Den se ke mně choval láskyplně

Venku zima jak v psinci. Prohlížím si fotky dne. Byl hezký, ostatně jako všechny. Poslouchám přednášku o Ukrajině. Ťuk, internet ji pro jistotu přetnul. Se budeš vzdělávat! To určitě. Blbá zůstaneš! Sim, sim, já ale nechci umřít blbá. - O tom rozhodujeme my! Systém!

To se ještě uvidí, systéme!

Tak si tu shrnu den. Ale internet zatím mlčí. Připojeno - bez internetu. To je jako těhotná, bez dítěte. Nebo nemocný bez příznaků. Nebo blbý s VŠ titulem. Paradoxy světa. Takové jako oxymorony - svítání na západě. Mrtvé milenky dech. 

Ráno. V deset mám být na pigétku. Za deset deset volá kolega.

- Ještě nejsem namalovaná. Za půl hodinky, jo?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Kocky/

V té půlhodině sebou musím hodit. Hrála jsem si s kočkami.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Snidane/

Šup, dnes si dám kapučíno s příchutí jahoda. Namalovat na ksicht obličej. Hezky ho vytónovat. V půl jedenácté se připojuji. Tvoříme marketingový plán. A už se nezastavím do večera. Jedna prácička mi tam přibyla. Trápeníčko někoho jiného. Pokusím se ho maličko zmírnit.

Za minutu poledne.

- Peťuš, chceš říct, že už je zase půl dne za mnou?

- Co tam vyvádíš?

Takhle se ptává, spustím-li požární hlásič nebo alarm. Ale dnes jsem v pohodě. Všechno funguje.

- Peťuš, jsem v plném nasazení. Točím vaření; červenou čočku, krupky, kroupy a sýr. Ochutila jsem to česnekem... Udělám z toho Tik Tok.

Myslím, že je v duchu rád, že není dnes na oběd doma. To by nenašel mašo. A hlavně by se ošíval před jadýrky. Vyzkouším to na něj večer.

Cizí telefonní číslo. Zdravím.

- Ahoj, Braňo.

Ó, pachatel se vrací na místo činu. To je jeden z těch dvou, co kvůli češtině začali chodit darovat krev.

- Jé, Braníčku! Jsi v Jaři?
- Mám pro tebe ty brýle.

- Juj, to mám velkou radost.

- Asi za půl hodiny budeš doma?

- Jasně. Budeš chtít čaj?

- Ne, ne, budu spěchat do Hradce do banky. A kde tě najdu?

Vysvětluji. Přerušuje.

- Už vím.

- Po pravé straně je tu zničená zahrada takovou kůlnou. Zvonek máme ve sloupku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Experiment_cocka%2C_kroupy%2C_krupky/

Kladu si na talířek sýr na pánev, plátky cukety - jj, Saša ji označuje za vetřelkyni. A má pravdu. Kolečko jsem ochutnala syrové. Chutná to jako mrtvýho palec. Křupe to jako okurka, tváří se to tak, ale rychle to polykám, ať to mám za sebou. Červená, teda oranžová - jsem na to dost citlivá - čočka se odbarvila, kroupy a krupky jsem vmíchala s česnekem a česnekovou solí. Strouhla mlýnkem bylinky. Jo. Dobré. Rajčátko na ozdobení. Sklenici vína. Už už dojídám. Zvonek. Braník. Mám pro jeho syna připraveného medvídka. Totiž medvídek se dával dětem pro to, aby získaly medvědí sílu. Proto se dnes medvědi vytratili. Asi šli do lesa. Hošíčkovi píšu vzkaz, že je sice třetí v pořadí, ale první kluk. Že jsme na něj, na hvězdné semínko, čekali. Tak ať roste v lásce, v harmonii, v síle do zdravého jedince, který bude prospěšný lidstvu. A ještě něco dopisuji. Psala jsem to ze srdce, upřímně. Koupila jsem takové malé krásné obálečky. No jo, a jsou v trapu. Kde je jen mám? Kam jsem si je v tom šuplíku zasunula. Nic. Je tu svazeček malých obáleček po mém tatínkovi. Mají vlnovatý okraj na chlopni. Rozmýšlím se jen krátce, jestli obálečku darovat. Daru!. K čemu ti bude ten zbytek. Odejdeš a potomci zahodí... Nebudou nic schraňovat. Všechno tvé skončí na skládce. Vzpomínky se dnes nenosí. To jen já, hlupaňa, mám maminčiny pohledy od taťky, když jsem ještě nechodila po téhle planetě. Mám po ní tolik hloupostí. I zaječí pacičku. Tu držela v rukou. Pro štěstí. Nemám sílu ji vyhodit. Tak tedy vkládám úzký proužek tvrdé kartičky do obálky. Zdobím ho krásnou samolepko modrého srdíčka. Kloubouček všem, kteří darovali víc jak dvě děti. Tři Slovánky! Tři Čechoslováky!! Nadepisuji "Bardůňkovi".

