Den s vůněmi, v práci, se srdečným setkáním s milovanou Monikou :-)

Nechce se mi vstávat. Nakonec vždycky musím. A vždycky se to povede. Sahám do skříňky po kočičím kožíšku. Není. Ráno v sedm na mě bušila. Někde tu je. Ale kde? Nevyzpytatelná jak Trump. Dnes výjimečně v kuchyni na židli. První den bez páčení čelistí na antibiotika. 

Sundavám po bytě část výzdoby. Prodlužuji si oblíbený právě uplynulý čas. Ještě chvíli si ho budu připomínat. Ze zárubní sundavám anděly. Vyráběla je Monička. Moje vedoucí učitelka v MŠ. Spolehlivá. Pracovitá. Kreativní. Před Štědrým dnem jsem dávala obrázky figurek Betlému v Čáslavkách. Taky ceduli: Navrhla, namalovala Monika O. Jednomu andílku upadla hlava. Taky vždyť ho používám už asi devět let. Koupila jsem si je na školní výstavě. Jdu ji přilepit. Kdybych tak potkala Moničku. Aby mi vyrobila nové. O Vánocích jsem na ni myslela, Dnes intenzivně. Loni touhle dobou jsme se potkaly náhodně v Lidlu. Měla jsem ji ráda. Uměla učit, zacházet s dětmi. Mladá, rozumná. Pomaloučku stárne. Zažila jsem její svatbu. Její rozvod. Odchod maminky. Nekonečné hoře. Zlobila jsem se, že něco neudělala... Sedly jsme si na školním dvoře na lavičku... Maminka... Slova bych si nacpala zpátky do pusy... Monička. Sama. Opuštěná... Ještě tatínek jí zbyl. Na chvíli... I ten následoval maminku... Moni... Milovaná. Dělník moře.

Petroušek přichází. Včera jsem se zmínila:

- Peťuš, ve sprcháči se mnou byla voda.

- Jak?

- Stála jsem ve vodě. Nepříjemné.

Dnes pročistil všechny odpady. Je stoprocentní. Dělá vše ihned. Můj poklad. Slyším ho... 

- Nojo, bílé chlupy...

Škádlím ho:

- Micinčiny, viď? Co tam ta kočka dělala? Ona se často sprchuje. 

Jsme obě blondýnky. Naše těla pouštějí blond...

Linda volá.

- Mami, to je děs. Zas tady byla ta...

- Blbina. Tak copak si dnes vymyslela? Proč neměla úkol?

- Hned ve dveřích hlásila, že ho vypracovala, ale maminka jí vyndala papíry z tašky.

Moc originální není. Jednou byli v divadle, jednou zapomněla doma, jednou měli prázdniny, tak dnes maminka...

- Mami, jak může být takový neumětel tak suverénní. Mám radost, když někdo dostane jedničku. Když dvojku, ptám se, proč ne jednička. Ona dostala trojku Připadala jsem si, že jsem trojku dostala já.

- A přálas´ jí ji, viď? I čtverec!

- Mami, ptala jsem se jí, co jí nešlo. Prý nerozuměla minulým časům. Mohla mi zavolat. A prý netušila, že budou psát. 

- U mě se taky nikdy nevědělo, kdy se přihasím s diktátem, písemkou, desetiminutovkou. U mě se psalo permanentně. Hlásila jsem jen velké práce, slohovky... 

Ptala jsem se jí, jaký je rozdíl mezi průběžným prostým a minulým časem průběžným. Mekotala něco o průběhu do současnosti. Mami, průběžný prostý je ukončený děj v minulosti. Minulý čas průběžný zdůrazňuje trvání děje v minulosti. Třeba hrála jsem tenis od deseti do dvanácti. Mami, to by pochopil i debil. Mami, to bys pochopila i ty.

- Děkuji. To jsem ráda. :-)

Z pracovny se ozývá Petrouškovo:

- Tak to bych pochopil i já!

Řehtáme se nad sebevědomou línou připitomnělou suverénkou.

- Mami, dovedeš si ji představit, že by stála v čele Phy?

- To snad ne! Jak by se tam dostala?

- Mami, všechno je možné...

Pracuji, pracuji. Péťa odjel. Už je tady zase.

- Peťuš, já jsem ještě nejela.

Není překvapen. Zná mě. Dnes jsem ale neprokrastinovala. Práce, a zase práce - si před šedesáti lety zpíval náš pan domácí... Vyrážel vždy provokativně rrr. Jeho vnučka je dnes mou švagrovou. Ta právě chodila pást kozy na louku, kde jsem včera našla dva krásné identické domy... :-) 

Jedu na Josefov. Budou zas zavřené ulice? Ne, dnes nefilmují. Cítím v autě vůni kávy. Intenzivně. Co to, co to? Co to znamená? Čichová halucinace. 

Maminka. Hangár. Opravuji - jídelna. Chtěla jsem ji odvézt. Jenže staříčci... Naše hodina mezi psem a vlkem. Vlastně mezi ničím a večeří. Povídám si s nimi. Paní Aničce líčím, jak včera v domě, kde kadeřničila, filmovali.

- Mami, víš, tam u paní Dzurilové.

Mamka si vychutnává kafíčko. Doběhla jsme do pokoje pro fidorku. Dávám jí malého mikulášínka. Ostatních se ptám, jaké je datum. Které je nešťastné číslo? Jaké je období? Na číslo ne a ne přijít. 

- Jaro?

- Podzim?

Tady je možné všechno. Opravuji je.

