Den se nesl v radostech

Ráno. Lezu, lezu. Kdo čeká přede dveřmi? Věrný Pátek. Zrzečka. Koupelna. Seznamuje se s vanou. Poprvé skočila do ní. Vypadá, jak je odvážná, vyleze na strom, vyskočí dva metry dvacet, ale nevnímá sklo. A vana byla neprozkoumaná... Dávám jí špulku od toaletního papíru. Hraje si jak dítě. Pacičkou hračku shazuje do vany. Vždycky ji vyndám. Znovu. Jak s dítětem. Nechávám roličku ve vaně. Tak tedy hrr dolů. Je pružná. Vznáší se. Jdu si mixovat snídani. Barová židlička - tam Micinka dostávala bonbony a mlsky. Tenhle rezatý kovboj vyskočí s přehledem na židličku. Vytahuji šuple s pamlsky. Hup, už je u šuplete. Kontroluje. Vybízím:

- Hop!

Ne. Nerozumí. Nechápe. Dávám ji na židličku tři bonbonky. Na zadních se snaží je pacičkou dostat, přihrábnout si je k sobě. Jsou uprostřed. Škrábe se nemotorně za bonbony. Dělá to naschvál? Je tak hloupá? Není postižená na hlavě? 🤣 Když se nahlas divím před Péťou, hned ji brání.

- Dementní? Chytrá! Co bys chtěla! Ona si nemusí vyskočit, stačí pacičkou zašmátrat.

Jdu na chvilenku k ntb. Znovu poslouchám dr. Vojáčka:

Čeští lidé, náš systém - vynikající. My nejsme v Itálii. Tady se to nestane, aby byly nemocnice přeplněné. Ano, lékaři a sestry jsou v první linii přepracovaní. Jako voják ve válce.

Pojďme kultivovat postoj k tomu, který nám má pomoci k něčemu, v sobě si něco zpracovat. Změna léčí!! 

Ještě před koronavirem dr. Vojáček tvrdil a psal:

Lidé jsou schopni zemřít, než aby v sobě něco změnili. Doba navazuje na to, o čem se bavíme léta. Máme možnost pustit se starých struktur myšlení, svého ega a lpění na nich. Proč bych se ráno nemohl probudit jako tvůrce!! Co jsou moje sny, moje vize, moje radosti? Proč bych je neměl naplňovat? Proč bych se měl sebeupozaďovat? Proč bych neměl dávat soucit? Zítra se mohu probudit jako tvůrce! Kde je psáno, uloženo, že se zas zítra musím probudit jako oběť svého života, osudu, opatření, strachu, koronaviru, médií? Proč? Protože ráno vstanu, vyberu si to. Pustím si zprávy, podívám se na osm tisíc nakažených, na počty mrtvých, na další opatření, polituji se, polituji všechny ostatní. Naladím se na vlnu strachu. Dojedu na tom den, v noci špatně spím s tím strachem, ráno se probudím a jedu na vlně strachu znovu. Musí to tak být? Nemusí!! Kvantová fyzika hovoří o tom, že ráno se mohu probudit jako jiný člověk!! Pokud "zapomenu" na své staré stereotypy z předešlého dne. Lidé se mohou vymanit z vězení, které jim připravila jejich vlastní mysl. My od toho vězení máme klíč!! Můžeme z něj vystoupit. Lidé přestanou jet na stereotypy myšlení - vedly k nemoci. Pokud to člověk nepochopí, pojede stále na strachu, k nemoci. Z vězení cesta existuje. A nemusí být trnitá. Dlouhou dobu to vypadá, že je těžká, ale naráz se to změní, je najednou jiná, mění se. Končí jízda na stereotypech, na nemocích!!! Je čas! Připusťme možnost, že to může být jinak. Jen připusťme možnost, že jsme zdraví!!! 😍 Představme si život ve zdraví!

Lidé mu říkají:

- Ale to se musí hodně věcí změnit!

Příležitost pro lidi ze šedé zóny - jsme tvůrci zdraví. Spousta lidí si nedovede představit, že jsou zdraví.

Směju se. Rozhodnutí je totiž na člověku. A je to to nejtěžší. Hodně lidí raději setrvá v nemoci. V roli oběti. Napadat druhé za jejich aktivity, názory, stěžovat si, jak je svět hrozný, jak jim ubližuje, kde je co bolí a jaké léky berou, lenošit, kupovat hodně a nekvalitních potravin, než si koupit kvalitu a přestat se přejídat. :-)  Skok do neznáma - děsí. Vystoupit z komfortní zóny - jde to. Ale neodváží se každý!!

Musím skončit. Klientka. Jede z daleka.

- Irenko!

- Ty se opozdíš! Ale v jedenáct mám skyp s mamkou!

- Už jsme v Novém Městě.

