Den se zádušní mší za Evu

Vzpomínka

Milan Uhde, dramatik

"Eva Pilarová se stala mou nejmilovanější zpěvačkou hned po prvním poslechu - bylo to Želví blues, v pomalém rytmu hrané - a zůstala jí nejen do dne, kdy nás opustila, ale i poté. Swing se v jejích ústech měnil v nádhernou slitinu naléhavého citu a vševládného humoru. Když koncertovala na večeru pořádaném po jednom kongresu ODS, sedl jsem si kousek od pódia a představoval si, že jsem její jediný posluchač a divák, a že tedy zpívá jen pro mě. Nepřestanu si ty chvíle znovu a znovu přivolávat."

https://pravednes.cz/BojanovskaFrantiska.profil


Co dnes? Dnes - kráááása! Petroušek by řekl: Krása stíhá nádheru. Žiju radostně.

Jsem zvyká kupodivu probudit se v osm. Bez budíku. Někdy i dřív. Jo, občas taky později.  Tělo je zvláštní dokonalá továrna. Stroj. Vstává se nádherně. Do slunce. Venku zdá se zakládá na konečně letní den.

Jdu si vyhlédnout pěknou pampelišku. Venku zalito. Jdu bosa mokrou trávou. Studí. Příjemně. Prohlížím květy. Třešně se konečně červenají. Vezmu mamince na uši. Říkala jim oringlátka. Měla zvyk. Při prvním ochutnání z nové sklizně zatahala za ouška. :-)

Micka se přišla pomazlit. Hrajeme si. Chovám ji. Užívám dne. Nejraději bych se tu rozvalila na deku. Zacvičila si. Důchodkyně nemá čas. Neslyším zvonek v domě. To se dozvím až večer...

Tak ještě jednou - obcházím zahradu. Fotím. Mohla bych chodit do kolečka, do kola... Micinka se přišla přilísnout  přes celou zahradu. Pod třešní si chvíli hrajeme s trávou. Máchla packou po klacíku. Odskočila. Klacík se vlní. Slepýš spěchá zahradou. Než si doběhnu pro telefon, je po něm veta. 

Středa. Dnes nikam nemusím. Ne? Musím. Sestře se nehodí, tak jedu celý týden... Hlídám u práce čas. Měla bych vyjet ve třináct. Na FB mi naskočila v pravé poledne zádušní mše za Evu Pilarovou (+80) v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově. Zůstala tu její 104 letá maminka, paní Bojanovská. Až po čtrnácti dnech se od Eviny sestřenice dozvěděla o smrti osmdesátileté dcery. Prý má hlavu čistou, jen méně pohyblivá. Přežila svou dceru, to musí být... Když Eva umřela uprostřed koronavirového divadla, napadlo mě, že by ji národ vzdal hold. Velká umělkyně. Prostá. Patří ke generaci 60. let. Řídne to, řídne. Karel Hála - vynikající, Karel Štědrý - s Waldou jedineční, Karel Gott  - unikátní, Darek Vostřel - skvělý, Milan Chladil - legenda orchestru Karla Vlacha... napadají mě ta jména namátkou - vzpomínám na Vysílá studio A.

Tak dnes zádušní mše. Rozloučení bylo hned v březnu jen v kruhu rodinném. Prý přišla i Ivanka Gottová s maminkou... Poprvé na veřejnosti od odchodu KG. Dnešní zádušní mši celebruje sympatický kněz. Nevypadá na faráře. Kontaktní. Krásné oči. Je vidět, že měl Evu rád. U oltáře ministrantuje Dáda Gondík. Ó, vdovci zbělely vlasy! Zestárnul. Nezávidím mu jeho smutek. Přesně si pamatuji loni na 9. srpna. Letní den. Svítilo slunce. Eva slavila osmdesátku v Českém rozhlase na Dvojce. Před polednem ve studiu. Pak sešla ke svým obdivovatelům. Obyčejná, vtipná, bez hvězdných manýr. Poslouchám mši. Pavel Šporcl. Monika Absolonová - obchází mě husí kůže z jejího rekviem. Vojta Dyk. Víc a víc si mě získává. Není to populární namyšlený hňup. Syn známého Haškologa Radko Pytlíka. Asi geny. Pronáší krátké milé dojemné rozloučení. Vzpomíná na pohřeb Karal Gotta. Když Eva na pohřbu pronášela smuteční řeč, řekla Vojtovi: Připrav se, chlapečku, na mém pohřbu budeš mluvit ty. - Vojta se dojal. Vojta mě dojal.

