Den se smíchem, vařením, opravami, běžkami, pečením a nadšením

04.02.2023

Devět. Devět ráno. Teď už je půl jedenácté večer. Druhé probuzení. Mám vedle sebe v posteli na tabletu Xavera - jak ho vidí Witovská. Minda. Ten jí to tak rozkošně, ale tak nádherně mile nandal. Nakopal ji zadel ve vší slušnosti s veškerou láskou. Jenže jsem si to doposlechla až u vaření. Mám vždycky předsevzetí, že si v posteli budu něco číst na netu nebo aspoň poslouchat. Tak tedy otevřít oči do dne. Silueta Kitty na okně. Jediná z koček s privilegiem chodit do ložnice. Z dřevných dob své mámy Micicindy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Kitty_na_okne

Petroušek přichází. Přeje mi dobré ráno. Zas už určitě někde konal dobré skutky. Kdysi chodil jednomu Mirkovi občas nakoupit. Mirek odešel. To byla jeho maminka ještě v DD naživu. Tuhle jsem se Petrouška ptala, komu nakupoval, jak jsem odjela do Olomouce. :-) Už jsem zapomněla. Nějakému pánovi. Je to taky ochránce psů a koček - tedy charitativní pomocník. Moje sestra Iva mamku s lehkou výčitkou nazývala ochránce psů a koček. To když - to už je čtyřicet, možná padesát let - pozvala kotelníka ke štědrovečernímu stolu. Kostelník na Štědrý den obíhal svůj hrob.

- A kdepak budete slavit Štědrý den?

Ty vorle, slavil ho u nás. Smrděl. Ujala se každého, nebožáka.

- Dobré ráno! Už ses´ vyspala?

- Dobré ráno! Asi.

- Dojedu ti pro benzín. Doplním ti vodu do ostřikovačů.

Usmívám se. Nestarám se. Vděčná.

Vstávám.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Moje_zahradka

Fotím si své kytky. Docela hodně jich rozkvetlo a to jsem nevyfotila všechny. Petroušek je tu.

- Máš tam benzín i vodu v ostřikovačích. 

- Kudy se to tam leje?

Péťa se snaží mi vysvětlit, kudy vodu... Ještě si dojede pro naftu do svého auta. 

- Dojel jsem si pro naftu.

- Peťuš, proč jsi to nevzal najednou?

Trošku jsem ho překvapila otázkou. 

- Jako že bych si naftu nalil do kalhot?

Řehtám se. Vždycky, když si ho dobírám, očekávám, co si vymyslí.

- Opravil jsem ti ovladač na vrata.

- Jé, jak ty sis toho všimnul?

- Já za tebou chodím a opravuji.

Má pravdu. Dnes opravil to a tamto.

- Prosím tě, co ta lampa?

Minulý týden mi upadla a od té doby má klobouk k jedné straně. Pořád jsem čekala, kdy si všimne. A nic. A dnes - ano.

- To musím opravit. Prosím tě, mohla bys mi říct, jak jsi to dokázala?

- Lampa mi upadla. Nevím. No. Stalo se. Bylo to tak náhle. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Radostne_opravne_dopoledne

Sundává cylindr. Chvíli si povídá nahlas. Je důležitý. Řehtám se nad plotnou. Když už si myslí, že to má, exploduji. Doposlouchávám toho Xavera. Hučí digestoř. Pořád si ho vracím zpátky. Ale tohle mi za to stálo:

- Tak jsem to opravil. A teď to nesvítí vůbec, Já se z toho vopíchám. To je dar vod Boha. To nedokáže nikdo. Za tebou aby jeden chodil a furt vopravoval.

Hýkám. Dusím smích. Natřásám bránici. Opravil to, až to upravil. Jako když lékař léčí, až pacienta uléčí...

- Vsadíme se, že tam je vypadlý drát? Ještěže tam je úsporná žárovka. Jdu si pro brejle, pro šroubováček. Nervy! Dědku, nervy!

Vyhodil pojistky. Až na sloupě.

- Petře, neštvi mě. Já finišuji s obědem. A musím nastavit znovu troubu. Kolik je? Kolikátého je? Jaký je měsíc, rok? Tvrdost vody...