Nabízím půl dvanáctou. Ne, přijede. Nákup řešíme telefonem, co mluvíme, už je tu. Hlídá čas. Měříme. Trošku se zhoršila. Jedeme na stejné vlně. Ukazuje mi novou rozhlednu u nich v horách. V noci nádherně nasvícená. Ukazuje mi překrásné zasněžené fotky od nich z hor. Taková bývala zima i u nás. Ojíněné stromy.

- Proč to nenasdílíš? Pro lidi.

- To neumím.

Ukazuji, jak jednoduché to je.

Má zaplacenu jednadvacetidenní výzvu. Ale ještě nezačala. Její počítač s účetnictvím není mladík.

- Tak to zkus na novém!

Stále hlídáme čas. Je fajn, že mají dnes z DD zpoždění. Zkusmo prozváním. Vidím kancelář. Měli příjem. Paní Hudáková už kluše za mamkou. Radost!! Paní Lída ji zatím trénuje v chůzi. Mamka se snaží. Neodporuje. Srdce plesá. Bože, až se k ní dostanu, ona bude ještě stát na nohou! Noční můra odlétá. To je fajn.

Povídáme si. Vzpomínáme. Stůl v pracovně mi zdobí malý vánoční stromeček.

- Mami, před mnoha lety jsem tobě přišla. Tenhle stromeček jsi měla na stole. Tak se mi jeho titěrnost líbila. A tys´ mi ho na příště koupila taky.

Co závisti tahle maličkost způsobila u některých kolegyň. Dnes vím, že hrály oběti. :-) Znak oběti - závist. Tehdy jsme se divila. Trápilo mě to. Dnes je mi to naprosto, jedno. Vždycky říkám, ať se kousnou do zadku. Jsem tvůrce! Nechci se setkávat s obětí! Brčkem by mě zbavovala energie. Jo, soucit mám. Ale nenechám se sát. Já určuji, kam investuji svou energii. 

- Mami, bylas´pozorná. Když jsem si stěžovala, jak se mi lámou nehty, příště s´ pro mě měla připravenou malou krabičku s kamilkovým krémem. Prý abych si ho vtírala do nehtů a jejich lůžek. Jindy jsem ti říkala, že mi zmizel jeden hrneček ze tří. Při příští návštěvě jsi mi nabídla podobný, s kopretinou.

Tu krabičku nosím v kabelce dodnes. Plním si ji z velké tuby naším aloe Herbalife krémem na ruce.

Přerušily jsme se. Ruším paní Hudákovou na obědě. Spojí nás ještě, až se maminka nají. Nechci chválit, ale potichoučku si pochrochtávám blahem. Vidím mamku. Mají aktivity. Cvičí s ní. Má péči. Je dobře zaopatřená. Nejdůležitější!! Jen to nesmím vyslovit nahlas. Jinak bude vše jinak!

Tvůrce se sbírá do luk a polí. Ne že by se mi dnes chtělo. Nesněžilo. Sníh sublimoval. Jdu tvořit stopu do listí. Kopeček dolů do luk klouže. Jdu na to. Snažím se jet ve včerejší své stopě. Umrzlá. Hezky klouže. Ani se moc nedřu. Horší je to v místech na druhém poli, kde vede parovod. Tam musím přečvachtat blátem po osení. Pod kráskou s modrými rámečky od brýlí už to zase jde. Dnes jedu v protisměru. Zastavuji se. Kochám se. Každé okno jiné... Jak to ten architekt tak namaloval za první republiky. V době řádu, souměrnosti, zdobnosti. Obíhám s lehkostí podruhé. Poslouchám do sluchátek Olgu Pěchotovou. O dění v Americe. Věřím!!! Na rozdíl od našich - Tomáš Marný je nazývá meinstreamové sračkomety. Označení MSM. 🤔

Padá soumrak. Prve jsem fotila západ slunce. Ještě jednou jsem oběhla louku. Vůbec se mi odsud nechce. Nestíhám sundat rukavice, vytáhnout mobil, vypnout you tube, najít foto ikonu... Ne, to nedám. Dvě stará podivná letadla. Nebo nová? S divným zvukem. Nevyfotila. Zrovna tak pod železňákem v soumraku vyfotit svítící lokálku. To by byl krásný obrázek. Mohu si o něm snít. Aspoň si vyfotím světýlka domů přes louku. Nevede se. Neostří se. Rozhlížím se. Proč mi to v září nešlo tudy jít? Tady všude bylo kukuřičné pole. Neprostupné. Tady jsme se potkávaly za sluníčka s paní Greplovou. Copak asi právě teď dělá?

