Den s vařením Herbalife a počmáranou maminčinou halenkou
Neděle. Sama doma. Jediná dvě omezení: V deset vaříme a do oběda chci stihnout zajet k mamince. Dám to? To je otázka! TO DÁM! To si zpívám kdykoli plním nějakou kvalifikaci. A že jich za devět let bylo. Mnoho těžkých, významných. Pro mě hodně významná - večeře s nositelem Nobelovy ceny dr. Lou Ignarrem. Potila jsem krev. Poprosila klienty po infolince. Pomohli. Kvalifikace trvala čtyři měsíce. Dokonce dvakrát jsem ji plnila. Poprvé nemohl přijet. Tým našich lékařů a vědců pracuje v laboratořích pro Herbalife a smí v roce vyjet na besedy, školení, přednášky jen - nevím - asi čtyřikrát. Musí pracovat pro firmu vědecky. Takže poprvé jsem byla gold star, ale dr. Ignarro přijel až v dalším období. Nezapomenutelné. Zas goldstar. Placený dvojlůžkáč v Aquapalace... Odjezd limuzinami do nově zrekonstruovaného Libeňského zámečku... Pátek 7.11.2014. V ten den 7.11. jsem vždycky stepovala na ruském hřbitově nebo u sochy rudoarmějce na velké křižovatce na Špici... Hm. Existenční účast. Dnes? Dnes bych se šla upřímně z celého srdce poklonit osvoboditelům, Slovanům, neb dějiny šly jinými cestičkami, než nás učili... Jeden zednář se šel do Ameriky zeptat, jestli si můžeme udělat stát dlouhý jak jitrnice...
Za deset minut začínáme. Pořád jsem měla dost času... Fofry. To nikdo nevidí, jak tu plaším, než se přihlásím a otevřu kamerku.
Dnes jednoduché suroviny. Ovesné vločky, tvaroh, jogurt, cottage. Copak mě zas zaskočí? Vaří Karel.
- Připravte si 250 g ovesných vloček. Namelte je. Nejlepší je na nutribulletu. Máte nutribullet?
- Máme, kvalifikovala jsem ho.
Melu. Přindavám přísady. Přeslechla jsem něco. Přidala jsem trošku hutného smetanového škraloupu ze svařeného mléka.
- Jakou to má mít hutnost?
Kolegyňka ukazuje kouli. Karel hlásí:
- Chybička se vloudila. Mělo to být jen 125 g.
- Takže zvyšte dávku medu...
Ty vorle. A jsem zas v háprdepu. Minulý týden jsem nadělala tolik slovenských knedlíků, že jsem je jedla týden. Dnes poslední mistička bude k obědu. Ještě že mi od nich pomohla Linda. Aha, takže mám hmotu řidší... Výborně. Přisypávám protein drink mix a trošku vločkové mouky. Jakž takž zhoustlo.
- Dortovou formu vymažte kokosovým tukem. Dejte na dno hmotu. Skleničkou vyválejte...
- Já mám asi týden malinkatý váleček z Kauflandu.
- Tak ho použij. To máš výborné. A oddělte těsto, dejte jednu třetinu do lednice.
Kolik to říkal? Jednu nebo dvě třetiny? To asi myslí navrch. Odděluji, dávám do lednice. Tvoříme náplň. Honza si vypnul mikrofon. Karel se ptá, jestli máme všichni spodek. Honza ukazuje, že ne. Honza dobíhá k tvorbě náplně.
- Kolik že má být tvarohu?
Karel už má hotovo.
- To nevaž, dej tam celý balíček.
Do hmoty přidáváme jogurt, tvaroh, cottage, protein drink mix, vybírám jahodovo - malinovou formuli... Mixujeme tyčovým mixérem.
V době čekání na Honzu listuji v kuchařce. Hledám (marně) recept, který děláme. Malinový kejk? Jak se to píše? Vyslovuje? Cheesecake. Herdek - česky! Dávej pozor, nebo zas něco zvojtíš. Vracím se k vaření.
- Tak, máte hotovo? Nalili jste do formy?
- Mám a co s tím těstem v lednici? To dáme navrch?
Řehot.
- Ne, to už máme hotovo.
- To jako chceš říct, že mi ještě zbyla spodní peřinka na příště?
Řehot.
- Kdybych vám řekla, jak mi minulý týden narostlo těsto na slovenské knedlíky a teď mám těstíčko ještě na jeden dortíček! :-)
Jsem zkrátka expert.