- Už je zima! Teda taková nijaká. Máme po Vánocích.

Květulka s náústkem napovídá:

- Deset a tři...

Jasně. Nešťastný den - třináctého. Ale nás se to netýká! Paní K II, že vy jste tu měla snachu? Jak máte krásně nabarvenou hlavinku. Nafénovanou. A Jaruško, vy jste taky pěkně naonděná. Jak vám to sluší. Kdopak vám to tak hezky udělal?

Neví. Maminka se nedá rušit. Vychutnává si dobrotku. Pečovatelka z dolního:

- Ale já jsem jim kafíčko vařila!

- To já vím. Ale někdo mi tvrdil, že ne. :-) 

Budím pana Ch. Z Jaroměře. Pospává u stolu; zavřen do sebe. Zdraví mě. Zpívá s námi. A s jakým entuziasmem. Když zapomenu sloku, napovědí mi. Anička hlásí, že je paní zle. Zvrací. Utíkám pro pečovatelky. Odvážejí paní. Uklízejí. Mají těžkou práci. Zpíváme. Zpívají s vervou, s láskou.

Ptám se zas na zvířata v jejich životech. Na jejich jména. Paní na konci stolu si vzpomíná na pejska. Ale ne a ne ze sebe vysoukat jeho jméno. Nevzpomene si. Zrovna tak paní K II. Neřekne ani zvíře, ani jméno. Ale když byla v Měníku... Jj, to byla holčička. Určitě tam měli zvířata... Pan Ch. měl Krokeše. Krásné psí jméno. Pan Č. neměl. Bydlel v Pze. Pak se dostal do Dvora. Ukazuji ptáčky na šňůře s kolíčky. Paní K. - zdravotní sestra z FN - věčně usměvavá maličká panička, právě odešel asi syn, sympatická, ta ví všechno. I rákosníčka si pamatuje...

Už se servíruje rizoto. Mrsk, mrsk, každý má před sebou talíř, lžíci. Končíme, končíme. Abych nerušila Přeju dobrou chuť!

- A nezapomeňte!!! Až budete usínat, vrátit se do dětství, na tu rozkvetlou louku se sluníčkem, maminkou...

Stavuji se pro ovoce. Nemám už ráda Kaufland. Zas jsem zapomněla zaplatit tou omluvnou dvousetkorunovou poukázkou. 

Blboviny v KIKu. Baterie, co nic nevydrží. Tři pytlíčky lososových bonbonů Micicindě. Jedny na bezoáry. Ty moc nemá ráda. Ale jak budou čerstvě páchnout, určitě se dá pozvat. A zajímavé: Původní cena svíčky 29 Kč. Po slevě už jen 29. Mám plakat nebo zvracet? To je zvrhlost. Nectí se čas. Právě skončil advent, Vánoce, oni už tu mají narvané Velikonoční zboží. A doprodávají vánoční. A o Vánocích neměli diář. Ten měli přeci na podzim. Ty vorle, jsem tu správně?!!

Lidl. Kdo to tu je? MONIKA!!! Moje milovaná Monika. Objímáme se. Nemusím spěchat. Petroušek je na zápase. Když se omeškám se zatopením, nic se neděje. Povídáme si, vzpomínáme, vypráví mi o bezpráví, když jsem odešla. I ona odešla. Asi mě měla ráda.

- Moni, dnes jsem na tebe intenzivně myslela.

- Já na tebe taky. Protože sem nejezdím, ale občas. Loni jsme se tu touhle dobou setkaly. Dnes jsem si říkala, jestli tě nepotkám.

Smluvily jsme si jízdu na kolách. Přijede ze Skalice. Vydáme se do Kuksíku. Vyšlápneme ten kopec nahoru k hospitalu. Má nové kolo už loni. Já od října. :-)  Nechce se mi, ale loučíme se. Monička moje milovatá... Zlatušinka. Nikdy mě nezradila. Veselá za každé situace. Jednou (víckrát) jsem se k nim přišla mrknout na besídku. Nějaké dítě plakalo. Vzala si ho ke klavíru na klínek. Vše zvládli. Její besídky ke Dni matek mě dojímaly... Udělala jsem jí vedoucí učitelkou v MŠ. Zastupovala mě ve škole, když jsem se odjela školit. Loučíme se. Snad si vyjedeme. 

Zatopit. Vybalit nákup. K počítači. Divné. Cítím purpuru. Dnes jsem ji nepálila... Taky jeden z příznaků Vánoc - ještě si dnes tady ty jedovaté škodlivé entity vyženu lahodnou vůní bylin... To byla dnes už druhá nelogická falešná vůně... Co to je?

Ve dvacet konzultace. Ještě chvilku práce.

Kuchyně. Připravit krabičku Petrouškovi na ráno. Založit kvásek. Nasekat dvě kytice petrželky do mrazáku. Kytku do vázy. Na páru vajíčka. Rybí pomazánku. Zelný salát s křenem a jablky - skvělý. Je tu Petroušek ze zápasu. To se mu to hraje, když se už nedře...

- Ty pořád něco tvoříš. Už si odpočiň!

Dávám mu ochutnat zelný s křenem a koprem. 

- Mohla bys mně dát zítra s sebou do skleničky?

- Dám. Tady máš krabičku se svačinkou.

- To se budu mít Však se chlapi vždycky dívají, že mám svačinku s sebou. Oni si kupují rohlíky v Kauflandu. Říkám jim:

- To je od mojí manželky. Ona mě má ráda.

A to je pravda. Dobrou noc!