Vyklusat kopec. Auto před domem ještě nestojí. Zrzka už nespí. Vybrat popel. Chvíli si hrajeme na zahradě. Předvádí své eskamotérské kousky na kmeni. Ona není příčinou nepřítomnosti ptáků. Lidé říkají, že se ztratili i u nich. A kočku nechovají. Dnes při měření klientky nálety na krmítka, na okno. Obě jsme si všimly. Ale jen na minutku. Ani ne na dvě. Hned uletěli. U nich v horách taky ptáci zmizli. Kam? Kde jsou? Co je příčinou jejich zmizení?? Hlavně, že máme patnáct kilo slunečnice...

- Přivezl jsem Lindě boty od ševce. Ona je tak šikovná, že mi zavolala, že jsou hotové.

Řehtáme se.

- Kdepak je Zrzka?

- Teď jsme byly v zahradě. Řádí tam. 

Jdu chvíli úřadovat. Nestíhám. Ve dvacet jedno školení - kurz výživy pro klienty. Hned napojení na další skupinu. A hned na marketingovou... No já budu tak chytrá! :-)

Jedna. Končíme!!

Dobrou noc!

P. S.

Nakukuji na reportáž "Situace v krematoriích". Řežu se smíchy. Tendenční až na půdu. MSM. Slyšela jsem, že se nesmí pohřbívat do země. Nějaká chytrá nebo uplacená, možná i blbka - sděluje, že spalují o 25% víc. 🤣😂😅 Ale umírá stále stejně lidí. V matematice jsem slabá. Ale přímá úměra - čím víc umírá, tím víc nestíhají krematoria. Něco mi tu nehraje. Nebo to je nepřímá úměra? Lidí umírá stejně, ale víc se spaluje? :-)

Lidi jsou vtipní. A ti druzí.

Přední fanoušek

Zdeněk Steinbauer naopak opatření jsou polovičatá a proto nevedou k úspěchu..... zavést úplný 14denní lockdown, kdy přestane docházet a dojíždět o zaměstnání armáda změstnanců (náhradou mzdy od státu), tím se omezí kontakty na minumum a v provozu bude pouze klíčová infrastruktua pro chod státu, tj. zdravotnictví, zásoboání, bezpenost atp.... poté bude pandemie pod kontrolou a bude se moci účinně trasovat.....

Arnoštka Davidová Jste asi upadl ne? Po 14 dnech to bude zase zpět, dokud tím všichni dokola neprojdou, bude se to pořád vracet

Lucie Belicinova

Zdeněk Steinbauer

tak takový lockdown mělo Irsko , Skotsko , Wales v první vlně ... a k čemu to bylo ? K ničemu ... tak neplácejte nesmysly

Miroslav Břenek

Zdeněk Steinbauer

I kdyby se udělal měsíční Lock down, tak za pár měsíců jsme tam kde jsme byli před ním. Je potřeba prověřit ten zatuchlý systém testování, kdy po každém testování prapodivně roste pozitivita. Vědátoři kolem PCR testů jasně vyjádřili mnohokráte, že PCR testy vůbec nic nezjišťují, maximálně celkové virové zatížení ale rozlišit Kovida, kterej ani nebyl dosud izolován to rozhodně neumí.

Malá Zuzka

Zdeněk Steinbauer

trasovat, jo?

Miroslav G. Sinky

Malá Zuzka

jo, ´pán ´myslí asi trasovat pomocí erúške

Miroslav G. Sinky

Vy jste dobře jetý ! Tady vám říkají a potvrzují že čísla zemřelých na covid jsou nehorázně zkreslená a zavádějící a vy vymýšlíte další hovadiny. To už tady bylo a bylo to k ničemu, jen to zlikvidovalo ekonomii a ze živnostníků nadělalo žebráky, kromě Bureše a jeho swiní kteří na tom nenažranci podvodem ještě zbohatli a bohatnou!

Ivo Procházka a k čemu by byl dobrej? Po 14 dnech všichni vylezou a rozjede se to znovu s dvojnásobnou rychlostí.

Jiří Vinkler Nemocnice na hraně, krematoria na hraně...... a dál? Společné hroby?

Napadá mě cesta pirátů: Sdílené bydlení, sdílené motorky, auta. Proč ne sdílené hroby?

Hele Lenka Přesně tak ! A ty co náhodou přežijí dorazí hladomor Krááásná budoucnost !

Hele Lenka Nerozčilujte se, rupne vám žilka není vhodná doba na umírání, nejsou rakve a za pár dní dojdou i igelitové pytle, všechno totiž běží přesně podle plánu a plán bude splněn stůj co stůj

To to Zdeněk Steinbauer hezky schytal. Ani jeden se ho nezastal. Směju se a chechtám opravdu nahlas. Hlavně nevzbudit Péťu!! To nevymyslíš. Nejsou všichni zabednění. Jsou vtipní a vědí. 

Tak jdu s radostí spát!