- Tak to mám jako hotové, jo?
- Ano, to je vše. Pošlete fotky do skupiny. Mějte se hezky! Ahoj!
- Tak to já jdu do zahrady. Děkujemééé. Ahóóój!
Běžím do zahrady. Micka se tu někde ometla. Pokládám dortík do trávy. Nevím, kolik najdu jahůdek. Aspoň, kdyby daly na srdíčko. V trávě tu mám hodně máty. Trhám vrcholové srdíčko. Ha. Jahůdek je tu plno. Lezu po čtyřech, Micku za zády. Myslí si, že je to kvůli ní. Že si hrajeme. Hledám jahody. Hodně. Super. Fotím. Hotovo. Běžím do domu. Sbalit k mamince. Posílám fotečky Petrouškovi.
Volám, jestli by mi svezli maminku. Tak za pět minut. Ireno, to si dost fandíš. Hodně si fandíš - závory dole. Frajerko, asi to budeš muset objet přes vesnice z druhé strany. Nějak nestíháš.
Poslouchám Posezení u Milana Heina.
Vilma Cibulková, Martin Písařík. Vtipný. Vypráví o své rodině. Jak nechává své děti u své přítelkyně. :-) Jsou na něj podobní. Takže ona má doma tři Písaříky. :-) Když v korona klidu uspával pětiletého, řekl mu:
- Tatínku, vyřiď mamince, že je užitečná.
Popletl si slova. Martin si řekl, že vylepší chatu, když nemůže dělat divadlo. Kolegové se začali věnovat svým statkům. Ale i lidé, kteří na chvíli přišli o práci, začali opravovat věci, na které neměli čas. Paráda, taky si opraví chatu. Volal řemeslníkům. Jenže každý v té době vylepšoval svůj domov, garáž, zahradu, plot, dům. Volal jim:
- Vždyť máte dva měsíce volno, tak mi pojďte pomoct!
Nikdo neměl čas. Martin má troje montérky. Jedny na barvu... Jedny na prach. Jedny na převoz... Ty na převoz, ty nosí. Hlavně si je nesmí ušpinit.
- Co to máš na sobě?
- Makám rukama, víš, jedu na chatu. Makám tam.
Když mu na ně, nedej bože, kápne hořčice, je z toho vedle. Ušpinil si je. :-) To jsou montérky čisté na převoz. Mezi lidi. :-)
Vilma má taky montérky. I můj Petroušek miluje montérky. Moje generace milovala džíny. Ty z Tuzexu. Nejdražší Levi Strauss jeans. Mé první mi koupil můj budoucí první muž. Ten pořad si vyhledám, až přijedu domů. Ještě jsem stihla jeho písničku z korona doby. Jak je vtipný! Výstižný text.
https://www.youtube.com/watch?v=LtaCFTLHCxw
Přistávám na opuštěném dvoře. Už jede Tomáš. Veze mamku. Jak on to umí! Mamka v lehké halence. Na klíně deku. Tomáš má v sobě cit. Cit pro člověka. Cit pro lidské tělo. Pro starý organismus.
- Já jsem jí trošku ty vlasy zkoušel kartáčem vyfénovat, ale nějak mi to nešlo.
- Tomáši, krásné. Naučíte se. Hlavně ji tužidlo dejte jen po umytí. :-)0
Domlouváme si čas, abych nezdržovala v obsluze.
- Tomáši, co máte k obědu?
- Kuřecí plátek s bramborem.
- Jé, zrovna dobrý oběd. Přinesla jsem jí buchtu. Přivezete talířek?
Rozpaky. Ne. Jo, vlastně nesmyslný zákaz. Mám roli utěrek. Položím buchtu na utěrku. Myslím si něco o kreténovi. Ale zaplašuji myšlenky na ještěry. Mysli pozitivně. Prohrábnu mamce vlásky. Snažil se. Povedlo se mu. Sedáme na lavičku pod kaštan. Stěhujeme se na zídku na sluníčko. Vyprávím o přehlídce v Moskvě.
- Mami, kde by mě napadlo, víš, jak jsme nenáviděly doma všechno rudé, že pečlivě zkouknu přehlídku na Rudém náměstí. Mami, pamatuješ, jak jsme tam spolu byly v 87.? Mamko!
Maminka si pochutnává na lesních jahůdkách s borůvkami a s našimi jahodami. Kafíčko nechce.
- Mamko, z tebe se stala babička.
Nerada to slyší. Pokyvuje.
