Den se sluncem nejen nad hlavou
Dnes jen krátce. Vlastně jsem zažila stereotypní den. Jo? To není pravda. Každý den má své kouzlo. Nic neočekávám. Přesto si beru z jeho nabídky. Vždycky najdu. Vždycky mě něčím překvapí. A že toho každý den naděluje! Soustředíme se na sebe; jenže kolem nás jsou miliardy vzruchů, dějů, příběhů. Kolik je jich navázáno na nás. Nemáme tuchy, co kolem nás sviští, co se právě rodí, co nás zasáhne. Nepřipouštím si negativa. Například 16.5. jsem spěchala, abych byla pro maminku připravená na jedenáctou hodinu. Netušila jsem, co se odehrává pár kilometrů ode mě. Právě začal předčasný konec jednoho života. Navázaného na mě. Ten děj se mě týkal. I když mi tajili... Mimo plán jsme si s Petrouškem udělali výlet do FN... A zaplaťbůh jsem se rozloučila nevědomky na věky s maminkou... Štěstí, že jsem netušila... Její smrtelné neviditelné zranění ji tu nechalo ještě čtyři a kus dne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-23_Dopoledne_s_kockami/
Dnes příjemné překvápko hned ráno. Totiž slunce v zahradě. Po těch asi třech dnech šedě se raduji. Zakrývají nám ho... Využívám svitu. Sedám si na schody do zahrady z kryté terasy. Rozhlížím se. Z tújí běží zrzavá radost. A za ní poklusává a pomňukuje ta druhá. Mourek. Oba je chytám do klína. Škoda. Nemám s sebou mobil. Jen jsem se šla podívat na slunce. Muzlám oba dva. Předou. Dávám jim svobodu. Jdu jim připravit kulinářské něco. Péťa vždycky tvrdil, že Micicinda nemá ráda Felixe Sensations; že prý zbožňuje Felixe Fantastic. Ptala jsem se ho, jestli to té kočce chutnal. Jak to může tvrdit! Kočky mají rády změnu tak, jako lidé. Možná se sbalila a ze zoufalství, že do ní deset let ládujeme pořád Fantastic lososa, tuňáka, fresku, tedy ty nejsmrdutější varianty této kočičí pochoutky, se už nikdy nevrátila z vycházky. Možná si žije někde u páníčků, kterým zdrhnul tou dobou Mourek. Výměna. Vracím se do domu od chlupatých muzlů. Jdu jim uvařit zas to, co považuji za pochoutku já. Ale taky jsem to nechutnala. Vývar z kuřecích kousků hezky teplý tak akorát, aby nespálil tlamičky. Do toho jednu hnusnou kapsičku Propesco. Už to, že v názvu je pes, nepůsobí pro kočku důvěryhodně. Nedůvěryhodnost posiluje fakt, že všechny ty kapsy z obrovské finančně výhodné krabice nemají označení chuti. Jednu takovou anonymní vymáčknu do obou mističek. Zaliju vývarem. Samo sebou ochutím polévku kousky toho nejlepšího; čím? Přece vařeného masíčka. Nesu jim na terasu. Od včera jsem tam dala aklimatizovat obrovský strom ibišku. Oba mlaskají pod stromem, až se jim dělají boule za ušima. Můj dojem - to jsem to dobře uvařila, milé kočky. A jejich dojem - ty vorle, ta nás pěkně doběhla. Kuřecí maso zmrvila tím šitem propesco. Kdyby to donesla hned ráno, ani neštěkneme. Teda - nemňoukneme. Ale už máme hlad. Uděláme jí radost, zamlaskáme.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-23_Kocici_vecere/
Večer jsem si říkala, čím jim přijít k chuti. Vařím stejnou mňaminu. Zrzečka mě prokoukla. To si nechej! Jo, to Mourek je jiný pašák. Ten může hned. A vždycky. A nepotřebuje k tomu reklamu. Má vždycky chuť. Sežere všechno. I granulky pro ježka. Nesu po večeři ježkovi do misky. Ne, nelení, seskočí z křesílka a nenechá mu. To by musel pichláč přifunět k misce dřív. To pak by měl Mourek smůlu.
Do oběda se chystám česat jabloň. Tu, jejíž jablíčka jsem neměla ráda. A teprve před dvěma třemi lety jsem jim přišla na chuť. Poklonila jsem se jí. Poděkovala. Ona se tak moc každý rok snaží. Obtěžkána plody - nabízí je. Kočky mi dělají společnost. Ne a ne se k trhání dostat. Fotím Mourka. Je vtipný. Vyvaluje se v dlouhé trávě. Hraje si s ní. Už asi tři roky nesekáme pravidelně. V parných dnech nás tráva chladí. Drží vlhkost. Nevysuší se. Nemáme hezkou. Ale mám to tak ráda. Nechci tu mít sterilní hnus sesekaný na hlínu.
