Den s vánočními koulemi :-)

Snažím se navodit si atmosféru Vánoc. V tom letním dni, ano, letním, protože někdy je v létě taková psí zima, že to připomíná podzim, mi to nějak nejde.

Začínám v devět. Mají přijít manželé. Kousek po deváté zvonek.

- Jak to že jsi tu sama?

- Jirka nemůže, objednáš ho na příští týden. Povídal, abych se chvíli opozdila, že to máš ráda.

Směju se, jak mě má její manžel přečtenou. Jj, je to tak. Ráda chodím pozdě a vyhovuje mi, když se návštěva opozdí. Dodělám to, co nestíhám. - Paní má stále stejné výsledky. Ve svém věku v dobré kondici. Jen ta břicha. Tedy viscerální tuk uvnitř. Břicha mi nevadí, ale vnitřní tuk. Smrtonosný! V jedenáct mám být ve Dvoře. Telefon.

- U toho Rymera vykuřovadla nemají ještě zabalené. Za chvíli už budu u Billy... přijeď na půl jedenáctou.

- Budu se snažit.

- Tak, Irenko, se snaž. Taky spěchám. :-)

Snažím se, snažím. Vyjíždím po půl jedenácté. Přejíždím odbočku na Žireč. Vesmírný průvodce mi naznačil, abych se vyhnula krůcaninám a jela přímo na Kuks, Zboží, Dvůr. OK. Vyhovuji. Znervózňuje mě, ať se hnu, kam se hnu, všude narážím na budoucí dálnici. F jako VŠUDE! Na Velichovky, na Hradec, na Dvůr, všude straší hromady hlíny. Krajina se mění před očima. Nelíbí se mi to. Celou ji přemasírovávají, přetvářejí hnusnými těžkými stroji.

Kousíček před jedenáctou jsem u Billy. Klientka už čeká. Pětasedmdesát. Od léta jsem ji neviděla. Nějak se mi zalila tukem. Ale u lékaře prý pochvala. Kufr jsem vyprázdnila. Produkty zmizely v jejích taškách. Povídáme si.

- Byli jsme v Pze.

- Snad ne na tom hnědokošiláči, ten kope za Bernta Posselta. Sudetenlandsmanschaft tu chce udělat sněm, ale prý ještě nenastala doba. Jak za Henleina. Teď se chystá vracení majetků Sudeťákům; pak nás vyženou.

- Šli jsme po Pze. Manželovi je osmdesát. Potkali jsme jeho kamaráda z dětství. Oba jsou z ústí nad Labem. Ptal se, kam jde. Prý teď jde na oběd, pak na Letnou. Dovezli ho do Phy zadarmo, dali mu tisíc korun, tak proč by si neudělal výlet.

Nevěřím. Říkali, že jim dávají pět set a někdo tam jede zadarmo jen z přesvědčení. Tak to je síla. Loučíme se. Tentokrát pojedu domů zadem. Mezi starými jabloňovými alejemi. Budou na nich určitě ještě jablíčka. V zimě přijdou vránám vhod. Ale na kruháči ještě odbočuji k Vánočním ozdobám. Stojí tu chumel dětí. Než si vypnu tablet a vykolébu se z auta, chumel narůstá. Že by exkurze? Taky jsem někdy byla na exkurzi v "bambulárně", ale ve výrobně v Kuksu. Přestěhovali se sem. Viděli jsem vyfukování koulí ze skleněných tyčinek. Zdobení. Pak koule nasadili na stroj a vycachtali stříbrem. Dřív to museli dělat ručně. Nadřeli se. Měla bych všude v příčestí minulém použít ypsilon. Byly to převážně ženy. Vstupuji do obchodu. Naposledy jsme tu byli nakoupit ozdoby při našich prvních Vánocích v novém domě. Už jsem asi dvě tři koule ze sad rozbila. Prohlížím vzory, lesklou krásu, některé elegantní, některé moderní. Děti nakupují, půjčují si od paní učitelky. Jen ať sem přivedou rodiče, ať se má zdejší družstvo dobře. Poslouchala jsem asi před rokem, jak jsou družstva výhodná. Třeba pro instalatéry (kdybychom nějaké měli) apod. Jako bonus odměna ze zisků. Jenže u nás družstev zbylo pomálu. Podsunuli nám do hlav - družstvo fuj. Jednotné zemědělské družstvo - ze zestátněných polí a krav - tfůůůůj. A ono ne. Osaměly jsme s prodavačkou. Je sdílná, milá, příjemná. Taky by chtěla být členkou družstva, ale už nepřijímají. Protože všichni bývalí pracovníci jsou družstevníky, nic už nedělají, ale ze zisku se mají dobře. Zisky se mělní. Jen smrtí členů to končí. 

