Den s výhledem na bílou dámu. Dívala jsem se jí do sluníčkové tváře:-) 

Miluji jaro, léto, podzim, zimu. Vždycky v tom období, kdy probíhá. Ještě chvíli žijeme zimu. Těším se na lyžování s Petrouškem a na jeho řeči. Dnes originální. Třeba:

- Peťuš, já jsem myslela, že jsem si už uklidila běžky. Spletla jsem se. tak až přijedeme...

- To už ti budou klíčit. Máš je tam volně položené položené...

Kdysi jsme s kamarádkou v hovorech přiváděly hovor ad absurdum. Byly jsme mladé a řehtaly jsme se našim nesmyslům. To mi zůstalo. Řehtám se životem.

Ráno. Nezvoní budík. Až tak baj oko za deset minut. Vystřelila jsem z postele. Hrnu se do koupelny.

- Peťuš, ale slunce nevyšlo.

- Je brzy.

- Není. Takhle ráno už má svítit.

- Ale na radaru je slunce až do pondělka.

- Na radaru. Ale v zahradě není. 

Myslím si své. Jedeme bez slunce. 

- Kočky jedly?

- Kočkám jsem dal. Jen trošičku. 

Mourek po troškách dostává celý den. Chroptí tloušťkou. Na krabici s kapsičkami jsem četla gramáž na den dle váhy. Absolutně to nedodržujeme. Granule taky ne. Zrzka si bere střídmě. Ale kocour trpí fóbií z nedostatku. Potřeboval by odblokovat. Nějaký kočičí psycholog by to třeba zvládnul hypnózou.

- Moure, máš dostatek. Moure, každý den boříš čumec do vrchovaté misky granulí. Moure, zvykni si na hojnost. Moure, máš všeho nadbytek. Moure, buď rozumný kocour. Moure, až řeknu tři, probudíš se. To by bylo!

Chystám do termosky bylinný koncentrát. Mixuji poděkování svalům po lyžování. Snáším si věci do kapes. Péťa odnesl do auta páteřní chránič, přílbu, boty... Netuším, že si nevšiml, že mi něco chybí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-10_Mlade_Buky_a_domu/

Jedeme do tmy. Šero.

- Peťuš, podívej, sluníčko nebude svítit!

- Bude.

Věřím mu. 

- Člověče, to je černo. Fakt jedeme do tmy. 

Ve skiareálu jsme cobysřeklšvec. Divím se, že jsme tak rychlí. Na cestě je množství radarů. Péťa se nikam nehoní. Přesto jsme na vleku před devátou. Než si odskočím, má lyže vybalené, vše připraveno. Nejraději by mě vsunul i do bot. Ale to musím sama.

- Chceš pomoct?

- Peťuš, ne. Zavírám oči a představuji si, jak mi noha vjíždí do boty. Jazyk táhnu k holeni. Potichu si to předříkávám jako Lukášek, když chodil do školky:

- Jak to říkala paní učitelka? Odsunout židličku, vzít táceček, postavit se, odnést tácek.

Hup! Hups! Boty na noze. Dopnu si je nahoře u pokladny. Kde mám rukavice? Doma!

- Péťo! Nemám rukavice!

- Půjčím ti své.

V duchu si říkám:

- Jo, to bys pak jezdil jen hodinu. Žádné takové. Klušu k půjčovně, odkud se vyvalila horda postižených dětí. Jupí! To mám radost. Asi tři na vozíku. Jeden bez nohou. Další... vyvezli je na sníh. Skvělé! Prosím dredatou slečnu o rukavice. Vybírá z krabice. Podává dvoje na výběr.

- Mám jen tohle.

- Hurá. Zachráněna. Platím?

- Když nám je vrátíte, tak nic.

Lezou mi oči z důlků. Svět není zkažen. Mladí umějí být lidmi. Funguje tu ústní dohoda a důvěra. 

- Věřila byste, že jsem si za třicet tři let nezapomněla nikdy rukavice?

- Lidi si zapomenou i lyže. Balí se celá rodina a přijedou bez nich. :-)

- Ale my jsme jen dva:-).

Utíkám k autu. Mávám rukavicemi. Dostávám pochvalu.

Péťa kupuje permice. Zatím si našteluji přezky. Hotovo. Levá kapsa permanentka. Pravá kapesník po mamince, lift off...

- Vidíš, sluníčko už leze.