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Nejsou_sluzby_jako_sluzby/

- Braňo, tohle je pro vašeho hošíčka. Jak se jmenuje?

- No po mně!

- Jé, jedině ty a Milan máte ze třídy tři děti, viď? Já už se tak těším na setkání.

Přistává tu auto. Oba si myslíme své - já, že přijel Petroušek. On, že někdo z rodiny. On měl pravdu. Z cesty nás zblikl jeho mladší bratr. Taky jsem ho měla na češtinu. Oba kluci jsou dobře vychovaní. Ale ten mladší chodil na češtinu poctivě.

- Braňo, a proč mi to tady v té optice neposlali do té zázračné laboratoře na sletování? Jak byste to řešili vy?

- No my to přijímáme a staráme se o všechny brýle. I o ty, které nemáme.

- Tady v městě není jediná optika. Ti po vás - tam je majitelka na MD. Myši si dělají, co chtějí. A ta oranžová, tam jsem chtěla mamince nechat vyrobit brýle. Taková neochota - druhý den jsem tam šla pro zálohu tisíc korun. Ani zadarmo. Divili se. Nechápali, co se mi nelíbí.

Braníček odjel.

- Seřizuji si řemínky u hůlek. Plastové. U starých mám ještě kožené. Prohlížím si své nové Salomonky. Mé předešlé boty byly od stejné značky. Lezu na půdu. Vynáším boty, lyže, hůlky. Ukládám. Snáším páteřní chránič. Na to jsem zapomněla. Jestlipak mi bude pod bundou. Padne skvěle. Není co řešit. Na schůdkách se motá velký černý brouk. Tesařík? Sestupuji pro krabičku od Niteworksu. sklepávám ho do ní. Nesu ho ven. Je vyděšený. Zima. Jo, buď smrt nebo se otužit. 

Čtu v poště:

- Už máš ntb?

- Mám.

- Stavím se pro něj.

Je tu. Anděl mi zprovozňuje něco, co mi nešlo. Nainstaluje mi nový ntb. Andělé jsou kolem každého z nás. Ten hoch se o mě stará. Ntb už mám od včera. Věděl, že přijde ve středu. Otálela jsem. On to nese v hlavě. :-) Odjel.

K tomu rozlišování barev - červená čočka - oranžová. To mi tolik nevadí. Ale ve skutečnosti mi vadí, když někdo nerozlišuje červenou, bordó, rudou, oranžovou, vínovou, starorůžovou, lila, modrou světlou a tamvou, azurovou, tyrkysovou, smaragdovou, světlou a tmavou zelenou. Taky když si někdo motá jogurt, puding, tvaroh... Atd. A to mám doma. :-) Jak když mi to dělá naschvál.  Ten jogurt byl dobrý! - ale to byl puding, víš?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Miluji_rozkosne_kyce/

Rozřezávám krabici uprostřed kuchyně. Ráno ji dovezli. Lidl poslal. Tři rozkošné kýčovité domečky do zahrady. Konývka. Domeček. Hlávka zelí. Hned mě napadá, že u nás bude hlávka v zahradě, někdo ji nosí na hlavě. Když už je hlavinka vymytá, přemění se ve vyzobanou makovici. Prázdných hlav tu drandí...

Petroušek je tu.

- Venku je zima jak v...To ty ani nevíš.

- Vím. Teď jsem stála s Braněm asi čtvrt hodinky bosa u branky. Fučelo.

- Jo, víš, kdo tě pozdravuje?

Tohle se mi na něm líbí. Ví, že se vznáším mimo realitu. Přitáhne si mou pozornost. Lépe řečeno - zvědavost.

- Paní S. Byl jsem u ní. Hned u branky se ptala, co děláš. A ať tě pozdravuju. Teskní po manželovi.

- On umřel?

- Před třemi týdny. A s dcerami se nestýká. Tu mladší neviděla dvacet let, a tu starší pět let. Ani na pohřeb nepřišly.

- Co je to za kamenná srdce? Co to je? To nechápu. Vždyť jim táta dal život. Nevděčnice. 

- Jezdí k ní jednou za čtrnáct dnů vnuk. Pomáhá jí.

- Peťuš, já se u ní stavím.

Vyzvídám, kde bydlí. Potěším ji.

- Péťa se někam zmehnul. Je tu.

- Prosím tě, tys´ tam měla benzínu, že bych nedojel ani na náměstí. Musel bych tlačit. A pak bych tě seřezal.

Řehtám se. Určitě kecá jak Kecal z Prodanky. Žádné světýlko mi neblikalo.

- Opravdu. Už ti svítilo rezervo.

- Peťuš, to bych si všimla. Víš, že ti to vždycky hlásím. Jak mi svítí oil, hned to víš.

