Den s tajemnou milou návštěvou
22:55 hod
Sedám k psaní.
Právě jsem dotvořila křen s jablky. Dva tenké kořeny křenu zabalené v té jejich folii. České. Ó, jak moc je to dobré. To se mi povedlo. Od oka jsem přidala ingredience, trefila jsem se. Mňam. Český křen není hořký. Výborný. Vím, proč se mi to povedlo. Zněla mi k tomu totiž Rybovka. Na CD jsou za překrásnou něžnou mší ještě koledy. Právě s poslední – Narodil se – jsem umyla nádobu kouzelného hrnce a sedla psát Jo, ještě něco mi posloužilo jako skvělá kulisa. Poslechla jsem si přesně po třech letech asi tři videa s maminkou. Pookřála jsem. Bylo to, jako kdyby tu mamka byla se mnou. A zasmála jsem se. Maminka byla stále vtipná. Věděla kudy a jak. Kdykoli jsem si ji potřebovala naladit, abych třeba zachytila její kouzelný smích, zmínila jsem příhodu s Bobíkem. Jak ho vždycky s Lindou nechaly u bidla. Jely na kolách na nákup. Bobík doma brečel. To nebyl mamčin pejsek. Patřil naší Ivě. Ona vždycky s rodinou odjela na tři týdny na Štrbské Pleso ke své švagrové, manželce bratra jejího muže (u těchhle vztahů vždycky začne pracovat mozek). A mamka hlídala. Pravděpodobně Linda ji přesvědčila, že Bobíka vezmou s sebou. Mám takový dojem, že jednou se spustila letní bouře. Bobíček u toho bidla promokl. OK. Jely. Bobík běžel na vodítku. Maminka na řidítkách vezla vrátit láhve od idy. Na soutoku Labe a Metuje se nějak připletl mamce Bobík pod kolo; prý to udělal drk, drk, mamka ho přejela. On se urval. A běžel dlouho platanovou alejí. Mamka za ním volala.
- Bobíku, vrať se, nic se ti nestane.
Dnes ve videu jsem slyšela:
- Bobiku, pocem, nebudeš bit.
Řehtám se na videu. Řehotám se u křenu. Maminka byla taky veselá při té vší bídě odloučenosti.
Ve videu vzpomínáme, co bylo jejím posledním šicím kouskem. Maminka ušila své poslední dílo pro Lindu. Prošívané deky. Sešit s návodem mám. Ale je mi naprosto na nic. Mamka se ptá.
- A ušila jsem je?
- Mami, ušila.
Mamince vzdávám hold, že mě učila, abych byla slušná a hodná. Maminko, snažím se. Nesu si tvé rady v srdci. Mám tě tam zasazenou jak drahocenný diamant. Mami, tolik jsi mi dala. Mamko, tolik jsem se od tebe přiučila. Bylas´ v životě vždycky na správné straně. Iva ti přezdívala tak jako potupně – "ochránce psů a koček". To jako že jsi jezdila za lidmi do domů s pečovatelskou službou. Vozilas´ jim ořechy, jablíčka. Nebo ses zastavila u někoho bezmocného. Pomohlas´. Maminko, splnilas´ svůj úkol. Ode mě máš jedničku a hvězdičku k tomu.
Vzpomínám ve videu – a to si pamatuji – jak jsem poslouchala astroložky Alitu Zaurak a Tatianu Micič a jejich předpověď. A prý bylo nesmírně důležité, aby v roce 2021 k sobě lidé byli hodní a srdeční. Mamince v nahrávce říkám, že bych na FB nikdy nenapsala nic hrubého. A mám zkušenost z předešlého týdne a teď z tohoto týdne. Pod Pavlem Zítkem jsem si přečetla nějaké zlé komenty. Do SZ jsem napsala slušně, proč tam jsou. Co tam pohledávají. Když se jim to nelíbí, ať odejdou. Proč ho poslouchají? Ať si jdou za svými vlastenci. Za takovými, kteří slouží režimu a na oko jsou pro lidi. Když je potřeba, rozstřelí dobrou věc. A pak ještě vyprávějí, kdo je kdy zradil. Smutno. Teskno. Nakonec jsem se s oběma paními – nezávisle – domluvila. Totiž -všichni chceme to jedno. Vítězství lidí. Jsem optimistická. Dobře to skončí. Ale ještě nám zatopí. Vykradou konta. Jedou jak bagr. Plní úkoly. Korespondenčně budou volit lidi z ciziny. A proč budou volit? Proč nejsou tady? A´t si volí tam, kde žijí. Nechodí v našich botách.
https://www.facebook.com/obcan.bily/videos/1045746313319254
Dnes na TV Šalingrad jsem sledovala výklad pana Sogela. Jak na vlastenecké scéně je víc agentů než vlastenců. Smutné. Na agenty upozornil Tomáš Čermák. Pět a půl roku za blbý kecy na internetu. S Patrikem Tušlem nadělali práce. Upozorňovali na podvody v době nedávné. Jak lidi v odběrných místech neměli rukavice. Popíjeli v odběrných maringotkách kafíčko… Nedodržovali hygienické předpisy. Sejmout. Zčernat. Ti dva byli nebezpeční.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/204-01-04-dvoji-metr
V Klatovech na náměstí zkopali do bezvědomí dva Ukrajinci zákazníka taxíku. Oživovali ho. Probral se až v nemocnici. Prasklá lebka. Oči bělmo. Soud jejich stíhání zastavil.
