Den s večerním divadelním překvapením

Z FB ze včera:

MOUDROST NAŠICH PŘEDKŮ

"Napij se tam, kde pije kůň. Kůň špatnou vodu nebude nikdy pít.
Ustel si tam, kde leží pes.
Jez ovoce, kterého se dotkli červi.
Neboj se hub, na kterých sedí mušky.
Zasaď strom, kde krtek krtince vytvoří.
Postav dům na místě, kde se had na slunci vyhřívá.
Studnu kopej tam, kde si pták hnízdo v horku postaví.
Vstávej a uléhej se slepicemi a budeš mít "zlaté zrno dne".
Jez více zeleného, budeš mít silné nohy a odolné srdce.
Plavej častěji a budeš se cítit na zemi jako ryba ve vodě.
Častěji pozoruj oblohu a nehleď pod nohy a tvoje myšlenky budou jasné a světlé.
Více mlč, hovoř méně a v tvé duši zavládne pokoj."

sv. Serafin Sarovský

Připsala jsem:

Ten text se mi moc líbí. Naše jablka jsou občas červivá. V létě hledám pod stromem naklované třešně. Jsou nejsladší. Příroda mi nikdy nic neříkala. Až co jsme se nastěhovali do našeho nového domu. Najednou se neštítím půdy. Prohlížím si ji. Mám radost, že nacházím žížaly. Dnes mi na stezce před nosem přeletěla sojka. Držela jsem foťák v ruce. Jenže vždycky mi přeletí přes Labe na strom na druhém břehu. Dnes jsem měla štěstí. Viděla jsme dvě veverky - černou a rezku. Honily se do nekonečna okolo kmene. Děsně u toho řvaly, pištěly. Zkusila jsme je natočit, ale bylo tam tmavo. Přírodo, jsi velká učitelka a já aspoň nyní, až nyní, vzdávám hold!

Bude devět. Ještě si přispím. Zaspala jsem. Ranní rituály v pěti minutách hotovy. Slunce.

- Tys ještě nebyla na zápraží?

- Ne, ne. Ještě nebyla. Chystám se.

- Máš tam od rána králíka. Tys ho ještě neviděla. Podívej.

- Peťuš, nenechávej ho tu. Dej ho hezky zase ven na dlažbu.

- Nechám ho venku na kuřácké židli.

- Peťuš, myslíš, že bys ho mohl dát na ledovou dlažbu?

Dal. Sklidil skleněný stůl. Malý odkládací. Naplnil tři vaky listím... Upekla jsem ze sraženého mléka a ovesné mouky lívance. Dnes je osmého listopadu. V ten den utekly české stavy z Bílé hory v roce 1620. V ten den jsme koupili naši první mikrovlnnou troubu v roce 89. Nebo už 90? Jak jsme byli hloupí. Náš život plyne už čtvrtým rokem bez ní. Nechybí. 

https://tadesco.org/odtajnene-dokumenty-hruzy-5g-lide-prosim-probudte-se-a-nyni-je-na-rade-obycejna-populace/?fbclid=IwAR2rQMsNuruHA9814hqFj-9O9pRNnv0GJhIHrrlSp_TM6EY_m7DLsdqhNzc

Sluníčko ještě chvilenku láká ven. Beru mamince kytici růží. Včera jsem zapomněla. Mám dvě - žlutou a oranžovou. Vybrala si oranžovou. Má ji mít. Podporuji devastaci planety. Růže přiletěly z Etiopie do Amsterodamu. Původní cena 60 Kč. Moje cena 15 korun. Zhýralost, viď Gréto? Neodolala jsem - kráse i ceně.

Jedu. Stále si procvičuji přehazování. Zkouším si různé varianty. Nejtěžší převod vlevo, jednička a prostřední vpravo. Pletu si palec a ukazovák. Jeden přidává, druhý ubírá. Navíc mám dva palce a dva ukazováky. A to je na mě moc. Ale dnes bez ztráty kytičky. Včera jsem sjela kopec u loděnice. Do proti kopce jsem si chtěla navolit lehký převod. Spadl mi řetěz. Když jsem to dnes svěřila Lindě, padla otázka; jasně - to jsem čekala:

- Jaks to dokázala?

- To dokážu jenom já.

Jen jsem neměla publikum. Takže jsem karambol udělala zbytečně. Už se stmívalo. Dalo mi práci než jsem pochopila, jak řetěz nahodit. Ne a ne a nešlo mi to. Ale pak jsem hnula takovým čím? Pákou a řetěz se stal volným; mohla jsem ho dát na malé kolečko a hotovo. Ještě že mám černé rukavice. Asi jsou od šmíru.

I dnes jsem si zkoušela, nacvičovala, šlapala. Telefonovala jsem s naším nájemníkem z baráčku. 

- Víťo, teď se spustím z kopce. Uáááá, jo, dala jsem to!