Drandíme; chladný vítr prospívá sněhu. Je tvrdý. Sluníčko se vylouplo. Sněženka vystrčila čepeček z mlh. Nemohu se jí donakochat. Je tak krásná. Dnes zasněná. V jemném oparu. Neviditelný závojíček. Křižujeme kopce s Péťou. Každý sám. Ve dvou, ve čtyřech. Spolu. Lítáme jak lítáci v Krakonošovi a lyžnících. :-)

- Tak, moje poslední finálová jízda. Mám dole udělat trojitýho Nelsna?

Řehtám se. Nepřemlouvám ho. Užiju si zbytek sama. Vydávám se na kopec nad hospodou. Jé, tady je to krásné! Do sluchátek poslouchám Alitu Zaurak. O planetách, o znameních. Stará znamení kozoroh, vodnář, ryby. Přístup k životu se od nás chce vědomě starý. Moudrost, nadhled. Rybky jsou staré myslím asi okolo sedmdesáti dvou let. Vodnář asi devadesát. Aha, proto je Péťa můj učitel. Maminka byla vodnářka - moudrá. Rozsévala vzdělanost... V dubnu bude novoluní v beranu. Beran první znamení, nový začátek. Ladění na rybí situace. Rybky ukončují. Saturn konjunkce Mars 5.4. v noci. Může to znamenat konec nějakého procesu. Otec se synem. Otec (Saturn) pacifikuje syna (Marta). Venuše vstoupí do ryb 5.4. bude jí to trvat deset patnáct dnů. 12. dubna zásadní tranzit - Boží impuls, požehnání. Jupiter učitel, napojení, dělá nám rozklad, ukončení všeho starého. Co to znamená? Nějaký Boží zásah, impuls, milost... Velikonoce taky něco uzavřou - extrémně rozkladné epochy. Koncem března Venuše se Saturnem - očistné, osvobozující - před novoluním. Ukončujme, uzavírejme.

Jezdím do poslední minuty. Až mě turniket nepustil. 

- Jsem se nechal vyvézt do poloviny kopce.

- Jak?

- No, rolbou. Fotil jsem tě z dálky dole na vleku, jak lyžuješ.

Vida ho, kluka akčního!

Vracím rukavice. Tisknu minci holce do dlaně. Zablýskly jí oči. Moc děkuji. :-) Stavujeme se na oběd. A ve čtrnáct přijede klient. Doufám, že své vnitřní tuky snížil. Ale hlavně propereme celý svět.  

A fakt, probrali jsme všechno. Dozvěděla jsme se novosti z města. Legrační je, že mi donese na podzim řepu, cibuli, mrkev, celer, petržel. Cestou z hor se Péťa stará, abychom stihli dojet včas. Jasně, že stihneme.

- Počkej, já mu řeknu: Ty v zimě nic nepěstuješ?

Krotím ho.

- Opovaž se! to není vtip. Jsi drzoun.

Pán tvorstva odjel na melouch. Synchronicita. Klient mi přivezl pytel cibule. Říkám mu, co mu chtěl Petroušek z legrace říci.

Podvečer.

- Představ si. Jak to ty kočky mají sehrané. Zrzka vyletí do koruny smrku. Tři kosi z něj vyletěli. Kdyby jednoho chytila, hodila by ho dolů. Tam čeká Mour. Na teplou svačinku.

- To určitě! Ať si to ani nenacvičují!

- Víš, že přibylo ptáků? Víc jich lítá a víc zpívají.

- Protože je jaro. Myslím, že nepřibyli. Jen se radují... Budou hnízdit. 

Linda přijela. Stavila se u výrobce šunek. Přivezla kontraband. Moc. Hodně. Kvantum. Hromadu anglické slaniny, dva balíčky uzených kostek, mnoho šunky... a vepřové maso. Tak hlavně, že jsem dnes zdůrazňovala, že s gramem proteinu ve vepřovém táhneme do těla asi 2,26 gramu tuku. :-) Vepřové nekupuji už mnoho let.

Kitty se opovážila vyběhnout si do tmy. Mourek spí na koši kamen. Zrzečka si zalezla na koberec. Kitty jí obsadila její místo v Péťově pracovně. Všechny tři kočky se srovnaly. A takhle se srovnají i lidé. Ono jim nic jiného nezbude. 

Archa na Ukrajině se už hýbe. Připravena k vzletu. To jsem janek. Jak se může vyhoupnout z hlubin země...  Prý se svět bude divit. Budeme se těšit.