Muž nevrátil knihy do knihovny v Hradci Králové. Hrozí mu dva roky… Ty vorle!
Po napadení zůstal tehdy Janda na místě v bezvědomí. Po transportu záchranářů do nemocnice u něj lékaři zjistili, že má prasklou lebku, krvácení do hlavy a otřes mozku. Ve špitále musel zůstat několik dní.
"Nejevil žádné známky života. Nereagoval ani na žádné bolestivé podněty. Oči měl otočené v bělmo a nekomunikoval. Do příjezdu záchranky jsme se u něj snažili zajistit životní funkce," vypověděl strážník městské policie Jaroslav Lobodáš, který s kolegou dorazil na místo jako první.
Sám napadený muž si pamatuje už jen to, že se probral v nemocnici. "Od lékařů jsem se dozvěděl, že mám prasklou lebku, krvácení do hlavy a otřes mozku," řekl policejním vyšetřovatelům.
Sogel – agenti na vlastenecké scéně
https://www.facebook.com/obcan.bily/videos/1045746313319254
Lidé, kteří bojují za svrchovanost v České republice, jdou za chechtáky. Tváří se, že chtějí bojovat. Výkřiky do tmy, že euro ne. A jak to dopadne? Nikdo za nás nebojuje. Zbylo pár vlastenečků, které rozstřelili. Rozhádali. Mocným se vede. Peníze – mocná páka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-04-opacko
Nejen v roce 2021 jsme k sobě měli být hodní, slušní, ohleduplní. V každé době se máme chovat přijatelně, mravně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-04-karty-ne
Zajímavý příspěvek na FB:
Martin Kavka
28. říjen 2023 ·
Dneska mi jedna moje kamarádka, která provozuje restauraci vysvětlila, proč nechce platby kartou. Nejde o to, že by je odmítala, ale za tisíc plateb, což jsou cca tři dny, odvede restaurace na poplatcích bance 12 tisíc korun. Jedna platba 12 korun. Pro banku výhodné, pro provozovatele restaurace již méně. Vzhledem k tomu, že každý den zaplatí 330 návštěvníků kartou se za měsíc jedná o 120 tisíc korun, které restaurace odvede na poplatcích bank
Proč se to přenáší na restaurace? Logické by bylo, aby ten poplatek platil ten, kdo platí kartou. Ale už nežijeme v normální společnosti, že?
V Anglii mnohé restaurace dávají slevu těm, kteří platí v hotovosti.
Podobně ve Francii. Ale o tom naši propagátoři bezhotovostní platby nemluví.
Poslali mi k důchodu valorizaci 60 korun. Prý všem přidali. Prý všem stejně. A proč? Co to je za rovnostářství! Někdo nepřiznával příjmy, někdo si neplatil sociální a zdravotní a teď dostanou všichni stejně? Našla jsem, že mi něco maličko přidali. Bravo! Už je to jak za mamky. Přidali jí třeba devět korun. Kdepak je Babiš? Ten přidával tisíc korun. No nic. Z bláta do louže. Radujme se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-04-klasika
Prožila jsem krásný den. Opravdu hezký. Začal Žofinčinou kontrolou WC. Já se z ní picnu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-04-chlebanek-kontroluje-zofie
U přípravy chlebíčka mi sekundovala – kdo? No zase Žofie. Jak velké uši má na obrázku! Jak velkou hlavu! :-) Vypadá jak psík fenkovitý. Jestli takové zvíře existuje. Všechno musí prohlédnout. Všude musí nakouknout.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-04-odcervovali-jsme
Žofie málo jí. Odčervíme. Je tak důvěřivá. Petroušek natáhnul množství pasty na váhu toho našeho malého nic. Měla jsme na sobě utěrku. Otevřela jsem jí pantíky. Šprk. Scvakla jsem jí tlamičku. A na zemi prsk. Kousala tu hnusotu. Lítala jak zběsilá. Pořád kousala, žvýkala nic v puse. Zradila jsem ji. Dala jsem si tolik práce, abych ji uklidnila, udobřila, omluvila se.
Měli jsme návštěvu. Milou. Tajemnou. Na chvíli zasvítilo slunce. Máme v domě teplo. Klídek. Pohodu. Žofka si vyběhla v půl deváté do zahrady. Bude jedna. Ještě tu není.
Jdu spát. Ať si užije zimu. Chlupáč. Poprvé v noci venku. Dnes se budu koupat sama. Vždycky mě kontroluje. Vyskočí si na vanu. Včera mi shodila košík s krémíky. Dnes nic.
Tak jdu! Já už jdu!!
Dobrou noc!