Loučíme se. Parkuji kolo. Zamykám krásku. V zimní zahradě už seděla nová paní. Rychle jsem vyfrčela za maminkou do druhého.

Ptám se Květulky, jestli mamka nezlobila. Trošku včera, ale jinak hodná. Uf! Popadla jsem křížovky, mamku, hrneček, vázu. Paní se zlámanou ručenkou syká bolestí. Tři týdny a ruka stále bolí. Divné. Sestry okolo ní. Slibují prášky na bolest. No, to je opravdu pomoc. Lékařská. Kdyby to byla manželka ministra, to by kolem ní kmitali... Ale nějaká zapomnětlivá z domova důchodců? A že pláče bolestí?  Pche. Celý život tvořila hodnoty, byla věrná naší vlasti... Tak se na ni vybodneme. 

V prosklené zimní zahradě šero. Valem přibývá tmy. Přesto jsme si a se s maminkou užívaly. Kuchaříček mi píše do messingeru. Velmi mě potěšil. Zítra se setkáme na nádraží v HK.

Maminka měla radost z růží. Zkrátila jsem jim stonky. Naaranžovala je do vázy. Fotíme se. Mamka ihned zapomněla, že jsou její:

- Podívej, to jsou krásné růže.

- Mami, to jsou tvoje. Přivezla jsem ti je.

Kafíčko, lívance s marmeládou za studena a šlehačkou.

- To je dobrota.

- Mami, to je marmeláda za studena. Voní, viď? Tos´mě naučila ty.

Stmívá se hrozně rychle; pečovatelky jdou na přestávku. Za chvíli Dana utíká nahoru. :-) Šla kouřit bez cigaret. :-) Taky už jsem v téhle fázi. Včera jsem zapomněla v půl osmé na poradu. Můj kolega mi poslal upozornění, abych nezapomněla. Tak jsem si to dnes přečetla. :-) Pozdě. 

Loučím se. Maminku vyvážím nahoru. Ujímá se jí Verunka. Jedu domů. Tma. Nebojím se. Jsem osvětlená. Blikám. Na stezce předjíždím několik červených světýlek. Hm, to jsem dobrá. Šlapu jak drak. Vpravo zrcadlo Labe. Vlevo v modři noční oblohy svítí naše nádražíčko. Za ním vyčuhuje osvětlená věž Kimberly clark. Vypadá to jak zmenšený New York. Takový maličkatý. Věž dotváří dojem NY. Ještě musím na nákup. Pak se vrhnu na toho zajíce.

Mám štěstí. Odpočatá, vyspalá, radostná, šťastná. Skyp. Linduška. Tolik práce má. Unavená. Nedivím se. Práce a zase práce. Lidé makají, ženou se, vytíženi až na doraz. Buší do nás nesmírně silné energie z centrálního slunce přes naše Sluníčko. Rada: spát, odpočívat a mít se rád. Nemusím vše strhnout. Zítra je také den. Nabíjet se na sluníčku!!! Dívat se do něj!!! Přes zorničky se nabíjet. 

Petroušek jede pro mléko, za sportem. Já šmejdím po Lidlu. Prohlížím ostražitě mandle. Rozmýšlím se, zda koupit krabici hroznového vína. Koupila. Výborné. Není umělé. Podzimní. V kabelce mi zvoní budík. Nikdy ho neumím dodatečně nalézt. Přejedu prstem odshora dolů. Hledám. Zvoní, zvoní. Tlumím zvuk. Házím mobil do kabelky. Ale nedá si říct. Zvoní dál. Vyndavám ho z kabelky. Úspěšná. Čtu: 18 hod. divadlo. Jjůů! Jeééště že jsem si to přečetla. Vždyť já jdu v sedm do divadla. Tak to zůstane králík přes noc na terase. Jedu s nákupem. Mám to tak akorát. Posílám Petrouškovi SMS. Volá zpět.

- Tak ty jdeš do divadla, jo? A ty to nemáš zapsáno?

- Mám; v diáři, ale tam jsem se dnes ani nemrkla. Peťuš, tak nespěchej. Sejdeme se. :-)

Divadlo. Parkuji jako poslední těsně před vchodem. Ze čtyř dosud zhlédnutých titulů dva příšerné. PŘÍŠERNÉ! Ale dnes!? To byla podívaná. Ruce nebolely, smála jsem se od začátku do konce. Herci - luxusní obsazení. Herecké výkony jedna s hvězdou. Barbierova hra V Paříži bych tě nečekala, tatínku nutí smát se, smát se, zamýšlet se nad čistě náhodnou podobností prohnilé francouzské politické scény s českou... Aktuální. Asi v každé době. Agentura Harlekýn. Nárožný, Čenský, Pleštilová... Hezké zakončení pátečního štěstí tady na planetě. 

Dobrou noc!