Den šedivý, větrný, temný; nádherný, srdečný, láskyplný :-)

Pracovat z domu má své výhody. Sami si rozhodujte o výši svých příjmů, času, jakou aktivitu vynaložíte, aby bylo dosaženo Vašeho cíle, zisku, vydělaných peněz. V lednu 2011 - těžké rozhodnutí. Složit fci ředitelky školy a po čtyřiceti letech odejít nadobro ze školství. Zůstala jsem doma s maminkou. Těžké, těžké to bylo. Díky její nemoci mám dnes nádhernou příležitost pracovat i v důchodu. Tahle příležitost pro mě znamená svobodu; pracuji z domova, případně odkudkoliv; nejsem nijak omezena, mám volnou pracovní dobu, díky technologiím mám dostatek času na rodinu, maminku, koníčky; i v důchodu buduji kariéru; mám možnost cestovat - omezuje mě jen starost o mamku. Chci jí být stále na blízku. Denně. Nevynechám jediný lékařský tréning s lékaři světových jmen. Dokonce 7.11.2014 - a to jsem se hodně zapotila - jsem splnila kvalifikaci na večeři s nositelem Nobelovy ceny za lékařství - dr. Lou Ignarrem. NO - molekula století. NO - molekula mládí. NO - název jeho knihy. Dr. Ignarro nás další den školil. Ukazoval nám fotku z předávání ceny. Stál na koberci s velkým modrým N. Ptal se:
- Víte, co znamená to N?
- Jasně, Nobel.
- Ne, ne, to je niteworks. Já to kvůli vám přejmenovávat na dayworks nebudu .-)


Skvělý šoumen. V 67 běžel svůj první maraton. Za tři roky si zlepšil čas o hodinu. Mám štěstí. Jeho niteworks - s tou zázračnou molekulou mládí - každý večer užívám. Petroušek někdy švindluje. Jenže on je o rok a půl mladší. Jen co doleze do mých 63, však on bude v užívání poctivější...
Raduji se. Připomínám si v případech smutku své štěstí. Co mám, co mi dělá radost, čím žiju. Mám velké bohatství. Mám ještě maminku. MÁM. Miluji svou rodinu... Světlo mého žití - největšího chlapa svého života Peťulku. Miluji své dcery a jejich blízké a vzdálené a další jejich známé. Miluji manželovy děti, jejich rodiny... Poznávám nové lidi, vzdělávám se... I když to bylo na začátku pro mě těžko uvěřitelné; dokážu to? Dnes je to i pro mě realita a vím, že jsem udělala to nejlepší rozhodnutí pro svou budoucnost. Díky, mami... Pracuji v oboru, kde pomáhám lidem k návratu ke zdraví. Umím poradit, čemu se vyhnout, na co si dát pozor. Těší mě, je-li klient spokojený. Vím, že po prvním druhém měření chce mít každý minimálně dvacet kilo dole. Třicet let je nabíral a pak se chce vysvléci z kůže. Perné chvilky - aby uvěřili. Aby si dali šanci devadesáti dnů.

Dopo měřím paní. Udržuje se. Stravuje se u mě asi šest, sedm let. Petroušek nese obálku. Copak v ní je? Ó, ocenění. Splnila jsem letošní promotion na aktivního supervizora :-) Diplom, odznáček... 

- Irenko, gratuluji :-) 

- Heli, to je díky vám, klientům!!

 
Reminiscence mé výživové kariéry... Letěla mi dnešním větrným dnem hlavou. Obloha se víc a víc chmuřila. Letadla nebyla vůbec slyšet. Za maminkou - rychle mezi prací. Beru  to přes maminčinu oblíbenou lékárnu. Sháním přesličkový čaj - křemík, chemtrails... 