- Mami, tys byla ještě po osmdesátce baba jak keř. Krásná. A to ti zůstalo.
Užívám si s maminkou nedělní předpoledne. Dnes nezpíváme. Mamka poslouchá, co povídám. Klidná, odevzdaná, tichoučká. Nevím, proč jí Mengelka v lednu chtěla změnit medikaci. Míca. Co tam byl za zájem!?! Divné! Podezřelé!
- Mami, co to tady máš! Mami, to je strašné!! Ty máš fixem nápis vzadu na halence! Která míca nebeská! To je hanba, kdybych s tebou někam jela... To je skandál!
Mamka má na nádherné halence, dostala ji v DD, nápis jako kráva: KONEČNÁ. Tady někomu spadl mozek do kalhot.
Tomáš už je tu.
- Vy jste pořád v práci.
- Skoro jo.
- Pracuje ještě Kamilka?
- Už ne.
Chtělo by to změnit vrchního manažera. Nepracuje kvalitně. Jak vevnitř, tak vně. Jak nahoře, tak dole. Zákon hermetismu.
Pusu. Zítra.
Teprve v autě si čtu vzkaz od Petrouška:
- Pozdravuj babču!
Stavuji se v obchodě. Bez roušky. Zajímavé. Vláda rozvolní, ale majitel obchodu rozhoduje, jestli jeho zaměstnanci budou dál dýchat bacily jak z Petriho misky. Čtyři měsíce!!! Prodavač si mi stěžuje, že se mu udělaly hvězdičky před očima. Málem upadl. Stáhl roušku; začal dýchat zhluboka. Chytil zas vědomí. STRAŠNÉ!!
Ještě se stavím v jednom obchodě. Jen vstoupím, mladý brigádník:
- Vy nemáte roušku?
To vidí, ne? Provinile odpovídám:
- Ne, nemám.
- Ale my ji tady musíme mít.
Myslím si: To vím taky. A vy ji opravdu musíte mít, jinak vás vyhodí. Nahlas:
- Tak víte co, na kamerách je vidět, že jste mě upozornil, já to jen prolétnu a vy si myslete, že jsem blbá.
Ztrácím se mezi regály. Tady nemají kamery. Už jdu k pásu. Telefon.
- Lindo, dělám šedou myšku. Nechci na sebe upozorňovat. Už jsem u pokladny.
- Mami, víš, že jsem si vyndala zezadu na stehně klíště? Takové mrňavé.
- Ničeho se neboj. Bylo krátce. A tady nemáme jedovatá! Nic se neděje!
- Děkuji. Na shledanou!
Kdesi z prodejny se vyloupne kluk. Hezky se na mě směje. Asi je rád, že už padám! Volá:
- Na shledanou!!!
Opětuji. Milé. Nezlobil se.
Mám hodinku do Petrouškova příchodu z práce. Rychle luxuji. Beru napařovač, stírám. Je tu.
Dávám mu včerejší kuřecí prsa ven. Ochutnává cheesecake. Líčím mu, jak si Karel popletl množství ovesných vloček.
- Ten dort je výborný. Vyřiď Karlovi, že vynikající!
- Peťuš, to jsou mleté ovesné vločky, to bys v životě nejedl.
- Když to nevím, tak mi to chutná.
Chodí a chodí, ochutnává. Jo, je to dobré. Syté. Hlavně dietní. Lehké. Tvaroh, jogurt, protein drink mix. Zítra dám spodní peřinku do formy. Jen domixuji vrch. Pro velký úspěch. :-)
Hodiny odbíjejí. Zní. Už to není duté buch! BUCH!
- Ještě že máme tu Ditu.
- Peťuš, to bylo včera krásné! To jsme si to užili!
Lehám na houpačku. Sluníčko pere. Probouzím se. Zataženo.
- Pojď, bude pršet.
Péťa balí polstry, sklízí ze stolu. Zdvihá se vítr. Utíkám ještě zkontrolovat rajčata. Vyvázat. Letos jsem byla hamižná. Nasázela jsem jich plno. Nestíhám se o ně starat. Lezou do nebes. Jedno je zkroucené. Snažím se ho připevnit k opoře. Ano. Projevuji se. Ulomila jsem kvetoucí vršek. Bóže, bóže. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Slupla jsem tři červená. Mňamkovitá. Šup. Domů. Krápe.
Zaspala jsem dvacetiminutový déšť. Nevím, jak to dělám. Mohu spát za peníze na povel.