- Jé, tak to jsem nechtěl.

Trouba nastavena. Poslouchám jeho samomluvu. Zase se směju.

- Péťa to spravil. Péťa má šikovné prstíčky. Svítí to. Ještě kdybys mi to zašroubovala. A ne aby ti to zas upadlo na zem. Jéžiš, tam ještě něco chybí. To je špatně.

Ještě chvilku se hrabe v objímce.

- Péťo, jestli mi vyhodíš zas proud, nedostaneš oběd.

- No, nebylo by to poprvé.

To je lhář. Vždycky dostal. Jen trošku opožděně. Dnes mám naději, že budeme obědvat v půl jedné.

- Co já všechno tady musím vydržet. No, za tu lampu mám plusové body.

- No jo, jenže vorwerk mi píše, že byl neodborně vypnut. Moje drahé přístroje tyhle bomby nemají rády.

- Péťa má šikovné ručičky. A šel do toho proud. Jenže 220 ještě nikoho nezabilo.

Vstávají mi vlasy hrůzou.

- Péťo, jsem ti říkala, abys to vypnul ze zásuvky.

Nevím, jestli jen špičkoval. Nebo jestli frajeřil. Obědváme. Na stole omamně voní dva hyacinty.

- Peťuš, pochvalu!

- Osm oprav! Nemusíš mě chválit.

- Ne, já pochvalu. Oběd včas!

- No to vyvěsíme vlajku!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Na_bezkach

Strojím se. Petroušek mi nakládá běžky a boty. Beru svůj nový batůžek. Frčím. Jemu někdo volá. V noci vichr odpojil kus města. Jde pomoci opravit nějakou kuperační, ne, to není to slovo, nějakou jednotku. Kogerační?

Jedu si asi o dva kopce výš za sněhem. Pozoruji zelená pole. Vyjedeš kopec, bílá. Už jsem tady. Parkuji u lesa. Výš dnes nejedu. Umrzlo. Slunce. Nemohu jet ve své včerejší stopě. Přizabila bych se. Rozhlížím se. Kochám. Kapuci ubalenou. Fučí. Vpravo Hořičky s příběhy z mládí. V patnácti na exkurzi v ústavu pro hluchoněmé děti. Utkvělo mi v paměti. Zrovna se na nafukovacím míči učili p a b. Hošík chtěl jít se mnou. Nešlo to. Musel zůstat. My jsme se mezi poli letním dnem před vysvědčením vypravily s paní učitelkou Černou, starou pannou, na autobus do Skalice. Pak za tři čtyři měsíce jsme tady na poli přes cestu sbírali s gymplem brambory. Namluvila jsem do videa. Jak pan profesor Řízek hodil mně a Eleně do kbelíku asi dva tři brambory.

- Tady máš počinek.

Ela, velmi inteligentní. Měla rozhled. Obrátila kbelík dnem vzhůru. Hledala. Kde?

Slovo počinek jsme neznaly. Základ. Pár brambor na dně. Začátek.

Elenina věta, když jsme seděly na mezi a čekali na pána s dvojkolkou. 

- Tak kde je ten rikša s vozejkem!

Rikša je ten vozík. Támhle ve váze nám plnili papírové pytlíky kolečkem gothaje, dva rohlíky nebo chleba, tatranka, něco k pití. 

V poli vidím nějakého zeleného běžkaře. Lítá tam a zase zpátky. Má jiný systém. Já si obíhám pole okolo lesa. Samé posedy. Nádherné výhledy. Slunce. Dobíhám k boudičce Mária Pedersen. Zaparkované auto. To bude toho lyžaře. Jak já se přes led dostanu na druhou stranu cesty? Přecapkávám. Povedlo se bez pádu. Kopeček. Nelze sjet v mých včerejších kolejích. Jedu vedle. Sníh je tu poválený. Možná stádo srnek tu nocovalo. Nedaleké místo s jablečným krmením - vyzobáno. Opájím se sluncem. Životodárná hvězdo, děkujeme ti za svit. Že se nedáš. A vždycky a znovu vyjdeš, i kdyby se Klaus Schwab postavil na krovky. Do sluchátek poslouchám pořad o OPPT.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2023-01-17-debatnii-special-oppt-1776-2-dil/

Nevíte, co je OPPT? To je velmi zajímavé téma. Důležité!