Po obědě chystám bedýnky. Rozvažuji, co, jak a kam. Petroušek volal.
- Peťuš, prolelkovala jsem kus dne.
- Však jo. Až přijdu, budu řezat stromy.
To mě trošku pohání. Po patnácté přijde klientka. Dnes se dozvím od ní něco zajímavého.
Češu pomalu. Odbíhám do domu. Poslouchám tablet. Mazlím se s kočkami. Užívám den. Vlastně se poflakuji.
Péťa je tu. Lezu bosa na žebřík. Vstupuji poprvé po mnoha a mnoha letech do koruny stromu.
- Ona je bosá. Asi má cit. Aby neuklouzla.
Řehtám se Péťovým hlasitým myšlenkám. Kopýtka jsou zvyklá na chůzi na boso. Umím v nich i vyrývat brambory. Jen když jsem sbírala blůmy, dávala jsem si setsakramentský pozor, abych nešlápla na hodující včely a vosy.
Klientka je tu. Stěžuje si na břicho. Přitom za tři týdny omládla o šest let. Odpálila přes dvě procenta tuku. Narostly jí skoro dva kila svaloviny. Snížila o jednotku viscerály.
- Ale pupek mám!
- A víš, co jsou viscerály? To je tvoje břicho. Tak se snaž!
Je narozena v SSSR. Dítě porodila na Ukrajině. Kdo se narodil v SSSR, může si vybrat, jakou chce mít národnost. Stále si prodlužovala ruskou. Pracovala tu dávno dávno ve vojenské nemocnici. Jednou jí řekli, mylsím, že říkala na ukrajinské ambasádě, že jí občanství ukončili. A že zaplatí 1200 korun.
- Kdy to bylo? Mohlo to být v roce 97?
- Ano, mohlo. Ptala jsem se, jak mám postupovat dál. Chtěla jsem zpátky své ruské. Tak zas bych zaplatila. Oni mi bez mého vědomí vzali občanství a hned by mi dali za peníze nové.
Zapomněla jsem se zeptat, proč ruské, proč ukrajinské. Ale vrtá mi hlavou letopočet. V tom roce se snad prý všechny státy registrovaly jako firma... Jo, jo, konspirace...
Volá Linda. Pomáhá zas s angličtinou Adélce a Michalovi. Tristní zprávy. Nebo spíš radostné. Adélka v 5. třídě ještě letos neotevřela pracovní sešit. Je konec září. Její bratr Michal, osmák; kvůli jednomu pozitivnímu klukovi, POZITIVNÍMU, ne NEMOCNÉMU, přešli na on line výuku. Neumějí to plynule. Místo tří hodin angličtiny měli jednu a to si povídali. Mají už třetí učitelku. Houfně odcházejí. A to je ta radost! Protože konečně dojde některým rodičům, doufejme většině, že je čas ukončit systémovou nalévárnu státní nespolehlivé mašinérní školy. Přejít na čistou výuku. Bez vymývání mozků.
Náš Ken zve na Den otevřených dveří na MZ. Můžete si prohlédnout bývalý byt ministra, kuchyň, jeho kancelář. A co hlavně! Můžete se hned nechat zabodat!! Hezoučká pozvánečka od Aspenspratka.
Naši chlapci ve vládě myslí tak na naše školáky, aby jim moc kyslíku nepřišlo do mozku, že se objednávají nové další roušky. Nikoho nezajímá, že jich asi za 2,6 mil. na školách ještě leží ve skladech. Ne, ne. Byznys je byznys. Prachy, prachy, prachy.
Končí 300 milionů testů. Ó, jaká škoda. To neva. Koupíme jiné. Komu zisky?
Pořád se něco děje. Není nám vše známo. Netušíme, co právě teď pletichaří Klaus Schwab. A týká se to nás všech. Mysleme na hezké věci. Radujme se z malých samozřejmostí života. Třeba že si můžete jít lehnout do své postele. Chvíli si u lampičky číst. Máme světlo. A teď - zhasnout! Úplnou tmu. Ať naše oči nepouštějí ani slzičku světla do mozku. Máme pamatovat na sedm hodin spánku. Serotonin "vládne" ve dne a v noci vládu přebírá melatonin , který nám pomáhá odpočívat. Vzniká chemickou přeměnou ze serotoninu. Největší množství serotoninu je v krvi ráno cca v 7:30, během dne jeho množství klesá. Cca ve 21h hod začíná uvolňování melatoninu, které končí zhruba v 7:30 ráno.
Jdu tvořit melatonin.
Dobrou noc!