- Asi před třiceti lety jste nám ještě v Kuksu říkali, že vyrobíte pro Ameriku vzory, které tam letí a oni si pak na krabičku napíšou made in USA.

- To už není, je tam napsáno vyrobeno u nás, ale nutí nás do držení ceny na tři roky.

Valím oči. Ceny lezou rapidně nahoru a ti američtí lůzři na nás chtějí vydělávat. Zaplaťbůh jim to ozdoby odřekli. Nyní prý měli obrovskou dodávku na Slovensko.

Hezky si povídáme. Chtěla jsem jí dát poukázku na služby, zapomněla jsem. Třeba někdy příště. Jedu oblíbenou cestou. Kochám se, zastavuji, zas kousek jedu... Fotím. Zastávka u Božích muk se dvěma stromy a cestou kamsi do polí... Fotím ji na jaře, v létě i nyní. Dnes není vidět na obzoru Sněžka. Zataženo. Zrovna zvoní Linda. Dobře dojela do Phy. Kitty ji čekala na seníčku. Šťastná, že je panička doma. Kapsičky sežrala, ale granulek se nedotkla. Dožene to teď.

Projíždím Žirčí. Tady sídlili jezuité. Vedl s nimi stálý boj František Antonín Špork. Semafory uprostřed polí. Ano. Dálnice. Auto přede mnou a moje čekáme poctivě na červené, ač je vidět, že na druhé straně nikdo není. Až když projíždíme na zelenou, přijelo jedno auto...

V Jaroměři na jedné nejasné křižovatce mi z vedlejší vjede do cesty suverénně auto. Ještě že jsem zareagovala. Zabrzdila jsem; všechno zezadu skočilo dopředu. Věci ze sedadla se mi vysypaly. Troubím. TROUBÍM! Auto přede mnou ujíždí, odbočuje k nádraží a pak do areálu ZNZ. Jedu i já. Parkuje na místě pro invalidy. Vyskakuji z auta. Jsem připravená se prát. :-) Dráha jater zdivočela; homeopatika nějak nefungují. Křičím:

- Co to bylo? Co to bylo? Co jste to tam předvedla? VY jste mi vjela do mojí dráhy. Nedala jste přednost. Málem jste způsobila havárii!!

Asi stoletá babka si drží na hrudi kabelku.

- Promiňte!

Na to jsem alergická. Kdysi, když mi vnuk něco rozbil, třeba i cennost, špitl:

- Babičko, promiň!

Vraťte řidičák! Už vám to nejde!

Jé, to jsem krutá. Sedám do auta. Zrovna zvoní snaška.

- Mohla bych se stavit zřídit ty výhodné tarify?

- Teď jsem rozvzteklená! K večeru se stav.

Vím, že mám v plánu jet na úřad. Za maminkou. V šestnáct paní klientka. A pak už jsem volná. Dohodnuto.

Přistávám u domu. Za mnou auto. Kdo se chce prát? Nikdo. :-) Klient z loňska. Neměl peníze. Jde se objednat.

- Jak znáte moje auto?

- Já znám víc, než si myslíte. 

Chvástá se. :-) Odemykám. Běžím pro diářek. Smlouváme termínek. Odjíždí. Doma si zapaluji originální vonnou tyčinku. Zkouším, co jsem si koupila. Vybrala jsem intuitivně. A správně. Má kadidlový podtext. Nasávám, zklidňuji vášně. Zvonek. V kameře vidím toho samého pána...

- Svítí vám auto, pojďte si vypnout světla.

