Šla jsem odtáhnout trošku dveře do zahrady. Pozorovala jsem ho od práce u počítače. Seskočil. Šel si lehnout ven. Má rád prostor. Chodí se houpat na houpačku. Jak na ni vyskočí, rozhoupe ji. Usne. Tlusťoch. Zase jsme ho dnes vykrmovali. Dostal masíčkové bonbonky. Ten truhlík hltá, polyká. Zrzečka hezky kouše. Péťa ho rád krmí. Ona je to rozkoš - dívat se, jak zvířeti chutná. Čeho je moc, toho je příliš. Dejme tomu, že se obaluje tukem na zimu.
Klientčin tatínek by taky slavil na sv. Václava. Jako mamka. Zemřel v den maminčiných narozenin. Měříme. Maličko narostla svalovinka. Maličko odpálila tuky. Kondice šest- štíhlý standard. Můžeme být spokojeny. Stravuje se u mě asi osmý nebo devátý rok. Říká, že už by byla s váhou na štíru. Ano, souhlasím. Výživa, bílkovina pro svaly...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-30_Dostala_jsem_od_klientky/
Donesla mi nádhernou překrásnou něžňounkou růžovou maličkou kytičku. Rozkošnou. Uložila jsem si ji do levandulového květináčku. Darovala mi ho asi před třemi lety snaška. Tak konečně našel svou kytičku. :-)
Včera a dnes jsem udělala objednávky na dálku s klientkami. Sama jsem si objednala nový protein drink mix. Veganský. Ten původní byl vyroben jako mlsátko. Vyrábím z něj tvarohové koule. Nový v sobě má stévii, obsahuje méně cukru. Nahrazuje mléko lidem, kteří mají na mléko intoleranci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-30_Prisel_na_veceri/
Vytírám bosa. Chci jít do tmy zahrady vychlístnout kbelík se špinavou vodou. Málem jsem šlápla na bodlinatou obrovskou kouli na schodech. Aha, tak ne holubi, ježek mi chodí do skořápek. Co v nich hledá? Schody uklidím až zítra. Tak proto mi někdo stále rozsýpá krabici se skořápkami. Mám je připravené na podpal, až začneme topit. Pichláč sedí nehybně. Bodlinky se mu lesknou ve světle z terasy. Znám spíš malého. Péťa u kouření na taťkově židličce večer poslouchá hluk menšího bodlináče u misky napřední terase. Najednou se přihasí sentinel. Dupe, chrochtá a malého odžene od misek. Tak to je on! Jenže se nepřihnal dopředu, ale přišel si říci ke vchodu do zahrady. Slyšel můj hlas. Nebál se. Večer se neopovažuji vstoupit bosa do zahrady. Beru si kroksy, kdybych náhodou šlápla do bodlin. Nesu mu Zrzeččiny granulky. Mourek má ty samé vpředu. Do rána zmiznou. A ještě mističku s mlékem. Ježouš sedí nehybně. Zháším. Za pět minut se jdu podívat. Mlíčko vycrclé. Přes sklo slyším hluk chřoupajících granulí. Rozsvěcím, odtahuji dveře. Ztuhnul. Dělá, že tu není. Ale je. Zimní zahrada připravena. Mamčin a můj asparágus, maminčin plnokvětý ibišek a velký strom ibišku za sklem. V noci má trošku mrznout. A opravdu. Cítím chlad.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-30Zimni_zahrada_pripravena/
Bylo to tu - no? Jaké? Přece krásné! Tvoříme hezký svět!
Dobrou noc!