Běžím poslední pole. Za chvilenku se mi za lesem na cestě vyloupne auto. Zatáhlo se. Sluníčko se stalo koulí. Fotím, jak ho drží stromy ve větvích. Metelice. Ale překrásná. Taková z dětství. Chundelatá. Přenádherná. Zimní. Klušu, fotím, klušu... Auto na dosah. Znovu ještě fotím. Přezout. Schovat běžky, hůlky. Sjíždím dolů. Přede mnou nákladní auto s výstražnými světly. Jak ho tady předjedu? Opatrně načuhuji do protisměru. Mám volnou cestu. Ježiš! Tady stojí řada náklaďáků. Na jejich korby sypou z hromady na poli řepu. Nikdo neukazuje - můžeš nemůžeš. Nebezpečné! Prosmýkla jsem se. Před náklaďáky zastavuji. Fotím slunce. Za oponou. Jedu. Na Sebuči se zas sunu ke kraji. Fotím. Hele! Pomníčky z války v 66. Sjíždím dolů. Na skle kapky. Za nimi v žlutém oparu sluníčko. Úplně jiné než nahoře za kopci.

Naše ulice osvětlena taky žlutým světlem. Zrzka mě vítá na křesílku. Domáá. Rychle naházet fotky na FB. Raduji se z nich. Nádherné. Bílá krása. Péťa s Honzíkem přišli. Rychle zadělávám na houstičky. Od rána mám vykynutý kvásek. Minule jsem ho nenechala dostatečně vykynout. Houstičky dobré, ale nevydržely dlouho vláčné. Kdežto když ho nechám pracovat, ó, pokud se nesnědí, vydrží čerstvé.

- Peťuš, prosím tě, rozděláš mi víno?

- Aha, ty nechceš zas rozbít vývrtku.

- Ne, já už jsem si rozdělala špunt asi dvakrát.

- Sákra. Zase to po tobě musím opravit.

Drží v ruce vývrtku a vyšroubovanou vrtací část. To je bomba! Péťa vyšrouboval do protisměru vývrtku. Péťa to rozbil. :-)

- Peťuš, tobě se to taky povedlo?

- Prosím tě, ale tys´ to rozbila první.

Odvažuji na váze kousky těsta na housky. Péťa je za chvíli zpátky.

- Tak jsem to utáhnul úplně napevno ve svěráku. Je to dnes osmá oprava.

Já se picnu. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Varim,_smazim,_pecu

Uplést housky. Do trouby. Vyrábím majolku. Hotovo. Jdu na rybí pomazánku.

- Haló, klucií!

- Peťuš, jaké to je?

- No to je - to se nedá slovy vyjádřit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-04_Kocici_vecer

Odjeli na florbal. Zůstávám tu s rezatící. Muzláme se. Něco mi říká. Myslím, že na stoličce si stěžuje, že chce bonbony. Hladím ji. Už dnes mlsala. Stačilo. Jdu vytřít okolo kamen. Zatopit.

Takhle my si tady žijeme. Ve smíchu. V pohodě. Radosti. Lásce. To mi bohatě stačí.

Dobrou noc!

P. S. 1

Paní Božena 203. narozeniny. Opovrhovaná, srážená, zostouzená žena z dnešní doby. Kdyby nic, máme Babičku...

P .S. 2

Dnes odešla do světa Naďa Urbánková. Už zpívá se svým kapelníkem Brabcem. 

 https://www.youtube.com/watch?v=J2slpyCAlac


A u svých semaforských kolegů

https://www.google.com/search?q=z%C3%A1vid%C3%ADm&oq=z%C3%A1vid%C3%ADm&aqs=chrome.0.0i131i355i433i512j46i131i433i512j0i512l8.1394j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8#fpstate=ive&vld=cid:3f926c1e,vid:yjG5GrAo-48


Čest oběma ženám s výročími v dnešním dni.