Znovu se zatahuje. Bouří. Micka brečí. Bojí se. Beru ji k sobě na gauč. Držím na ní ruku. Dělá, jak je šťastná. Ale kdykoli ruku povolím, hned se chce zdvihat. Cítím její neklid. Tak si hrajeme po celou dobu bouře. Průtrž. Večer ještě stihne vyjít slunce. :-) Svítání na západě - oxymóron. Otokar Březina (Zborcené harfy tón - Mácha...) Živé mrtvoly - anonym :-)
Večer utekl.
Péťa jde spát! Odbila jeho hodina! :-)
I já.
Dobrou noc!Stavuji se v obchodě. Bez roušky. Zajímavé. Vláda rozvolní, ale majitel obchodu rozhoduje, jestli jeho zaměstnanci budou dál dýchat bacily jak z Petriho misky. Čtyři měsíce!!! Prodavač si mi stěžuje, že se mu udělaly hvězdičky před očima. Málem upadl. Stáhl roušku; začal dýchat zhluboka. Chytil zas vědomí. STRAŠNÉ!!
Ještě se stavím v jednom obchodě. Jen vstoupím, mladý brigádník:
- Vy nemáte roušku?
To vidí, ne? Provinile odpovídám:
- Ne, nemám.
- Ale my ji tady musíme mít.
Myslím si: To vím taky. A vy ji opravdu musíte mít, jinak vás vyhodí. Nahlas:
- Tak víte co, na kamerách je vidět, že jste mě upozornil, já to jen prolétnu a vy si myslete, že jsem blbá.
Ztrácím se mezi regály. Tady nemají kamery. Už jdu k pásu. Telefon.
- Lindo, dělám šedou myšku. Nechci na sebe upozorňovat. Už jsem u pokladny.
- Mami, víš, že jsem si vyndala zezadu na stehně klíště? Takové mrňavé.
- Ničeho se neboj. Bylo krátce. A tady nemáme jedovatá! Nic se neděje!
- Děkuji. Na shledanou!
Kdesi z prodejny se vyloupne kluk. Hezky se na mě směje. Asi je rád, že už padám! Volá:
- Na shledanou!!!
Opětuji. Milé. Nezlobil se.
Mám hodinku do Petrouškova příchodu z práce. Rychle luxuji. Beru napařovač, stírám. Je tu.
Dávám mu včerejší kuřecí prsa ven. Ochutnává cheesecake. Líčím mu, jak si Karel popletl množství ovesných vloček.
- Ten dort je výborný. Vyřiď Karlovi, že vynikající!
- Peťuš, to jsou mleté ovesné vločky, to bys v životě nejedl.
- Když to nevím, tak mi to chutná.
Chodí a chodí, ochutnává. Jo, je to dobré. Syté. Hlavně dietní. Lehké. Tvaroh, jogurt, protein drink mix. Zítra dám spodní peřinku do formy. Jen domixuji vrch. Pro velký úspěch. :-)
Hodiny odbíjejí. Zní. Už to není duté buch! BUCH!
- Ještě že máme tu Ditu.
- Peťuš, to bylo včera krásné! To jsme si to užili!
Lehám na houpačku. Sluníčko pere. Probouzím se. Zataženo.
- Pojď, bude pršet.
Péťa balí polstry, sklízí ze stolu. Zdvihá se vítr. Utíkám ještě zkontrolovat rajčata. Vyvázat. Letos jsem byla hamižná. Nasázela jsem jich plno. Nestíhám se o ně starat. Lezou do nebes. Jedno je zkroucené. Snažím se ho připevnit k opoře. Ano. Projevuji se. Ulomila jsem kvetoucí vršek. Bóže, bóže. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Slupla jsem tři červená. Mňamkovitá. Šup. Domů. Krápe.
Zaspala jsem dvacetiminutový déšť. Nevím, jak to dělám. Mohu spát za peníze na povel.
Znovu se zatahuje. Bouří. Micka brečí. Bojí se. Beru ji k sobě na gauč. Držím na ní ruku. Dělá, jak je šťastná. Ale kdykoli ruku povolím, hned se chce zdvihat. Cítím její neklid. Tak si hrajeme po celou dobu bouře. Průtrž. Večer ještě stihne vyjít slunce. :-) Svítání na západě - oxymóron. Otokar Březina (Zborcené harfy tón - Mácha...) Živé mrtvoly - anonym :-)
Večer utekl.
Péťa jde spát! Odbila jeho hodina! :-)
I já.
Dobrou noc!