https://www.super.cz/704175-dojemna-smutecni-rec-vojty-dyka-eva-pilarova-si-o-ni-rekla-na-rozlouceni-s-karlem-gottem.html

Stále hlídám čas. Chci ve třináct vyjet. Tak v půl druhé nejpozději! Vytahuji svou novou kobylku. Petroušek mi koupil v říjnu. Krásně se na ní drandí. Gázovinou z ní ometám prach. To je špíny, to je špíny. Pyl a něco, co nám sypou na hlavu. Trhám pár třešinek. Mamince. Ještě mohu. Do kdy? Balím batůžek s barem. Nádobí. Lžičky, nožík. Beru i roli utěrek. Zpěvník. Jahody se smetanou. Krabičku ovoce. Co bych tak mamce snesla? Snažím se vžít... Mamka za dva roky hrozně ztloustla. Na hradecké LDN během tří měsíců zhubla minimálně o dvacet kil. Možná víc. Tam se s nimi nepářou. Naservírují sýr v nedobytném kelímku. Lidé s ochrnutím si nemohou krabičky rozdělat. Nenají se. Umřou hlady. To náš DD - to je ráj. Lidé dostávají nakrájeno na soustečka. Kůrky se jim okrajují. Nemohoucí jsou krmeni. Mohoucím se pomůže nakrájet maso, které v kuchyni neumějí nakrájet přes vlákno. Všechna čest!!! Vím, o čem mluvím. Pečovatelky v DD mají okolo hlav aureolu. Zasluhují poklonu. Škoda, že jich není víc. Škoda, že špatný manažer nevyužívá nabídek pracovních sil. Nesnaží se svým pracovníkům ulehčit. Proč taky? Na lidech nezáleží. Lidí je jak s****k. Že mu odejdou kvalitní? Nic se neděje. Průtokáč...

Ještě oběd. Míchám naši gurmánskou rajskou - zalévám horkou vodou. Do ní pár brambůrek ze včera. Syté. Bílkovina. Hotovo. Batůžek, přílbu, rukavice. Jedu. Labůžo. Letos jsme jeli jen na Nový rok, na Velikonoce a na Prvního máje. Dnes frčím letos poprvé sama. U cyklostezky rozkvétá černý bez. Rozhlížím se krajinou. Na protějším konci pole rochají naše nové nádraží. Jak dlouho ještě? Jak krásné by bylo bez moderního peronu s podchodem. Nehodí se k pevnostní architektuře. Nový terminál před nádražím - krásný. Absolutně nevhodný. Co dělat? Čuč na řeku. Kochej se. Šlapej. Poslouchej Martina Marcikána do sluchátek. Hovoří o seriálu Velká vlastenecká válka. musím si stáhnout seriál Spáči. - Těš se na maminku. Nikde se nezastavuj. Snad si stádo koní vyfotím cestou zpátky. Jsem si myslela. Zpátky už byla louka opuštěná. Vjíždím do dvora. Tomáš už je s maminkou pod kaštanem. Ten hoch se mi moc líbí. Co z něj sálá. Vyzařuje z něj klid, ochota, pohoda, čistota duše. Milý úsměv. Rychle kolo na stojánek. (Láhev s čajem jsem zapomněla vyndat z držáčku. Ráno nesmím zapomenout, až půjdu vyrýt pampelišku.) Vyrovnávám z batůžku nádobí, jídlo, dobroty, ovoce... Prosím o hrneček horké vody. Spařit květy černého bezu. A vázu. Nožem zakrátím stopky karafiátů. Včera jsem měla už růže v košíku, ale padly mi do oka karafiátky. To bývala moje nejoblíbenější květina. Mamce růžové, mně tmavší. Povídáme. Zpíváme. Mamka je dnes bez nálady. Smutná.