Kudy jel, že si všiml mé roztržitosti... Hodný. Rychle za maminkou. V šestnáct už zas mám být doma. Nejprve směr úřad. Tam někdo udělal chybu. Měla jsem v úmyslu to nenechat... Paní úřednice se snaží. Omlouvá se.

- Manžel mi říkal, že bych tu nemohla pracovat. Odporovala jsem, že bych pracovala s inteligencí. Od vedlejšího stolu se ozývá paní:

- Tak se chyba vloudila. Jsme jenom lidé.

V duchu si říkám, že má pravdu. Tady to nechám běžet. Jejich vedoucí tu dnes není. Známka toho, abych držela pusu. Dobrá.

DD. Parkuji na nevyznačeném místě na dvoře DD. Ať si někdo zkusí mi dát papír za stěrač! Dnes jsem v ráži. Vyjíždím nahoru. Vystupuji z výtahu. Paní se zlomenou rukou má na obličeji škleb bolesti. Jdu k ní. Hladím ji po rameni. Nechávám proudit svou energii. Paní pláče. Tichounce k ní mluvím:

- Ničeho se nebojte, všechno se zahojí. Uvidíte. A manžel za vámi přijede. S vnučkou. Ručenka přestane bolet...

- Paní Hrobská. Paní má diagnózu.

Aha, to se ozvala ta, co lhala, že jsem si vzala mamčinu ztracenou vánoční halenku domů. Tak s tou já nekomunikuji. Vybírám si! Odcházím. V duchu si říkám:

- Ty chytrá mařeno, jakou diagnózu! V životě jsem ji neviděla plakat. Měsíc nebo šest neděl má zlomenou ruku a syčí bolestí. To bych u toho asi brečela taky.

Vezu čaje a balíček kafe do mikulášské tomboly. Ťukám na dveře vedoucí.

- Paní vedoucí, hlavně aby se dostalo na všechny. Když tak ještě něco koupím.

Prý už jsem donesla dost. Není problém, dokoupím. Vracím se k jejich výstupu s mým kolem. Ukazuji, co věcí jim stojí na chodbě a jak se to slučuje s požárními předpisy, na nichž se točil ředitel. Pokyvuje hlavou; ano, to tam nesmí stát. Hlavně, že se na mě přišli vyrajtovat a vůbec jim nevadilo, že je mamka na záchodě... Jaképak soukromí, citlivost, slušnost, ohleduplnost, že jo, když se může Hrobská nachytat na tom, že naprosto čisté nové kolo stojí u okna; porušuje požární předpisy; a dnes tu stojí šlapací trenažer, vozík, lehátko, chodítko...

- My to dáme do skladu.

- Jo, a když budu shánět chodítko, bude ve skladu. No to je vynikající. Nemůžete to vymyslit jinak?! A mám prosbu, abyste zájemcům z řad pečovatelů, kteří jsou vyhaslí, k Vánocům darovali relaxace, masáže, meditace...

Prý je to dobrý nápad. Tak aby zas nezapadl, jako řada mých skvělých nápadů, které byly smeteny se stolu. Asi proto, že byly ode mě.

Sjíždím dolů do jídelny. Zpívají s farářkou. Připojuji se. Zpěv - ozdravná vibrace. Napravuje chyby v mysli, prodlužuje život, podporuje imunitu, ochraňuje tělo...

Zalévám mamince kafíčko vodou z termosky, buchtičku, loupu hrušku.

- Jestli budeš jíst slupku, tak si to oloupej silněji, ať tam máš kus hrušky.

- Maminko, neboj se; mně ta slupka chutná. :-) 

Paní farářka na závěr dává moc hezkou modlitbu; takovou vymyšlenou, originální. S každým si podává ruku. Pro každého má chlácholivé slovo.

- Paní farářko, děkuji za lidi, že s nimi zpíváte a neotravujete s krimigranty.

- No, že je nemá u sebe, že?

Smějeme se, neboť obě víme, o kterém sluníčkáři hovoříme. Mělo by to být trestný čin. Jednou přijde právo k moci!!