Maminka dadynala. Prošla jsem chodbou, která se honosí názvem jídelna. Perfektní promítací sál. Je tak temná, že tam dnes mohli školit pracovníky a promítat na zeď prezentaci bez zatažení černých závěsů :-) :-) :-)
Mamka pospávala. Uslyšela mé kroky. Hned byla vzhůru. Radovala se. Vyprávěla jsem jí, jak jsem u ní včera hrabala listí, pálila ho na ohýnku, jak jsem zasadila černý a červený rybíz... Pomlčela jsem, že nám to minda nájemnice oživila - ostříhala až u země. Maminka se tetelila štěstím. Měla mě u sebe a ještě slyšela o svém domečku... Zalila jsem jí kafíčko, dala na výběr kaštany super černé, kaštany klasické, kaštany irish. Vybrala si ty poslední. A jak si na nich pošmákla! Užily jsme si hodinku. Jen hodinku.


- Mami, chceš na záchod?
- Ne. Nechci.
- Mamko, už budu zdvihat kotvy.
- Potřebuju na záchod.
OK. Ale už spěchám. Na patře ani noha, školí se. Udělám to za ně.
Mami, zas máš sešmajdanou přezku. Do prčic - švec už je nebude opravovat! Nazouvej ty boty!!
Hartusím, beru rozbitou sponku - herdek filek - zase domů. Píšu na druhé boty: Prosím, nazouvat.
Boženka má návštěvičku. Pečovatelky ji dali hezky k oknu. Slyším její dceru Ivanku. K tiché, už nemluvné mamince hovoří:
- Mami, to se divíš, že jsem tu, viď? To jsem tě překvapila.
Srdce mi u jejího hovoru plesá. Maminka sice nemluví, ale Ivanka ví... Když její maminku fotím a večer posílám fotečky, taky paní Božence říkám:
- Boženko, hezky se usmějte. Pošleme fotečku Ivancééé. :-)
Maminka si přála na chodbu.
- Mami, chceš se dívat na stavbu dálnice, na Chloumek, Prašivku?
Přitaká.
- Mami, tudy se vracíš zpátky. Ničeho se neboj.
Ani já se nebojím. Dnes tu ta černá z prvního patra není.  (Onehdy jí říkala: Tady není váš pokoj! Pořád to opakovala. Místo aby rafla vozík a mamku vyvezla ke známé chodbě...) Vím, personál mě vidí odcházet, maminku mi pohlídají. Sbíhám do auta. Pět minut na návrat domů. Ty vorle, dávám si tablet, nyní plní fci telefonu, na sedadlo. Určitě vybírám cestu zadem. Ano, na státní fronta. Cestou tam jsem si lajskla jet po hlavní. Zdržely mě semafory. Ale aspoň jsem si prohlédla opravu mostu. Pro koho? Raději nepřemýšlet. Dálniční mosty byly slušné. Musely se rozbít na těžkou US vojenskou techniku...
Závory blízko našeho domu se právě zdvihly. Pomalu se sunu kolonou. Jaroměř je ucpaná všemi směry - Rito. Vím, že nemáš ráda cesty přes naše město... Vjíždím do naší ulice. Právě přijíždí auto proti mně. Ještě mu svítí světla. Znamená to, že nečeká. Je přesně půl čtvrté. Stahuji okénko. Naznačuji spěch - rychlým dýcháním. Paní se usměje:
- Já jsem tam teď stála taky.
- U závor?
- Jo.
Paní je na třetím měření. Registruji ji.. Skvělé, super, nádherné výsledky. Ona to na sobě cítí. Už si koupila menší konfekční velikost. Raduji se...
Měla bych ještě odpovídat na žádosti o práci. Ale jedu nakupovat. Slibuji lívance. Joj! Pohanková, ovesná mouka, žitný kvásek... Unikátní. Luxusní! Nebe v hubě - to jsem slyšela od Zdeňka Trošky, když jsem ho měla na gymplu na besedě :-) !! Potírám svou "zastudena" z černého rybízu. Navrch žluťoučký tvaroh a kopeček šlehačky. Mňami, mňami, mňam.
Zítra je taky den. Z dvaceti zájemců budou všichni chtít práci, ale nikdo nebude chtít pracovat. To mají blbé. Každý je svého štěstí strůjcem...
A tak to je.
Dobrou noc!