- Máš tam za tisíc korun půl nádrže.

Hm, půl nádrže je za tisíc korun. To je hodně. Za tisícovku. Půl nádrže! To bych dojela až k Baltu. To si dělám legraci. S prvním mužem jsme jeli k Baltu. Ono se jezdilo totiž k Černému moři, k Baltu, k Balatonu a na Zemplínskou Šíravu. (Holka, nevyměnila bys jen tak náhodou tyhle varianty za cesty do horoucích pekel?!) Měli jsme Forda Capri. Skvělé auto. Luxusní. Jeho rodiče nám koupili fungl novou sto dvacítku. Ivka jim ji prodal - nechápu, jakou techniku použil, to on uměl. A za peníze za nové auto si koupil západní káru. Kapříka jsme koupili jako druzí majitelé ve Slavkově u Brna v sedmdesátých letech. První majitelka pracovala na Výstavišti. Kupovala ho za bony. Měl překrásnou zelenkavou metalýzu a černou vinylovou střechu. Voněl. Nádherně voněl. Hned jsme byli kapitalističtí nepřátelé socialismu. Co jen mi to připomíná!!! Jak si otevřeš hubu, jsi nepřítel kapitalismu. Nádrž měl asi šedesát litrů. Snad si nevymýšlím. A fakt jsme cestou na Balt tankovali jen asi jednou. Nebo si vymýšlím? Myslím, že ne. On uměl jezdit ekonomicky. Znal motor. Věděl, jak držet nohu na plynu.

Než půjde Petroušek na stadion, připravuji mu předčasnou večeři. Pak si dá Herbalife. Ale teď? Pánev. Cibulka. Pórek. Voní to krásně. Přimíchávám z oběda čočku, kroupy, krupky. V lednici ležely tři kousky brambory. Krájím ji na malé kousky. Jen prohřívám. Na to vajíčka. Kořeníčko. Bagetka. 

- Peťuš, pojď se najíst!

Pomlaskává. chválí. No výborně. Přeci jen tu vlákninu do sebe dostal. 

- Jak ti to chutnalo?

- Výborné!
Mám mu to říct nebo ne? Pozlobím ho. Čert ve mně:

- Měl jsi tam kroupy, krupky, čočku.  

Něco zamumlal a zmizel v zimě. 

Nájemníček volá. Tentokrát mu neutekla, protentokrát ji vyrazil. Nechci soudit. Ale mám takový dojem, že si to holka zasloužila. Nevážila si. No, dojde určitě svého štístka. 

Dávám inzerát na byt. Ať ho osvobodím dřív, než za dva měsíce od plateb. Petroušek na tréninku. A já se stávám telefonní ústřednou. Zájemců hodně. Teď vyhmátnout toho nej.

Volám klientce. Poslala platbu. V pondělí jí dojde balíček. Kontroluji účet. Jo, peníze dorazily. Koukám na druhý. Ale, banka poslala zbytek po mamce. Pan ředitel mi speciálně volal, jestli bych mohla ještě znovu nakopírovat... Nemohla! Ale oni nám to nevezmou! - A už jste to zkusil? Až vám to vrátí, pak se ozvěte. Vy jste to ještě ani nezkusili. - Ono tam jsou jen kousky kopií. - Ano, to je záměr. - Ale my bychom potřebovali tu hlavičku a kdo je majitelem konta. - A to tam máte ofocené na jednom řádku. 

COKOLI SI LIDSKÁMYSL DOKÁŽE PŘEDSTAVIT A ČEMU DOKÁŽE UVĚŘIT, TOHO LZE DOSÁHNOUT!!! 

                                                                                                         To říkám já a Napoleon Hill
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Jsem_stastna/

Cítím pocit štěstí, radosti, něčeho zvláštního. Zítra se začne otevírat portál. 

https://www.youtube.com/watch?v=YRnA3tb3a8U

Snažme se! Soustřeďme se. Zaměřme se na sebe! Svět a jeho lži kolem nás jsou jen kulisy. Těch se nemusíme bát. Těch se nemáme co bát. Kulis se ještě nikdo nebál. Stačí jen vypnout svatou bednu. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-31_Tvorenicko_v_MS/

Až v půlnoci jsem objevila další fotečky od ředitelky MŠ. Radostný pohled na budoucí obyvatele našeho města. Zatím se učí stříhat, uchopit papír, lepidlo, štětec, umět ho vymýt, aby barvy byly jasné, učí se souhře odstínů, rozvíjejí si pravou hemisféru mozku - kreativitu, fantazii. Rodiče pracují, o jejich děti pečuje systém. V tomhle neškodí, v tomhle náramně pomáhá k rozvoji jejich ratolestí. 

Domečky svítí. Kamna sálají. Je čas.    

Dobou noc!