- Mami, víš, že se překrucují dějiny? Válku prý začal Sovětský svaz a Německo. Osvobodili nás Vlasovci. Zrádci Stalina. Ještě v dubnu 45 zabili na Slovensku chlapy a chlapce ve vesnici, kde najeli na minu. Nejmladšímu muži bylo šestnáct. A ti se adorují. Mami, já se v takovém světě bojím.

- Když to vydrží jiní lidé, musíš to vydržet i ty.

Jak je smutná, bez úsměvu, dává mi dnes jedno moudro za druhým. Zítra jedu s obavami. Nevím, jak ji zvládnu posadit pod mycí mísu u kadeřnice. Bože, stůj při mně!

Zalévám kafíčko. Maminka si vychutnává jahody se smetanou. Ze lžičky jí vypadla porce. Je opatlaná. A plná. Nic nechce. Čajík z květů černého bezu - loni jsem jí ho vždy na terase osladila medem, z domů jsem přivezla citron. Snesla bych jí modré z nebe. Stát nám přichystal polní podmínky. Děkujeme za cvičení.

Svištím domů. Ťutínek mě vítá. Procházíme zahradu.

- Chtělo by to posekat trávu.

Před týdnem v pátek proháněl sekačku. Musím říci - slušně. Chudobky do pár dnů znovu zdvihly hlavičky ke slunci. Vpředu u domu narostl krásný zelený kožich... Potřeboval by pokrátit. Už se tam zas objevilo světlé místo. Lámeme si hlavu už asi čtyři roky. Tráva tam přes zimu zežloutne. Zničí se. Kožich trávy za týden hodně vyskočil. Pokyvuji hlavou. Péťa kuje železo, dokud je žhavé. Jde si sníst svačinu. Podává mi papír z pošty. V 9.15 hod. jsem tu byla. Nezastižena. Naše bývalá pošťačka - znala revír. Věděla. Uměla si poradit. Vždy se dopisu, zásilky snažila zbavit. Tedy - vždy doručila. Moloch pošta. Ať se jde opravdu - fakt - ZAHRABAT.  To nejsou služby. Jsou. Sloužím poště. To nemohla baba houknout? Zazvonit na zvonek do zahrady? Bože, do kohos tu duši vrazil!  

Po svačině běží ťutínek pro sekačku.

- Peťuš, ale řekni skřítkům.

Neslyší. Nechce. Je tu se strojem. 

- Varovalas skřítky?

Směju se.

- Petroušku, ale neber zahradu komplet.

- Nechal jsem ti pás pro motýly, kopretiny. To nechám. 

Smlouvám, aby vzal fakt jen místa s přerostlou trávou. Jdu si po svém. Mám dva nové klienty. Moc práce. Místo do zahrady pod slunečník se zavírám do pracovny. Dnes je dne krátký. Potřebovala bych ho nastavit.

Je tu.

- Hotovo!

Tak má dušička pokoj. :-) Naše přetlačovaná ohledně trávy trvá od loňska. Zhoustla, v parných dnech ji sluníčko nespálí. 

Zdvihám se od počítače. Jdeme si povídat. Pověnovat se. Říci si den. Jak to bylo. Cítím štěstí. Přes trápeníčko s maminkou, cítím velké štěstí. Ukazuji mu fotky, ukazuji mu, co jsem dala na FB.

- Je! Peťuš, mám školení.

Utíkám se připojit.

Hezký den. Co bych si mohla víc přát. Jsem milovaná, milující, opečovávaná, necítím nedostatek, hlavně žiju - sice jen  v imitaci - ale v MÍRu.