Chvíli s maminkou sedíme. Vezu ji nahoru. Ač jsem se zařekla, že se nebudu potit parkováním maminky, porušuji svůj záměr. Objíždím chodbou skleněnými dveřmi a šup, ke stolu. Někteří tu totiž jsou v druhé řadě... Jako v kině. V neuzavřeném prostoru, profukuje tu. V zimě je tu příšerná zima. Lidi mají ledové ruce. A ještě nesedí v ukotvené pozici u stolu. Jen tak v luftě uprostřed chodby. Hotovo. Pusa.

- Můžete prosím kousek buchty dát paní se zlomenou ručenkou, paní Aničce, paní K II...

Čím by se jim dala udělat radost? Už vím, že by jeli domů. Každý se svou pečovatelkou... Chjo, pilot chce domů pořád - hlavně pryč odsud...

Dnes svištím po státní. Tramtarará!!! Ještě včera tu byly semafory, dnes MOST PO TŘI ČTVRTI ROCE OPRAVEN. Cesta volná! Zas aby té radosti nebylo tolik, v Jaroměři začali hned na začátku frézovat jeden jízdní pruh. Takže je pro změnu ucpaná Jaroměř. Nemohu odbočit na kraji pro zkrácení cesty domů, stojí tam stroje; na kruháči se krkolomně snažím do pravého úhle odbočit k nádraží.

Linda volá. Má za sebou dvě hodiny angličtiny z Nikolkou. Línou. 

- Nikolo, ty neumíš slovíčka!

- Já jsem byla nemocná. 

- Když ti teď dám pět nepravidelných sloves, budeš umět stěží jedno až dvě! 

- Mami, ona neznala ani jedno. Ptala jsem se jí, kam míří ze školy. Prý na uměleckou. Ani nevěděla název školy. Ptala jsem se, co tam bude dělat. prý ještě neví.!! Případně chce jít na policejní školu studovat psychologii. Vysvětlila jsem jí, že když se neučí, nemá šanci. Ptala jsem se, jak se učí dějepis. Přečte si nadpis a text. A to je všechno. - Takže se neučíš! - Koukala nechápavě. Jj, naše mládež směřuje k výškám. To budou prudké sešupy v praxi!

Hurá, jsem tu. Před domem stojí klientka s manželem. Takové optimistické slunce. Nikdy nevysálá. Stále září. Je rázná. U ní člověk ví, na čem je. Nezlobí se, že jedu pozdě. 

- Co dělá Jaruška?

- Nechce se sama oblékat a svlékat. Tak jsem ji domluvila. Za buchtu mi slíbila...

- Jak svlékat? Ona tam není pečovatelkou? Ona tam je pacientkou?

- Ano, ano.

Klientka vytáčí Jaruščinu spolužačku z dětství.

- Ráda vás čtu.

- To moc těší. :-)  Chtěla jsem se zeptat, vy se znáte ze základní školy v Zálabí; její maminka byla učitelka MŠ a co tatínek? Ona říkala, dělal v mostárně.

- No, v Hradci...

Nakoupeno. Přejeme si advent. Loučíme se.

Rychle na porcovat tři obrovská kuřata z víkendu. Zvoní snaška. Porcuji. Sjednává pro mě i pro Petrouška výhodný tarif u T Mobile. Od 7.3. mohu odejít od Vodafonu. Dozvídám se, že končím k 31. 1. bez pokuty, protože to je pod devadesát dní... Naporcováno. Smlouva předpřipravena. Petroušek se ještě vzdaluje. Povídáme si se snaškou. Chvíli s Lindou - volá nám do toho. :-) Odchází. Jdu pouklízet droby kam se vejdou. Mrazák už nechce nic pojmout. Volám sousedce.

- Haló, haló, mohu přiběhnout s těmi kuřaty?

Jasně, že mohu. Běžím jen v tričku s krátkým rukávem. V listopadu. Neklepu se zimou. 

- Já ti dám ta minulá dopředu a tuhle tašku dozadu.

Jdu šít stromeček. Ještě telefon s nadsponzorem. Od dvaceti konzultace.

Jupíí! To byl hezký divoký den. Díííky za něj!! Vesmírný pane, ze srdce zpívám óm! Vibruji radostí.

Dobrou noc!